a) zkrácením otvírací doby během dne u prodejen a u závodů veřejného stravování s nejvýše třemi pracovníky, v místním hospodářství u sběren a ostatních provozoven s nejvýše dvěma pracovníky s přímým stykem se zákazníky, u pošt III. až IV. kategorie s nejvýše dvěma pracovníky u přepážek (kromě vedoucího pošty), u lékáren s nejvýše dvěma pracovníky a u kulturních zařízení s jedním provozním pracovníkem;
b) zavíracími půldny u prodejen průmyslového zboží s nejvýše třemi pracovníky, u prodejen potravin a zeleniny a u závodů veřejného stravování s nejvýše čtyřmi pracovníky, v místním hospodářství u sběren a ostatních provozoven s nejvýše dvěma pracovníky s přímým stykem se zákazníky a u kulturních zařízení s nejvýše dvěma provozními pracovníky, jestliže nelze poskytnout volné dny střídáním pracovníků;
c) zavíracími dny u prodejen potravin a zeleniny s jedním pracovníkem ve městech a s nejvýše dvěma pracovníky na vesnicích, u prodejen průmyslového zboží s nejvýše dvěma pracovníky, u závodů veřejného stravování s nejvýše třemi pracovníky ve městech a s nejvýše dvěma pracovníky na vesnicích a v místním hospodářství u sběren a ostatních provozoven s jedním pracovníkem s přímým stykem se zákazníky; výjimečně u pošt IV. až VI. kategorie a ve velkých městech (s více poštami) stanovených Ústřední správou spojů i u pošt III. kategorie; u jeslí a mateřských škol, pokud v těchto zařízeních nejsou děti, jejichž oba rodiče v sobotu pracují (při zachování stejné možnosti přijetí dětí těchto rodičů do uvedených zařízení); u lékáren s jedním pracovníkem, nebo je-li v místě s jednou lékárnou zajištěn výdej léků jiným způsobem; u kulturních zařízení s jedním provozním pracovníkem.
1. V organizacích, které si pro to vytvoří ekonomické předpoklady, může být zkrácena pracovní doba takto:
a) na 40 hodin týdně pracovníkům v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu a pracovníkům na výrobních pracovištích (tj. v průmyslu, stavebnictví, zemědělství, lesním a vodním hospodářství a v dopravě) s nepřetržitým a třísměnným režimem práce,
b) na 41 1/4 hodin týdně pracovníkům na výrobních pracovištích s dvousměnným režimem práce,
c) na 42 1/2 hodin týdně pracovníkům na ostatních pracovištích, členům závodních stráží, závodních požárních sborů, hlídačům a vrátným.
2. Pracovní doba se zkracuje podle bodu 1 vždy najednou pro ucelenou organizační jednotku. O tom, zda v jednotlivých organizacích se ucelenou organizační jednotkou pro účely zkrácení pracovní doby rozumí celý podnik nebo závod anebo jen provoz, popř. cech, dílna, farma, prodejna, závod veřejného stravování, železniční stanice, lokomotivní a vozové depo apod., rozhodne orgán schvalující zkrácení pracovní doby (body 36 a 38). Tento postup však neznamená, že pracovní doba se vždy zkracuje všem pracovníkům ucelené organizační jednotky v témže rozsahu.
3. Pracovní doba zkrácená na 40 nebo 41 1/4 hodin týdně (zvýhodněná zkrácená pracovní doba) se v celé organizační jednotce stanoví nikoliv jednotně všem pracovníkům podle režimu práce této jednotky, nýbrž jednotlivým pracovníkům podle režimu jejich práce. Pracovní dobu zkrácenou na 40 hodin týdně lze tedy stanovit jen pracovníkům, kteří pracují v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu, nebo pracovníkům, kteří se pravidelně střídají v ranních, odpoledních a nočních směnách. Pracovní dobu zkrácenou na 41 1/4 hodin týdně lze stanovit jen pracovníkům, kteří se pravidelně střídají v ranních a odpoledních směnách.
4. Týdenní pracovní doba pracovníka, který se v uvedených směnách střídá jen nepravidelně, se stanoví jako součet délky směn, které měl v příslušném týdnu odpracovat podle předem stanoveného rozdělení pracovní doby.
5. Výjimečně lze z vážných provozních nebo zdravotních důvodů stanovit zvýhodněnou zkrácenou pracovní dobu pro všechny pracovníky ucelené organizační jednotky nejnižšího stupně (v dílně, cechu nebo provozu, nikoliv v celém závodě), jestliže v ní pracuje na směny alespoň 80% pracovníků.
