Motorová a jejich přípojná vozidla

(1) Největší přípustné rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav (dále jen „souprav“) včetně nákladu jsou:

a) celková šířka	2,50 m,
přívěsů za motocyklem	1,00 m,
zemědělských a lesnických strojů uvedených v § 72 a 73	3,00 m,
tramvají	2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m;
c) celková délka vozidla jednotlivého (solo)	12,00 m,
- kloubového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s návěsem	15,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
- přípojných vozidel za osobní automobil (včetně oje)	8,00 m,
- tramvaje (solo) včetně spřáhel	18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m;
d) největší přípustná délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však	3,50 m.

(2) Největší šířku vozidla smí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobné zařízení namontované na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(3) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav - smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 stupňů s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Střední hodnota z vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva a doprava smí být nejvýše 20 m.¹¹)

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Z vnějších povrchových ploch vozidel - s výjimkou vozidel jednostopých - nesmí vyčnívat žádná jejich část (mimo spřáhla tramvají) tak, že by ohrožovala bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a že by mohla způsobit případná další zranění nebo poškození při nehodě; zejména nesmějí být na přední, zadní a bočních částech vozidla, na karosérii, strojovém spodku a jejich součástech ostré hrany, hroty a výstupky (okrasné předměty, kování, uzávěry bočnic ap.). Dveřní kliky musí být konstruovány a namontovány na vozidlo tak, aby vylučovaly nebezpečí zachycení chodce, cyklisty nebo jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích.

(2) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.¹²)

(3) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,5 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (§ 72), pojízdné pracovní stroje (§ 73) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 53 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolnímu a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, skloněnými pod úhlem 45° od svislé roviny. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,1 m², přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(4) Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin po 1. 1. 1973 se zakazuje.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) U motorových a jejich přípojných vozidel opatřených pneumatikami nesmí statické zatížení vozovky nápravou překročit

a) u jednoduché nápravy	10 t,
b) u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m	11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m	13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m	14,5 t,
přes 1,3 m do 2,0 m	16 t,

přitom však statické zatížení vozovky jednou nápravou nesmí překročit 10 t.
Dvounápravou se rozumějí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy při plném zatížení jsou od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu.

(2) Jestliže vozidlo má kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí statické zatížení vozovky jednou nápravou být větší než 4 t.

(3) Největší přípustná celková hmotnost je:

a)	u vozidel se dvěma nápravami	16 t,
b)	u vozidel se třemi nápravami	22 t,
c)	u vozidel se čtyřmi a více nápravami	32 t,
d)	u kloubového autobusu	28 t,
e)	u jízdní soupravy	38 t,
f)	u pásových vozidel	18 t.

(4) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí zatížení jedné vodící kladky na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti větší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla zatížení vodící kladky zvednuté o 60 mm nebylo větší než dvojnásobek zatížení vodící kladky přípustného na rovné vozovce.

(5) Pásové vozidlo smí zatěžovat vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Zatížení může dosahovat 6 t na 1 m vozovky, je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m.

(6) Zatížení jednotlivých řízených a hnacích náprav motorových vozidel, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, nesmí v žádném případě — měřeno při stání na vodorovné vozovce — poklesnout pod 20 % (u autobusů pod 25 %) okamžité hmotnosti vozidla.

(7) Dovoluje se zapojování vozidel do soupravy za podmínek, že
- poměr okamžité hmotnosti tahače a přívěsu nebo návěsu, popřípadě tahače a dvou přívěsů nebo tahače a návěsu s přívěsem je u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 25 km/h nejvýše 1 : 1,4, u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km/h nejvýše 1 : 2,5, u jednonápravových přívěsů nejvýše 1 : 3,
- prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,
- náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn.

(1) Provozní brzdění musí umožňovat ovládání pohybu vozidla a jeho účinné, spolehlivé a rychlé zastavení při všech velikostech zatížení a rychlostí a na všech svazích, které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Musí být plynule řiditelné.¹⁴) Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.¹⁵)

(2) Nouzové brzdění musí umožňovat zastavení vozidla při poruše provozního brzdění za předpokladu, že současně nedojde k více než jedné poruše provozního brzdění. Nouzové brzdění musí být plynule řiditelné a musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.¹⁵)

(3) Parkovací brzdění musí umožňovat udržení stojícího vozidla nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání nebo klesání) i za nepřítomnosti řidiče (§ 16 odst. 25). Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu,¹⁵) u přípojných vozidel podle § 17 odst. 12.

(4) Odlehčovací brzda musí umožňovat omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu. Jejím úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat odlehčovací brzdu beze změny polohy trupu ze svého sedadla, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.¹⁵)

(5) Průběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje tyto podmínky:

(6) Poloprůběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje podmínky stanovené pro průběžné brzdění uvedené v odstavci 5 písm. a) a c); energie pro toto poloprůběžné brzdění vozidel soupravy je však dodávána dvěma různými zdroji (jedním z nich může být svalová síla řidiče).

(7) Samočinné brzdění musí zastavit přípojná vozidla při poruše spojení, včetně zlomu zařízení pro spojení vozidel, aniž by byl ohrožen brzdný účinek zbývající části brzdné soustavy.

(8) Soustavy pro parkovací a nouzové brzdění, pokud mají oddělený ovládací orgán, a kombinovaná soustava pro parkovací a nouzové brzdění se společným ovládacím orgánem musí umožňovat plynulé odbrzdění vozidla (soupravy) nejméně za podmínek stanovených pro účinek parkovacího brzdění jednotlivých druhů vozidel a souprav.

(9) Nájezdové brzdění je brzdění docílené využitím sil vznikajících při přibližování se přívěsu k tažnému vozidlu.

(10) Druhy zkoušek brzd¹⁶) pro ověření předepsaného účinku brzdění jsou:

(11) Plnící otvory (hrdla) vyrovnávacích nádržek u brzd s hydraulickým převodem musí být snadno přístupné a dobře chráněné. Vyrovnávací nádržka (zásobník) pro kapalinu musí být konstruována a umístěna tak, aby umožňovala snadnou vizuální kontrolu hladiny bez nutnosti snímání uzávěru. Je-li kapaliny z téže vyrovnávací nádržky se společným plnícím hrdlem užito pro více hydraulických převodů (okruhů brzd, spojky atd.), musí být tato nádržka konstruována tak, aby únik kapaliny vlivem poruchy kterékoli soustavy neohrozil činnost ostatních soustav napojených na tuto nádržku.

(12) U vozidel, která jsou vybavena kapalinovými brzdovými soustavami, musí být jak konstrukcí, tak provedením zajištěna možnost používání brzdové kapaliny vyhovující příslušné normě.¹⁷)

(13) Vozidla s brzdovými soustavami, uváděnými v činnost energií ze zásobníku zcela nebo zčásti, která bez této energie nemohou být brzděna s předepsaným účinkem, musí být - kromě manometru - vybavena výstražným zařízením zapojeným přímo a trvalým způsobem do soustavy, které oznámí opticky¹⁸) nebo akusticky, že množství energie v kterékoli části soustavy předcházející brzdič nebo ventil s rovnocennou funkcí pokleslo na hodnotu rovnou nebo nižší než 65 % plné provozní hodnoty; pro pružinové brzdy platí odstavec 23 písm. f). Opticky pracující výstražné zařízení musí vydávat červené signální světlo v zorném poli řidiče, viditelné i za denního světla. Toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu. Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší hladině tohoto hluku.

(14) U soustavy pro parkovací brzdění s posilovačem musí být činnost a účinek parkovacího brzdění zajištěny i při selhání posilovače, v případě potřeby i s pomocí zásobníku nezávislého na normálním zásobníku energie. Tímto zásobníkem může být zásobník pro provozní brzdění. Pojem „činnost“ zahrnuje rovněž uvolnění brzdy.

