Vládní nařízení o plánovitém řízení národního hospodářství

(1) Dlouhodobými ekonomickými nástroji jsou:

(2) Dlouhodobé ekonomické nástroje se stanoví před vypracováním návrhu plánu.

(1) Hrubý důchod organizace tvoří tržby z výrobních činností, předání výrobků, prací a služeb, aktivování investic, aktivování materiálu, tržby z nevýrobních činností, ostatní výnosy, jakož i cenové přirážky (srážky) a dotace zvyšující tržby po odečtení

(2) Pokud vláda nestanoví jinak, připočítává se k hrubého důchodu přírůstek, popř. odečítá se úbytek stavu nedokončených výrobků, zásob polotovarů vlastní výroby, výrobků a zvířat a změny zůstatků časového rozlišení výnosů a materiálních nákladů.

(3) Podrobnou náplň jednotlivých složek tvorby hrubého důchodu podle odstavců 1 a 2 stanoví předpisy o účetnictví.*)

(4) Za dotace zvyšující tržby se považují dotace k cenám a intervence k prodejním cenám. Dotace, intervence a příspěvky poskytnuté na základě faktur jsou součástí tržeb. Oborové ředitelství zahrnuje do ostatních výnosů též příspěvky od podniků na úhradu nákladů své činnosti.

(1) Hrubého důchodu nebo zisku je podnik povinen použít nejprve ke splnění svých povinností, a to

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá podnik hrubého důchodu nebo zisku zejména k tvorbě a k doplňování

(1) Organizace, která podléhá dani ze zisku a dani z jmění, je povinna použít zisku*) nejprve ke splnění svých povinností, a to

(2) Po provedení úhrad podle odstavce 1 používá organizace zisku zejména k tvorbě a k doplnění

(1) Základem pro výpočet odvodu z hrubého důchodu podle § 5 zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky (dále jen „zákon“) ***) je hrubý důchod (§ 20) snížený o odvody ze základních prostředků a ze zásob, o odvod zemědělské daně, o placené pojistné, **) o odvody oborovému ředitelství do fondů technického rozvoje, geologických prací a škod a náhrad a o odvod za odnětí zemědělské půdy podle § 28 odst. 2, jakož i o odvody do silničního fondu. Náhrada ztráty závodního stravování se započítává způsobem, který stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu a Ústřední radou odborů.

(2) V případech, kdy ústřední orgán podle § 5 odst. 2 zákona rozhodne, že podnik bude provádět odvod ze zisku, je základem pro výpočet odvodu:

(3) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku provádějí podniky zálohově měsíčně z hrubého důchodu nebo zisku dosaženého od počátku roku do konce předcházejícího měsíce po odečtení odvodů za předchozí měsíce, s výjimkou zálohy za leden; součástí odvodu ze zisku je též odvod vypočtený z úhrnu veškerých výplat z fondu pracujících, provedený od počátku roku do konce předcházejícího měsíce. V měsíci lednu odvede podnik zálohu ve výši odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku za leden minulého roku. Tyto zálohy se zúčtují podle ustanovení § 29.

(4) Odvody z hrubého důchodu nebo ze zisku platí podniky do státního rozpočtu.

(6) Dodatkové odvody a dotace za účelem nezbytného přerozdělení prostředků upravuje § 39.

(7) Součástí odvodu z hrubého důchodu nebo ze zisku je pojistné nemocenského pojištění.

(1) Odvody ze základních prostředků podle § 6 zákona*) provádí podnik ze zůstatkové ceny základních prostředků (včetně základních prostředků v rezervě), z ceny užívaných investic a z nedokončených investic, jejichž výstavba byla uložena jako státní úkol, které nebyly ve stanovené lhůtě ukončeny (§ 10 odst. 1 písm. b)).

(2) Podniky nejsou povinny provádět odvod:

(3) O slevách z odvodu ze základních prostředků poskytovaných k zajištění oblastní proporcionality platí § 40 odst. 1 písm. b).

(4) Odvod ze zásob podle § 7 zákona provádí podnik ze všech zásob včetně zůstatkové ceny předmětů postupné spotřeby v používání a z nákladů příštích období.

(5) Odvod ze základních prostředků a odvod ze zásob provádí podnik měsíčně do státního rozpočtu ve výši jedné dvanáctiny procentní sazby stanovené pro roční odvod podle stavu k poslednímu dni předcházejícího měsíce.

(1) Stabilizační odvod podle § 8 odst. 1 a 2 zákona***) platí do státního rozpočtu podniky, které provádějí odvod z hrubého důchodu nebo odvod ze zisku.

