AMBULANTNÍ A ÚSTAVNÍ PÉČE

Ambulantní péče
Obvodní služby
Další odborné ambulantní služby

Ústavní péče
Nemocniční péče
Péče v odborných léčebných ústavech

Posudková činnost
Posuzování způsobilosti při nástupu nebo změně práce
Posuzování dočasné neschopnosti k práci
Posuzování dlouhodobé neschopnosti k práci

Léky a zdravotnické potřeby
Předpisování a výdej léků a některých zdravotnických potřeb
Předpisování a výdej brýlí, protéz a jiných léčebných a ortopedických pomůcek

Doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů
Doprava nemocných sanitními vozy
Náhrada cestovních nákladů

Součinnost občanů

Součinnost socialistických organizací
Součinnost organizací při výkonu léčebně preventivní péče
Součinnost odborových a družstevních orgánů při výkonu léčebně preventivní péče

(1) O zdraví obyvatel v územním a závodním obvodu pečuje kolektiv zdravotnických pracovníků pod vedením územního nebo závodního obvodního lékaře. Spolu s plněním úkolů ve zdravotní výchově obyvatelstva a v hygieně a boji proti přenosným nemocem poskytuje všem obyvatelům ambulantní péči v obvodu a zprostředkuje jim další odbornou péči; přitom provádí aktivně preventivní prohlídky a poskytuje ve spolupráci s příslušnými odborníky soustavnou dispenzární péči vybraným skupinám obyvatelstva včetně občanů se změněnou pracovní schopností, příslušníků ozbrojených sil, kteří bojovali za druhé světové války, a obětí nacistické persekuce (vězňů).

(2) Obvodní služby se poskytují nejen ve zdravotnických zařízeních, ale podle potřeby i v bytě nebo na jiném místě, kde je nutno nemocnému péči poskytnout. Úpravou ordinační doby a provozu zdravotnických zařízení se zabezpečuje, aby pracující mohli tato zařízení navštěvovat především mimo svou pracovní dobu.

(1) Občan, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžaduje si ji u svého územního obvodního lékaře, a jde-li o péči o dítě, u územního obvodního dětského lékaře; ředitel ústavu národního zdraví určí podle místních podmínek, do kterého věku poskytuje dětem péči územní obvodní dětský lékař.

(2) V oboru péče o ženy a péče o chrup poskytují obyvatelstvu územního obvodu ambulantní péči odborníci určení pro příslušný obvod.

(3) V době, kdy není v územním obvodu zajištěna péče o ženy a děti příslušnými odbornými lékaři, poskytuje nutnou péči územní obvodní lékař; tím nejsou dotčena další ustanovení o lékařské službě první pomoci.

(4) Obvodní služby poskytují zdravotničtí pracovníci určení pro územní obvod, ve kterém má občan místo trvalého pobytu. Občan si může v rámci vymezeného spádového území¹) zvolit jiného územního obvodního lékaře. Tento lékař může odmítnout přijetí dalších nemocných z cizích obvodů, pokud by jejich přijetím bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení.

(5) Osoby, které se přechodně zdržují mimo místo trvalého pobytu, jsou oprávněny vyžadovat péči, kterou potřebují v době svého přechodného pobytu, ve zdravotnických zařízeních příslušných pro místo tohoto pobytu.

(6) Občanům umístěným v ústavech sociální péče mohou poskytovat obvodní služby též lékaři sociálního zabezpečení podle dohody ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení.

(1) Pracovníci ze závodů, v nichž je zřízeno závodní zdravotnické zařízení, mohou postupovat podle § 4. Povinnost pracovníků podrobovat se vstupním periodickým, mimořádným a výstupním preventivním prohlídkám u závodního obvodního lékaře zůstává nedotčena.²)

(2) Osoby, které pravidelně dojíždějí za prací, školením nebo obdobnou činností z větší vzdálenosti a pro značnou časovou ztrátu nemohou navštěvovat zdravotnická zařízení v místě pobytu, jsou oprávněny vyžádat si potřebnou péči v zařízeních příslušných pro pracoviště (místo), v němž vykonávají uvedenou činnost. Do soustavné péče těchto zařízení však mohou být převzaty jen ve zvlášť odůvodněných případech a s vědomím územního obvodního lékaře příslušného podle místa jejich pobytu.

(1) Lékařská služba první pomoci zajišťuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu vzniklého v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby. Tato služba není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení.

(2) Záchranná služba, pokud je ve velkých městech zřízena, zajišťuje lékařskou pomoc ve zvlášť závažných případech, kdy je bezprostředně ohrožen život nemocného.

(3) Není-li možno včas dosáhnout příslušného lékaře nebo lékařské pohotovostní, popřípadě záchranné služby, lze si vyžádat první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického zařízení nebo pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen život nebo vážně ohroženo zdraví nemocného.