6. Ustanovení předchozích bodů se nevztahuje na pracovníky, jejichž týdenní pracovní doba již byla zkrácena pod uvedené hranice na základě jiného opatření, nebo jejichž dovolená na zotavenou činí více než 6 kalendářních týdnů v kalendářním roce.
7. Při zkrácení pracovní doby podle bodů 1 až 5 může být pro pracovníky zaveden pětidenní pracovní týden se dvěma dny pracovního volna v týdnu.
8. Pracovníkům, jejichž pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny (§ 85 zákoníku práce), může být v průběhu roku nerovnoměrně rozvržen též počet dnů nepřetržitého odpočinku v týdnu při dodržení § 92 zákoníku práce.
9. Jestliže to vyžadují vážné provozní nebo zdravotní důvody, lze zkrácení týdenní pracovní doby provést zkrácením délky směn při ponechání šestidenního pracovního týdne.
10. Zkrácenou týdenní pracovní dobu může organizace zavést jen jestliže tím nedojde
Organizace musí vytvořit ekonomické předpoklady k zabezpečení plné úhrady odpadlé pracovní doby z vlastních zdrojů (bez zvýšení počtu pracovníků, mzdových a investičních prostředků) s výjimkou částečné úhrady poskytnuté vládou výjimečně pro některé úseky v odvětvích služeb, bez zvýšení mzdových nákladů na jednotku výroby nebo výkonů (služeb), při současném zabezpečení tempa růstu mezd a jeho relace k dosaženým ekonomickým výsledkům podle politicko-hospodářské směrnice pro regulaci mezd a bez neoprávněného vzestupu cenové hladiny.
Úbytek pracovní doby bude uhrazen využitím vnitřních rezerv, zejména trvalým zvýšením technicko-organizační úrovně výroby a služeb a důsledným využíváním pracovní doby.
Přechodem na zkrácenou pracovní dobu nesmí v zásadě vzrůst přesčasová práce, ale naopak její podstatné omezení je třeba považovat za trvalý úkol i při zkracování pracovní doby.
V organizacích, které vzájemně kooperují, popřípadě provádějí přímé dodávky do maloobchodní sítě, nesmí nový provozní a pracovní režim narušit dohodnutou plynulost kooperace, popřípadě dodávek zboží, včetně dodržení jeho sortimentu.
Organizace projednají nejpozději v období stanoveném pro uzavírání smluv na dodávku elektřiny návrhy na její případné změny s příslušnými dodavateli elektřiny.
Přechod na zkrácenou pracovní dobu nesmí mít za následek nevyužívání základních prostředků v dopravě a nahromadění nároků na osobní a nákladní přepravu v pracovních dnech, ani vyvolat v dopravě potřebu nových pracovních sil a prostředků. Nakládka i vykládka bude zajištěna ve všech dnech týdne na základě dohody přepravce s dopravcem.
Tuto dohodu sjednává
v železniční dopravě
v silniční a městské dopravě
organizace s příslušným městským, okresním, krajským národním výborem, popřípadě s Národním výborem hlavního města Prahy nebo Národním výborem hlavního města Slovenska Bratislavy (dále jen „krajský národní výbor“).
U linek přesahujících hranice kraje postupuje příslušný krajský národní výbor v dohodě se všemi ostatními zúčastněnými krajskými národními výbory; případné potřebné změny na dálkových linkách schvaluje na návrh zúčastněných krajských národních výborů ministerstvo dopravy.
Organizace musí vytvořit ekonomické předpoklady k zabezpečení plné úhrady odpadlé pracovní doby z vlastních zdrojů (bez zvýšení počtu pracovníků, mzdových a investičních prostředků) s výjimkou částečné úhrady poskytnuté vládou výjimečně pro některé úseky v odvětvích služeb, bez zvýšení mzdových nákladů na jednotku výroby nebo výkonů (služeb), při současném zabezpečení tempa růstu mezd a jeho relace k dosaženým ekonomickým výsledkům podle politicko-hospodářské směrnice pro regulaci mezd a bez neoprávněného vzestupu cenové hladiny.
Úbytek pracovní doby bude uhrazen využitím vnitřních rezerv, zejména trvalým zvýšením technicko-organizační úrovně výroby a služeb a důsledným využíváním pracovní doby.