(2) Průměrná roční mzda podle § 8 odst. 1 zákona se odvozuje z počtu pracovníků a z objemu tvorby mzdových prostředků (bez plánovaných ostatních osobních výdajů) vyplývajících z plánu podniku upraveného na základě rozpisu státního plánu a státního rozpočtu na rok 1966 k 31. prosinci 1965.+) Průměrnou roční mzdu ověří a podniku potvrdí přímo nadřízený orgán v dohodě s bankou.

(3) Objemem vyplacených mezd podle § 8 odst. 1 a 2 zákona se rozumí úhrn všech prostředků skutečně vyplacených podnikem v běžném roce z fondu pracujících bez ostatních osobních výdajů.

(4) Ročním přírůstkem (úbytkem) počtu pracovníků podle § 8 odst. 2 zákona se rozumí rozdíl mezi skutečným průměrným počtem pracovníků v běžném a předcházejícím roce.*)

(5) Ze zvýšení (snížení) stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 se stanoví tyto odchylky:

(6) Zvýšení stabilizačního odvodu podle § 8 odst. 2 zákona činí nejvýše 4 % a v případech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 5 písm. b) a c) nejvýše 2 % objemu vyplacených mezd. Vláda může na návrh ministerstva financí projednaný s ústředním orgánem nadřízeným podniku zvýšit stabilizační odvod nad toto omezení u podniků, které neúměrně zvyšují zaměstnanost na úkor efektivnosti hospodaření nebo jinak v rozporu se společenským zájmem.

(7) Podmínky stabilizačního odvodu pro nově budované velké podniky a velké závody stanoví vláda individuálně při schvalování projektového (investičního) úkolu na návrh příslušného ústředního orgánu s přihlédnutím k ekonomické efektivnosti nových kapacit, a to na dobu jejich uvádění do provozu. Pro ostatní nově budované podniky a velké závody, u nichž vláda projektový (investiční) úkol neschvaluje, a při velkých rekonstrukcích a modernizacích stávajících závodů stanoví podmínky stabilizačního odvodu ministerstvo financí na návrh příslušného ústředního orgánu.

(8) Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s bankou upravit průměrnou roční mzdu podle odstavce 2, popřípadě základ pro výpočet přírůstku (úbytku) počtu pracovníků podle odstavce 4, v případech odůvodněných podstatnými organizačními změnami.

(9) Stabilizační odvod se platí měsíčně zálohově (§ 29 odst. 2) ve výši jedné dvanáctiny plánované částky ročního odvodu. Orgán přímo nadřízený podniku může v dohodě s ministerstvem financí povolit změnu výše měsíčních záloh, zejména z důvodů sezónních výkyvů.

(10) Podmínky pro stanovení přirážek ke stabilizačnímu odvodu jsou uvedeny v § 41.

(1) Podnik odvádí na zvláštní účet státu částku odpisů základních prostředků ve výši vypočtené ze základu (odstavec 2) 1,5 násobkem průměrné podnikové sazby odpisů v roce 1966, snížené o průměrnou sazbu odpisů připadající na generální opravy. Odvod se provádí v každém roce stejnou částkou, dokud celková částka odvedených odpisů nedosáhne základu.

(2) Základem pro stanovení ročního odvodu je zůstatková cena základních prostředků a objem nedokončené výstavby podle stavu k 31. prosinci 1966 (v cenách a podle metodiky na rok 1966). Tento základ může podnik snížit:

(3) Odvod z odpisů základních prostředků provádí podnik měsíčně ve výši jedné dvanáctiny ročního odvodu.

(4) Při převodu základních prostředků zůstává předávajícímu podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků, pokud se s přejímající organizací nerozhodne o převzetí této povinnosti.

(5) Podnik neprovádí odvod z odpisů základních prostředků, činí-li zůstatková cena jeho základních prostředků méně než 40 % jejich pořizovací ceny.

(6) Ministerstvo financí může v souladu se záměry státní hospodářské politiky na návrh příslušných ústředních orgánů nebo krajských národních výborů (ve Slovenské socialistické republice okresních národních výborů) snížit, popř. prominout podniku povinnost platit odvod z odpisů základních prostředků.

(7) Podnik není povinen odvést částku odvodu z odpisů základních prostředků přesahující 95 % vytvořených odpisů.

(8) Nadřízený ústřední orgán může rozhodnout, že podnik, na který se vztahuje odstavec 5, 6 nebo 7, bude odvádět vytvořené odpisy nebo jejich část oborovému ředitelství, které jich použije na investiční potřeby výrobní hospodářské jednotky.