(1) Soubor brzdových zařízení na automobilu a silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h musí, pokud dále není stanoveno jinak, splňovat podmínky stanovené pro provozní, nouzové a parkovací brzdění, popřípadě odlehčovací brzdění.²⁶)

(2) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, nouzové a parkovací, smí mít společné části za těchto podmínek:

(3) Jestliže ovládací orgán a převod soustavy sloužící pro nouzové brzdění jsou tytéž jako pro provozní brzdění, musí být splněny tyto podmínky:

(4) Za neporušitelné, pokud jsou bohatě dimenzovány, jsou snadno přístupné pro údržbu a dávají nejméně takové záruky bezpečnosti, jaké se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (např. mechanismus řízení), se považují zejména tyto mechanické části brzdového zařízení: pedál a jeho uchycení, hlavní válec a jeho písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(5) V případě oddělených ovládacích orgánů pro provozní a nouzové brzdění nesmí současné ovládání obou orgánů znemožnit ani provozní, ani nouzové brzdění, a to ať jsou obě brzdové soustavy v bezporuchovém stavu nebo na některé z nich dojde k poruše.

(6) Soustava pro provozní brzdění musí zajišťovat - nezávisle na tom, zda má společné části se soustavou pro nouzové brzdění či nikoliv - aby v případě poruchy v části jejího převodu byl brzděn ovládacím orgánem pro provozní brzdění ještě dostatečný počet kol zvolených tak, aby její zbývající brzdný účinek byl rovný nejméně 30 % účinku předepsaného pro příslušnou kategorii vozidla.²⁷) Toto ustanovení neplatí pro tahače návěsů, jestliže převod pro provozní brzdění návěsu je nezávislý na převodu brzd tahače. Pro osobní automobily (M1), autobusy nepřesahující celkovou hmotnost 5 t (M2) a nákladní automobily o celkové hmotnosti nepřesahující 12 t (N1 a N2) je v nezatíženém stavu vyhovující zbývající brzdný účinek rovný nejméně 25 % předepsaného účinku; u osobních automobilů mohou být mimoto zbývající brzdné účinky předepsané pro nezatížený i zatížený stav dosažený silou na ovládacím orgánu provozního brzdění větší než 490 N (50 kp), avšak nepřesahující 686,5 N (70 kp).

(7) Pokud je ovládání brzd automobilů a silničních tahačů zajištěno výhradně zásobou energie řízenou řidičem, může být k dispozici pouze jediný zdroj energie (vzduchový kompresor, hydraulické čerpadlo); pohon zdroje energie však musí být proveden s velkou bezpečností. Při poruše části převodu brzd musí být nadále zajištěno doplňování (zásobování) části soustavy nedotčené poruchou, jestliže je to nutné pro trvalou možnost zastavování vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění. Tento požadavek musí být možno splnit zařízeními, která lze snadno uvést v činnost při stojícím vozidle, nebo automatickým zařízením.

(8) Podmínky odstavců 2, 3, 6 a 7 musí být splněny bez použití automatického brzdového zařízení takového typu, jehož selhání by nemohlo být zpozorováno, protože jeho části, které jsou normálně v klidové poloze, vstupují v činnost pouze při poruše v brzdové soustavě.

(9) Provozní brzdění musí působit na všechna kola vozidla. Jeho účinek musí být rozdělen na nápravy a na kola téže nápravy souměrně k podélné ose automobilu nebo silničního tahače tak, aby nedošlo k vybočení vozidla ze směru jízdy ani k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(10) Automobily a silniční tahače se vzduchotlakovými brzdami, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a ostatní nákladní automobily, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, musí být schváleny²⁸) z hlediska bezpečnosti při provozním brzdění za různých stavů zatížení vozidla a za různých adhezních podmínek.²⁹)

(11) Soustavy pro provozní, nouzové a parkovací brzdění musí působit na brzdné plochy stále připojené ke kolům částmi dostatečně robustní konstrukce. U soustav pro nouzové a provozní brzdění je přípustné odpojení brzdné plochy od kol, jen pokud toto odpojení je pouze momentální, například při řazení rychlostních stupňů, a pokud provozní nebo nouzové brzdění vykazuje nadále předepsaný účinek. Pro parkovací brzdění je odpojení brzdných ploch od kol přípustné za podmínky, že je může provést pouze řidič ze svého stanoviště (místa) pomocí zařízení, které se nemůže uvést v činnost vlivem netěsnosti.

(12) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel, jejichž brzdy ovládá řidič tažného vozidla, musí být soustava pro provozní brzdění tažného vozidla opatřena zařízením, které zajišťuje, že tažné vozidlo může být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo se přeruší pneumatická spojení (nebo jiný druh spojení) mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem. Zařízení musí být umístěno na tažném vozidle.

(13) Soustava pro provozní brzdění automobilů a silničních tahačů určených k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být při zapojení přípojného vozidla do soupravy průběžná nebo poloprůběžná.

(14) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti přesahující 3,5 t, musí být splněny tyto podmínky:

(1) Soubor brzdových zařízení na přípojném vozidle určeném pro provoz rychlostí větší než 25 km/h musí, pokud dále není stanoveno jinak, splňovat požadavky kladené na provozní a parkovací brzdění, popřípadě i na odlehčovací brzdění.

(2) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 750 kg a přípojná vozidla s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti nepřevyšující 900 kg nemusí být opatřena zařízením pro provozní brzdění. Je-li však celková hmotnost takového přípojného vozidla větší než 50 % pohotovostní hmotnosti tažného vozidla, musí toto přípojné vozidlo odpovídat ustanovení odstavce 3.

(3) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 750 kg a přípojná vozidla s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti převyšující 900 kg a v obou případech o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí mít zařízení pro provozní brzdění, a to u návěsů průběžné nebo poloprůběžné, u přívěsů průběžné, poloprůběžné nebo nájezdové. Zařízení pro nájezdové brzdění musí být schváleného typu³⁸) a je přípustné jen za podmínky, že celková hmotnost přívěsu nepřevyšuje 75 % celkové hmotnosti motorového vozidla.

(4) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3,5 t musí být opatřena soustavou pro průběžné nebo poloprůběžné provozní brzdění.

(5) Provozní brzdění musí působit na všechna kola přípojných vozidel; jeho účinek musí být rozdělen na nápravy přípojného vozidla odpovídajícím způsobem tak, aby nedošlo k vybočení vozidla ze směru jízdy nebo k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(6) Přípojná vozidla se vzduchotlakovými brzdami o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být schválena³⁹) z hlediska bezpečnosti při provozním brzdění za různých stavů zatížení vozidla a za různých adhezních podmínek.

(7) Účinek každého brzdového zařízení musí být rozdělen na kola téže nápravy přípojného vozidla souměrně k podélné ose přívěsu nebo návěsu tak, aby nedošlo k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(8) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3,5 t, která jsou vybavena vzduchotlakovou soustavou pro provozní brzdění, musí mít tuto soustavu provedenou tak, aby v případě poruchy části jejího převodu, s výjimkou poruchy ovládací větve spojovacího potrubí, byl ještě při použití ovládacího orgánu provozní brzdy brzděn dostatečný počet kol zvolených tak, aby zbývající brzdný účinek byl nejméně 30 % brzdného účinku předepsaného pro provozní brzdění. Brzděná kola musí být zvolena tak, aby bylo zásobování části soustavy nedotčené poruchou zajištěno zdrojem energie. Tato podmínka musí být splněna zařízeními, která lze snadno uvést v činnost při stojícím vozidle, nebo automatickým zařízením.

(9) Brzdné plochy nutné k dosažení předepsaného brzdného účinku musí být připojeny ke kolům vozidla trvale a tuhým spojem nebo dalšími částmi tak robustní konstrukce, že u nich nelze předpokládat porušení.

(10) Brzdové soustavy přívěsů a návěsů musí být vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné zastavení přívěsů a návěsů v případě jejich odpojení nebo utržení od tažného vozidla. Toto ustanovení neplatí pro jednonápravové přívěsy, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t, pokud tyto přívěsy mají mimo hlavní spojovací zařízení ještě pojistné spojovací zařízení, řetěz nebo ocelové lano, které zabrání, aby se oj nedotkla vozovky při neúmyslném odpojení (§ 62 odst. 8 a 9).