Přechodem na zkrácenou pracovní dobu nesmí v zásadě vzrůst přesčasová práce, ale naopak její podstatné omezení je třeba považovat za trvalý úkol i při zkracování pracovní doby.
V organizacích, které vzájemně kooperují, popřípadě provádějí přímé dodávky do maloobchodní sítě, nesmí nový provozní a pracovní režim narušit dohodnutou plynulost kooperace, popřípadě dodávek zboží, včetně dodržení jeho sortimentu.
Organizace projednají nejpozději v období stanoveném pro uzavírání smluv na dodávku elektřiny návrhy na její případné změny s příslušnými dodavateli elektřiny.
Přechod na zkrácenou pracovní dobu nesmí mít za následek nevyužívání základních prostředků v dopravě a nahromadění nároků na osobní a nákladní přepravu v pracovních dnech, ani vyvolat v dopravě potřebu nových pracovních sil a prostředků. Nakládka i vykládka bude zajištěna ve všech dnech týdne na základě dohody přepravce s dopravcem.
Tuto dohodu sjednává
v železniční dopravě
v silniční a městské dopravě
organizace s příslušným městským, okresním, krajským národním výborem, popřípadě s Národním výborem hlavního města Prahy nebo Národním výborem hlavního města Slovenska Bratislavy (dále jen „krajský národní výbor“).
U linek přesahujících hranice kraje postupuje příslušný krajský národní výbor v dohodě se všemi ostatními zúčastněnými krajskými národními výbory; případné potřebné změny na dálkových linkách schvaluje na návrh zúčastněných krajských národních výborů ministerstvo dopravy.
a) organizace, která má měsíční přísun v průměru od 20 do 100 vozových jednotek, s příslušnou železniční stanicí,
a) ke zpomalení růstu objemu a kvality výroby a služeb, ani jejich hospodárnosti,
b) organizace, která má měsíční přísun od 101 do 1000 vozových jednotek, s příslušným provozním oddílem,
b) k narušení vztahů k organizacím v navazujících odvětvích, zejména v dopravě a energetice a vztahů výrobních organizací k obchodním organizacím.
c) organizace, která má měsíční přísun více než 1000 vozových jednotek, s příslušnou správou dráhy;
11. Při zkrácení pracovní doby podle bodů 1 až 5 se zavedou provozní a pracovní režimy s přihlédnutím k zájmům pracovníků a v souladu s potřebami společnosti i podmínkami provozu.
12. Ranní směna nesmí zásadně začínat před 6. hodinou ranní; výjimky jsou možné jen kde bude pracovní doba rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny (§ 85 zákoníku práce).
13. Při stanovení provozních a pracovních režimů musí organizace dbát pokynů příslušného krajského národního výboru, vydaných v dohodě s krajskou odborovou radou (§ 93 zákoníku práce).
14. Přechod na zkrácenou týdenní pracovní dobu a pětidenní pracovní týden má přispět k trvalému úsilí o efektivní využití základních fondů. Základním provozním a pracovním režimem je dvousměnný provoz; třísměnný nebo nepřetržitý provoz je nutno zachovat, popřípadě nově zavést tam, kde je to nezbytné nebo účelné z technologických, kapacitních, energetických nebo dopravních důvodů nebo kde z ekonomických důvodů je třeba maximálně využít nákladných zařízení.
15. Doporučuje se uplatnit i na vícesměnných výrobních pracovištích (s přihlédnutím zejména ke konkrétním místním ekonomickým, provozně organizačním, zdravotním a dopravním podmínkám) provozní a pracovní režim s delší ranní směnou (8 1/2 hodin) jako řešení, které v nejvyšší míře umožňuje sjednotit zájem vícesměnných i jednosměnných výrobních pracovišť na zavedení pětidenního pracovního týdne a na tomto základě skloubit začátky a konce pracovní doby s jízdními řády.
16. Zkrácení týdenní pracovní doby v odvětvích služeb nesmí zhoršit uspokojování potřeb obyvatelstva a organizací. Proto bude zkrácení pracovní doby v těchto odvětvích uskutečňováno bez zkracování provozní (otvírací) doby zpravidla tak, že pracovníci se budou cyklicky střídat.
17. Týdenní provozní (otvírací) dobu lze omezit jen výjimečně a to jen na základě průzkumu poptávky, po projednání s občany (na veřejné schůzi občanů resp. členů spotřebního družstva) a po schválení příslušným národním výborem.