(1) Podnikům mohou být uloženy pouze tyto dodatkové odvody:

(2) Podniky dále odvádějí oborovému ředitelství:

(3) Výši příspěvku podle odstavce 2 písm. a) a výši odvodu podle odstavce 2 písm. b) a c) stanoví oborové ředitelství odděleně sazbami, které jsou jednotné pro všechny podřízené podniky, a to ze základu, podle pravidel a na dobu, které určí statut výrobní hospodářské jednotky.

(4) Odvody podle odstavce 1 písm. a), b) a e) a odvod za překročení limitu mzdových prostředků (§ 12 odst. 1) se provádějí do státního rozpočtu, není-li stanoveno jinak.

(1) Při trvalém odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě**) se platí odvod z investičních prostředků do státního rozpočtu, a to ze stejných zdrojů, z kterých je financována příslušná stavba. Potřebné prostředky se zahrnují do jiných investic.

(2) Za dočasné odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě se odvádějí po dobu odnětí každoročně do státního rozpočtu částky ve výši roční hrubé produkce rostlinné výroby; odvod se platí z hrubého důchodu nebo ze zisku podniku.

(3) Za dočasné odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě pro zařízení staveniště platí odvod investor z investičních prostředků.

(4) Odvod za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě pro investiční výstavbu zvyšuje pořizovací cenu stavby.

(1) Odvody do státního rozpočtu se platí na bankovní účty státního rozpočtu. Odvod z odpisů základních prostředků se platí na zvláštní účet státu, s výjimkou odpisů odváděných podle § 30 písm. c)

(2) Měsíční odvody (zálohy na odvody) se provádějí nejpozději třetího dne před koncem každého měsíce. Vypořádání těchto zálohových odvodů s celoroční povinností odvodu musí být provedeno tak, aby mohlo být zahrnuto ještě do ročního vyúčtování.

(3) Neprovede-li podnik, popř. oborové ředitelství, odvody podle odstavců 1 a 2 včas a v plné výši, zaplatí příjemci za každý den prodlení pokutu ve výši 0,01 % z částky včas neodvedené. Z částek včas neodvedených oborovému ředitelství zaplatí podnik pokutu ve výši určené statutem výrobní hospodářské jednotky.

(4) Výjimky u sezónních odvětví může povolit ministerstvo financí.

(5) Odvod podle § 27 odst. 1 písm. f) provádějí čtvrtletně:
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně.

(1) Ke krytí výkyvů v hospodaření je podnik povinen vytvořit si rezervní fond, jehož minimální výši stanoví vláda.

(2) Pokud rezervní fond nedosahuje minimální výše, může být jeho prostředků použito jen na doplnění fondu pracujících k zajištění výplaty mezd za individuální výsledky práce a k zajištění minimálního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb. Pouze částek, které převyšují minimální výši, může podnik použít i na ostatní účely, pokud vláda nestanoví jinak.

(3) Použití rezervního fondu na účely, pro něž jsou zřízeny fondy podniků, se uskutečňuje převodem do těchto fondů.

(4) Pokud není zachována minimální výše rezervního fondu, nesmí podnik vyplácet podíly na hospodářských výsledcích.

(1) Pro financování investiční výstavby, její projektové přípravy a jiných investic je podnik povinen zřídit si fond výstavby.

(2) Fond výstavby se tvoří přídělem z odpisů základních prostředků, přídělem z hrubého důchodu nebo ze zisku a dále z příjmů (tržeb) z prodeje základních prostředků a investic a z jiných zdrojů podle zvláštních předpisů. Může být doplněn příděly od nadřízených orgánů (včetně účelových dotací ze státního rozpočtu), příspěvky od jiných podniků a orgánů a převodem z jiných fondů.

(3) Prostředků fondu výstavby se používá též na splátky investičních úvěrů a půjček a na příspěvky a půjčky jiným investorům.

(4) Pokud podnik neprovede stanovený minimální příděl z hrubého důchodu (zisku) do fondu kulturních a sociálních potřeb, nesmí vyplácet podíly na hospodářských výsledcích.

(1) Fond kulturních a sociálních potřeb se tvoří přídělem z hrubého důchodu nebo ze zisku, a to minimálně ve výši stanovené vládou. Dohodou mezi vedením podniku a příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí v kolektivní smlouvě může být tento příděl zvýšen; nesmí tím však být ohroženy úhrady jiných závazků a potřeb podniku.

(2) O použití prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb platí zvláštní předpis.

(3) Fond kulturních a sociálních potřeb může být zvýšen převody prostředků z rezervního fondu a z fondu pracujících. Převody prostředků z fondu kulturních a sociálních potřeb do jiných fondů a na jiné účely musí schválit příslušný orgán Revolučního odborového hnutí; nejsou dovoleny převody do fondu pracujících a do rezervního fondu.