(11) Účinek provozního brzdění přípojných vozidel musí:

(12) Přípojná vozidla, pro která je předepsáno provozní brzdění, musí mít zároveň zařízení pro parkovací brzdění, schopné bez překročení nejvyšší přípustné ovládací síly předepsané v § 25 spolehlivě zabránit protáčení kol přívěsu nebo návěsu zatíženého na celkovou hmotnost tehdy, je-li přívěs nebo návěs odpojen od tažného vozidla, a to ve stoupání nebo klesání o sklonu nejméně 20 %.⁴⁰) Zařízení pro parkovací brzdění musí být možno obsluhovat na zemi stojící osobou z pravé strany nebo ze zádi vozidla. U osobních autobusových přívěsů musí být možno obsluhovat toto zařízení z vnitřku přívěsu. Zařízením pro parkovací brzdění nemusí však být vybaveno přípojné vozidlo, které nelze odpojit od tažného vozidla bez demontáže spojovacího zařízení; v tom případě musí být zařízení pro parkovací brzdění tažného vozidla ovládané z místa řidiče podle § 15 odst. 3 schopno spolehlivě zabránit protáčení kol plně naložené soupravy ve stoupání nebo klesání o sklonu nejméně 20 %.

(13) Přípojná vozidla, která mají zařízení umožňující trvalé vyřazení vzduchotlakové části brzdové soustavy z provozu, musí mít toto zařízení provedeno tak, že je uvedeno nuceně do klidové polohy, jakmile je přívěs zásobován opět tlakovým vzduchem.

(14) Účinek vzduchotlakových soustav pro průběžné nebo poloprůběžné brzdění přípojných vozidel musí mimo podmínky odstavce 11 splňovat též požadavky na závislost poměrné brzdné síly⁴¹)⁴²) na tlaku ve spojkové hlavici ovládací větve.

(1) U soupravy, která se skládá z vozidel, jejichž konstrukční rychlost je větší než 25 km/h, musí být účinek provozního a nouzového brzdění stejný jako účinek stanovený pro provozní a nouzové brzdění jednotlivého (sólo) motorového vozidla o celkové hmotnosti odpovídající celkové hmotnosti soupravy.

(2) Účinek provozního a nouzového brzdění se zjišťuje zkouškou typu 0; přitom síla na ovládací orgán nesmí překročit hodnotu stanovenou pro tažné vozidlo.

(3) Podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 se pokládají za splněné, pokud jednotlivá vozidla, z nichž se skládá souprava, vyhověla ustanovením § 15 až 17.

(4) Pokud u soupravy, skládající se z osobního automobilu a z přípojného vozidla, splnění podmínek stanovených pro nouzové brzdění soupravy vyžaduje spolupůsobení poloprůběžného brzdového zařízení přípojného vozidla, může být toto brzdové zařízení ovládáno přídavným ovládacím orgánem. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdové zařízení i soustavu pro nouzové brzdění automobilu současně nebo po sobě a přitom stále ovládat řízení vozidla.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Každé motorové vozidlo dvoukolové (bez ohledu na objem válců motoru a na konstrukční rychlost) a každé motorové vozidlo tříkolové s motorem o objemu válců nejvýše 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h⁴⁶) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami s nezávislými ovládacími orgány, z nichž jedna působí na přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(2) Každé motorové vozidlo se třemi koly nesouměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti (s postranním vozíkem), s objemem válců motoru větším než 50 cm³ nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h⁴⁷) musí být vybaveno brzdovými soustavami, jaké se vyžadují pro vozidlo bez postranního vozíku; jestliže tyto soustavy dovolují dosáhnout při zkouškách vozidla s postranním vozíkem požadovaného účinku, není požadována brzda působící na kolo postranního vozíku; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(3) Každé motorové vozidlo tříkolové s koly souměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti, s celkovou hmotností nepřesahující 1 t, jehož objem válců motoru je větší než 50 cm³ nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost převyšuje 40 km/h,⁴⁸) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami, jejichž soubor uvádí v činnost brzdy všech kol; mimoto musí být na kole nebo kolech alespoň jedné nápravy zajištěno parkovací brzdění a jeho soustava, která může být tvořena jednou z uvedených dvou soustav, musí být nezávislá na soustavě působící na ostatní nápravy.

(4) Nejméně jedna z brzdových soustav musí působit na brzdné plochy připojené ke kolům pevně nebo prostřednictvím částí, u nichž nelze předpokládat porušení.

(5) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo automaticky; u vozidel uvedených v odstavci 3 musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy působící na zadní nápravu mít takovou rezervu zdvihu, aby po zahřátí brzd nebo po určitém opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo třeba provést ihned seřízení.

(6) Přední a zadní brzdy dvoukolových a tříkolových motorových vozidel podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být schopny zastavit vozidlo se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče nejvýše na vzdálenosti uvedené v následujících tabulkách, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná podle § 25 odst. 7, aniž by došlo k blokování kol a aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy:

Dvoukolová motorová vozidla s objemem válců motoru ne větším než 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (kategorie L 1)
Brzdění brzdou	Zatížení vozidla	Počáteční rychlost (v0) v km/h	Největší brzdná dráha v m	Vzorec	Odpovídající střední zpomalení v m/s2
Zadní	řidič	40	29,1	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{55}$	2,1
Zadní	řidič a spolujezdec	40	21,3	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{75}$	2,9
Zadní a přední současně	řidič	40	14,6	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{110}$	4,2
Tříkolová motorová vozidla s objemem válců motoru ne větším než 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (kategorie L 2)
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	14,6 (souměrné vozidlo)	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{110}$	4,2
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	16,0 (nesouměrné vozidlo)	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{100}$	3,9
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	35,5	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{45}$	1,7
Dvoukolová motorová vozidla s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h (kategorie L 3)
Přední	řidič	40	16,0	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{100}$	3,9
Zadní	řidič	40	20,0	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{80}$	3,1
Přední a zadní současně	řidič	60	27,7	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{130}$	5,0
Zadní	řidič a spolujezdec	40	16,8	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{95}$	3,7
Tříkolová motorová vozidla s koly nesouměrně umístěnými k podélné ose souměrnosti, s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h (s postranním vozíkem) (kategorie L 4)
Zadní a přední současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	60	30,0	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{120}$	4,6
Tříkolová motorová vozidla s koly souměrně umístěnými k podélné ose souměrnosti, s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h, vždy však s celkovou hmotností nepřesahující 1 t (kategorie L 5)
Zadní a přední současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	60	30,0	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{120}$	4,6
Zvlášť zadní a přední	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	32,0	$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{50}$	1,9

(7) Účinek brzdění každou jednotlivou brzdou, popřípadě parkovacího brzdění dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností nepřesahující 1 t musí spolehlivě - aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7 - zabránit otáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na vozovce s pevným a suchým povrchem ve stoupání i klesání nejméně 20 %.

(8) Ustanovení odstavce 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Soubor brzdových zařízení na silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky stanovené pro provozní a parkovací brzdění. Silniční tahače, které jsou určeny k vlečení přívěsů o celkové hmotnosti větší, než je pohotovostní hmotnost samotného tahače, musí být vybaveny dalším zařízením zajišťujícím též nouzové brzdění.

(2) Silniční tahače musí mít nejméně dvě nezávislá brzdová zařízení s nezávislými ovládacími orgány.

(3) Soustava pro brzdění musí působit na kola nejméně jedné nejvíce zatížené nápravy. Jestliže provozní brzdění působí pouze na kola jedné nápravy, nesmí působit přes převodová ústrojí (ozubená převodová kola). Zařízení, zajišťující provozní, parkovací a nouzové brzdění podle odstavce 1 druhé věty, musí splňovat podmínky stanovené v § 16 odst. 2 až 8, 11 až 14 a 16.