18. Rozvržení provozní doby i pracovní režimy v průběhu týdne a z toho vyplývající pracovní kapacita organizací v odvětvích služeb musí být přizpůsobeny intenzitě poptávky a potřebám obyvatelstva a organizací v jednotlivých dnech týdne i v jednotlivých denních hodinách a musí být dohodnuty s příslušným národním výborem.
19. Při zkrácení týdenní pracovní doby musí být v plném rozsahu zajištěno plnění úkolů příslušného státního orgánu i jeho styk s občany, a to bez zvýšení nároků na společenské zdroje.
20. Týdenní pracovní doba v těchto orgánech se rozvrhne v zásadě na pět pracovních dnů tak, aby dny pracovního volna připadaly na sobotu a neděli, a jestliže to vyžadují místní potřeby a podmínky, aby přitom pracovní doba v jeden pracovní den v týdnu (zpravidla ve středu) končila později než v ostatní dny, nikoliv však později než v 18.00 hodin. Ve dnech pracovního volna je přitom třeba zabezpečit podle místních podmínek a potřeb nezbytnou pracovní pohotovost na těch pracovištích, která zajišťují styk s občany nebo s podřízenými organizacemi. Začátek pracovní doby ve státních orgánech se stanoví v rozmezí od 6.30 do 7.30 hodin; v Praze může být s ohledem na dopravní poměry stanoven začátek pracovní doby ve státních orgánech v rozmezí od 6.30 do 8 hodin.
21. Ostatními státními orgány se pro postup podle těchto zásad rozumí orgány státní správy podřízené ústředním orgánům státní správy nebo národním výborům, soudy a prokuratury.
29. Čerpá-li pracovník dovolenou na zotavenou vcelku nebo v kalendářních týdnech, dostane ve volnu příslušný počet týdnů dovolené bez ohledu na to, zda do uvedené dovolené připadne volný den či nikoliv.
Čerpá-li pracovník dovolenou výjimečně v částech kratších než týden, přísluší mu tolik pracovních dnů, kolik by jich zpravidla dostal, kdyby si vybíral dovolenou vcelku.
To znamená, že
Vybírá-li si pracovník dovolenou částečně po týdnech a částečně po dnech, platí rovněž, že mu přísluší v úhrnu nejvýše tolik pracovních dnů dovolené, kolik by jich dostal podle předchozího výpočtu.
Při určení poměrné části dodatkové dovolené se vychází vždy ze zásady, že jedna dvanáctina dodatkové dovolené činí polovinu pracovního dne bez ohledu na rozsah zkrácení týdenní pracovní doby.
Způsob čerpání dovolených v organizacích, v nichž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně v průběhu celého kalendářního roku (§ 85 zákoníku práce), může přiměřeně podle těchto zásad upravit příslušný ústřední orgán v dohodě s ústředním výborem odborového svazu a se souhlasem Ústřední rady odborů; přitom může též stanovit vhodný postup při poskytování náhrady mzdy za dovolenou.
Čerpá-li pracovník dovolenou výjimečně v částech kratších než týden, přísluší mu tolik pracovních dnů, kolik by jich zpravidla dostal, kdyby si vybíral dovolenou vcelku.
To znamená, že
Vybírá-li si pracovník dovolenou částečně po týdnech a částečně po dnech, platí rovněž, že mu přísluší v úhrnu nejvýše tolik pracovních dnů dovolené, kolik by jich dostal podle předchozího výpočtu.
Při určení poměrné části dodatkové dovolené se vychází vždy ze zásady, že jedna dvanáctina dodatkové dovolené činí polovinu pracovního dne bez ohledu na rozsah zkrácení týdenní pracovní doby.
Způsob čerpání dovolených v organizacích, v nichž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně v průběhu celého kalendářního roku (§ 85 zákoníku práce), může přiměřeně podle těchto zásad upravit příslušný ústřední orgán v dohodě s ústředním výborem odborového svazu a se souhlasem Ústřední rady odborů; přitom může též stanovit vhodný postup při poskytování náhrady mzdy za dovolenou.
