ČÁST DRUHÁ
VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ

Oddíl 1
Věci osobního stavu
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem osoba je.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.

(1) K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný soud smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(2) Soud jedné smluvní strany může prohlásit občana druhé smluvní strany za mrtvého:

a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo z manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného, která leží na území smluvní strany, jejíž soud řízení provádí, anebo

b) na návrh manžela nezvěstné osoby, který má zájem na zjištění zániku manželství a má v době podání návrhu bydliště na území smluvní strany, jejíž soud řízení provádí.

(3) Prohlášení za mrtvého podle ustanovení odstavce 2 se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl nezvěstný v době, kdy podle posledních zpráv byl ještě naživu.

(4) Rozhodnutí podle ustanovení odstavce 2 bude mít právní následky pouze na území smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.

(5) Na žádost osoby mající na věci zájem, příslušný soud smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí podle ustanovení odstavce 2, zruší nebo změní toto rozhodnutí, je-li to nutné s ohledem na jiné rozhodnutí vydané v této věci soudem uvedeným v odstavci 1.

(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u občana druhé smluvní strany, jehož pobyt je na jejím území, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, podá o tom zprávu příslušnému soudu druhé smluvní strany. V neodkladných případech může učinit dočasně opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. O těchto opatřeních podá zprávu soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

(2) Jestliže soud smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1, se sám do tří měsíců řízení neujme nebo se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede soud smluvní strany, na jejímž území má tato osoba pobyt. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se může v těchto případech vyslovit jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Oddíl 2
Věci rodinné
Osobní a majetkové poměry manželů
Opatrovnictví

(1) Podmínky pro uzavření manželství se řídí pro každého právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.

(2) Ustanovení odstavce 1 nevylučuje použití právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.

(3) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(1) Osobní a majetkové poměry manželů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou oba manželé občany.

(2) Pokud jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, jejíž občanství měli naposledy oba manželé současně.

(3) Pokud manželé nemají a ani neměli společné občanství jedné ze smluvních stran, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(1) K rozhodování o osobních a majetkových poměrech manželů je příslušný soud smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.

(2) Pokud jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je k rozhodování o těchto věcech příslušný soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(1) Jsou-li oba manželé v době podání návrhu občany jedné smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud této smluvní strany, který použije právního řádu svého státu. Mají-li tito manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný též soud této smluvní strany. V tomto případě lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.

(2) Je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.

(1) Určení a popření otcovství, popřípadě mateřství, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, popřípadě mateřství, postačí, postupovalo-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.

(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

(4) K rozhodování o právních poměrech podle ustanovení odstavců 1 a 3 je příslušný jak orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak i orgán smluvní strany, na jejímž území dítě žije.

(1) Jestliže osvojitel i osvojenec jsou občany téže smluvní strany, řídí se osvojení a zrušení osvojení podmínkami stanovenými právním řádem této smluvní strany.

(2) Jestliže osvojitel je občanem jedné smluvní strany a osvojenec občanem druhé smluvní strany, pro osvojení nebo zrušení osvojení musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(3) K rozhodování o osvojení a o zrušení osvojení podle ustanovení odstavce 1 je příslušný orgán smluvní strany, jejímiž občany jsou osvojitel i osvojenec; pokud však mají bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný též orgán této smluvní strany. K rozhodování o osvojení a o zrušení osvojení podle ustanovení odstavce 2 jsou příslušné orgány obou smluvních stran.

(1) K rozhodování o vzniku a zániku opatrovnictví je příslušný, pokud v této Smlouvě není stanoveno jinak, orgán smluvní strany, jejímž občanem je opatrovanec.

(2) Vznik a zánik opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je opatrovanec.

(3) Právní poměry mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka.

(4) Povinnost přijmout funkci opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena opatrovníkem.

(5) Rozhodnutí ve věcech opatrovnických vydaná příslušným orgánem jedné smluvní strany a týkající se jejích občanů se uznávají a mají právní následky také na území druhé smluvní strany.