(1) Ošetřující lékař zprostředkuje nemocnému poskytnutí dalších odborných ambulantních služeb, jež nemocný potřebuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Odborné vyšetřovací a léčebné výkony, jichž je třeba k ošetření v naléhavých případech podle povahy onemocnění nebo k zjištění schopnosti k práci, se provádějí přednostně.

(2) Nemocný se může obrátit přímo na příslušné odborné oddělení polikliniky, jde-li o ošetření vážnějšího úrazu, předpis brýlí a vyšetření nebo léčení pohlavního onemocnění; přímo na takové oddělení se též nemocný odesílá z ústřední evidence polikliniky, jde-li o vyhraněné onemocnění spadající do určitého oboru.

(1) Ošetřující lékař posílá nemocného k odbornému vyšetření nebo léčení zpravidla na odborné oddělení té polikliniky, v jejímž spádovém území poskytuje služby. Je-li to však v zájmu účelného poskytování léčebně preventivní péče nebo v oprávněném zájmu nemocného, může jej výjimečně poslat ošetřující lékař ze zdravotnického zařízení příslušného podle místa pobytu nemocného na oddělení polikliniky, v jejímž spádovém území je pracoviště nemocného, popřípadě naopak ze zařízení příslušného podle pracoviště do zařízení příslušného podle místa pobytu nemocného.

(2) Nelze-li provést požadované odborné vyšetření nebo léčení v poliklinice příslušné podle předchozího odstavce, pošle lékař nemocného do polikliniky, která je vybavena potřebnými odbornými službami a je příslušná pro jejich poskytování podle stanovené rajonizace. Pokud je toho podle povahy onemocnění třeba, provede se napřed vyšetření na odborném oddělení vysílající polikliniky.

(3) Pro poskytování dalších odborných ambulantních služeb osobám, které se přechodně zdržují mimo místo trvalého pobytu, a osobám, které dojíždějí za prací nebo obdobnou činností, jsou zdravotnická zařízení příslušna obdobně podle § 4 odst. 5 a § 5 odst. 3.

(4) Ustanovení § 4 odst. 4 platí obdobně i o poskytování dalších odborných ambulantních služeb jinými lékaři v rámci téže nemocnice s poliklinikou, popřípadě v rámci vymezeného spádového území.

(5) V jiném zdravotnickém zařízení, než které je příslušné podle předchozích ustanovení, mohou být další odborné ambulantní služby poskytnuty v odůvodněných případech se souhlasem vedoucího lékaře tohoto zařízení.

(1) V místě, kde jsou lázeňská zařízení, mohou být v těchto zařízeních poskytovány výkony léčebné rehabilitace, které nemůže zajistit ústav národního zdraví ve svých zařízeních. Rozhoduje o tom ředitel ústavu národního zdraví v dohodě s ředitelem lázeňské organizace, popřípadě s vedoucím lázeňské léčebny.

(2) Poskytování ambulantní lázeňské péče místo lázeňské péče ústavní na základě poukazu se řídí ustanovením § 19.

(1) Do nemocnice jsou nemocní přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře; pokud je to možné, provedou se před přijetím do nemocnice potřebná vyšetření ambulantně.

(2) Nemocný musí být přijat do nemocnice i bez lékařského doporučení, jestliže by odložením nástupu byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví; bez lékařského doporučení musí být do nemocnice přijata i rodička.

(1) Je-li nemocniční léčení odůvodněno, avšak z provozních důvodů nelze nemocného ihned přijmout, poskytne mu lékař nemocnice potřebnou první pomoc a stanoví mu pozdější dobu nástupu. O odložení nástupu vyrozumí ošetřujícího lékaře.

(2) Přijetí do nemocnice nesmí být odepřeno, jde-li o povinné léčení anebo o případy uvedené v § 11 odst. 2. V ostatních případech musí být přednostně přijímáni pracující neschopní práce a pracující, kteří byli do nemocnice odesláni k vyšetření pro posudkové účely.

(3) Je-li to nutné vzhledem k zdravotnímu stavu dítěte, povolí ředitel nemocnice, aby s ním byl přijat do nemocnice průvodce. Výjimečně může ve zvlášť odůvodněných případech povolit přijetí průvodce i u starší osoby. Je-li přijat průvodce k dítěti mladšímu 6 let, považuje se jeho pobyt v ústavu za ústavní ošetřování.

(4) Po přijetí do nemocnice je nemocný povinen podrobit se potřebným hygienickým a protiepidemickým opatřením. Během ústavní péče je nemocný povinen dodržovat domácí řád ústavu, který upravuje též styk s rodinou, návštěvy nemocných a informování příbuzných o zdravotním stavu nemocných.