(6) Použití fondu pracujících a postup v případě nesouladu mezi tvorbou prostředků na mzdy a jejich potřebou stanoví mzdové předpisy, popř. kolektivní smlouvy.

(4) Prostředků fondu pracujících se používá na výplatu všech odměn za práci, a to v peněžní i naturální formě. Přímé výplaty odměn za práci z jiných fondů a zdrojů nejsou přípustné.

(1) Zdrojem fondu pracujících v podnicích, které provádějí odvod z hrubého důchodu, je ta část hrubého důchodu, která zůstane podniku po úhradě jeho povinností a po tvorbě a doplnění ostatních fondů podle § 22.

(2) V podnicích, které podléhají dani ze zisku nebo dani důchodové, a v podnicích, které provádějí odvod ze zisku (§ 23 odst. 2), se vytváří fond odměn, který spolu s částkami mezd a ostatních osobních výdajů zúčtovanými na vrub nákladů podniku tvoří fond pracujících. Zdrojem fondu odměn je ta část zisku, která zůstane podniku po úhradě jeho povinností a po vytvoření a doplnění ostatních fondů (podle § 22 nebo § 22a).

(3) Fond pracujících v podnicích, které provádějí odvod z hrubého důchodu, a fond odměn podniků, které podléhají dani ze zisku nebo dani důchodové***) a podniků provádějících odvod ze zisku, může být doplněn odměnami ze socialistického soutěžení, příspěvky a účelovými dotacemi od nadřízených, popř. jiných k tomu zvlášť oprávněných orgánů, a převody z rezervního fondu. Převody z jiných fondů do fondu pracujících (fondu odměn) a převody mezi fondy pracujících (fondy odměn) podniků nejsou přípustné.

(5) Z fondu pracujících podniků provádějících odvod z hrubého důchodu a z fondu odměn podniků podléhajících dani ze zisku nebo dani důchodové a podniků provádějících odvod ze zisku je možné uvnitř podniku po dohodě s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí převádět prostředky

(2) Odmítne-li banka úvěr, je podnik povinen financovat oběžné prostředky vyloučené z úvěrování z vlastních zdrojů, popř. z prostředků poskytnutých oborovým ředitelstvím a z půjček od jiných podniků.

(1) Oběžné prostředky podniků jsou kryty:

(3) Přírůstky oběžných prostředků (tj. zásob, předmětů postupné spotřeby a pohledávek) proti stavu k 1. lednu 1968 se kryjí vlastními prostředky podniků z rozdělení hrubého důchodu nebo zisku podle § 22 odst. 2 nebo § 22a odst. 2. Státní banka československá může z této zásady povolit výjimky u sezónních a žádoucích odbytových zásob, u zásob podniků poskytujících služby a v případech stanovených zásadami úvěrové politiky.

(4) O částky, kterých nebylo použito ke splnění povinností stanovených v odstavcích 2 a 3, musí podnik krátit podíly na hospodářských výsledcích.

(1) Oborové ředitelství hospodaří odděleně:

(2) Oborové ředitelství vytváří z centralizovaných prostředků oborový fond technického rozvoje; může též vytvářet (doplňovat) rizikový fond obdobně podle § 32 a další oborové účelové fondy. Nadřízený ústřední orgán může tvorbu určitého účelového oborového fondu uložit a stanovit pro něj způsob hospodaření. Nadřízený ústřední orgán může též stanovit minimální výši oborového fondu technického rozvoje.

(3) Oborové ředitelství, v jehož působnosti se těží nerostné suroviny, může vytvářet z centralizovaných prostředků, popř. z přídělu od nadřízeného orgánu, fond geologických prací. Tento fond slouží pro financování předběžného a podrobného geologického průzkumu ložisek včetně převodů prozkoumaných zásob do vyšších kategorií nebo jejich přehodnocení. Prostředky tohoto fondu nelze převádět do jiných fondů a na jiné účely. Pravidla pro tvorbu fondu geologických prací a pro jeho použití stanoví Státní plánovací komise v dohodě s příslušnými ústředními orgány.

(4) Oborová ředitelství po odvodu částky podle § 29 odst. 5 písm. a) hospodaří odděleně též s prostředky pro náhradu nákladů na přeškolování a hmotné zabezpečení pracovníků před nástupem nového zaměstnání, které jim odvádějí hospodářské organizace podle § 29 odst. 5 písm. b.

(5) S ostatními centralizovanými prostředky hospodaří oborové ředitelství podle svého rozhodnutí. Nesmí však použít centralizovaných prostředků ke krytí své podnikové činnosti a k přerozdělení podle § 39.