a) při jednom pětidenním pracovním týdnu během čtyř týdnů si může vybrat pracovník, který má nárok na
| dvoutýdenní dovolenou | 12 pracovních dnů, |
| třítýdenní dovolenou | 17 pracovních dnů, |
| čtyřtýdenní dovolenou | 23 pracovních dnů, |
b) při dvou pětidenních pracovních týdnech během čtyř týdnů si může vybrat pracovník, který má nárok na
| dvoutýdenní dovolenou | 11 pracovních dnů, |
| třítýdenní dovolenou | 17 pracovních dnů, |
| čtyřtýdenní dovolenou | 22 pracovních dnů, |
c) při třech pětidenních pracovních týdnech během čtyř týdnů si může vybrat pracovník, který má nárok na
| dvoutýdenní dovolenou | 11 pracovních dnů, |
| třítýdenní dovolenou | 16 pracovních dnů, |
| čtyřtýdenní dovolenou | 21 pracovních dnů, |
d) při čtyřech pětidenních pracovních týdnech během čtyř týdnů si může vybrat pracovník, který má nárok na
| dvoutýdenní dovolenou | 10 pracovních dnů, |
| třítýdenní dovolenou | 15 pracovních dnů, |
| čtyřtýdenní dovolenou | 20 pracovních dnů. |
30. Náhradu mzdy za dovolenou dostane pracovník za tolik pracovních dnů, kolik mu jich podle harmonogramu směn v době jeho dovolené odpadlo, ať vybírá dovolenou vcelku, po týdnech nebo po kratších částech. Náhrady mzdy za dovolenou náleží ve výši průměrného výdělku.
31. Volný den v týdnu, který pracovník získá zkrácením pracovní doby (úpravou provozních a pracovních režimů), se posuzuje jako den nepřetržitého odpočinku pracovníka v týdnu.
32. Zkrácení týdenní pracovní doby se pro výpočet průměrného výdělku (§ 275 zákoníku práce a § 30 až 34 vládního nařízení č. 66/1965 Sb.) nepovažuje za trvalou změnu základní mzdy.
33. Zkrácení týdenní pracovní doby se ani pro účely nemocenského pojištění nepovažuje za trvalou změnu základní mzdy. Denní výše nemocenského (podpory při ošetřování člena rodiny) se v organizaci zjišťuje podle závazných tabulek vydaných Ústřední radou odborů.*)
Při výpočtu nemocenského (podpory při ošetřování člena rodiny) se postupuje takto:
Při výpočtu nemocenského (podpory při ošetřování člena rodiny) se postupuje takto:
a) Při zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně rozvržené do pěti pracovních dnů pracovníkům pod zemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu se k výpočtu používá „Tabulky III b, c pro soubor pracovníků se 40hodinovou týdenní pracovní dobou rozvrženou do pěti pracovních dnů“.
Přitom
Přitom
1. pracovníkům, jimž se nemocenské stanoví z průměrné hrubé hodinové mzdy (část A tabulky), se zvýší průměrná hrubá hodinová mzda zjištěná v rozhodném období koeficientem, jehož výše odpovídá poměru týdenní pracovní doby, která platila v rozhodném období, ke zkrácené 40hodinové týdenní pracovní době;
2. pracovníkům, jimž se nemocenské stanoví z průměrné hrubé měsíční mzdy (část B tabulky), se základ pro stanovení dávky nemění;
3. pracovníkům, jimž se nemocenské stanoví z průměrné hrubé denní mzdy (část C tabulky), je třeba průměrnou hrubou denní mzdu nově určit, a to v zásadě tak, že započitatelný výdělek v rozhodném období se dělí takovým počtem pracovních dnů, které by v rozhodném období byly pro pracovníka dny pracovními, kdyby v něm již platila zkrácená 40hodinová týdenní pracovní doba rozvržená do pěti pracovních dnů.
b) Při zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně s pětidenním pracovním týdnem pracovníkům na výrobních pracovištích s nepřetržitým a třísměnným režimem práce, nebo při zkrácení pracovní doby na 411/4 hodin týdně s pětidenním pracovním týdnem pracovníkům na výrobních pracovištích s dvousměnným režimem práce a nebo při zkrácení pracovní doby na 421/2 hodin týdně s pětidenním pracovním týdnem pracovníkům na ostatních pracovištích se k výpočtu používá „Tabulky VII/b pro soubor pracovníků se 421/2hodinovou týdenní pracovní dobou rozvrženou do pěti pracovních dnů“. Pracovníkům, jimž se nemocenské stanoví z průměrné hrubé hodinové mzdy (část A tabulky), se zvýší průměrná hrubá hodinová mzda zjištěná v rozhodném období koeficientem, jehož výše odpovídá poměru týdenní pracovní doby, která platila v rozhodném období, ke zkrácené 42 1/2hodinové týdenní pracovní době; jestliže v rozhodném období již platila uvedená zkrácená týdenní pracovní doba, nezahrnuje se do započitatelného výdělku procentní příplatek ke mzdovému tarifu pro druhou a třetí směnu. U pracovníků, jimž se nemocenské stanoví z průměrné hrubé měsíční mzdy (část B tabulky) nebo z průměrné hrubé denní mzdy (část C tabulky), se postupuje obdobně jako v případech uvedených pod písm. a); jestliže však v rozhodném období již platila uvedená zkrácená týdenní pracovní doba a stanoví-li se nemocenské z průměrné hrubé denní mzdy, procentní příplatek ke mzdovému tarifu pro druhou a třetí směnu se do započitatelného výdělku zahrnuje.