(4) Účinek brzd silničních tahačů podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být v mezích určených takto: Brzdy musí být schopny zastavit silniční tahač se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7, aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy a aniž by došlo k blokování kol, nejvýše na vzdálenosti vypočtené ze vzorců:

a) pro provozní brzdění

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{130},$

b) pro nouzové brzdění

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+2\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{130}.$

(5) Pokles účinnosti provozního brzdění po zahřátí brzd se kontroluje u silničního tahače a jeho souprav podle podmínek zkoušky typu Ia.⁴⁹)⁵⁰) Touto zkouškou zjištěná účinnost (brzdná dráha) nesmí být nižší než 80 % předepsaného účinku a zároveň nesmí být nižší než 60 % účinku zjištěného měřením při zkoušce typu 0.

(6) Účinek parkovacího brzdění musí odpovídat podmínkám stanoveným pro parkovací brzdění automobilů a jejich souprav podle § 16 odst. 25 písm. b), přičemž ovládací síla nesmí překročit hodnotu předepsanou podle § 25 odst. 7.

(7) Ustanovení odstavců 1, 3 druhé a třetí věty, 4 a 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Soubor brzdových zařízení přípojných vozidel musí splňovat podmínky stanovené pro automobilové přívěsy a návěsy podle § 17, s výjimkou odstavce 8, a pokud se týká přípojných vozidel zemědělských a lesnických traktorů, též s výjimkou odstavců 11 a 12 první věty.

(2) Účinky jednotlivých brzdových zařízení přípojných vozidel musí odpovídat účinkům příslušných brzdových zařízení tahače.

(3) Sezónní a charakterem použití podobná⁵¹) přípojná vozidla, jejichž celková hmotnost nepřesahuje 1,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 15 km/h; jestliže jejich celková hmotnost nepřesahuje 2,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 10 km/h.

(4) Sezónní přípojná vozidla, která nemají přepravní charakter a jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5,5 t, musí mít brzděnu nejméně jednu nápravu.

(5) Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Soupravy vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí mít soustavu provozního a nouzového brzdění vzájemně silově a časově sladěnou tak, aby v celém rozsahu zatížení a provozních rychlostí bylo možno citlivě řídit brzdný účinek.⁵²)

(2) Účinek provozního a nouzového brzdění soupravy musí být stejný jako účinek, stanovený pro samotný tahač (sólo) o celkové hmotnosti odpovídající celkové hmotnosti soupravy, s výjimkou vozidel uvedených v § 21 odst. 3. Tento účinek se ověřuje zkouškou typu 0, přitom síla na ovládací orgán nesmí být vyšší, než je stanoveno pro tažné vozidlo.

(3) Přípojná vozidla, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění (§ 21 odst. 3), mohou být připojována pouze za silniční tahače, jejichž pohotovostní hmotnost je jedenapůlkrát větší než celková hmotnost těchto přípojných vozidel; za silniční tahač lze připojit pouze jedno takové vozidlo.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností vozidla nebo soupravy nebyl přetížen; jeho chod musí být v celém pracovním režimu rovnoměrný, klidný a musí zajišťovat hospodárný provoz. Motory sloužící k pohonu vozidel musí být schváleny.⁵³)

(2) Motor, jeho díly a příslušenství musí být konstrukčně provedeny a sestaveny tak, aby

(3) Motory pro automobily, silniční tahače a motorové tříkolky⁵⁴) musí být konstruovány a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno, spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla trvajícím nejméně 14 hodin, při okolní teplotě až do - 15 °C, za podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za použití výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní jakosti a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.

(4) Výkon motoru samotných automobilů (sólo) i automobilů a silničních tahačů pro soupravy musí činit⁵⁵)⁵⁶) nejméně 4,413 kW (6 k) na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla (sólo) nebo soupravy. Výkon motoru vozidel uvedených v předcházející větě, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, musí činit nejméně 5,1485 kW (7 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy, vozidel pro mezinárodní dopravu, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, nejméně 5,885 kW (8 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy. U těžkých silničních tahačů⁵⁷) musí činit výkon motoru nejméně 2,21 kW (3 k) na 1 t celkové hmotnosti soupravy. Ustanovení tohoto odstavce se netýká vozidel poháněných elektrickou energií.

(5) Motory mopedů nesmějí mít objem válců větší než 50 cm³.⁵⁸)

(6) Motory mopedů a motocyklů s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h musí být na snadno přístupném místě označeny znakem sestávajícím z písmen CM a číslic vyjadřujících pracovní objem válců. Označení musí být lehce čitelné, nesnímatelné a odlité nebo vyražené (například CM-48 cm³).⁵⁹)

(7) Ustanovení tohoto paragrafu, s výjimkou odstavce 5, neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí mít řízení konstruováno a provedeno s maximální robustností tak, aby se zřetelem k zatížení řízených kol celkovou hmotností a k nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla byla stále zaručena jeho bezpečná, snadná a rychlá ovladatelnost (zvláště směrová). Mechanismus a geometrie řízení musí být provedeny tak, aby byly potlačeny kmity (shimmy) a rázy v řízení.

(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h — s výjimkou jednostopých motorových vozidel a třístopých s jedním kolem vpředu — musí mít konstruováno řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky samočinně vracela do přímého směru nebo aby k vracení kol do přímého směru byla potřebná podstatně menší síla než pro pohyb do zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla s výhradně hydraulickým převodem řízení.

(3) Spoje součástí řídícího ústrojí se nesmějí opotřebováním uvolnit tak, aby mohlo dojít k jejich porušení; šroubové spoje musí být bezpečně zajištěny.

(4) Řídící ústrojí motorových vozidel při nastavení kol do přímého směru nesmí mít mechanickou vůli větší než 36 stupňů u vozidel s volantem s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a větší než 18° u ostatních vozidel s volantem; axiální vůle u jednostopých a třístopých motorových vozidel s řídítky musí být udržována podle předpisu výrobce.

(5) Každé motorové vozidlo, u něhož zatížení vozovky řízenou nápravou (nápravami) činí nejméně 3,5 t, musí mít řízení vybaveno posilovacím zařízením.

(6) U motorových vozidel uvedených v odstavci 5 musí být při selhání posilového účinku zajištěna možnost řídit vozidlo (soupravu) čistě mechanickým způsobem, i když se značně vyšší ovládací silou (§ 25 odst. 7).

(7) Řízení osobních automobilů, nákladních automobilů a autobusů, pokud nejsou vybaveny posilovacím zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního řízeného kola vozidla o 35° zprava do stejné polohy vlevo nebo z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno úhlu vychýlení řízeného kola 35°. Krajní vychýlení řídících kol musí být omezeno krajními dorazy.

(8) Osobní automobily, s výjimkou bezkapotových a polokapotových provedení, u nichž více než polovina délky motoru je za nejpřednějším bodem základny čelního skla nebo u nichž náboj volantu je v přední čtvrtině délky vozidla, musí být schváleny⁶⁰) z hlediska bezpečnosti při čelní srážce a musí splňovat zejména tyto podmínky:

(9) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Každé motorové vozidlo musí mít zařízení, která slouží k jeho ovládání za jízdy, umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by odvracel pozornost od jízdní dráhy.

(2) U automobilů a silničních tahačů musí být všechna zařízení sloužící k ovládání vozidla za jízdy a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem během jízdy, a to zejména:
- řízení,
- brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,
- zařízení pro zvukovou signalizaci,
- akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),
- řazení,
- vypínání a zapínání spojky,
- zapalování,
- spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení),
- obrysová, dálková, tlumená a směrová světla, výstražná světla a světla do mlhy (pokud jsou), světelné výstražné zařízení,
- systém stírání čelního skla,
- systém ostřikování čelního skla,
- sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),
- clona proti slunci u řidiče,
- systém topení a větrání, zapínání a vypínání, regulace,
- systém ovládání bočních oken na straně řidiče,
- rozhlasový přístroj (nevztahuje se na dálkové autobusy s vícečlennou obsluhou vozidla),
- vnitřní zpětné zrcátko,
- popelníček pro řidiče,
- zapalovač cigaret pro řidiče (pokud je),
- otvírání a zavírání dveří automobilu,
- systém odmlžování a odmrazování,
- osvětlení interiéru vozidla,
umístěna v operačním dosahu řidiče tak,⁶¹) aby je mohl bez podstatné změny polohy trupu na svém sedadle snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od jízdní dráhy. Přitom zejména pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak, aby noha na nich při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla nadměrně unavována.⁶²) Žádné z výše uvedených zařízení v osobním automobilu nesmí svým umístěním a tvarovým provedením bránit řidiči přemístit se ze svého sedadla za účelem vystoupení z vozidla na opačné straně, než kde sedí.

