(1) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, spadá do pracovní doby vyplývající ze stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovníka (dále jen „pracovní doba“), považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně organizace. Za tuto dobu náleží pracovníku odměňovanému podle mzdových předpisů hodinovým mzdovým tarifem (časovým nebo úkolovým) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.**) Pracovníkům odměňovaným měsíční mzdou se poskytuje náhrada mzdy ve výši jejich základní mzdy.

(2) Za čas strávený na pracovní cestě překonáním vzdálenosti mezi obcí východiska cesty a obcí přechodného pracoviště (obcemi přechodného pracoviště) a zpět mimo pracovní dobu náleží pracovníku náhrada za ztrátu času; náhrada činí za každou celou hodinu

a) v době od 6. do 22. hodiny v pracovních dnech 1,60 Kčs, nejvýše však 8 Kčs, a ve dnech pracovního klidu 2 Kčs, nejvýše však 16 Kčs v jednom kalendářním dnu,

b) v noci, tj. v době od 22. hodiny do 6. hodiny, 2 Kčs, jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.