(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích;

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o majetkových nárocích;

c) rozhodnutí rozhodčích orgánů, jakož i smíry před nimi uzavřené.

(2) Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní strany příslušným podle právního řádu svého státu k projednávání věcí dědických.

(3) Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též smíry uvedené v odstavci 1 bodech a) a c).