(1) Určení a popření otcovství, popřípadě mateřství, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, popřípadě mateřství, postačí, postupovalo-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.

(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

(4) K rozhodování o právních poměrech podle ustanovení odstavců 1 a 3 je příslušný jak orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak i orgán smluvní strany, na jejímž území dítě žije.