(1) Zaostávajícím podnikům mohou ostatní podniky výrobní hospodářské jednotky poskytovat přechodnou výpomoc formou půjček. Tyto výpomoci může též organizovat oborové ředitelství z prostředků, které si samo opatří půjčkami od podřízených podniků.

(2) Dodatkový odvod podle § 5 odst. 4 zákona může oborové ředitelství stanovit podniku nejpozději při projednání návrhu plánu podniku na rok 1967, a to dlouhodobě a v absolutní výši. Prostředků takto získaných může oborové ředitelství použít pouze k poskytování mimořádných dotací podnikům.

(3) Mimořádná dotace může být poskytnuta jen podniku, který o ni požádá a navrhne opatření a lhůty k postupné likvidaci své finanční závislosti na dotacích. Program celkové likvidace včetně pravidel a podmínek dodatkových odvodů a mimořádných dotací stanoví oborové ředitelství po projednání se zúčastněnými podniky.

(4) Jestliže podnik, kterému je poskytována mimořádná dotace, nedodržuje stanovená pravidla a opatření, může mu oborové ředitelství dotaci snížit nebo odejmout.

(5) Podniky provádějící dodatkové odvody musí mít i po přerozdělení prostředků hrubý důchod nebo zisk (po odečtu dodatkových odvodů podle odstavce 2) připadající na pracovníka vyšší, než kterýkoliv příjemce mimořádných dotací po započtení těchto dotací. Pokud bude tato podmínka přerozdělení lépe zajištěna, může nadřízený ústřední orgán stanovit jiný ukazatel, z něhož se bude vycházet.

(6) Opatření a lhůty postupu likvidace finanční závislosti podle odstavce 3 se zahrnují do kolektivní smlouvy.

(7) Ústřední orgán může se souhlasem vlády provádět přerozdělení prostředků mezi výrobními hospodářskými jednotkami v případech, kdy je to odůvodněno povolenými odchylkami v úrovni rentability při generální úpravě velkoobchodních cen, nebo jestliže jsou ústřednímu orgány podřízeny výrobní hospodářské jednotky se stejným výrobním programem a s různou rentabilitou. Ustanovení odstavců 1 až 6 platí zde obdobně.

(8) Ústřední orgán může provádět přerozdělení prostředků obdobně podle odstavců 1 až 6 u přímo podřízených podniků, s výjimkou podniků oborových.

(1) Rozvoj méně rozvinutých oblastí a regulace rozvoje aglomerovaných oblastí se usměrňují takto:

(2) Oblastmi podle odstavce 1 písm. a), b) a d) se rozumějí okresy, části okresů a místa vyhlášená předem vládou. Případné změny v seznamu oblastí platí jen pro nově zahajované akce; akce rozestavěné nebo již provedené se posuzují podle seznamu oblastí platného v době jejich zahájení. Obdobně se postupuje i u oblastí podle § 25 odst. 5.

(3) Nástroje podle odstavce 1 se neuplatňují při výstavbě liniových a směrových staveb (např. komunikací, produktovodů) a u energetických a důlních staveb.

(1) Krajské národní výbory mohou se souhlasem Státní plánovací komise zavést v rozvinutých průmyslových oblastech s nedostatkem pracovních sil přirážku k stabilizačnímu odvodu podle § 8 odst. 3 zákona a postihnout jí zejména ty podniky, které postupují při hospodaření s pracovními silami v rozporu s koncepcí rozvoje jednotlivých oblastí. Přirážka se může vztahovat na celé podniky, na jejich jednotlivé závody, popřípadě na obdobné organizační jednotky na území příslušného kraje, okresu nebo místa. Placením přirážky přispívají podniky k úhradě výdajů vznikajících národním výborům v souvislosti se soustřeďováním a růstem výrobních sil.

(2) Přirážka k stabilizačnímu odvodu se stanoví až do výše 2 % celkového objemu vyplacených mezd v běžném roce (§ 25 odst. 3) pracovníkům příslušného podniku nebo závodu, popřípadě obdobné organizační jednotky. Výše přirážky se diferencuje podle objektivního zhodnocení vlivu jednotky na vývoj stavu zdrojů pracovních sil a s přihlédnutím ke společenskému významu příslušného podniku.

(3) Návrh na stanovení přirážky a její výše předkládá krajský národní výbor Státní plánovací komisi po projednání s příslušnými okresními národními výbory (popřípadě městskými národními výbory) a s příslušnými podniky, oborovými ředitelstvími a ústředními orgány, a to nejpozději ve lhůtě pro předložení návrhu plánu. Rozhodnutí o stanovení přirážky sdělí krajský národní výbor podnikům před začátkem plánovaného období.