(3) U motorových vozidel uvedených v odstavci 2 musí být pro bezpečnou identifikaci ovládací zařízení pro
- hlavní přepínač vnějšího osvětlení,
- dálková světla a tlumená světla (světlomety), směrová světla a výstražná světla,
- systém stírání čelního skla,
- systém ostřikování čelního skla,
- systém vytápění a větrání,
- systém odmrazování a odmlžování,
- sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),
- světla do mlhy,
- ovládací orgán nouzového brzdění (je-li jím vozidlo zvlášť vybaveno),
pokud jsou umístěna na přístrojové desce, označena jednotnými symboly, které spolehlivě udávají jejich funkci.
- systém ovládání bočních oken na straně řidiče,
Jestliže uvedená zařízení nejsou umístěna na přístrojové desce, avšak přesto jsou označena, musí být tato označení shodná se symboly pro jednotlivá zařízení.

(4) Řadicí páky automatických převodovek automobilů musí vyhovovat těmto dalším požadavkům:⁶³)
- neutrální poloha páky mezi polohami pro jízdu vpřed a vzad musí být označena písmenem N; při této poloze musí být možný volnoběh motoru a spouštění motoru,
- je-li páka pod volantem a upevněna na sloupek řízení, musí být pohyb z neutrální polohy do polohy pro jízdu vpřed ve směru pohybu ručiček hodin (zleva doprava),
- je-li v postupném řazení polohy páky zahrnuta i poloha pro parkování s mechanickým blokováním, která musí být označena písmenem P, musí být tato poloha na konci řazení přilehlém k poloze pro jízdu vzad označena písmenem R,
- je-li u vozidla více než jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí jeden z těchto stupňů zajistit větší účinek brzdění motorem než při nejvyšším rychlostním stupni při rychlosti menší než 40 km/h,
- spouštění motoru (spouštěče) musí být vyloučeno při poloze páky pro jízdu vpřed a vzad.

(5) U automobilů s automatickými převodovkami a s převodovkami s nuceným ručním řazením musí mít řidič ve svém zorném poli trvalé vyznačení posloupnosti řazení; přitom u převodovek s nuceným ručním řazením musí být poloha řadicí páky pro jízdu vzad označena vždy písmenem R.

(6) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným směrem (doprava nebo nahoru),⁶⁴) nebo bezstupnicovými. Hodnoty stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly (písmeny a číslicemi, znaky, barevnými poli, nebo jejich vzájemnými kombinacemi) provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady pro čitelnost číslicových údajů platí i pro bezstupnicové tlačítkové kontrolní přístroje.

(7) Nejvyšší přípustné síly na ovládacích orgánech vozidla nesmějí přesahovat tyto hodnoty:

Orgán	Nákladní automobily, silniční tahače, autobusy, přípojná vozidla N (kp)	Osobní automobily N (kp)	Dvoukolová a tříkolová motorová vozidla s celkovou hmotností nepřesahující 1 t N (kp)	Zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí N (kp)
Řízení65)
- bez posilového zařízení nebo s posilovým zařízením v činnosti	245 (25)	117,5 (12)	-	117,5 (12)
- při selhání posilového zařízení	490 (50)	-	-	490 (50)
provozního, nouzového a parkovacího brzdění ovládaného nožně	686,5 (70)	490 (50)	-	588,5 (60)
nouzového a parkovacího brzdění ovládaného ručně	588,5 (60)	392,5 (40)	-	294 (30)
nožně ovládané brzdy na zadní a přední kolo (kola) a nožně ovládaný orgán parkovacího brždění	-	-	u kategorií L 1, L 2 392,5 (40) u kategorií L 3; L 4, L5 490 (50)	-
ručně ovládané brzdy na přední kolo (kola) a ručně ovládaný orgán parkovacího brždění	-	-	196 (20)	-
spojky66)	196 (20)	147 (15)	78,5 (8)	245 (25)

(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

a) má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého stanoviště plynule řídit brzdění soupravy,

b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

c) brzdová soustava zajišťuje současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

a) zkouška typu 0 je základním měřením účinku provozního a nouzového brzdění. Brzdný účinek se zjišťuje při studených brzdách měřením brzdné dráhy v závislosti na počáteční rychlosti nebo měřením doby náběhu působení brzdného účinku a středního plného zpomalení,

- u automobilů a silničních tahačů zjištěním brzdného účinku brzd zahřátých opakovaným brzděním, nebo
- u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t zjištěním poklesu brzdného účinku brzd zahřátých trvalým brzděním při sjíždění krátkého svahu,
b) zkouška typu I je zkouškou poklesu účinku provozního brzdění po zahřátí; tato zkouška se provádí

c) zkouška typu II je zkouškou brzdění vozidla při sjíždění dlouhého svahu (6 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou, pokud je jí vozidlo vybaveno,

d) zkouška typu III je zkouškou brzdění vozidla jinak než brzděním provozním, nouzovým a parkovacím při sjíždění dlouhého svahu (7 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou.

(15) Vedlejší spotřebiče smějí odebírat svou energii pouze za podmínky, že zásoba energie pro brzdění neklesne na nižší hodnotu, než je uvedeno v odstavci 13, a to i v případě poruchy zdroje energie. V žádném případě nesmějí však ostatní spotřebiče odebírat svou energii z okruhů pružinové brzdy a z okruhu plnící větve spojovacího potrubí průběžného brzdění.

bb) vzduchojemy přípojných vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění tažného motorového vozidla nepoklesl tlak dodávaný do brzdových válců pod polovinu hodnoty, která byla zjištěna při prvním zabrzdění;²⁰)

(16) Zdroje energie a zásobníky energie pro brzdění musí splňovat tyto podmínky:

a) je-li pro činnost brzd motorových vozidel nezbytný motoricky poháněný zdroj energie (kompresor, vývěva), musí být, aniž by tím byla dotčena ustanovení písmene b), zásobní množství energie pro brzdění takové, aby i po zastavení tohoto zdroje bylo jak provozní, tak i nouzové brzdění schopno zastavit vozidlo nejméně jednou s předepsaným účinkem;

b) vozidla, u nichž pro činnost brzdové soustavy je nutný tlakový vzduch a jejichž brzdová soustava neumožňuje bez jakékoli zásoby tlakového vzduchu dosáhnout brzdného účinku alespoň rovného účinku předepsanému pro nouzové brzdění, musí být vybavena vzduchojemy, splňujícími z hlediska objemu tyto požadavky:
požadavky uvedené pod písmeny ba) a bb) platí pro brzdy seřízené na nejmenší ovládací zdvih.

ba) vzduchojemy motorových vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění bylo ještě možné zajistit brzdný účinek předepsaný pro nouzové brzdění;¹⁹) po osmi plných zdvizích nesmí tlak v ovládacím potrubí při dalším zdvihu mít hodnotu nižší než polovinu hodnoty zjištěné při prvním zabrzdění;

(17) Zásobníky energie vzduchových a vzduchokapalinových brzd musí být na vozidlo upevněny tak, aby vypouštěcí zařízení bylo na nejnižším místě zásobníků a směřovalo dolů k vozovce. Vypouštěcí zařízení musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoliv nářadí.

(18) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo při opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez demontáže brzdových bubnů a štítů.

(19) Odolnost brzdových potrubí a zásobníků energie proti vnější povrchové korozi musí být taková, aby byla rovnocenná pozinkování o tloušťce 12 mikronů na oceli. Odolnost zásobníků energie proti vnitřní korozi musí být z hlediska jejich životnosti nejméně stejná jako odolnost proti vnější korozi.