(1) Nemocniční péči poskytuje zpravidla nemocnice, která je podle stanovené rajonizace příslušná pro místa trvalého pobytu nemocného, popřípadě pro místo, v němž má nemocný přechodný pobyt z důvodu výkonu práce. Je-li nemocný ošetřován v závodním zdravotnickém zařízení, může mu nemocniční péči, pokud to je v zájmu účelného poskytování léčebně preventivní péče nebo v oprávněném zájmu nemocného, poskytovat nemocnice, v jejímž obvodu je závodní zdravotnické zařízení. Pracujícím ze závodu, v němž je zřízena závodní nemocnice, poskytuje nemocniční péči především tato nemocnice. V případech uvedených v § 11 odst. 2 poskytne potřebnou péči kterákoli nemocnice.

(2) Nemůže-li poskytnout potřebnou péči nemocnice uvedená v předchozím odstavci, posílá se nemocný do nemocnice, která je vybavena potřebnými odbornými službami a je pro jejich poskytování příslušná podle stanovené rajonizace. Pokud je toho podle povahy onemocnění třeba, provedou se napřed potřebná vyšetření a ošetření na příslušném oddělení vysílající nemocnice nebo její polikliniky.

(3) Do nemocnice, která není příslušná podle předchozích odstavců, může být nemocný přijat v odůvodněných případech se souhlasem jejího ředitele nebo na základě jeho zmocnění.

(1) Do fakultních nemocnic a klinik ostatních zdravotnických zařízení mohou být nemocní přijímáni také v souvislosti s výukovými a vědeckovýzkumnými úkoly těchto zařízení bez ohledu na stanovenou rajonizaci za předpokladu, že je řádně zabezpečena léčebně preventivní péče o nemocné z jejich spádového území.

(2) Do výzkumných ústavů se nemocní přijímají na podkladě výběru prováděného podle vědeckovýzkumných úkolů těchto pracovišť.

(1) Nemocný se propouští z nemocniční péče po provedení potřebných vyšetření a ošetření nebo po uzdravení, popřípadě po takovém zlepšení zdravotního stavu, že další léčení lze provést ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních. Nejde-li o povinné léčení, může být nemocný předčasně propuštěn z nemocniční péče na revers. Nemocný, který soustavně porušuje domácí řád nemocnice a svým chováním ohrožuje kázeň v nemocnici, může být z nemocniční péče propuštěn tehdy, nebude-li tím vážně ohrožen jeho zdravotní stav.

(2) Po propuštění z nemocniční péče se nemocný ohlásí u svého ošetřujícího lékaře, který mu zajistí další péči; je-li neschopen práce, je nutno provést ohlášení do tří dnů po propuštění.

(1) Ústavní péče v odborných léčebných ústavech se poskytuje na základě návrhů, které podávají zpravidla lékaři odborných oddělení nemocnic s poliklinikou, popřípadě poliklinik; jde-li o péči o děti, podávají návrhy též lékaři poskytující obvodní služby a lékaři školní zdravotní služby.

(2) Návrhy se podávají v souladu se seznamem indikací, vydaným ministerstvem zdravotnictví, které též může určit způsob odborného přezkoumání návrhů.

(1) Výběr nemocných na léčení v odborných léčebných ústavech se provádí především podle naléhavosti potřeby péče se zřetelem na zdravotní stav.

(2) K nástupu léčení do odborného léčebného ústavu povolává nemocné ředitel ústavu s výjimkou lázeňské péče na poukaz podle § 18 a léčení v nočním sanatoriu.

(3) Výběr nemocných do nočních sanatorií provádí vedoucí lékař závodního zdravotnického zařízení, při němž je noční sanatorium zřízeno, v dohodě se závodním výborem Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(4) Propouštění z péče odborných léčebných ústavů se řídí obdobně ustanovením § 15.

(1) Ústavní lázeňskou péči lze poskytnout nemocnému, u něhož je tato péče indikována, na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči; poskytuje se zpravidla na základě poukazu na lázeňskou péči. Ústavní lázeňskou péči povolují orgány uvedené v § 19 zákona. Při přijímání do výzkumných ústavů pro fyziatrii, balneologii a klimatologii se postupuje podle ustanovení § 14 odst. 2; přitom se u nemocných, kteří jsou v pracovním poměru, přihlíží též k vyjádření závodního výboru Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(2) Návrhy na ústavní lázeňskou péči pro osoby stižené vleklými nemocemi musí být pro příští období podány ke stanovenému termínu. Tato lhůta se nevztahuje na návrhy podávané při pozdějším vzniku potřeby lázeňské péče anebo jde-li o osoby neschopné práce nebo osoby stižené závažnými nemocemi zvlášť označenými v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče.

(3) Ústavní lázeňská péče se poskytuje pracovníkům v rámci dovolené na zotavenou s výjimkou případů, kdy se poskytuje pro léčení závažných nemocí zvlášť označených v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče. Pracovníci, kteří nastoupili ústavní lázeňskou péči v rámci dovolené na zotavenou, mohou být během této péče uznáni neschopnými práce pro nemoc, nelze-li jim z tohoto důvodu poskytovat lázeňské procedury.

