31/1965 Sb. — Vyhláška Ústřední rady odborů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

Oddíl 1

§ 1

(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz organizace a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro organizaci na podnět společenské organizace nebo spolupracovníků, popř. i činnost konaná pro organizaci z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace.

(3) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Nepatří sem však stravování ani ošetření, popř. vyšetření ve zdravotnickém zařízení, s výjimkou vyšetření prováděného na příkaz organizace nebo ošetření v rámci poskytnutí první pomoci.

(4) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je též činnost, která napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů organizace. Za těchto podmínek se považuje za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů též školení pracovníků organizace organizované vedením organizace nebo společenskou organizací, popř. nadřízeným orgánem organizace a dále školení pro funkcionáře společenské organizace organizované vyšším orgánem této organizace, kterým se sleduje zvyšování politické a odborné připravenosti pracovníků.

(5) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který pracovník utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

§ 2

Cesta do zaměstnání

(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do závodu nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních závodech cesta z bydliště na určené pracoviště nebo určené shromaždiště a zpět.

(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení (§ 1 odst. 3).

Oddíl 2

§ 3

Původní výdělek

(1) Při určení náhrady za ztrátu na výdělku podle dalších ustanovení této vyhlášky se vychází z čistého výdělku, kterého postižený dosahoval před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání (dále jen „původní výdělek“). Původní výdělek se vypočte tak, že se z hrubého výdělku vyplaceného za posledních 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání (dále jen „pracovní úraz“) zjistí průměrný měsíční hrubý výdělek, od něhož se pak odečte daň ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka ve mzdovém období, v němž došlo k pracovnímu úrazu. Do hrubého výdělku se zahrnují všechny druhy mzdy, které podléhají dani ze mzdy a nejsou od ní zcela nebo zčásti osvobozeny.

(2) Netrval-li pracovní poměr postiženého v den pracovního úrazu ještě 12 kalendářních měsíců, vypočte se původní výdělek z hrubého výdělku připadajícího na dobu ode dne vzniku pracovního poměru do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž došlo k pracovnímu úrazu. Netrvalo-li zaměstnání ještě po celý kalendářní měsíc, bere se za základ výpočtu původního výdělku průměrný hrubý výdělek, jehož dosáhli v době 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem spolupracovníci postiženého vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu odpovídající kvalifikaci postiženého pracovníka před pracovním úrazem.

(3) Došlo-li v době uvedené v předchozích odstavcích k trvalé změně základní mzdy pracovníka, přihlíží se při výpočtu původního výdělku jen k době po této změně; přitom se použije obdobně ustanovení odstavce 2.

(4) U pracovníka, který část doby uvedené v předchozích odstavcích nepracoval proto, že byl na dovolené, nebo pro důležité překážky v práci, se při výpočtu původního výdělku nepřihlíží k době, v níž z uvedených důvodů nepracoval, ani k náhradám mzdy, které mu byly za uvedenou dobu vyplaceny.

(5) Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, bere se za základ výpočtu původního výdělku hrubý výdělek vyplacený postiženému za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto převedením, je-li to pro něho výhodnější. Ustanovení odstavců 2 až 4 platí obdobně.

§ 4

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti postiženého se vychází z rozdílu mezi původním výdělkem a plnou výší nemocenského, která by mu podle předpisů o nemocenském pojištění náležela při mimoústavním ošetřování.

§ 5

Pokud se při zjišťování výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné (částečné) invalidity bere v úvahu invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z důvodů pracovního úrazu, vychází se z výše těchto důchodů před odečtením zvláštní daně z důchodu; nepřihlíží se též k případnému snížení těchto důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení.

§ 6

(1) Výdělkem po pracovním úrazu se rozumí čistý měsíční výdělek vypočtený z hrubého měsíčního výdělku postiženého, do něhož se zahrnují všechny druhy mzdy, které podléhají dani ze mzdy a nejsou od ní zcela nebo zčásti osvobozeny.

