Ústavní péče
Nemocniční péče
Péče v odborných léčebných ústavech

(1) Do nemocnice jsou nemocní přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře; pokud je to možné, provedou se před přijetím do nemocnice potřebná vyšetření ambulantně.

(2) Nemocný musí být přijat do nemocnice i bez lékařského doporučení, jestliže by odložením nástupu byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví; bez lékařského doporučení musí být do nemocnice přijata i rodička.

(1) Je-li nemocniční léčení odůvodněno, avšak z provozních důvodů nelze nemocného ihned přijmout, poskytne mu lékař nemocnice potřebnou první pomoc a stanoví mu pozdější dobu nástupu. O odložení nástupu vyrozumí ošetřujícího lékaře.

(2) Přijetí do nemocnice nesmí být odepřeno, jde-li o povinné léčení anebo o případy uvedené v § 11 odst. 2. V ostatních případech musí být přednostně přijímáni pracující neschopní práce a pracující, kteří byli do nemocnice odesláni k vyšetření pro posudkové účely.

(3) Je-li to nutné vzhledem k zdravotnímu stavu dítěte, povolí ředitel nemocnice, aby s ním byl přijat do nemocnice průvodce. Výjimečně může ve zvlášť odůvodněných případech povolit přijetí průvodce i u starší osoby. Je-li přijat průvodce k dítěti mladšímu 6 let, považuje se jeho pobyt v ústavu za ústavní ošetřování.

(4) Po přijetí do nemocnice je nemocný povinen podrobit se potřebným hygienickým a protiepidemickým opatřením. Během ústavní péče je nemocný povinen dodržovat domácí řád ústavu, který upravuje též styk s rodinou, návštěvy nemocných a informování příbuzných o zdravotním stavu nemocných.

(1) Nemocniční péči poskytuje zpravidla nemocnice, která je podle stanovené rajonizace příslušná pro místa trvalého pobytu nemocného, popřípadě pro místo, v němž má nemocný přechodný pobyt z důvodu výkonu práce. Je-li nemocný ošetřován v závodním zdravotnickém zařízení, může mu nemocniční péči, pokud to je v zájmu účelného poskytování léčebně preventivní péče nebo v oprávněném zájmu nemocného, poskytovat nemocnice, v jejímž obvodu je závodní zdravotnické zařízení. Pracujícím ze závodu, v němž je zřízena závodní nemocnice, poskytuje nemocniční péči především tato nemocnice. V případech uvedených v § 11 odst. 2 poskytne potřebnou péči kterákoli nemocnice.

(2) Nemůže-li poskytnout potřebnou péči nemocnice uvedená v předchozím odstavci, posílá se nemocný do nemocnice, která je vybavena potřebnými odbornými službami a je pro jejich poskytování příslušná podle stanovené rajonizace. Pokud je toho podle povahy onemocnění třeba, provedou se napřed potřebná vyšetření a ošetření na příslušném oddělení vysílající nemocnice nebo její polikliniky.

(3) Do nemocnice, která není příslušná podle předchozích odstavců, může být nemocný přijat v odůvodněných případech se souhlasem jejího ředitele nebo na základě jeho zmocnění.

(1) Do fakultních nemocnic a klinik ostatních zdravotnických zařízení mohou být nemocní přijímáni také v souvislosti s výukovými a vědeckovýzkumnými úkoly těchto zařízení bez ohledu na stanovenou rajonizaci za předpokladu, že je řádně zabezpečena léčebně preventivní péče o nemocné z jejich spádového území.

(2) Do výzkumných ústavů se nemocní přijímají na podkladě výběru prováděného podle vědeckovýzkumných úkolů těchto pracovišť.

(1) Nemocný se propouští z nemocniční péče po provedení potřebných vyšetření a ošetření nebo po uzdravení, popřípadě po takovém zlepšení zdravotního stavu, že další léčení lze provést ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních. Nejde-li o povinné léčení, může být nemocný předčasně propuštěn z nemocniční péče na revers. Nemocný, který soustavně porušuje domácí řád nemocnice a svým chováním ohrožuje kázeň v nemocnici, může být z nemocniční péče propuštěn tehdy, nebude-li tím vážně ohrožen jeho zdravotní stav.

(2) Po propuštění z nemocniční péče se nemocný ohlásí u svého ošetřujícího lékaře, který mu zajistí další péči; je-li neschopen práce, je nutno provést ohlášení do tří dnů po propuštění.

(1) Ústavní péče v odborných léčebných ústavech se poskytuje na základě návrhů, které podávají zpravidla lékaři odborných oddělení nemocnic s poliklinikou, popřípadě poliklinik; jde-li o péči o děti, podávají návrhy též lékaři poskytující obvodní služby a lékaři školní zdravotní služby.

(2) Návrhy se podávají v souladu se seznamem indikací, vydaným ministerstvem zdravotnictví, které též může určit způsob odborného přezkoumání návrhů.

(1) Výběr nemocných na léčení v odborných léčebných ústavech se provádí především podle naléhavosti potřeby péče se zřetelem na zdravotní stav.

(2) K nástupu léčení do odborného léčebného ústavu povolává nemocné ředitel ústavu s výjimkou lázeňské péče na poukaz podle § 18 a léčení v nočním sanatoriu.

(3) Výběr nemocných do nočních sanatorií provádí vedoucí lékař závodního zdravotnického zařízení, při němž je noční sanatorium zřízeno, v dohodě se závodním výborem Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(4) Propouštění z péče odborných léčebných ústavů se řídí obdobně ustanovením § 15.

(1) Ústavní lázeňskou péči lze poskytnout nemocnému, u něhož je tato péče indikována, na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči; poskytuje se zpravidla na základě poukazu na lázeňskou péči. Ústavní lázeňskou péči povolují orgány uvedené v § 19 zákona. Při přijímání do výzkumných ústavů pro fyziatrii, balneologii a klimatologii se postupuje podle ustanovení § 14 odst. 2; přitom se u nemocných, kteří jsou v pracovním poměru, přihlíží též k vyjádření závodního výboru Revolučního odborového hnutí pracoviště nemocného.

(2) Návrhy na ústavní lázeňskou péči pro osoby stižené vleklými nemocemi musí být pro příští období podány ke stanovenému termínu. Tato lhůta se nevztahuje na návrhy podávané při pozdějším vzniku potřeby lázeňské péče anebo jde-li o osoby neschopné práce nebo osoby stižené závažnými nemocemi zvlášť označenými v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče.

(3) Ústavní lázeňská péče se poskytuje pracovníkům v rámci dovolené na zotavenou s výjimkou případů, kdy se poskytuje pro léčení závažných nemocí zvlášť označených v indikačním seznamu pro poskytování lázeňské péče. Pracovníci, kteří nastoupili ústavní lázeňskou péči v rámci dovolené na zotavenou, mohou být během této péče uznáni neschopnými práce pro nemoc, nelze-li jim z tohoto důvodu poskytovat lázeňské procedury.

(1) Nemocnému, u něhož je indikována ústavní lázeňská péče, která mu však nemůže být poskytnuta, lze náhradou za tuto péči povolit ambulantní lázeňskou péči. Tato péče se poskytuje v rámci dovolené na zotavenou a na návrh ošetřujícího lékaře, který má nemocného v soustavné péči, a to na základě poukazu na vyšetření a léčení, popřípadě též stravování.

(2) Ústav národního zdraví může ve zvlášť odůvodněných případech uhradit poukaz na vyšetření a léčení. Jinak může být poukaz na ambulantní lázeňskou péči uhrazen podle § 63.