(1) Nemocnému, u něhož je indikována ústavní lázeňská péče, která mu však nemůže být poskytnuta, lze náhradou za tuto péči povolit ambulantní lázeňskou péči. Tato péče se poskytuje v rámci dovolené na zotavenou a na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči, a to na základě poukazu na vyšetření a léčení, popřípadě též stravování.

(2) Ústav národního zdraví může ve zvlášť odůvodněných případech uhradit poukaz na vyšetření a léčení. Jinak může být poukaz na ambulantní lázeňskou péči uhrazen podle § 63.

(1) Významným úsekem posudkové činnosti je posuzování způsobilosti k práci, popřípadě rozhodování o ní; při něm se hodnotí
V zájmu jednotného postupu při vydávání posudků nebo rozhodnutí o způsobilosti k práci jsou lékaři povinni vystavovat příslušná potvrzení na předepsaných tiskopisech.

c) dočasná neschopnost k práci pro nemoc a úraz,

b) zdravotní způsobilost k výkonu určité práce v pracovním poměru nebo k výkonu jiné pracovní činnosti, popřípadě potřeba změny nebo vyřazení z práce ze zdravotních důvodů; tyto posudky se vydávají zejména při vstupních a dalších prohlídkách,

a) zdravotní způsobilost k výkonu povolání, a to lékařskou prohlídkou v souvislosti s volbou povolání,

d) dlouhodobá nezpůsobilost k práci (§ 27 a 28).

(2) Posudky a potvrzení v jiných stanovených případech se vydávají zpravidla na žádost orgánů a organizací a výjimečně i z podnětu občana, jde-li o jeho závažný společensky odůvodněný zájem.*)

(3) Vydávání znaleckých posudků a posudků pro účely náhrad při úrazech a nemocech z povolání se řídí zvláštními předpisy. Také posuzování způsobilosti k práci v zájmu ochrany proti vzniku a šíření přenosných nemocí a jiné posuzování zdravotního stavu v této souvislosti se řídí zvláštními předpisy.

(1) Zdravotní způsobilost k budoucímu povolání musí být lékařsky posouzena u žáků škol poskytujících základní vzdělání i škol poskytujících střední a vyšší vzdělání, a to před ukončením školní docházky. Posouzení způsobilosti k budoucímu povolání je nutné též před nástupem do školy poskytující střední a vyšší vzdělání, jestliže nejde o přechod bezprostředně ze školy poskytující základní vzdělání.

(2) Posudky o způsobilosti k budoucímu povolání podávají dorostoví lékaři ve spolupráci s lékaři školní zdravotní služby, popřípadě jde-li o žáky se změněnou pracovní schopností, posudkové komise sociálního zabezpečení.

(1) Při náboru pracovníků prováděném národními výbory posuzuje zdravotní způsobilost uchazeče k práci v zamýšleném odvětví příslušný obvodní lékař, popřípadě odborná komise podle § 30.

(2) U pracovníka získaného při náboru prováděném národními výbory je nutno včas před vznikem pracovního poměru posoudit při vstupní prohlídce jeho způsobilost k práci, která mu má být přidělena; posudek vydává závodní obvodní lékař v závodě, v němž má pracovník práci nastoupit, popřípadě odborná komise podle § 30.

(1) Při náboru pracovníků prováděném podniky, pokud je v závodě zřízeno závodní zdravotnické zařízení, musí zdravotní způsobilost pracovníka k zamýšlené práci posoudit včas před vznikem pracovního poměru závodní obvodní lékař při vstupní prohlídce. V závodech, v nichž není zřízeno závodní zdravotnické zařízení, posuzuje zdravotní způsobilost pracovníka při vstupní prohlídce územní obvodní lékař, a to v případech, kdy jde o zařazení na místa, na nichž jsou pracovníci vystaveni zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a v dalších případech určených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s příslušnými ústředními orgány.

(2) Posudky o změněné pracovní schopnosti občanů vydávají posudkové komise sociálního zabezpečení.

c) před jeho převedením na jinou práci, před úpravou pracovních podmínek nebo před rozvázáním pracovního poměru, jestliže se taková opatření provádějí z důvodů zdravotních.

(1) Zdravotní stav pracovníka musí být posouzen

b) před jeho převedením na místo, pro něž je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost,

a) před jeho převedením na místo, kde je vystaven zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a při skončení práce na takovém místě,

(2) Posudek vydává příslušný obvodní lékař, popřípadě jiný lékař, který má nemocného v soustavné péči, a to z vlastního podnětu nebo z podnětu pracovníka, závodu nebo odborové, popřípadě jiné společenské organizace. Má-li některý z těchto účastníků námitky proti doporučovanému opatření nebo jde-li o rozvázání pracovního poměru z důvodů zdravotních, vydává posudek odborná komise podle § 30. Ustanovení § 23 odst. 2 platí obdobně.