(2) Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu nižší výdělek než ostatní pracovníci vykonávající v organizaci, ve které pracuje, stejnou práci nebo práci téhož druhu jako postižený pracovník, považuje se za výdělek po úrazu průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.

(3) K snížení nebo zvýšení výdělku pracovníka po úrazu v důsledku daňové sazby, pokud k ní došlo z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu, se při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku nepřihlíží.

§ 7

Stal-li se pracovník plně nebo částečně invalidním následkem pracovního úrazu, který utrpěl do pěti let po skončení učebního poměru nebo po skončení školní docházky anebo studia, je původním výdělkem ode dne, kdy mu byl přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod, průměrný výdělek, jehož dosáhli v době posledních 12 kalendářních měsíců jeho spolupracovníci vykonávající práci toho druhu, pro kterou byl postižený pracovník vychován, pokud je to pro něho výhodnější.

§ 8

Výplata náhrady za ztrátu na výdělku
Náhradu za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu vyplácí organizace jednou měsíčně.

§ 9

Náklady pohřbu

(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 5000 Kčs. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.

§ 10

Jednorázové odškodnění pozůstalých
Jednorázové odškodnění pozůstalých se poskytne manželovi a manželce na základě potvrzení o sňatku, dětem na základě dokladu o přiznání sirotčího důchodu.

§ 11

Náhrada za ztrátu na výdělku v některých zvláštních případech
U pracovníka, který je v době pracovního úrazu v několika pracovních poměrech nebo je činný též na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků, dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat. Došlo-li k poškození na zdraví v hlavním zaměstnání, poskytne organizace náhradu za ztrátu na výdělku docilovaném ve vedlejším pracovním poměru, popřípadě na základě dohody o pracovní činnosti, jen jestliže o této další činnosti pracovníka věděla a nepožadovala její skončení. To platí obdobně, jestliže pracovník v době pracovního úrazu pracoval současně v družstvu.

§ 12

Pracovníkům, kteří utrpěli pracovní úraz v pracovním poměru sjednaném na určitou dobu nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti, uzavřené na určitou dobu, náleží náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento vztah skončit. Po této době náleží náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že postižený by byl i dále trvale zaměstnán.

§ 13

Utrpěl-li pracovní úraz poživatel starobního nebo invalidního důchodu, náleží mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s jeho pracovním úrazem. Jestliže však důchodce dále nepracuje z důvodů, které souvisí s jeho pracovním úrazem, náleží mu náhrada po dobu, po niž by vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem mohl pracovat.

Oddíl 3

§ 14

Pro náhradu škody ostatním osobám, které na ni mají podle zákona nárok, platí odchylky uvedené v dalších ustanoveních této vyhlášky.

§ 15

Členové JZD

(1) Osoba, která v jednotném zemědělském družstvu trvale pracuje a není k němu ani v pracovním poměru ani jeho členem, se posuzuje, pokud jde o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, jako člen družstva.

(2) Původní výdělek u člena jednotného zemědělského družstva s peněžním odměňováním se stanoví přiměřeně podle § 3. U člena jednotného zemědělského družstva, které nepřešlo na peněžní odměňování, je základem pro výpočet původního výdělku počet pracovních jednotek, které odpracoval v době, za kterou se původní výdělek vypočítává; nepracoval-li z vážných důvodů po část této doby, je základem počet pracovních jednotek, které by byl odpracoval se zřetelem ke svým osobním schopnostem a pracovním možnostem družstva. Odměna za pracovní jednotku se stanoví každý rok ve výši odpovídající výši odměny za pracovní jednotky ostatních členů družstva. Ode dne, kdy družstvo přestane své členy odměňovat v pracovních jednotkách, je původním výdělkem výdělek, kterého by poškozený pravděpodobně v té době dosáhl při peněžním odměňování. Náhrada za ztrátu na výdělku se vyplácí do výroční členské schůze družstva zálohově, vyúčtování se provede současně s vyúčtováním odměn ostatním členům družstva.

(3) Úkoly souvisící s individuálním obhospodařováním záhumenku se nepovažují za plnění pracovních úkolů.

