(1) O formě mzdy a způsobu jejího uplatnění rozhodují organizace podle § 113 zákoníku práce a podle dalších ustanovení této vyhlášky. Organizace jsou povinny uplatňovat mzdové formy tak, aby působily k dosahování co nejlepších výsledků práce organizace; musí soustavně prověřovat účinnost mzdových forem a přizpůsobovat je změnám v technickoorganizační úrovni výrobního a pracovního procesu a potřebám technického a ekonomického rozvoje. Nepůsobí-li mzdová forma žádoucím směrem, narušuje-li systém usměrňování mzdových prostředků nebo ekonomicky účelnou diferenciaci mezd, jsou organizace povinny ji upravit nebo nahradit jinou.

(2) Formy mzdy s výjimkou podílů na hospodářských výsledcích mohou být podle podmínek a zaměření použity jako individuální nebo kolektivní. Použijí-li se pro odměňování pracovníků kolektivní formy mzdy, rozděluje se kolektivní výdělek podle odpracovaného času, dosažené kvalifikace a pracovních zásluh jednotlivců.

(3) Při uplatňování forem mzdy musí organizace postupovat tak, aby nedocházelo k dvojímu odměňování týchž pracovních výsledků.

(4) K zajištění jednotného postupu při používání mzdových forem může federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit závazné zásady. Ke správnému uplatňování jednotlivých mzdových forem vydávají podle potřeby orgány hospodářského řízení, popřípadě ministerstvo práce a sociálních věcí České socialistické republiky a ministerstvo práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky závazné směrnice nebo metodická doporučení.

(5) Konkrétní podmínky hmotné zainteresovanosti vedoucích státních organizací určí přímo nadřízené orgány a vedoucích jiných organizací orgány oprávněné k tomu podle zvláštních předpisů.

(6) Organizace mohou při uplatňování mzdových forem postupovat podle ustanovení § 21 až 26, jen pokud jejich používání není upraveno ve mzdových předpisech vydaných příslušnými ústředními orgány.