15. Přechod na zkrácenou pracovní dobu (upravené režimy) z hlediska potřeb společnosti nesmí

a) ve výrobních organizacích zhoršit využití základních fondů, nýbrž musí přispět k jejich lepšímu intenzívnímu i časovému využití, zejména cestou zvyšování směnnosti. Za základní pracovní a provozní režim je proto třeba považovat dvousměnný provoz tam, kde je to ekonomicky účelné, avšak třísměnný nebo nepřetržitý provoz je nutno zachovat, popřípadě nově zavést tam, kde je to nezbytné nebo účelné z technologických, kapacitních, energetických nebo dopravních důvodů, nebo tam, kde z ekonomických důvodů nelze nechat zahálet nákladná zařízení;

b) v odvětvích služeb zhoršit uspokojování potřeb obyvatelstva. Proto zkrácení pracovní doby (úprava režimů) v těchto odvětvích musí být zajišťováno bez zkracování provozní doby zpravidla cyklickým střídáním pracovníků; zkracovat prodejní dobu v obchodě a veřejném stravování lze jen výjimečně v některých typech malých prodejen (provozoven veřejného stravování) podle směrnic příslušného ústředního orgánu; zkracovat provozní dobu na poštách lze jen výjimečně u některých kategorií nejmenších pošt v dohodě s národními výbory;

c) negativně ovlivňovat navazující odvětví. Proto při přípravě pracovních a provozních režimů musí závody dbát pokynů krajských národních výborů (§ 93 zákoníku práce); nové pracovní a provozní režimy musí být odsouhlaseny s příslušnými orgány z hlediska spotřeby elektrické energie a dopravy (body 18 až 23). Při podrobném vypracování těchto režimů v jednotlivých provozech je třeba spolupracovat též se zdravotními orgány, aby pracovní režimy umožňovaly optimální přínos jak z hlediska zdravotního, tak i z hlediska pracovní výkonnosti.