(1) U tuzemských peněžních ústavů mohou být zřízeny devizovým cizozemcům i bez jejich příkazu cizozemské účty v československých korunách pro dobropisy tuzemských platů. Platy na tyto účty a výplaty z nich v tuzemsku lze jakožto platy ve prospěch devizových cizozemců, popř. jakožto platy z jejich majetku [§ 19 odst. 1 písm. a) zákona], konat jen s devizovým povolením.

(2) Cizozemskými účty jsou také vkladní knížky zřízené u tuzemských peněžních ústavů z příkazu devizového cizozemce, jakož i vkladní knížky zřízené z příkazu devizového tuzemce, jestliže se vlastník vkladu stal devizovým cizozemcem. O platech na tyto vkladní knížky a o výplatách z nich platí ustanovení odstavce 1.

(3) Bez devizového povolení lze na cizozemské účty podle odstavce 1 skládat:

a) čisté výnosy tuzemských nemovitostí patřících devizovým cizozemcům za podmínky, že peněžnímu ústavu vedoucímu účet vlastníka bude předloženo řádné vyúčtování za období, jehož se dobropis týká;

b) úhrady dědictví devizových cizozemců v tuzemsku na základě usnesení státního notářství do výše tímto usnesením stanovené;

c) úhrady kupních cen tuzemských nemovitostí devizových cizozemců, jestliže k prodeji nemovitosti bylo uděleno devizové povolení;

d) částky zbývající po uspokojení pohledávek všech oprávněných z výtěžku prodeje tuzemských nemovitostí devizových cizozemců při výkonu soudního rozhodnutí;

e) náhrady za vyvlastnění tuzemských nemovitostí devizových cizozemců.