(1) Občan, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžaduje si ji u svého územního obvodního lékaře, a jde-li o péči o dítě, u územního obvodního dětského lékaře; ředitel ústavu národního zdraví určí podle místních podmínek, do kterého věku poskytuje dětem péči územní obvodní dětský lékař.

(2) V oboru péče o ženy a péče o chrup poskytují obyvatelstvu územního obvodu ambulantní péči odborníci určení pro příslušný obvod.

(3) V době, kdy není v územním obvodu zajištěna péče o ženy a děti příslušnými odbornými lékaři, poskytuje nutnou péči územní obvodní lékař; tím nejsou dotčena další ustanovení o lékařské službě první pomoci.

(4) Obvodní služby poskytují zdravotničtí pracovníci určení pro územní obvod, ve kterém má občan místo trvalého pobytu. Občan si může v rámci vymezeného spádového území¹) zvolit jiného územního obvodního lékaře. Tento lékař může odmítnout přijetí dalších nemocných z cizích obvodů, pokud by jejich přijetím bylo překročeno jeho únosné pracovní zatížení.

(5) Osoby, které se přechodně zdržují mimo místo trvalého pobytu, jsou oprávněny vyžadovat péči, kterou potřebují v době svého přechodného pobytu, ve zdravotnických zařízeních příslušných pro místo tohoto pobytu.

(6) Občanům umístěným v ústavech sociální péče mohou poskytovat obvodní služby též lékaři sociálního zabezpečení podle dohody ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení.