DRUHY NOTÁŘSKÝCH POPLATKŮ

Notářský poplatek za úkony
(K § 2 až 5 zákona)

(1) Je-li za notářský úkon, jehož předmětem je nemovitost, stanoven poplatek podle ceny nemovitosti, je základem poplatku cena, za kterou by bylo lze nemovitost prodat v místě, kde v době úkonu nemovitost je.

(2) Je-li poplatek za několik dílčích úkonů stanoven podle ceny předmětu notářského úkonu, rozumí se tím cena, za kterou by bylo lze předmět prodat v době posledního dílčího úkonu.

(3) Při smlouvách o výměně nemovitostí je základem poplatku cena nemovitosti, která má vyšší cenu.

(4) Je-li předmětem notářského úkonu opětující se plnění, je základem poplatku součet cen všech opětujících se plnění. Jde-li o plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než pět let, považuje se za jeho cenu pětinásobek ceny ročního plnění. Totéž platí o ceně práv, která lze vykonávat opětovně.

(5) Nelze-li cenu předmětu notářského úkonu určit, je základem poplatku cena 3000 Kčs.

Notářský poplatek z převodu nemovitostí
(K § 6 až 10 zákona)

(1) K převodu, popřípadě k přechodu (dále jen „převod“) vlastnictví nemovitosti dochází zejména na základě smluv, rozhodnutí státních orgánů a dohod.

(2) Nemovitostí se rozumí i její příslušenství.

(3) Převod nemovitosti je úplatný tehdy, je-li zjištěno, že úplata za nemovitost byla skutečně poskytnuta nebo, že je nabyvatel zavázán ji poskytnout.

(4) Je nerozhodné, v jakém plnění úplata záleží.

(5) Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné nemovitosti mezi spoluvlastníky nemovitosti v ceně převyšující hodnotu jeho podílu, považuje se nabytí nemovitosti nad tuto hranici, pokud je úplatné, za úplatný převod nemovitosti.

(1) Základem poplatku je souhrn úplat za všechny nemovitosti převáděné mezi týmž převodcem a nabyvatelem.

(2) Vyměňují-li se dvě nemovitosti, považují se převody obou nemovitostí za jeden převod. Poplatek se vybírá z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je poplatek vyšší, a ze základu, kterým je cena druhé nemovitosti, uvedená v § 6 odst. 3 zákona, zvýšená o případnou jinou úplatu.

(3) Pro zjištění základu poplatku je rozhodný stav ke dni, kterým vlastnictví k nemovitosti přešlo.

(4) Ustanovení § 2 odst. 4 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

Notářský poplatek z dědictví
(K § 11 až 15 zákona)

(1) Majetkem se rozumějí věci, pohledávky a jiná práva, ať již se získávají děděním nebo jinak nabývají bezúplatně úmrtím občana.

(2) Předmětem poplatku je i majetek, pokud jej zůstavitel bezplatně převedl ve třech měsících před svou smrtí na toho, kdo se stal dědicem; zaplacený poplatek z darování se od poplatku z dědictví odčítá.

(3) Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, se vybírá poplatek bez zřetele na státní příslušnost nebo bydliště zůstavitele; z nemovitého majetku, který je v cizině, se poplatek nevybírá.

(4) Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z veškerého jeho movitého majetku, i když majetek je v cizině. Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z jeho movitého majetku, pokud je v tuzemsku.

(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví něco jiného.

(1) Základem poplatku je cena dědického podílu každého dědice po srážce zůstavitelových dluhů a ceny jeho jiných povinností, připadajících na dědice a zjištěných, popřípadě dědici uložených, v řízení o dědictví podle notářského řádu,*) jakož i po srážce dědické dávky, která se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku, který je v cizině a který byl též předmětem poplatku.

(2) Ustanovení § 2 odst. 4 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

(3) Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li státní notářství vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době zůstavitelovy smrti (§ 12 odst. 2 zákona).

(1) Do základu poplatku se nezapočítává cena zděděných hospodářských budov a pozemků, které jsou sdruženy v jednotném zemědělském družstvu nebo které nabyvatel do jednoho roku po nabytí dědictví sdruží do jednotného zemědělského družstva, a dále cena zděděných hospodářských budov a pozemků, které jsou v bezplatném užívání socialistické zemědělské organizace nebo které nabyvatel do jednoho roku po nabytí dědictví odevzdá do bezplatného užívání socialistické zemědělské organizace. Poplatník je však povinen poplatek doplatit, bude-li mu do tří let po uplynutí kalendářního roku, v němž nabyl dědictví, vráceno užívání hospodářských budov a pozemků, jejichž cena byla ze základu poplatku vyloučena, popřípadě budou-li mu v této lhůtě vyděleny náhradní pozemky. Poplatník je povinen ohlásit státnímu notářství ve lhůtě třiceti dnů vznik okolností rozhodných pro doměření poplatku pod následky uvedenými v § 15 odst. 2 zákona.

