(2) U zaměstnance, u něhož počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, kterým se podle § 18 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., dělí vyměřovací základ, činí méně než šest dnů, se za dny omluvené nepřítomnosti v práci, za které nenáleží náhrada příjmu, považují z těchto dnů i dny pracovního klidu,41) za něž nenáležel započitatelný příjem.