(20) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné zaměnitelnosti v soupravách provedeno schváleným²¹) vzduchotlakovým dvouhadicovým propojovacím systémem, a to s jednou hadicí (plnící větví), která slouží k plnění zásobníku energie brzdového systému přípojného vozidla tlakovým vzduchem a pro automatické brzdění, a s druhou hadicí (ovládací větví), která slouží k ovládání brzdění přípojného vozidla; přitom se požaduje, aby tlak v brzdových válcích přípojného vozidla rostl přímo úměrně s tlakem ve spojovací ovládací větvi. Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách; musí být vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo odkryta spodní vrstva. Spojení hadic vozidel musí být provedeno po 1.1.1975 schválenými²¹) spojkovými hlavicemi typu EHK. Pro přechodnou dobu do tohoto data musí být hlavice, pokud nemají mechanické jištění proti chybnému zapojení, označeny barevně, a to plnící červeně a ovládací modře. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na zvláštní motorová vozidla uvedená v § 70 a 72, která musí být opatřena spojkovými hlavicemi podle příslušných technických norem,²²) a na pojízdné pracovní stroje (§ 73), které mohou být podle svého charakteru opatřeny buď hlavicemi typu EHK, nebo podle technických norem.²²)

(21) Spojkové hlavice u přívěsové soupravy musí být montovány na tažném vozidle pevně; pružné spojovací brzdové hadice s příslušnou spojkovou hlavicí (protikusem) musí být montovány trvale na přívěsu. Spojkové hlavice u návěsové soupravy musí být s pružnou spojovací brzdovou hadicí součástí tažného vozidla; návěs musí mít spojkovou hlavici (protikus) namontovanou pevně. Spojkové hlavice typu EHK u tažného vozidla musí být vybaveny automatickým zařízením zajišťujícím bez ručního zásahu propojení potrubí při spojení hlavic a uzavření potrubí na tažném vozidle při rozpojení hlavic.

(22) Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být u brzdových válců první a poslední nápravy (nebo v rozvětvení potrubí na nápravě) a u hrdel těch vzduchojemů, z nichž se přímo odebírá vzduch do brzdových válců.

i) pružinové brzdy musí být provedeny tak, aby v případě poruchy²⁴) je bylo možno uvolnit bez použití jejich normálního ovládacího orgánu. Tento požadavek lze splnit pomocným zařízením (vzduchotlakovým, mechanickým atd.); pokud pro ovládání tohoto zařízení je nutné použití nářadí nebo klíče, musí se toto nářadí nebo klíč nalézat ve vozidle.

(23) U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974, musí brzdové soustavy obsahující pružinové brzdy splňovat tyto další podmínky:

a) pružinové brzdy nesmějí být použity pro provozní brzdění,

b) při všech velikostech tlaku, které mohou být v okruhu plnění komory, z které se stlačuje pružina (v tomto odstavci dále jen „komora“), nesmí mít malá změna tohoto tlaku za následek velkou změnu brzdné síly,

c) plnící okruh komor musí obsahovat zásobu energie, která se neodebírá pro žádné jiné zařízení; toto ustanovení neplatí, pokud se pružiny mohou udržovat ve stlačeném stavu nejméně dvěma systémy na sobě nezávislými,

d) soustava musí být provedena tak, aby bylo možno zabrzdit a uvolnit brzdy nejméně třikrát při přerušeném doplňování této části soupravy tlakovým vzduchem, přičemž se vychází z počátečního tlaku v komoře, rovného největšímu provoznímu tlaku; to platí pro brzdy seřízené na co nejmenší ovládací zdvih,

e) tlak v komoře, při němž při seřízení brzd na nejmenší ovládací zdvih pružiny začínají brzdit, nesmí být větší než 80 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu v komoře k dispozici,²³)

f) poklesne-li tlak v komoře na 90 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu k dispozici,²³) musí být řidič na to upozorněn výstražným zařízením (optickým nebo akustickým),

g) vozidlo vybavené pružinovými brzdami smí táhnout přípojné vozidlo s průběžným nebo poloprůběžným brzdovým zařízením, jestliže automatický vstup v činnost těchto pružinových brzd uvede v činnost rovněž brzdy přípojného vozidla,

h) brzdné účinky předepsané v § 16 odst. 17 musí být splněny, i když obložení každé brzdy s pružinovým válcem na vozidle jsou opotřebována na přípustnou míru, kterou udá výrobce vozidla,

(24) Motorová vozidla musí být konstruována tak, aby kromě účinku normálního brzdového ústrojí, tj. provozního, nouzového a odlehčovacího brzdění, mohla být zpomalována pasivními brzdnými účinky motoru a převodného ústrojí.²⁵)

(25) Ustanovení odstavce 3 poslední věty a odstavců 11, 12, 13, 16, 18, 19, 23 a 24 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; dvouhadicovým propojovacím systémem podle odstavce 20 musí být tato vozidla vybavena nejpozději dnem 1.1.1974, přípojkami pro kontrolní měření ve vzduchotlakové brzdové soustavě podle odstavce 22 nejpozději dnem 1.1.1975.

a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány,

b) ovládací orgán a převod pro provozní brzdění musí být nezávislé na ovládacím orgánu a převodu pro parkovací brzdění,

c) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, nesmí se během provozu vozidla změnit spojení mezi ovládacím orgánem a jednotlivými částmi převodu,

d) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, musí být soustava zajišťující parkovací brzdění provedena tak, aby mohla působit i při pohybujícím se vozidle,

e) porušení části brzdové soustavy jiné než vlastní brzdy nebo porušení částí uvedených v odstavci 4 nebo jakákoliv jiná porucha, popřípadě selhání v soustavě pro provozní brzdění (nesprávná funkce, částečné nebo úplné vyčerpání zásoby energie) nesmí zabránit, aby soustava zajišťující nouzové brzdění nebo část soustavy pro provozní brzdění, která není dotčena poruchou, mohla zastavit vozidlo za podmínek předepsaných pro nouzové brzdění.

a) pokud je provozní brzdění zajišťováno svalovou energií řidiče posilovanou energií z jednoho nebo více zásobníků, musí nouzové brzdění v případě selhání tohoto posílení zůstat zajištěno samotnou svalovou energií řidiče, popřípadě podporováno tím zdrojem energie, který není dotčen poruchou; přitom ovládací síly nesmějí překročit předepsané nejvyšší hodnoty (§ 25),

b) pokud je účinek provozního brzdění a převod jeho soustavy zajišťován výhradně zásobou energie řízenou řidičem, musí být na vozidle nejméně dva navzájem nezávislé zásobníky energie a rovněž navzájem nezávislé příslušné převody brzdových soustav; každý z převodů smí působit pouze na brzdu dvou nebo více kol zvolených tak, aby sám mohl zajistit nouzové brzdění, aniž by při brzdění byla zhoršena směrová stabilita vozidla; každý ze zásobníků energie musí být vybaven snímačem, který uvádí v činnost výstražné signalizační zařízení stanovené v § 15 odst. 13,

c) porucha jakékoliv části hydraulického převodu musí být signalizována řidiči červeným signálním světlem v zorném poli řidiče před nebo při použití brzd; toto světlo musí mít značně vyšší intenzitu než ostatní kontrolní světla, aby byla zajištěna jeho bezpečná viditelnost i za denního světla; toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu; jakákoli porucha části signalizačního zařízení nesmí způsobit úplnou ztrátu účinku brzdové soustavy.

a) jakmile vstoupí v činnost nouzové brzdění tažného vozidla, musí současně nastat řiditelné brzdění přívěsu nebo návěsu,

b) skládá-li se soustava pro provozní brzdění tažného vozidla nejméně ze dvou nezávislých okruhů, musí v případě poruchy v této soustavě její část nebo části, které nejsou dotčeny touto poruchou, uvést v činnost zcela nebo zčásti brzdy přívěsu nebo návěsu; tento brzdný účinek přívěsu nebo návěsu musí být plynule řiditelný,

c) v případě poruchy nebo netěsnosti některé z větví pneumatických spojení (nebo použitého spojení jiného druhu) musí mít řidič možnost uvést brzdy přívěsu nebo návěsu v činnost zcela nebo zčásti, a to ovládacím orgánem pro provozní nebo nouzové brzdění, nebo dalším ovládacím orgánem, pokud tato porucha nebo únik tlakového média neuvedly automaticky v činnost brzdění přívěsu nebo návěsu.