(2) Je-li přejímatel zemědělského podniku sdruženého ke společnému hospodaření v jednotném zemědělském družstvu členem jednotného zemědělského družstva a při vypořádání dědictví se zaváže vyplatit dědické podíly ustupujícím dědicům pouze v případě, že přestane být členem družstva, upustí se od vyměření poplatku z dědických podílů (jejich části), takto podmíněných. Od vyměření poplatku lze upustit pouze pokud výplata se týká majetku sdruženého v jednotném zemědělském družstvu. Poplatek se vyměří jen tehdy, splní-li se podmínka. Splnění podmínky je poplatník povinen státnímu notářství ohlásit (§ 15 zákona). Závazek vyplatit dědický podíl, z něhož podle tohoto ustanovení nebude poplatek z dědictví vyměřen, není při vyměření poplatku přejímateli odpočitatelnou položkou z majetku, který není v jednotném zemědělském družstvu sdružen.

a) dědictví záležející jen v movitých věcech v osobním vlastnictví, jehož cena nepřevyšuje beze srážky závazků 3000 Kčs; přesahuje-li cena takového dědictví tuto částku, vylučuje se z dědických podílů manžela a nezletilých dětí majetek záležející v uvedených věcech celkem do částky 3000 Kčs;

b) nárok zůstavitele na dávky sociálního zabezpečení a na dávky nemocenského pojištění za poslední měsíc před jeho smrtí;

c) vklady na vkladních knížkách „na jméno“ u tuzemských státních peněžních ústavů;

d) pojistná plnění z pojištění osob sjednaného u Státní pojišťovny;

e) dědické podíly manžela, dětí a rodičů, pokud záležejí v zůstatkové hodnotě členského podílu zůstavitele, který byl členem stavebního bytového družstva, stal-li se jeden z těchto dědiců členem družstva na místě zůstavitele;

f) dědictví záležející v movitém majetku po zástupcích cizích států pověřených v Československé socialistické republice a po příslušnících jejich rodin, žijících s nimi ve společné domácnosti, a dále taková dědictví po jiných osobách, jimž příslušely diplomatické výsady a imunity, a které nebyly československými státními občany;

g) socialistické organizace.

(1) Poplatník je povinen ohlásit k vyměření poplatku ve lhůtě stanovené zákonem i majetek, který státní notářství v řízení o dědictví neprojednává.

(2) Ohlášení není třeba, jestliže byl ve lhůtě uvedené v odstavci 1 sepsán podle předpisů notářského řádu protokol o předběžném šetření nebo protokol o projednání dědictví, a obsahuje-li protokol potřebné údaje o majetku zůstavitele.

Notářský poplatek z darování
(K § 16 až 20 zákona)

(1) Poplatek z darování se vybírá zejména z nabytí práva vlastnického, pohledávek a jiných majetkových práv, pokud k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně, a z jiných obohacení na základě právního úkonu (např. obohacení v důsledku prominutí pohledávky). Plnění na základě zákonné povinnosti není předmětem poplatku.

(2) Nabývá-li se majetek za úplatu, která je nižší než částka, za kterou by bylo lze majetek prodat v době nabytí a v místě, kde je, považuje se majetek v ceně rozdílu za majetek nabytý bezúplatně; to však neplatí, jde-li o nabytí majetku vyvlastněním nebo při prodeji výkonem rozhodnutí.

(3) Nabývá-li spoluvlastník při reálném rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky věci v ceně převyšující hodnotu jeho podílu bez úplaty, považuje se bezúplatné nabytí věci nad tuto hranici za darování.

(4) Poplatek se vybírá i z movitých věcí, které se převádějí z ciziny na nabyvatele v tuzemsku nebo z tuzemska na nabyvatele v cizině.

(1) Ustanovení § 10 odst. 1 platí pro poplatek z darování přiměřeně.

(2) U movitostí poskytnutých bezúplatně z ciziny se od ceny věci odečítá paušál cla a náhradní dávky, zaplacený při dovozu.

(3) Ustanovení § 2 odst. 4 o určení ceny opětujících se plnění platí obdobně.

a) cizozemské peníze a platební dokumenty znějící na cizí měnu, pokud jsou darovány do tuzemska a jsou propláceny prostřednictvím podniku zahraničního obchodu TUZEX nebo v československých korunách se stanoveným příplatkem k oficiálnímu kursu. Přitom nezáleží na tom, zda dárce je devizovým tuzemcem či devizovým cizozemcem. Toto osvobození nepřísluší, jestliže prostředky, z nichž byl dar poskytnut, byly přiděleny do ciziny, např. jako diety;

b) movitý majetek převedený zástupci cizích států pověřenými v Československé socialistické republice, příslušníky jejich rodin žijících s nimi ve společné domácnosti a movitý majetek převedený jinými osobami, jimž přísluší diplomatické výsady a imunity a které nejsou československými státními občany.