(1) Orgán příslušný podle ustanovení článku 30 odstavce 1 této Smlouvy může přenést vedení opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má bydliště, pobyt nebo majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, jakmile dožádaný orgán vedení opatrovnictví převezme a podá o tom dožadujícímu orgánu zprávu.

(2) Orgán, který podle ustanovení odstavce 1 převzal vedení opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Tento orgán není však oprávněn vydávat rozhodnutí, která se týkají osobního stavu opatrovance.

Oddíl 3
Věci majetkové

(1) Forma právních úkonů se řídí právním řádem, jímž se řídí právní úkon sám. Stačí však, postupuje-li se, pokud jde o formu, podle právního řádu platného v místě, kde k právnímu úkonu došlo.

(2) Forma právních úkonů týkající se nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

Oddíl 4
Věci dědické
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech

(1) Občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako občané vlastní.

(2) Občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat svým jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.

(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí i pro zrušení závěti.

(1) K projednání movitého dědictví je s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) K projednání nemovitého dědictví je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro projednání dědických sporů.

(4) Jestliže zůstavitel, který byl občanem jedné smluvní strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany, žádat do šesti měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této smluvní strany. Jestliže do tří měsíců od vyrozumění o takové žádosti žádný z dědiců nevznese námitky, žádosti bude vyhověno.

(5) Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, kde se majetek nachází.

(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření nutná k zajištění dědictví a k jeho správě. Příslušné orgány smluvních stran budou stejně postupovat i v případech, kdy jako dědic přichází v úvahu občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle ustanovení odstavce 1, je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví přímo anebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh mohou být učiněná opatření odložena, změněna nebo zrušena.

(3) Na návrh orgánu příslušného k projednání dědictví budou opatření učiněná podle ustanovení odstavce 1 změněna nebo zrušena.

(1) Jestliže movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví má být po projednání dědictví vydán dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, a jestliže není možno dědictví nebo jeho výtěžek odevzdat přímo dědici nebo jeho zmocněnci, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.

(2) Dědictví se vydá za podmínek, že

a) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území dědictví je,

b) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a

c) příslušný orgán dal souhlas k vývozu věcí nebo k převodu peněz.

Oddíl 5
Náklady řízení
Osvobození od poplatků a nákladů

(1) Od občanů jedné smluvní strany, kteří vystupují před soudem druhé smluvní strany, nelze, bez ohledu na jejich bydliště nebo pobyt, požadovat složení žalobní jistoty za náklady řízení.

(2) Soud jedné smluvní strany může požadovat od občanů druhé smluvní strany složení zálohy na náklady souvisící s provedením důkazů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních občanů.

(1) Osvobození podle ustanovení článku 47 této Smlouvy se poskytuje na základě potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto potvrzení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, může potvrzení vydat i diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž je občanem.

(3) Orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může od orgánu, který potvrzení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná objasnění.

(1) Občan jedné smluvní strany, který chce dosáhnout osvobození podle ustanovení článku 47 této Smlouvy, může žádost podat i u příslušného orgánu smluvní strany, jejímž je občanem. Tento orgán zašle žádost spolu s potvrzením podle ustanovení článku 48 této Smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným podle článku 4 této Smlouvy.

(2) Současně s žádostí o osvobození lze podat i návrh na zahájení řízení ve věci, pro kterou se o přiznání osvobození žádá.

Oddíl 6
Uznání a výkon rozhodnutí

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích;

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o majetkových nárocích;

c) rozhodnutí rozhodčích orgánů, jakož i smíry před nimi uzavřené.

(2) Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní strany příslušným podle právního řádu svého státu k projednávání věcí dědických.

(3) Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též smíry uvedené v odstavci 1 bodech a) a c).

a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno;

b) soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, mohl o věci rozhodnout podle této Smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá;

c) účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, se řízení nezúčastnil, byl však včas a řádně pozván k účasti na řízení podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen;

d) o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí soudem nebo rozhodčím orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno;

e) uznání nebo výkon rozhodnutí není v rozporu s ustanovením článku 13 této Smlouvy.

a) rozhodnutí se zakládá na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého oprávnění stanovených dohodou;

b) dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

(1) Návrh na uznání nebo povolení výkonu rozhodnutí může být podán přímo u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, nebo u soudu, který ve věci rozhodl jako soud prvého stupně; v tomto případě návrh bude postoupen soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným podle ustanovení článku 4 této Smlouvy.

