(3) Právo na náhradu škody podle předcházejících odstavců nemá ten,

a) kdo si přivodil své odsouzení úmyslně nebo

b) proti komu bylo pozdější trestní stíhání zastaveno jen proto, že mu byla udělena milost nebo že po právní moci původního rozsudku byla udělena amnestie vztahující se na čin, za nějž byl původní trest uložen.