(15) U automobilů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), které nejsou určeny pro tažení přívěsů, nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby plnění, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,5 s.³⁰) Při odbrzďování nesmí být doba, za kterou tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby vyprazdňování, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s.³¹)

b) při měření na automobilu nebo silničním tahači bez přívěsu a bez návěsu, avšak s plnou spojkovou hlavicí nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začne působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v ovládací větvi spojovacího potrubí, měřeno bezprostředně za spojkovou hlavicí, dosáhne
- 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,2 s,
- 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,4 s.

(16) U automobilů a silničních tahačů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), určených k tažení přípojných vozidel, musí být splněny tyto požadavky z hlediska reakční doby a synchronizace brzdových systémů:³¹)

a) mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby plnění na nejnepříznivější nápravě, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, nesmí uplynout doba delší než 0,6 s. Při odbrzdění nesmí být doba, za kterou tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby vyprazdňování na nejnepříznivější nápravě, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s,

(17) Účinek provozního a nouzového brzdění automobilů a silničních tahačů podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] se stanoví buď brzdnou drahou při počáteční rychlosti nebo dobou náběhu brzdného účinku a střední hodnotou plného zpomalení. Tento účinek musí vyvodit brzdy vozidla se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče,³²) aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná podle § 25 odst. 7; předepsaného účinku se musí dosáhnout bez blokování kol a aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy.

ostatní automobily a silniční tahače

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+2\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{115}$

Vozidla, která mají nejvyšší konstrukční rychlost nižší, než je počáteční rychlost předepsaná pro příslušnou kategorii, se zkoušejí z počáteční rychlosti rovné nejvyšší konstrukční rychlosti.

Kategorie vozidla	Počáteční rychlost km/h	Největší přípustná brzdná dráha
		Provoz. brzdění m	Nouz. brzdění m
Osobní automobily (M1)	80	50,7	93,4
Autobusy (M2, M3)	60	36,7	64,4
Ostatní automobily a silniční tahače
- nepřesahující celkovou hmotnost 3,5 t (N1)	70	53,1	95,7
- o celkové hmotnosti přes 3,5 t a nepřesahující 12 t (N2)	50	29,2	51,—
- o celkové hmotnosti přes 12 t (N3)	40	19,9	33,8

b) Nouzové brzdění

osobní automobily

$\mathrm{s}=0,1{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+2\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{150}$

Vozidla se zkoušejí z počáteční rychlosti uvedené v následující tabulce, největší přípustná brzdná dráha vypočtená ze vzorců je uvedena v posledních dvou sloupcích této tabulky:
(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,2 m/s²).
(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,9 m/s²),
(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 5,0 m/s²),

autobusy

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+2\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{130}$

(18) Při měření účinku brzdění brzdnou drahou musí být brzdy vozidla schopny zastavit vozidlo nejvýše na vzdálenosti vypočtené z následujících vzorců:

ostatní automobily a silniční tahače

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{115}$

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 4,4 m/s²), kde s je brzdná dráha v m a v₀ je počáteční rychlost v km/h.
(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,5 m/s²),

autobusy

$\mathrm{s}=0,15{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{130}$

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení³³) 5,8 m/s²),

osobní automobily

$\mathrm{s}=0,1{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}+\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{150}$

a) Provozní brzdění

(19) Při měření účinku brzdění dobou náběhu brzdného účinku a střední hodnotou plného zpomalení musí náběh brzdného účinku splňovat požadavek uvedený v odstavcích 15 a 16 a střední hodnota plného zpomalení musí mít nejméně hodnotu odpovídající druhému členu pravé strany vzorců pro brzdnou dráhu uvedených v odstavci 18 (např.$\frac{{{\mathrm{v}}_{\mathrm{o}}}^2}{150}$ ).

(20) Účinek vzduchotlakových, průběžných nebo poloprůběžných brzdových soustav automobilů a silničních tahačů, určených k tažení přípojných vozidel, musí mimo požadavky uvedené v odstavcích 18 a 19 splňovat též požadavky na závislost poměrné brzdné síly³⁴) na tlaku ve spojkové hlavici ovládací větve.

(21) Tlak vzduchu dodávaného tažným vozidlem do soustavy brzd přípojných vozidel musí mít
- měřeno ve spojkových hlavicích —
- u ovládací větve hodnotu 6,0—7,5 bar (kp/cm²).
- u plnící větve hodnotu 6,5—8,0 bar (kp/cm²),

(22) Automobily a silniční tahače musí rovněž vyhovět podmínkám zkoušky typu I opakovaným brzděním [§ 15 odst. 10 písm. b)]. Zbývající účinek brzdy u automobilů a silničních tahačů po zahřátí, zjištěný na konci zkoušky typu I za podmínek zkoušky typu 0 s odpojeným motorem, nesmí být nižší než 80 % účinku předepsaného pro příslušnou kategorii a zároveň nesmí být nižší než 60 % účinku naměřeného při zkoušce typu 0.

U vozidel, kde požadovanou energii absorbuje samotný motor, popřípadě vybavený výfukovou nebo motorovou brzdou a kde tento účinek motoru se ověřuje měřením zpomalení, pokládá se požadavek tohoto odstavce za splněný, je-li střední měřené zpomalení nejméně 0,5 m/s².
(23) Nákladní automobily a silniční tahače návěsů o celkové hmotnosti větší než 12 t musí vyhovět též podmínkám zkoušky typu II [§ 15 odst. 10 písm. c)]. Účinek brzd po zahřátí, zjištěný na konci zkoušky typu II za podmínek zkoušky typu 0 s odpojeným motorem, nesmí být nižší než 75 % hodnoty předepsané pro zkoušku typu 0 s odpojeným motorem.

(24) Autobusy o celkové hmotnosti větší než 5 t musí vyhovět podmínkám zkoušky typu III [§ 15 odst. 10 písm. d)]; tato zkouška v tomto případě nahrazuje zkoušku typu II. U vozidel, kde požadovanou energii absorbuje samotný motor, popřípadě vybavený výfukovou nebo motorovou brzdou a kde tento účinek motoru se ověřuje měřením zpomalení, pokládá se požadavek tohoto odstavce za splněný, je-li střední měřené zpomalení nejméně 0,6 m/s².

- v soupravě (zatížené na celkovou přípustnou hmotnost) nejméně 12 %.
b) u ostatních automobilů a u silničních tahačů, bez použití vypojitelného pohonu všech náprav, u nichž je takové vypojení možné,
- jednotlivých (sólo) nejméně 20 %,

a) u osobních automobilů - nejméně 30 %,

(25) Soustava pro parkovací brzdění - aniž by byla překročena největší ovládací síla podle § 25 - musí být schopna spolehlivě zabránit protáčení kol³⁵) vozidla zatíženého na celkovou hmotnost při stoupání i klesání

b) odlehčovací brzda musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti,

c) ovládací orgán odlehčovací brzdy musí být oddělený a nezávislý na ovládacích orgánech pro ostatní brzdové soustavy,

d) brzdný účinek odlehčovací brzdy musí být řiditelný.

