(1) Pracovníkům odměňovaným podle části druhé, kteří byli přijati před zavedením tohoto platového řádu a nesplňují předepsaný kvalifikační předpoklad vzdělání nebo praxe, může být stanoven základní plat nejvýše do poloviny platového rozpětí. V mimořádných případech a zpravidla u starších pracovníků může vedoucí organizace (rada národního výboru) povolit výjimku, pokud jde o předpoklad vzdělání, je-li to odůvodněno velmi dobrými pracovními výsledky a rozsáhlými odbornými zkušenostmi těchto pracovníků.

(2) Pracovníku, který nesplňuje předpoklad předepsaného vzdělání nebo praxe a jehož dosavadní plat je vyšší než polovina nového platového rozpětí, se při převodu do nových platů ponechá dosavadní plat, pokud vykazuje velmi dobré pracovní výsledky.

(3) Bylo-li podle dosavadních předpisů některému pracovníku již uznáno jeho vzdělání za rovnocenné předepsanému vzdělání, platí toto uznání i pro zařazení pracovníka do nových funkcí.