(1) Řečníci se mohou hlásit o slovo již před schůzí u předsedy nebo v průběhu schůze u předsedajícího až do doby, dokud není rozhodnuto o ukončení rozpravy a dokud předsedající neudělí zpravodaji závěrečné slovo. Každý řečník může hovořit ve svém mateřském jazyce.

(2) Při zahájení rozpravy oznámí předsedající, kteří řečníci se přihlásili o slovo, a uděluje jim je zpravidla v pořadí, v jakém se přihlásili.

(3) Slova se smí ujmout jen ten, komu je předsedající udělí; mluví se z řečniště.

(4) Kdo není v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, přítomen v zasedací síni, ztrácí své pořadí.

(5) Česká národní rada může na návrh poslance prostým hlasováním bez rozpravy stanovit řečnickou lhůtu, a to ne kratší než 15 minut.

(6) Připomínky ke způsobu jednání, poznámky osobní a věcné nesmějí trvat déle než 5 minut.

(7) Chce-li se rozpravy zúčastnit předsedající, odevzdá řízení schůze.