(3) Lékaři (odborné komise) uvedení v odstavci 2 posuzují také zdravotní důvody pro převedení těhotných žen a matek do 9 měsíců po porodu na jinou práci a vydávají o tom potřebná potvrzení.

(1) Dočasnou neschopnost k práci v souladu s předpisy o nemocenském pojištění posuzuje a rozhoduje o ní příslušný obvodní lékař, popřípadě jiný lékař, který je příslušný k poskytnutí léčebně preventivní péče. Rozhodl-li, že pracovník je neschopen práce, vystaví o tom potvrzení na předepsaném tiskopisu; potvrzení je dokladem o omluvené nepřítomnosti v práci a podkladem pro přiznání nemocenského.

(2) Dočasná neschopnost k práci počíná dnem, kdy ji lékař zjistil; má-li pracovník směnu již odpracovánu, počíná následujícím pracovním dnem. Jen ve výjimečných případech, zejména nelze-li včas dosáhnout lékaře, může lékař uznat zaměstnance neschopným práce počínajíc dřívějším dnem, nejvýše však 3 dny nazpět. Zpětné uznání pracovní neschopnosti za dobu delší než tři dny musí být posouzeno odbornou komisí podle § 30.

(3) O ukončení pracovní neschopnosti vydá lékař potvrzení. Ve stanoveném rozsahu a stanoveným způsobem vydává též potvrzení o dalším trvání pracovní neschopnosti.

a) karantény; potvrzení vydává ošetřující lékař, popřípadě okresní hygienická stanice,

b) těhotenství a mateřství; potvrzení s údajem předpokládaného dne porodu vydává lékař, který poskytuje ženě předporodní péči,

c) potřeby ošetřování člena rodiny; potvrzení, jež vydává ošetřující lékař, popřípadě okresní hygienická stanice, smí být v témže případě ošetřování (péče) vydáno jen jednou.

(1) Posuzování dlouhodobé neschopnosti k práci (invalidity) navazuje plynule na soustavné hodnocení zdravotního stavu a způsobilosti k práci v průběhu nemoci, popřípadě dočasné neschopnosti k práci.

(2) V průběhu dočasné neschopnosti k práci se hodnotí vývoj zdravotního stavu nemocného a činí též vhodná opatření k odvrácení invalidity. Jakmile ošetřující lékař dojde k závěru, že pracovní neschopnost je trvalá, nejpozději však po uplynutí 6 měsíců pracovní neschopnosti, dá podnět k projednání zdravotního stavu nemocného s příslušnými orgány sociálního zabezpečení.

(1) Vznik a trvání invalidity posuzují posudkové komise sociálního zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení.

(2) Při přechodu z dočasné pracovní neschopnosti do invalidity se postupuje podle zvláštních předpisů.^*)

(1) Léky, léčebné a ortopedické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby, které nemocní potřebují při ambulantní nebo ústavní péči, se jim buď poskytují přímo ve zdravotnických zařízeních nebo se jim předpisují a vydávají podle dalších ustanovení.

(2) Za úhradu je možno si obstarat volně prodejné léky a zdravotnické potřeby, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis.

(1) Léky předpisuje nemocnému ošetřující lékař, popřípadě lékař, který mu poskytuje první pomoc.**)

(3) Při předpisování léků postupují zdravotnická zařízení podle směrnic (§ 72), jimiž se zabezpečuje, aby při předpisování léků bylo postupováno v souladu se současným stavem vědy a přitom účelně a hospodárně; těmito směrnicemi se též určuje, za jakých podmínek mohou být předpisovány dietetické a vitamínové přípravky, minerální vody nebo produkty, dezinfekční a jiné prostředky k bezplatnému výdeji jako léky.

(1) V zájmu účelné distribuce může být výdej některých léků soustředěn jen do lékáren určených národním výborem; na to upozorní nemocného lékař při předepsání léku.

(2) V době mimo provoz lékáren zajišťuje nutný výdej léků na lékařský předpis lékárenská pohotovostní služba, popřípadě lékařská služby první pomoci.

(1) Při tělesných vadách vrozených i později získaných se poskytují zejména protézy horních a dolních končetin, podpěrové přístroje, korsety, bandáže, hole nebo berle, ortopedická obuv, vozíky pro nemocné, popřípadě příspěvky na vozíky s motorovým pohonem, pomůcky používané při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů u dětí, naslouchací přístroje, oční protézy, brýle, jiné korekční oční prostředky a speciální optické pomůcky a paruky; při vadách zraku lze také poskytnout příspěvek na zakoupení vodicího psa. Je-li to podle povahy věci účelnější, může být léčebná nebo ortopedická pomůcka odevzdána nemocnému k dlouhodobému užívání s povinností vrátit ji, pomine-li potřeba jejího používání.

