Náhrady při pracovních cestách

(1) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na pracovišti mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště (dále jen „přechodné pracoviště“), poskytne organizace pracovníku při splnění stanovených podmínek

(2) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů mimo své pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce svého pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce svého bydliště, poskytne organizace pracovníku jen

(1) Pravidelným pracovištěm se rozumí místo výkonu práce, na které byl pracovník přijat nebo přeložen; u pracovníků, u nichž bylo sjednáno jako místo výkonu práce širší území, než je jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště místo sídla organizace, pokud organizace neurčí pro účely této vyhlášky jako pravidelné pracoviště jiné místo.

(2) Organizace určuje při vyslání pracovníka na pracovní cestu její východisko, způsob dopravy, popřípadě další podmínky cesty.

(3) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je rozhodná doba odjezdu a doba příjezdu stanovená jízdním řádem veřejného hromadného dopravního prostředku (s výjimkou místního dopravního prostředku), kterého pracovník použije pro překonání vzdálenosti mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcí přechodného pracoviště. Při použití letadla je rozhodná jízdním řádem stanovená doba odjezdu autobusu Československých aerolinií z výchozího místa pozemní přepravy cestujících na letiště a skutečná doba jeho příjezdu k tomuto výchozímu místu. V odůvodněných případech určí organizace počátek a konec pracovní cesty odchylně s přihlédnutím k podmínkám dopravy.

(4) Při použití jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná stanovená doba jeho odjezdu a skutečná doba jeho příjezdu. V ostatních případech je rozhodná doba skutečně strávená na pracovní cestě.

(1) Pracovníku náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcemi přechodného pracoviště a za cestu zpět. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí mu organizace i prokázané jízdní výdaje za cestu do místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné), letenku, místenku, za použití lůžkového (lehátkového) vozu a za použití nájemního auta. Při jízdě vlakem do vzdálenosti přes 200 km hradí se jízdné za první vozovou třídu, nebyla-li jízda přerušena za účelem ubytování; jinak se hradí jízdné jen za druhou vozovou třídu.

(2) Náhrady podle odstavce 1 se poskytnou, jen jsou-li jízdní výdaje prokázány (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.); pracovník je povinen využít možnosti slev jízdného, pokud nejde o jízdní výhody, které mu náležejí jako rodinnému příslušníku pracovníka odvětví dopravy.

(3) Použije-li pracovník při pracovní cestě jiného dopravního prostředku, než který organizace určila, poskytne mu organizace náhradu ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek, kterého by jinak měl použít (§ 4 odst. 2).

(4) Podmínky a náhrady za používání vlastních osobních silničních motorových vozidel a služebních silničních motorových vozidel svěřených pracovníkům do osobní péče při pracovních cestách stanoví zvláštní předpisy.

(5) Organizace hradí pracovníku též výdaje za přepravu místními dopravními prostředky, kterých pracovník použije v souvislosti s pracovní cestou (včetně jízdného v místě bydliště). Výdaje za místní přepravu nájemním autem musí pracovník prokázat.

(1) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, spadá do pracovní doby vyplývající ze stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovníka (dále jen „pracovní doba“), považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně organizace. Za tuto dobu náleží pracovníku odměňovanému podle mzdových předpisů hodinovým mzdovým tarifem (časovým nebo úkolovým) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.**) Pracovníkům odměňovaným měsíční mzdou se poskytuje náhrada mzdy ve výši jejich základní mzdy.

(2) Za čas strávený na pracovní cestě překonáním vzdálenosti mezi obcí východiska cesty a obcí přechodného pracoviště (obcemi přechodného pracoviště) a zpět mimo pracovní dobu náleží pracovníku náhrada za ztrátu času; náhrada činí za každou celou hodinu

(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty náleží pracovníkovi stravné ve výši 32 Kčs. Stravné nenáleží, zajistí-li organizace pracovníkovi na pracovní cestě bezplatně celodenní stravu. Náklad na stravu, kterou organizace pracovníkovi zajistí bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného.

(2) Při pracovní cestě, která netrvá celý kalendářní den, náleží pracovníkovi stravné ve výši
13 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 12 hodin,
20 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 12 hodin.

(3) Za den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou nebo více kalendářních dnů, a za den, kdy byla ukončena, náleží pracovníkovi stravné podle odstavce 2. Bylo-li nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, náleží pracovníkovi za den nástupu nebo ukončení cesty stravné ve výši 32 Kčs.

(4) Při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

(1) Za každou noc, kterou pracovník stráví na pracovní cestě, náleží mu nocležné ve výši 15 Kčs, jestliže mu organizace nezajistí bezplatné ubytování nebo jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.

(2) Montážním pracovníkům na staveništích, jakož i pracovníkům na pracovištích obdobného charakteru, která určí příslušný ústřední orgán v dohodě s odborovým svazem, zajistí organizace zásadně bezplatné ubytování v závodních zařízeních; v tomto případě nocležné pracovníkům nenáleží. Nezajistí-li organizace bezplatné ubytování v závodních zařízeních pro jejich nedostatek nebo odmítne-li ho pracovník použít z vážných důvodů, poskytne mu organizace nocležné ve výši 8 Kčs za každou noc. Náklady na ubytování v závodních zařízeních si organizace vyúčtují, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě o způsobu úhrady.

(3) Jestliže je výdaj za ubytování vyšší než stanovené nocležné, hradí se pracovníku v prokázané výši namísto nocležného. Je-li v ceně za ubytování v hotelu zahrnuta též cena snídaně, snižuje se částka stravného připadajícího na příslušný kalendářní den o 4 Kčs.

(4) Jestliže pracovník cestuje v noci, náleží mu nocležné, jen je-li nucen se ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

a) náhrady jízdních výdajů,

b) náhrady za čas strávený na cestě,

c) stravné,

d) nocležné,

e) náhrady nutných vedlejších výdajů.

a) náhrady výdajů za přepravu místními dopravními prostředky,

b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době,

c) náhrady nutných vedlejších výdajů.

a) v době od 6. do 22. hodiny v pracovních dnech 1,60 Kčs, nejvýše však 8 Kčs, a ve dnech pracovního klidu 2 Kčs, nejvýše však 16 Kčs v jednom kalendářním dnu,

b) v noci, tj. v době od 22. hodiny do 6. hodiny, 2 Kčs, jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.