(4) Přirážka k stabilizačnímu odvodu nebude uplatňována v oblastech stanovených podle § 25 odst. 5 písm. a) a c), dále v organizacích, u nichž bude uplatněna úleva podle ustanovení § 25 odst. 5 písm. b) nebo u nichž se zvýšení stabilizačního odvodu podle přírůstku počtu pracovníků vůbec neprovádí, a ve stavebních organizacích.

(5) Přirážku k stabilizačnímu odvodu platí podnik měsíčně zálohově do rozpočtu krajského národního výboru, na jehož území jsou umístěny jednotky, na které se vztahuje přirážka, a to ve výši jedné dvanáctiny plánované roční výše přirážky k odvodu a způsobem stanoveným v § 29. Krajský národní výbor může povolit podniku změnu období splácení a výše záloh. Roční výše přirážky se stanoví podle skutečných výplat mezd v běžném roce.

(6) Přijaté přirážky k stabilizačnímu odvodu rozdělí krajský národní výbor takto: 50 % přidělí příslušnému městskému nebo místnímu národnímu výboru, 30 % příslušnému okresnímu národnímu výboru a 20 % si ponechá. Krajský národní výbor může po projednání s příslušnými národními výbory (popř. s národními výbory na území jiného kraje) podle místních podmínek těchto národních výborů stanovit předem i jiný poměr dělení přirážky k stabilizačnímu odvodu.

(7) Přirážka k stabilizačnímu odvodu průmyslových podniků se podle § 7 písm. a) zákona č. 8/1968 Sb. zvyšuje o 2% z celkového objemu mezd vyplacených v běžném roce (§ 25 odst. 3) pracovníkům příslušného podniku nebo závodu, popř. obdobné organizační jednotky. Částku odpovídající tomuto zvýšení odvedou podniky do státního (ústředního) rozpočtu. Vláda zvláštním opatřením stanoví rozvinuté průmyslové oblasti (místa) s nedostatkem pracovních sil, jakož i odvětví nebo obory, na které se zvýšení přirážky k stabilizačnímu odvodu vztahuje.

(1) Pohyb cenové úrovně odvětví a oborů, popřípadě důležitých skupin výrobků, vymezuje v souladu s cíli a podmínkami dalšího rozvoje národního hospodářství plán vývoje cenové úrovně, který je základem centrálního řízení cenové politiky. Nelze-li účelu sledovaného plánem vývoje cenové úrovně dosáhnout jiným způsobem, cenová úroveň odvětví a oborů, popř. důležitých skupin výrobků, může být v nezbytném rozsahu stanovena závazně.

(2) Centrální usměrňování cen, úvěrování a úročení a nástroje přímé regulace mezd upravují zvláštní předpisy.

(3) Základní koncepci a nástroje cenové, úvěrové, úrokové a mzdové politiky na období dlouhodobého plánu stanoví vláda současně se směrnicí k plánu; zásady a způsob jejího provádění v jednotlivých letech stanoví nejpozději s prováděcím plánem.

(1) Základním zdrojem financování investiční výstavby jsou vlastní prostředky podniků a úvěr z nich splácený.

- sdružování prostředků podniků,
(2) Oborová ředitelství může k zabezpečení rozvoje oboru soustřeďovat finanční prostředky na investice celooborového významu. V souladu se statutem výrobních hospodářských jednotek k tomu využívá (kromě bankovních úvěrů) zejména:
- dlouhodobých půjček od podniků,
- dotací ze státního rozpočtu,
- centralizace prostředků podle § 27 odst. 2 písm. c) a odst. 3.

(3) Způsob financování investiční výstavby, pravidla výběrového řízení, zásady poskytování dotací na investice a zásady sdružování investičních prostředků, půjček mezi podniky a úvěrování investic stanoví zvláštní předpisy.

(1) Při vypracování roční závěrky zjistí podnik definitivní výši hrubého důchodu nebo zisku, provede zhodnocení výsledků hospodaření za uplynulé období, provede závěrečné vypořádání svých závazků a rozhodne o definitivním rozdělení hrubého důchodu nebo zisku. Stejně postupuje i oborové ředitelství za celou výrobní hospodářskou jednotku.

(2) Zůstatky finančních prostředků podniku a výrobní hospodářské jednotky se koncem roku převádějí do roku následujícího.

(1) Pro státní hospodářské organizace řízené národními výbory platí ustanovení části druhé, pokud není stanoveno v tomto paragrafu jinak.