(2) Při předpisování léčebných a ortopedických pomůcek postupují zdravotnická zařízení podle směrnic (§ 72), jimiž se zejména stanoví indikace pro jednotlivé pomůcky a jejich vybavení a popřípadě příslušenství, jakož i zvláštní podmínky pro poskytování pomůcek invalidům z řad protifašistických bojovníků a válečných poškozenců.

(1) Nová léčebná nebo ortopedická pomůcka se poskytne bezplatně, stala-li se dosud užívaná pomůcka nezpůsobilou k dalšímu užívání zejména následkem běžného opotřebení nebo změnou zdravotního stavu, popřípadě prokáže-li občan, že byla poškozena nebo zničena bez jeho zavinění. Ministerstvo zdravotnictví může stanovit užívací dobu pomůcek.

(2) V nutných případech mohou být uživateli pomůcky poskytnuty nebo hrazeny opravy nezaviněně poškozených nebo opotřebovaných pomůcek, popřípadě přiznán paušální příspěvek na jejich udržování.

(1) Zdravotnická zařízení poskytují dopravu sanitním vozem, jestliže zdravotní stav nemocného podle potvrzení ošetřujícího lékaře naléhavě vyžaduje, aby nemocný byl tímto způsobem dopraven do zdravotnického zařízení, přemístěn do jiného zařízení nebo dopraven nazpět do místa pobytu v době onemocnění; ve zvlášť odůvodněných případech může ředitel ústavu národního zdraví povolit převoz do jiného místa. Doprava sanitním vozem se výjimečně poskytuje též tehdy, jestliže zdravotní stav občana podle potvrzení ošetřujícího lékaře vyžaduje, aby občan byl tímto způsobem dopraven do ústavu sociální péče a zpět, popřípadě mezi těmito ústavy.

(2) Převoz se poskytuje i průvodci, je-li ho podle potvrzení ošetřujícího lékaře třeba.

(1) Převoz sanitním vozem obstarává zpravidla ústav národního zdraví, v jehož obvodu má nemocný v době potřeby převozu svůj pobyt, popřípadě v jehož zařízeních je ošetřován; při dálkových jízdách může být postupováno odchylně. Dopravu nemocného sanitním vozem z odborného léčebného ústavu, pokud ji nemůže provést tento ústav, obstarává do místa trvalého pobytu nemocného okresní ústav národního zdraví příslušný podle tohoto místa pobytu. Ostatní převozy z odborných léčebných ústavů, zejména převozy na území okresu, v němž je odborný léčebný ústav, obstarává okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu je odborný léčebný ústav.

(2) Převozy osob nemocných přenosnou nemocí nebo podezřelých z takového onemocnění se provádějí podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem vozy k tomu určenými.

(3) V mimořádných případech, pokud je toho třeba k záchraně života, zajistí ústav národního zdraví dopravu letecky.

(1) Zdravotnická zařízení hradí náklady nutné dopravy při ambulantní a ústavní péči tak, aby tyto náklady neomezovaly dostupnost péče. To platí i o nákladech nutné dopravy spojené s obstaráváním individuálně zhotovených léčebných a ortopedických pomůcek. Požívá-li nemocný slevy jízdného nebo jízdní výhody, náleží mu náhrada nákladů jen do výše tohoto sníženého jízdného.

(2) Nehradí se náklady místní dopravy a dopravy do vzdálenosti 8 km jedním směrem, s výjimkou mimořádných případů hodných zvláštního zřetele, o nichž rozhoduje ředitel ústavu národního zdraví, a s výjimkou nákladů dopravy čestných dárců krve.

(3) Na základě předložených dokladů se hradí náklady dopravy, osobním vlakem podle druhé vozové třídy nebo dopravy autobusem, a to nejkratším směrem z místa pobytu do místa vyšetření nebo ošetření a zpět. Náklady dopravy rychlíkem se hradí jen při vzdálenosti nad 100 km, leč by použití rychlíku bylo nutné pro nebezpečí z prodlení nebo by použití rychlíku umožnilo nástup cesty po 6. hodině nebo návrat před 24. hodinou.

(4) Náhrada nákladů nájemním vozem se poskytuje jen zcela výjimečně, nebylo-li vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného možno pro nebezpečí z prodlení zajistit včas dopravu jiným způsobem.

(1) Při ústavní péči se nehradí cestovní náklady, jestliže nemocný tuto péči svévolně přerušil nebo byl propuštěn pro porušování domácího řádu ústavu, popřípadě jestliže nemocný přerušil cestu bez závažných důvodů v soukromém zájmu. Nehradí se též cestovní náklady při dočasném propuštění z ústavu na žádost nemocného.

