Náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada pozůstalým
K § 7–14 zákona
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Náhrada škody pozůstalým

(1) Při určení náhrady za ztrátu na výdělku podle dalších ustanovení této vyhlášky se vychází z čistého výdělku, kterého postižený dosahoval před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání (dále jen „původní výdělek“). Původní výdělek se vypočte tak, že se z hrubého výdělku vyplaceného za posledních 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání (dále jen „pracovní úraz“) zjistí průměrný měsíční hrubý výdělek, od něhož se pak odečte daň ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka ve mzdovém období, v němž došlo k pracovnímu úrazu. Do hrubého výdělku se zahrnují všechny druhy mzdy, které podléhají dani ze mzdy a nejsou od ní zcela nebo zčásti osvobozeny.

(2) Netrval-li pracovní poměr postiženého v den pracovního úrazu ještě 12 kalendářních měsíců, vypočte se původní výdělek z hrubého výdělku připadajícího na dobu ode dne vzniku pracovního poměru do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž došlo k pracovnímu úrazu. Netrvalo-li zaměstnání ještě po celý kalendářní měsíc, bere se za základ výpočtu původního výdělku průměrný hrubý výdělek, jehož dosáhli v době 12 kalendářních měsíců před pracovním úrazem spolupracovníci postiženého vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu odpovídající kvalifikaci postiženého pracovníka před pracovním úrazem.

(3) Došlo-li v době uvedené v předchozích odstavcích k trvalé změně základní mzdy pracovníka, přihlíží se při výpočtu původního výdělku jen k době po této změně; přitom se použije obdobně ustanovení odstavce 2.

(4) U pracovníka, který část doby uvedené v předchozích odstavcích nepracoval proto, že byl na dovolené, nebo pro důležité překážky v práci, se při výpočtu původního výdělku nepřihlíží k době, v níž z uvedených důvodů nepracoval, ani k náhradám mzdy, které mu byly za uvedenou dobu vyplaceny.

(5) Byl-li pracovník pro ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci a nemoc z povolání byla zjištěna teprve po tomto převedení, bere se za základ výpočtu původního výdělku hrubý výdělek vyplacený postiženému za posledních 12 kalendářních měsíců před tímto převedením, je-li to pro něho výhodnější. Ustanovení odstavců 2 až 4 platí obdobně.

(1) Výdělkem po pracovním úrazu se rozumí čistý měsíční výdělek vypočtený z hrubého měsíčního výdělku postiženého, do něhož se zahrnují všechny druhy mzdy, které podléhají dani ze mzdy a nejsou od ní zcela nebo zčásti osvobozeny.

(2) Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu nižší výdělek než ostatní pracovníci vykonávající v organizaci, ve které pracuje, stejnou práci nebo práci téhož druhu jako postižený pracovník, považuje se za výdělek po úrazu průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.

(3) K snížení nebo zvýšení výdělku pracovníka po úrazu v důsledku daňové sazby, pokud k ní došlo z důvodů, které nesouvisí s jeho zdravotním stavem následkem pracovního úrazu, se při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku nepřihlíží.

(1) Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 5000 Kčs. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.