Oddíl 4
Věci dědické
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech
(1) Občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako občané vlastní.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat svým jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
§ 36
Článek 36
Použití dědického práva
Dědické poměry se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
§ 37
Článek 37
Odúmrť
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické poměry, není dědiců, movité jmění se odevzdá smluvní straně, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovité jmění smluvní straně, na jejímž území nemovitost leží.
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.
(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí i pro zrušení závěti.
(1) K projednání movitého dědictví je s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro projednání dědických sporů.
(4) Jestliže zůstavitel, který byl občanem jedné smluvní strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany, žádat do šesti měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této smluvní strany. Jestliže do tří měsíců od vyrozumění o takové žádosti žádný z dědiců nevznese námitky, žádosti bude vyhověno.
(5) Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, kde se majetek nachází.
(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření nutná k zajištění dědictví a k jeho správě. Příslušné orgány smluvních stran budou stejně postupovat i v případech, kdy jako dědic přichází v úvahu občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních, která byla učiněna podle ustanovení odstavce 1, je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví přímo anebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh mohou být učiněná opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3) Na návrh orgánu příslušného k projednání dědictví budou opatření učiněná podle ustanovení odstavce 1 změněna nebo zrušena.
§ 41
Článek 41
Sdělování úmrtí
Zemře-li občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, uvědomí příslušný orgán bez odkladu přímo diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí vše, co je známo o dědicích, o jejich bydlišti nebo pobytu a o předmětu dědictví, jakož i o případné závěti. Je-li tomuto orgánu známo, že po zemřelém zůstal majetek i v jiném státě, podá zprávu i o tom.
§ 42
Článek 42
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci před orgány druhé smluvní strany vlastní občany, pokud tito občané jsou nepřítomni a neustanoví si zmocněnce.
§ 43
Článek 43
Zemře-li občan jedné smluvní strany v době přechodného pobytu na území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, budou bez dalšího řízení a po úhradě jeho dluhů odevzdány spolu s jejich seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
§ 44
Článek 44
Vyhlášení závěti
K vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je závěť. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a protokolu o jejím vyhlášení a na žádost i originál závěti.
(1) Jestliže movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví má být po projednání dědictví vydán dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, a jestliže není možno dědictví nebo jeho výtěžek odevzdat přímo dědici nebo jeho zmocněnci, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
(2) Dědictví se vydá za podmínek, že
a) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území dědictví je,
b) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a
c) příslušný orgán dal souhlas k vývozu věcí nebo k převodu peněz.