(2) Cestovní náklady spojené s vysíláním dětí do ozdravoven (se slevou jízdného podle tarifu k přepravnímu jízdnímu řádu) nesou rodiče nebo jiné osoby povinné pečovat o dítě.

(3) Ústavy národního zdraví nehradí rovněž náklady dopravy do zařízení poskytujících obvodní služby a do závodních nočních sanatorií, náklady dopravy při ambulantní lázeňské péči, pokud ministerstvo zdravotnictví nestanoví výjimku, a náklady dopravy do nepříslušného zdravotnického zařízení, pokud se v něm poskytuje péče jen na žádost nemocného. Cestovní náklady při ústavní lázeňské péči hradí orgány a organizace, na jejichž účet byla tato péče povolena.

(4) Cestovní náklady nelze nahradit, nebyl-li nárok na ně uplatněn do 6 měsíců ode dne cesty.

(5) Ředitel ústavu národního zdraví může v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele povolit náhradu cestovních nákladů, i když na ni není nárok podle předchozích ustanovení.

(1) Náhradu cestovních nákladů poskytuje okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa trvalého pobytu nemocného. Byl-li však nemocný pozván nebo odeslán na vyšetření nebo léčení závodním lékařem, hradí cestovní náklady ten ústav národního zdraví, pro který tento závodní lékař pracuje. V případech, kdy nemocného předvolalo zdravotnické zařízení v jiném okresu bez souhlasu okresního ústavu národního zdraví, v jehož obvodu má nemocný trvalý pobyt, je toto zařízení povinno nahradit mu náklady dopravy.

(2) Pokud je to účelnější, mohou ministerstvo zdravotnictví, popřípadě národní výbory pověřit poskytováním náhrady cestovních nákladů i jiná zdravotnická zařízení, zejména odborné léčebné ústavy, která řídí.

(1) Preventivní prohlídky, vyšetření a diagnostické zkoušky podle § 22 odst. 2 zákona se vztahují na děti, dorost a brance, ženy v souvislosti s mateřstvím, pracovníky vystavené zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, pracovníky vysílané do zdravotně nebo klimaticky obtížných oblastí, řidiče motorových vozidel, účastníky organizované tělesné výchovy a osoby vykonávající jiné činnosti, pro jejichž nastoupení nebo výkon je předepsáno zjištění vyhovujícího zdravotního stavu, osoby vyšetřované v rámci boje proti zhoubným nádorům a jiným nemocem s hromadným výskytem a na další osoby, u nichž je mimořádný zájem na sledování a upevňování jejich zdraví. Tyto osoby jsou též povinny sdělit požadované údaje o svém zdravotním stavu a prostředí.

(2) Pro preventivní prohlídky, vyšetření a diagnostické zkoušky prováděné v zájmu boje proti přenosným nemocem platí zvláštní předpisy.

(1) Osoby, kterým se poskytuje léčebně preventivní péče, jsou povinny spolupůsobit k udržení, obnovení a upevnění svého zdraví, k účinnému léčení a odpovědnému posouzení své způsobilosti k práci. Zejména je každý povinen
U osob, které nejsou způsobilé k právním úkonům, odpovídá za dodržování těchto povinností ten, kdo je povinen o ně pečovat.

b) sdělovat požadované údaje týkající se jeho zdravotního stavu a podmínek i okolností týkajících se nemoci, zvláště příčin pracovní neschopnosti; v době pracovní neschopnosti předložit při každé návštěvě lékaře potvrzení o pracovní neschopnosti a vyžádat si k zamýšlené změně pobytu souhlas ošetřujícího lékaře a předsedy komise národního pojištění,

c) používat individuálně uložených nebo obecně stanovených prostředků a pomůcek k ochraně zdraví,

a) vyhledávat lékařskou pomoc ve zdravotnických zařízeních k tomu určených, dostavovat se pravidelně ve stanovenou dobu na vyšetření nebo ošetření a k pravidelným prohlídkám a umožnit zdravotnickým pracovníkům potřebné návštěvy v bytě,

e) předložit potvrzení o pracovní neschopnosti a o jejím ukončení bez odkladu organizaci, k níž je v pracovním poměru, popřípadě orgánům družstva.

d) řídit se lékařskými pokyny a posudky, zejména dodržovat předepsanou životosprávu a vystříhat se všeho, co by mohlo nepříznivě působit na léčení nebo ztěžovat obnovení pracovní schopnosti,

(2) Další povinnosti v zájmu ochrany proti vzniku a šíření přenosných nemocí stanoví zvláštní předpisy.