(2) Státní hospodářské organizace řízené národními výbory

(3) V krajských podnicích knižního maloobchodu, Restauracích a jídelnách, Uhelných skladech a podnicích komunálních služeb se do 31. prosince 1970 zvýšení stabilizačního odvodu z přírůstku počtu pracovníků neuplatňuje. Pro podniky Restaurací a jídelen a Uhelných skladů platí též ustanovení § 59 odst. 1 písm. b). Pro podniky Sběrných surovin, odbytu a zásobování a pro ústavy kosmetiky platí úleva ze stabilizačního odvodu podle § 25 odst. 5 písm. b). Pro všechny podniky uvedené v tomto odstavci činí sazba odvodu ze základních prostředků 3 %; odvod ze zásob neprovádějí.

(4) Pro podniky místního průmyslu činí sazba odvodu ze základních prostředků 3 %. Stabilizační odvod se těmto podnikům do 31. prosince 1970 nezvyšuje podle § 8 odst. 2 zákona za tu část ročního přírůstku počtu pracovníků, která odpovídá podílu zakázkové výroby pro obyvatelstvo, údržbářské a opravářské činnosti a služeb z přírůstku celkových výkonů. Přesáhne-li podíl těchto prací z celkových výkonů 50 %, může činit celkové zvýšení stabilizačního odvodu nejvýše 2 % z objemu vyplacených mezd. Podnikům místního průmyslu nelze stanovit přirážku ke stabilizačnímu odvodu, přesáhne-li uvedený podíl činností 50 % z celkových výkonů; v ostatních případech tuto přirážku nelze stanovit z té části vyplacených mezd, na kterou se nevztahuje zvýšení stabilizačního odvodu. Za podíl uvedených činností z celkových výkonů se též neprovádí odvod ze zásob.

(5) Pro podniky Československé automobilové dopravy platí úleva ze stabilizačního odvodu podle § 25 odst. 5 písm. b). Sazba odvodu ze základních prostředků činí 6 %, s výjimkou základních prostředků autobusových nádraží, z nichž činí 3 %. Pro odvod z odpisů základních prostředků platí ustanovení § 26, s výjimkou základních prostředků sloužících osobní dopravě, z nichž se odvod neprovádí.

(6) Pro okresní (městské) stavební podniky, národní podniky Silnice a Československé automobilové opravny platí úleva ze stabilizačního odvodu podle § 25 odst. 5 písm. b). Národní podniky Silnice a okresní (městské) stavební podniky mohou vytvářet podnikový fond geologických prací přiměřeně podle ustanovení § 38 odst. 3; fond se tvoří příděly z hrubého důchodu, o které je rovněž snížen základ pro výpočet odvodu z hrubého důchodu. Za podíl zakázkové výroby pro obyvatelstvo, údržbářské a opravářské činnosti a služeb z celkových výkonů okresní (městské) stavební podniky neprovádějí odvod ze zásob.

(7) Pro projektové ústavy platí ustanovení § 61 odst. 1 písm. c) o určení průměrné mzdy ústavům pro výpočet základu stabilizačního odvodu. Odvod ze základních prostředků se neprovádí.

(8) Na podniky pro film, koncerty a estrády se vztahuje úleva ze stabilizačního odvodu podle § 25 odst. 5 písm. b). Odvod ze základních prostředků se neprovádí.

(9) Pro podniky bytového hospodářství neplatí ustanovení § 23*) až 26, 31, 32, 39 a 40 odst. 1 písm. a) až c). Fond pracujících (§ 35) se celý tvoří na vrub nákladů; nevyplácejí se podíly na hospodářských výsledcích. Odpisů podniky používají k úhradě vlastní investiční výstavby a zbývající část odpisů odvádějí do rozpočtu řídícího národního výboru.

(10) Organizace městského hospodářství mají režim hospodaření podle toho, zda jde o hospodářské nebo rozpočtové organizace. U organizací městského hospodářství, popř. u jiných organizací se sloučenou činností hospodářskou i rozpočtovou, určí řídící národní výbor způsob hospodaření. Organizace se zařazují do odvětví (druhu činnosti), které má v organizaci největší podíl; v hospodářských organizacích se použijí ekonomické nástroje a sazby podle příslušnosti k tomuto odvětví (činnosti).

(11) Státní statky řízené národními výbory se řídí ustanoveními části třetí; platí pro ně též ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu a § 71.

(12) Pro příspěvkové organizace řízené národními výbory platí ustanovení § 69.

(1) Řídící národní výbory vůči podnikům jimi řízeným mohou za účelem nezbytného přerozdělení prostředků z odvodů z hrubého důchodu stanovit předem a dlouhodobě:

(2) Řídící národní výbory mohou v dohodě s krajským národním výborem provádět přerozdělení podle odstavce 1 rovněž u experimentujících podniků.

