(1) Státní orgán vyžaduje posudek (tlumočnický úkon) především od ústavu specializovaného na znaleckou (tlumočnickou) činnost (§ 21 odst. 1 zákona), a není-li ho v příslušném oboru nebo není-li to z důvodu hospodárnosti možné, od znalce (tlumočníka) zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Jestliže v seznamu krajského soudu není zapsán znalec příslušného oboru (tlumočník příslušného jazyka) nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody, přibere státní orgán znalce (tlumočníka) zapsaného v seznamu jiného krajského soudu.

(2) Jestliže státní orgán hodlá za podmínek stanovených v § 24 zákona ustanovit znalcem (tlumočníkem) osobu, která není zapsána v seznamu znalců (tlumočníků), ověří si podle potřeby předpoklady této osoby pro podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) (§ 2 odst. 1 a 2).

(3) Znalec (tlumočník) zapsaný v seznamu se při znaleckém (tlumočnickém) úkonu odvolá na složený slib. Znalec (tlumočník) nezapsaný v seznamu znalců (tlumočníků) složí slib před podáním posudku (provedením tlumočnického úkonu).