34. Pracovníkům, u nichž vznikla pracovní neschopnost přede dnem zavedení nového rozvržení pracovní doby a trvala i poté, se při výpočtu a poskytování nemocenského postupuje až do jejího skončení dosavadním způsobem, tj. tak, že i po zavedení zkrácené týdenní pracovní doby (úpravy provozních a pracovních režimů) se dávka poskytuje ve stejné výši a za všechny pracovní dny (placené svátky), které by byly pracovními dny pracovníka, kdyby nedošlo k nové úpravě pracovní doby. U pracovníků, u nichž vznikla pracovní neschopnost po úpravě pracovní doby, se postupuje podle obecných předpisů o nemocenském pojištění a podle těchto zásad.
35. Organizace mohou zavést zkrácenou týdenní pracovní dobu po vytvoření ekonomických předpokladů v zásadě buď k 1. lednu nebo k poslední neděli v květnu anebo k poslední neděli v září (termíny spojené s úpravami jízdních řádů v každém roce), a to počínaje dnem 29. září 1968.
36. Organizace mohou zavést týdenní pracovní dobu zkrácenou podle těchto zásad jen po předchozím schválení příslušným ústředním orgánem a organizace řízené národními výbory jen po předchozím schválení příslušným krajským národním výborem. Schvalující orgány přitom postupují v dohodě s příslušnými odborovými orgány. Před schválením jsou povinny prověřit, zda jsou pro zavedení zkrácené pracovní doby splněny stanovené předpoklady, zda nové provozní a pracovní režimy jsou dohodnuty se všemi zúčastněnými orgány (bod 10) a zda jsou zejména v souladu s pokyny příslušného krajského národního výboru (bod 13).
37. V přechodném období od zavedení zkrácené týdenní pracovní doby v organizacích zpravidla do konce následujícího kalendářního roku sleduje schvalující orgán dosahované ekonomické výsledky. Zjistí-li nedostatky, zabezpečí zjednání nápravy. V odůvodněných případech uloží organizaci návrat k původní týdenní pracovní době.
38. Pravomoc ke schvalování přechodu jednotlivých organizací na zkrácenou týdenní pracovní dobu (bod 36) a k rozhodování podle bodu 37 mohou ústřední orgány přenést až na generální (oborová) ředitelství, popřípadě jim na roveň postavené orgány a krajské národní výbory na okresní národní výbory u organizací řízených národními výbory.
39. Krajské národní výbory ve spolupráci s příslušnými orgány energetiky a dopravy a v dohodě s krajskou odborovou radou (§ 93 zákoníku práce) koordinují uplatnění provozních a pracovních režimů u všech organizací na území kraje zejména z těchto hledisek:
a) slaďují stanovení začátku a konce pracovní doby v souladu s těmito zásadami tak, aby byly co nejvíce omezeny ztráty času pracovníků při čekání na dopravní prostředky. Odchylky od obecné úpravy jízdních řádů umožňují jen tak, aby nebyla narušena veřejná doprava přednostně přizpůsobená této úpravě. Přitom dbají, aby ranní směna zásadně nezačínala před 6. hodinou ranní, pokud to není nezbytně nutné z důvodů uvedených v bodě 12;
b) u výrobních organizací, které si zatím nevytvoří předpoklady pro zkrácení týdenní pracovní doby v plném rozsahu podle bodů 1 až 5 a zavedou od 29. září 1968 na přechodnou dobu pouze tři volné soboty v průběhu čtyř týdnů, koordinují provozní a pracovní režimy tak, aby zbývající pracovní sobota připadala na týdny, jejichž pořadí od počátku roku je dělitelné čtyřmi;
40. Do zavedení zkrácené týdenní pracovní doby podle těchto zásad se postupuje podle vyhlášky č. 62/1966 Sb.
41. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.