(3) Zneužívá-li nemocný zdravotnických služeb nebo jinak hrubě porušuje své povinnosti stanovené podle této vyhlášky, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení závodní výbor Revolučního odborového hnutí, popřípadě orgány družstva nebo místního (městského) národního výboru, aby mohly učinit opatření k nápravě. Tím není dotčena možnost požadovat náhradu škody nebo navrhnout postih provinilých osob podle příslušných zákonů.

(1) Darování tkání nebo orgánů smí být přijato jen tehdy, lze-li po posouzení v odborné komisi důvodně předpokládat úspěšné provedení výkonu u příjemce a jestliže prospěch pro příjemce převažuje společensky nad újmou dárce.

(2) Dárcům se vydávají odznaky, podává po odběru občerstvení a může se jim poskytnout příspěvek na zlepšené stravování.

(1) Státní a družstevní organizace (dále jen „organizace“) a společenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí, Československý červený kříž, Československý svaz mládeže a Československý svaz tělesné výchovy, se podílejí na rozvoji a výkonu léčebně preventivní péče. Vzájemná spolupráce těchto organizací a zdravotnických orgánů, zařízení i pracovníků, je významným předpokladem úspěchů léčebně preventivní péče.

(2) V zájmu rozvoje péče o zdraví lidu jsou organizace povinny vypracovávat v součinnosti s odborovými a zdravotnickými orgány plány ozdravných opatření a důsledně plnit úkoly, které z nich vyplývají.

(1) Organizace jsou povinny vytvářet podmínky k tomu, aby občané mohli účinně využívat léčebně preventivní péče; jsou povinny též spolupůsobit při zabezpečování první pomoci při úrazech a náhlých onemocněních, k nimž došlo na pracovišti nebo při výkonu práce, při provádění vstupních a ostatních preventivních prohlídek pracovníků, při dispenzární péči a při školení o ochraně zdraví při práci a v poskytování první pomoci.

(2) Vedoucí pracovníci organizace upozorňují ošetřujícího lékaře, zejména závodního obvodního lékaře, popřípadě jiné zdravotnické orgány na všechny okolnosti závažné pro zdraví pracovníků a pro posudkovou činnost. Jsou též povinni sdělovat lékaři údaje, jichž potřebuje k péči o zdraví pracovníků. Ve zvlášť odůvodněných případech si může organizace vyžádat mimořádnou prohlídku pracovníka.

(3) Organizace je povinna dbát o to, aby návštěvy práce schopných pracovníků u lékaře nebyly podle možnosti konány v pracovní době. Nelze-li návštěvu u lékaře zařídit mimo pracovní dobu, může organizace žádat o potvrzení doby strávené ve zdravotnickém zařízení, a to na zvláštním tiskopisu vydaném organizací.

(1) Organizace spoluodpovídá za účinné vedení boje proti nemocnosti spojené s pracovní neschopností; účastní se jednání a akcí organizovaných v zájmu péče o zdraví nemocných odborovými a zdravotnickými orgány. Organizace, v níž je zřízeno závodní zdravotnické zařízení, je povinna soustavně zabezpečovat soulad své evidence práce neschopných s evidencí závodního obvodního lékaře.

(2) Začátek a konec pracovní neschopnosti pracovníků zjišťuje organizace z lékařských potvrzení. Je povinna dbát, aby pracovníci jí tato potvrzení včas předkládali, a zajistit bez odkladu jejich předložení odborovým, popřípadě družstevním orgánům, jakož i závodnímu obvodnímu lékaři, pokud potvrzení vystavil jiný lékař.

(3) Pracovníci organizace jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech týkajících se zdravotního stavu nemocných, o nichž se dověděli v souvislosti s výkonem své práce, leč by sdělení těchto skutečností patřilo do povinností vyplývajících z pracovního poměru.

(1) Odborové orgány se podílejí zejména na organizaci preventivních prohlídek pracujících a na zajištění dispenzární péče a účastní se na úpravě vhodných pracovních podmínek a na zařazování do práce. Spolupracují též při získávání dobrovolných, zejména čestných dárců krve z řad pracujících, a při organizačním zajišťování odběru na pracovištích.

(2) Odborové orgány upozorňují též zdravotnická zařízení na nedostatky ve zdravotnických službách a na okolnosti závažné pro zdraví pracujících a posudkovou činnost. Sdělují lékaři údaje, které potřebuje k péči o zdraví pracujících a k posudkové činnosti, a oznamují mu závažná zjištění učiněná při soudružských návštěvách nemocných; při těchto návštěvách dbají upozornění a pokynů ošetřujícího lékaře. Odborové orgány si mohou vyžádat mimořádnou prohlídku pracujícího, popřípadě přezkoumání jeho pracovní schopnosti; v těchto případech jsou účastníkem řízení.

(3) Odboroví funkcionáři jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech týkajících se zdravotního stavu nemocných, o nichž se dověděli v souvislosti s výkonem své funkce, leč by sdělení těchto skutečností patřilo do povinností vyplývajících z funkce.