(2) K návrhu je nutno připojit:

a) ověřený opis rozhodnutí spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého;

b) doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně pozván k účasti na řízení;

c) ověřený překlad listin uvedených v bodech a) a b) do jazyka smluvní strany, na jejímž území má být výkon povolen.

(3) Pokud se navrhuje povolení výkonu rozhodnutí rozhodčího orgánu, bude k návrhu připojen i ověřený překlad dohody o příslušnosti rozhodčího orgánu ve věci, v níž se povolení výkonu navrhuje.

(1) Soud smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, rozhoduje o povolení výkonu a jej provádí podle právního řádu svého státu, pokud v této Smlouvě není stanoveno jinak.

(2) Soud, který rozhoduje o povolení výkonu, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanoveních článků 50, 51 a 52 této Smlouvy, a zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, výkon povolí.

(1) Rozhodnutí vydaná soudy jedné smluvní strany týkající se osobního stavu občanů druhé smluvní strany budou na jejím území uznána za podmínek stanovených v článku 51 bodech a) až d) této Smlouvy, jakož i za podmínky, že nejsou v rozporu s ustanoveními této Smlouvy anebo s právními předpisy, které v těchto věcech platí na jejím území.

(2) O uznání rozhodnutí uvedených v odstavci 1 může žádat každý, kdo má na tom právní zájem.

(3) Pro uznávání rozhodnutí uvedených v odstavci 1 platí obdobně ustanovení článků 53, 54 a 55 této Smlouvy.

(1) Pravomocná rozhodnutí soudů jedné smluvní strany týkající se osobního stavu jejích vlastních občanů se na území druhé smluvní strany uznávají bez jakéhokoliv přezkoumání.

(2) Každá ze smluvních stran může rozhodnutí uvedená v odstavci 1 přezkoumat podle ustanovení článku 56 této Smlouvy, pokud se tato rozhodnutí týkají osobního stavu jejích vlastních občanů.

(3) Rozhodnutí soudů jedné smluvní strany týkající se osobního stavu občanů třetího státu budou na území druhé smluvní strany uznána jen za podmínky, že je uznává i stát, jehož občanů se týkají.

(1) Bylo-li účastníku, osvobozenému od složení žalobní jistoty za náklady řízení podle ustanovení článku 46 odstavce 1 této Smlouvy, uloženo pravomocným rozhodnutím soudu jedné smluvní strany nahradit náklady řízení, toto rozhodnutí bude na návrh oprávněné osoby vykonáno bezplatně na území druhé smluvní strany.

(2) Pokud jde o předložení návrhu a o jeho přílohy, platí obdobně ustanovení článku 54 této Smlouvy.

(3) Soud, který rozhoduje o povolení výkonu podle ustanovení odstavce 1, se omezí jen na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech je pravomocné a vykonatelné.

Oddíl 7
Zasílání dokladů o osobním stavu

(1) Smluvní strany si budou vzájemně zasílat výpisy z matrik týkající se jejich občanů. Výpisy budou zasílány bezplatně diplomatickou cestou.

(2) Smluvní strany si budou pro úřední potřebu na žádost příslušných orgánů zasílat výpisy z matrik, jakož i jiné listiny týkající se občanů druhé smluvní strany. Listiny se budou zasílat bezplatně diplomatickou cestou.

(3) Žádosti občanů smluvních stran o zaslání výpisů z matrik nebo jiných listin lze zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere při doručení dokladu stanovený poplatek.

(1) Provede-li příslušný orgán jedné smluvní strany v matrice dodatečné zápisy nebo opravy, které se týkají osobního stavu občana druhé smluvní strany, bude této smluvní straně zaslán výpis z matriky obsahující též dodatečně zapsané údaje nebo opravy.

(2) Smluvní strany si budou vzájemně zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany.

(3) Listiny uvedené v odstavcích 1 a 2 se zasílají bezplatně diplomatickou cestou.