(1) Příjmy národních výborů od ústředně řízených, popř. jiných organizací, tvoří zejména:

(1) Základními ekonomickými nástroji pro ovlivňování rozvoje hospodářství národních výborů jsou zejména dlouhodobé souhrnné finanční vztahy (dotace, popř. odvod) k ústřednímu rozpočtu (k rozpočtu národního výboru vyššího stupně) a účelové subvence.

(2) Dlouhodobým souhrnným finančním vztahem se rozumí dotace z rozpočtu národního výboru vyššího stupně (z ústředního rozpočtu), popř. odvod do rozpočtu národního výboru vyššího stupně (ústředního rozpočtu). Dlouhodobý souhrnný finanční vztah se stanoví zpravidla na 5 let, nejméně však na 3 roky.

(3) Při stanovení dlouhodobého souhrnného finančního vztahu se neberou v úvahu doplňkové zdroje národních výborů.

(4) Subvence mohou být poskytnuty na plánované a mimořádné úkoly celospolečenského významu a mají účelový charakter. Rozsah plánovaných subvencí z ústředního rozpočtu stanoví vláda.

(5) Nevyčerpané subvence poskytnuté z ústředního rozpočtu propadají po uplynutí období, na které byly stanoveny.

(6) Ministerstvo financí po projednání s příslušnými krajskými národními výbory může v případě potřeby provádět přerozdělení nečerpaných subvencí poskytovaných z ústředního rozpočtu mezi jednotlivými kraji.

(1) Národní výbory kryjí své potřeby v rozpočtu těmito zdroji:

(2) Doplňkové zdroje národních výborů tvoří:

(3) Plánované příjmy národních výborů, s výjimkou subvencí a úvěrů, jakož i všechny doplňkové zdroje národních výborů, nejsou účelové; národní výbory mohou jich používat k financování kteréhokoliv výdaje v rozpočtu.*)

(1) Národní výbory hospodaří podle jimi schválených rozpočtů. Vytvářejí si ve svých rozpočtech rezervu, a to v potřebném a ekonomicky zdůvodněném rozsahu (rozpočtová rezerva).

(2) Finanční vypořádání provádí národní výbor ve vlastní pravomoci. Přebytek hospodaření převede do fondu rezerv a rozvoje; z prostředků fondu rezerv a rozvoje uhradí případný schodek hospodaření. Nemá-li národní výbor ve fondu rezerv a rozvoje dostatek prostředků k úhradě schodku, použije úvěru nebo jej uhradí na vrub rozpočtu příštího roku. Vůči rozpočtu národního výboru vyššího stupně vyrovnává pouze dotaci nebo odvod do výše plánu a subvence podle skutečného čerpán. Obdobně postupuje krajský národní výbor vůči ústřednímu rozpočtu za hospodářství řízené národními výbory na území kraje.

(3) Ministerstvo financí stanoví zásady pro rozpočtové hospodaření národních výborů.

(4) V závažných případech porušení finanční a rozpočtové kázně může vláda nebo na základě jejího zmocnění ministr financí krátit národním výborům prostředky poskytované z ústředního rozpočtu, popř. stanovit národním výborům odvod finančních prostředků do ústředního rozpočtu. Obdobně postupuje národní výbor vyššího stupně vůči národnímu výboru nižšího stupně.

(1) Národní výbor vyššího stupně může poskytnout z rozpočtu nebo z fondu rezerv a rozvoje (§ 79) přechodnou výpomoc národním výborům nižšího stupně. Krajským národním výborům může poskytnout přechodnou výpomoc ministerstvo financí.

(2) K zabezpečení potřeb rozvoje hospodářství řízeného národním výborem může se poskytovat úvěr, který uhradí národní výbor ze svých prostředků.

(1) Národní výbory všech stupňů vytvářejí fond rezerv a rozvoje.

(2) Zdrojem fondu rezerv a rozvoje jsou v zásadě prostředky fondů rezerv a rozvoje z minulých let a přebytky hospodaření běžného roku (§ 77 odst. 2). Národní výbory mohou převádět do fondu rezerv a rozvoje doplňkové zdroje uvedené v § 76 odst. 2 písm. b) až d) již v průběhu roku.

(3) Prostředků fondu rezerv a rozvoje používají národní výbory podle svého uvážení.**) Ke zvyšování mzdových prostředků rozpočtových organizací a odměn pracovníků a funkcionářů národních výborů může však být použito prostředků fondu rezerv a rozvoje jen podle obecně platných předpisů.

(4) Zůstatky prostředků fondu rezerv a rozvoje se koncem roku převádějí do roku následujícího.