(3) K cenovému porovnání se používá

a) cenových řad nebo cenových ukazatelů, které vyjadřují prokazatelnou závislost nutných nákladů vzájemně porovnatelných výrobků lišících se pouze kvantitou užitných vlastností (vahou, rozměry, obsahem, výkonem apod.) na jejich výrobních parametrech. Pokud porovnatelné výrobky se od nového výrobku odlišují též kvalitativně (např. užitnými vlastnostmi, podmínkami výroby nebo dodacími podmínkami apod.) a tyto rozdíly jsou vyjádřeny v jejich cenách, je nutno cenu nového výrobku vytvořit z cenové řady úměrně přizpůsobené,

b) cenových normativů, kterými jsou kalkulační sazby, jimiž se oceňují dílčí části výrobků a zahrnují zpravidla průměrnou spotřebu výrobních prostředků (materiálů, energie, opotřebení základních fondů) a práce; pevnou sazbou je určen též čistý hospodářský výsledek,

c) kalkulačního porovnání, při němž se vychází z kalkulace nákladů nejblíže porovnatelného výrobku, přičemž k nákladům porovnatelného výrobku se přičítají nebo od nich odečítají náklady na ty části výrobku, které odlišují nový výrobek od výrobku porovnatelného. Rozdíly v provedení a užitných vlastnostech výrobku a rozdíly v nákladech se prokazují technickým rozborem výrobků, technickoekonomickými ukazateli, normami a rozborem úrovně mezd apod. K nákladům se připočítává čistý hospodářský výsledek,

d) stavebnicového způsobu, který spočívá v tom, že cena nového výrobku se zjišťuje na podkladě součtu cen jeho jednotlivých složek (konstrukčních prvků), které jsou též obsaženy ve výrobcích porovnatelných; pokud jednotlivé složky nemají stanoveny ceny, tvoří se některým z ostatních způsobů cenového porovnání.