§ 16

Učňové

(1) Učni odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se mu přihodil při výchově k povolání, organizace, která výchovu učně prováděla v době pracovního úrazu. Došlo-li k pracovnímu úrazu v učňovské škole řízené a spravované národním výborem, odpovídá za škodu tento národní výbor.

(2) Ode dne, kdy měla skončit výchova k povolání v učebním poměru, náleží učni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku jen

a) po dobu, po kterou se následkem pracovního úrazu prodloužila jeho výchova k povolání v učebním poměru,

b) po dobu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz,

c) jestliže se stal následkem pracovního úrazu invalidním nebo částečně invalidním.

(3) U učňů je původním výdělkem

a) po dobu přípravného období odměna, která mu náleží podle zvláštních předpisů včetně hodnoty ubytování a stravování poskytnutého zcela nebo zčásti bezplatně,

b) po dobu odborného rozvoje, kdy nemůže konat v rámci odborného výcviku produktivní práce, průměrný čistý výdělek, kterého v této době dosahují v organizaci při výkonu produktivních prací ostatní učňové téhož učebního oboru,

c) ode dne, kdy měla skončit jeho výchova k povolání v učebním poměru, průměrný čistý výdělek, kterého dosáhli v předcházejících 12 kalendářních měsících pracovníci, vykonávající v organizaci práci toho druhu, pro kterou byl učeň vychováván.

§ 17

Studenti a žáci

(1) Žákům a studentům odpovídá za škodu, která jim vznikla při vyučování nebo při výchově v mimoškolních výchovných zařízeních, příslušný národní výbor a studentům vysokých škol vysoká škola. Vznikla-li škoda při práci ve výrobě nebo při provozní praxi, odpovídá studentům a žákům organizace, u které tuto práci konali.

(2) Ode dne, kdy měla skončit školní docházka nebo studium, náleží žákům a studentům nárok na náhradu za ztrátu na výdělku obdobně podle § 16 odst. 2.

(3) U studentů a žáků je původním výdělkem průměrný čistý výdělek, kterého dosahují kvalifikovaní pracovníci v povolání, pro které se student nebo žák připravoval. U žáků základních devítiletých a středních všeobecně vzdělávacích škol se přihlédne k duševním a tělesným schopnostem žáka před pracovním úrazem a určí se, v jakém povolání by se žák mohl po skončení školní docházky uplatnit.

§ 18

Učitelům, kteří vykonávají při organizovaném zvyšování své kvalifikace v organizacích výrobní praxi nebo se účastní výkonu odborné práce v organizaci, odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem tato organizace.

§ 19

Příslušníci ozbrojených sil

(1) Příslušníkům Československé lidové armády odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu služby, ministerstvo národní obrany, příslušníkům vojsk ministerstva vnitra a bezpečnostních sborů ministerstva vnitra odpovídá ministerstvo vnitra.

(2) Základem výpočtu původního výdělku osob povolaných k výkonu vojenské základní služby, jejichž pracovní poměr k organizaci nebo členský poměr k družstvu trvá nebo výjimečně skončil v ochranné době, je jejich průměrný čistý výdělek za 12 kalendářních měsíců před nástupem této služby. Ode dne, kdy těmto osobám byl přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod, je původním výdělkem výdělek vypočtený podle § 7, pokud je to pro ně výhodnější; totéž platí u osoby, která byla povolána k jiné službě v ozbrojených silách a stala se plně nebo částečně invalidní v důsledku pracovního úrazu, který utrpěla do 5 let po skončení učebního poměru nebo po skončení školní docházky nebo studia.

(3) Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku u osob povolaných k službě v ozbrojených silách po skončení učebního poměru postupuje se obdobně jako u učňů a u osob, které byly povolány k této službě po skončení studia, obdobně jako u studentů. U osob, které před nástupem této služby nebyly z vážných důvodů v pracovním poměru nebo v členském poměru k družstvu, vychází se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku z výdělku, kterého by mohly dosáhnout vzhledem ke své kvalifikaci.

