§ 1
§ 2
§ 3
Skutečné výdaje, které soudci z lidu vznikly vykonáváním soudcovské funkce, to je jízdní výdaje, stravné, nocležné, popřípadě i další výdaje, nahrazují se jim podle předpisů o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů. Skutečné výdaje nahrazuje stát. Při posouzení nároku na náhradu těchto výdajů a při určování výše náhrady použije se obdobně předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru.†)
§ 4
Soudcům z lidu přísluší mimo náhradu ušlého výdělku a náhradu hotových výdajů za každý den jejich jednání paušální náhrada ve výši 15 Kčs, kterou poskytuje stát.
§ 5
Vykonáváním soudcovských funkcí se rozumí též účast soudců z lidu na školení, aktivech a jiných akcích, které mají vztah k funkci soudců z lidu a náležejí k jejich úkolům.
§ 6
Náhrada ušlého výdělku a paušální náhrada za účast na jednání jsou funkčními požitky podrobenými dani ze mzdy.
§ 7
Nárok na náhradu ušlého výdělku, kterou poskytuje stát (§ 1), na náhradu skutečných výdajů (§ 3) a na paušální náhradu (§ 4) musí být uplatněn do 15 dnů od výkonu soudcovské funkce u orgánu správy soudu, pro který je soudce z lidu zvolen.
§ 8
Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 64/1961 Sb., o náhradách příslušejících soudcům, kteří svou funkci vykonávají vedle svého zaměstnání, pozbývá účinnosti pro území České socialistické republiky.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1970.