§ 20

Funkcionáři národních výborů a společenských organizací, soudci a členové advokátních organizací

(1) Občanům plnícím veřejné funkce pro národní výbory odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce, příslušný národní výbor. U funkcionářů národních výborů, kteří jsou pro výkon funkce zcela uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání, se do hrubého výdělku podle § 3 zahrnuje celá odměna, která jim podle platných předpisů náleží za výkon jejich funkce.

(2) Funkcionářům společenské organizace odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce, společenská organizace. Pokud však tito funkcionáři napomáhají touto činností zároveň k plnění politických, hospodářských nebo sociálních úkolů organizace, u níž jsou v pracovním poměru, odpovídá jim tato organizace.

(3) Soudcům místních lidových soudů zřízených na pracovišti odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se jim přihodil při výkonu funkce, organizace, u níž je místní lidový soud ustaven, soudcům ostatních místních lidových soudů místní národní výbor, ostatním soudcům příslušný soud. Členům advokátních organizací odpovídá krajské sdružení advokátů, jehož je advokát členem.

§ 21

Brigádníci

(1) Brigádníkem je každý, kdo dobrovolně, v rámci organizované akce vypomáhá při plnění důležitých úkolů v obecném zájmu, aniž přitom jde o jeho obvyklé zaměstnání. Brigádníkem je také ten, kdo dočasně pomáhá v jednotném zemědělském družstvu s jeho vědomím, nebo kdo vypomáhá při svépomocné družstevní bytové výstavbě v rozsahu svépomoci vymezené národním výborem v rozhodnutí o přípustnosti stavby nebo při stavebních akcích prováděných za účelem zvelebení provozoven spotřebních družstev.

(2) Brigádníku odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se mu přihodil při výkonu brigády, organizace, pro kterou brigádník v době pracovního úrazu pracoval. Dobrovolná výpomoc (brigáda), organizovaná v rámci patronátní činnosti, se však považuje za plnění pracovních úkolů; za škodu v tomto případě odpovídá organizace, u níž je postižený v pracovním poměru.

§ 22

Jiní pracovníci činní pro organizace

(1) Nárok na náhradu škody podle zákona mají také příslušníci veřejných nebo závodních dobrovolných jednotek požární ochrany a příslušníci báňské záchranné služby, kteří utrpí úraz při výkonu služby, jakož i osoby, které na výzvu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů popř. s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu nebo při cvičení jednotky a přitom utrpí úraz. Příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany a báňské záchranné služby odpovídá v těchto případech organizace, u níž je jednotka nebo služba zřízena, příslušníkům ostatních dobrovolných jednotek požární ochrany příslušný národní výbor.

(2) Nárok na náhradu škody podle zákona mají dále vynálezci a zlepšovatelé, kteří utrpí úraz při zkoušení, rozpracování nebo zavádění vynálezu nebo zlepšovacího námětu pro organizaci nebo v dohodě s ní. Stejný nárok mají též dobrovolní příslušníci civilní obrany, zdravotníci Čs. červeného kříže, dárci krve, členové Horské služby, jakož i osoby, které na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pomocníci Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže a dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu těmto osobám odpovídá vždy organizace, pro kterou byly v době úrazu činny.

(3) Za škodu vzniklou pracovním úrazem osobě se změněnou pracovní schopností, která není v pracovním poměru a jejíž příprava pro povolání se provádí podle předpisů o sociálním zabezpečení, odpovídá organizace, u níž se příprava pro povolání (činnost) provádí. U těchto osob je původním výdělkem základní mzda (spodní hranice rozpětí tarifu) příslušející postiženému v povolání, pro které se příprava provádí, vždy však nejméně částka 800 Kčs měsíčně.

Oddíl 4

§ 23

Působnost závodního výboru základní organizace Revolučního odborového hnutí při provádění zákona vykonává u členů výrobních družstev komise péče o pracující a u členů jednotných zemědělských družstev komise pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě sociální komise.

§ 24

Zrušuje se vyhláška Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 7/1962 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání.

§ 25

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1965.