(26) Brzdová soustava automobilů a silničních tahačů, které jsou vybaveny odlehčovací brzdou, musí splňovat tyto další podmínky:

a) musí být vybavena zařízením uvádějícím současně s odlehčovací brzdou³⁶) v činnost i provozní nebo nouzové brzdění, popřípadě odlehčovací brzdu přípojného vozidla,

(27) Ustanovení odstavců 1, 6 a 9 až 26 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

a) - u přípojných vozidel za osobní automobily, které mají zařízení pro provozní brzdění,
- u ostatních přípojných vozidel o celkové hmotnosti převyšující 750 kg, ale nepřevyšující 3,5 t
zajišťovat, že součet sil na obvodu brzdících kol je nejméně 45 % z celkové hmotnosti nesené staticky koly,
- u přípojných vozidel s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti převyšující 900 kg, ale nepřevyšující 3,5 t,

b) u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t, ale nepřevyšující 10 t kromě podmínky podle písmene a) splnit požadavky podle zkoušky typu I,

c) u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 10 t kromě podmínky podle písmene a) splnit ještě požadavky podle zkoušek typu I a II nebo III.

Při odbrzďování provedeném spojením spojkové hlavice ovládací větve spojovacího potrubí s atmosférou nesmí být doba, za kterou poklesne tlak v brzdovém válci, umístěném z hlediska doby vyprazdňování na nejnepříznivější nápravě, ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,8 s.
(15) Při zkoušce reakční doby a synchronizace činnosti vzduchotlakových brzdových soustav samotných přípojných vozidel, nezapojených do soupravy, prováděné simulátorem,⁴³) nesmí být doba mezi okamžikem, kdy tlak dodaný simulátorem do ovládací větve spojovacího potrubí dosáhne 10 % své asymptotické hodnoty,⁴⁴) a okamžikem, kdy tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby plnění na nejnepříznivější nápravě, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,4 s.

(16) Ustanovení odstavců 1 až 6, 8 a 12 druhá věta neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

a) byl snadný přístup ke všem místům běžné obsluhy a údržby,

b) byla snadná a přístupná demontáž příslušenství a jednotlivých dílů pro běžné opravy, bez demontáže motoru z vozidla.

a) při srážce vozidla o hmotnosti rovnající se jeho pohotovostní hmotnosti a bez zkušební figuríny s překážkou při rychlosti 48,3 km/h nesmí se horní část sloupku řízení a hřídele volantu pohnout směrem dozadu, vodorovně a rovnoběžně s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla o více než 127 mm vzhledem k bodu vozidla neovlivněnému nárazem, přičemž tato vzdálenost musí být stanovena dynamickým měřením;

b) při nárazu zkušební figurínou na volant relativní rychlostí 24,1 km/h nesmí síla vyvozená na hrudník zkušební figuríny volantem překročit 11 110 N (1135 kp);

c) konstrukce, provedení a upevnění volantu musí být bez nebezpečných výčnělků nebo ostrých hran, které by mohly poranit řidiče v případě srážky, a nesmí obsahovat části nebo příslušenství, včetně ovládání houkačky, za které se mohou zachytit šaty řidiče (např. rukávy) nebo klenoty a bižuterie (náramky, náramkové řetízky apod.) při normálních řídících pohybech.

(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno tak, aby byla zajištěna za všech možných provozních a povětrnostních podmínek největší možná viditelnost z místa řidiče všemi směry.

(2) Výhled z místa řidiče u automobilů a silničních tahačů musí být schválen;⁶⁷) to platí v přiměřeném rozsahu pro výhled dozadu i u jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací s otevřenou karosérií. Výhled z místa řidiče je určen prostorovou soustavou přímek procházejících výhledovými body (V-body), jejichž poloha je vztažena k poloze projektovaného vztažného bodu sedění (R-bodu) na sedadle řidiče.⁶⁸) Tento R-bod pro účely určení výhledu leží při krajní zadní poloze řidičova sedadla, určené výrobcem k sezení, ve vztažné podélné svislé rovině procházející zřejmým středem sedadla. Jestliže střed sedadla nelze stanovit, musí být tato vztažná rovina nahrazena rovnoběžnou rovinou procházející středem volantu.
U automobilů, s výjimkou osobních automobilů, je dále pro určení podmínek výhledu rozhodující poloha vztažného bodu výhledu (P-bodu), ležícího 627 mm svisle nad R-bodem, při sklonu opěradla sedadla 25 stupňů nazad od svislice; pro odlišné základní nastavení sklonu opěradla je nutno polohu P-bodu upravit.⁶⁹)

b) pro účely ověření velikosti stíraného vnějšího povrchu čelního skla se stanoví:

(3) U osobních automobilů musí být pro výhled řidiče dopředu splněny tyto podmínky:

bb) malá vztažná plocha průhledu čelním sklem, z níž musí být nejméně 99 % stíráno jedním stěračem;

ba) velká vztažná plocha průhledu čelním sklem, z níž musí být nejméně 75 % stíráno stěrači vozidla;

d) v prostoru pro výhled v rozsahu 180° dopředu omezeném shora i zdola soustavou smluvních ploch, které procházejí V-body, nesmějí být překážky bránící dvojokému výhledu z V-bodů, s výjimkou sloupků uvedených v písmenu c), s výjimkou předepsaných součástí výbavy vozidla (zpětná zrcátka, ramena stěračů) a s výjimkou překážek, jejichž šířka měřená ve vodorovném směru kolmo k přímkám z V-bodů nepřesahuje 65 mm.

c) úhel zakrývání dvojokého výhledu sloupky čelního okna, popřípadě dělícími sloupky zasklení předních dveří se zjišťuje ve vodorovné rovině, procházející P-bodem, tečnami k obrysům těchto sloupků, vycházejícími z výhledových bodů; jeho hodnota nesmí být větší než 4°30´;

a) průhledná plocha čelního skla musí obsahovat 6 údajových bodů, vzniklých jako průsečíky přímek vycházejících z V-bodů s vnějším povrchem čelního skla;⁶⁹)

- dolní rovina je kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a u bezkapotového provedení vozidla ve vzdálenosti 1 m od přídě vozidla prochází bodem ležícím ve výši 1 m nad vozovkou, u polokapotového a kapotového provedení protíná rovinu vozovky ve vzdálenosti 10 m od P-bodu; pokud u bezkapotového provedení vozidla není splněna podmínka výhledu dolů, musí být vozidlo vybaveno nejméně jedním zrcátkem, které zajistí viditelnost průsečnice dolní roviny s rovinou vozovky v celé šířce vozidla;
a) průhledná plocha čelního skla musí být nejméně tak velká jako vztažná plocha průhledu, vymezená na vnějším povrchu čelního skla jeho průsečnicemi se čtyřmi rovinami procházejícími P-bodem, z nichž
pro vozidla s asymetricky umístěnou budkou řidiče a pro vozidla s jednomístnou budkou řidiče tyto podmínky neplatí;
- horní rovina je kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a ve vzdálenosti 12 m od P-bodu prochází bodem ležícím ve výši 5 m nad vozovkou;
- pravá svislá rovina svírá se vztažnou svislou rovinou úhel 56°;
- levá svislá rovina svírá se vztažnou svislou rovinou úhel 18°;

(4) U ostatních automobilů, silničních tahačů, s výjimkou tahačů podle odstavce 5, a u pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 50 km/h musí být splněny tyto podmínky pro výhled řidiče dopředu:

c) v prostoru pro výhled z rozsahu 180° dopředu, omezeném shora i zdola soustavou smluvních ploch, platí tytéž podmínky jako v odstavci 3 písm. d).

b) pro úhel zakrývání dvojokého výhledu sloupky čelního okna, popřípadě dělícími sloupky zasklení předních dveří platí tytéž podmínky jako v odstavci 3 písm. c);

(5) U silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, je nutno zajistit viditelnost průsečnice dolní roviny kolmé ke svislé podélné rovině souměrnosti vozidla s rovinou vozovky ve vzdálenosti 10 m od P-bodu v šíři nejméně 5 m na každé straně od svislé podélné roviny souměrnosti vozidla.

(6) Vozidla musí být vybavena schválenými zpětnými zrcátky,⁷⁰) a to:

b) automobily a silniční tahače nejméně jedním vnitřním a jedním vnějším zrcátkem na levé straně vozidla, popř. dalšími zpětnými zrcátky předepsanými v odstavci 4 písm. a), a není-li u nich možný průhled vnitřkem karosérie (dozadu i do stran), ještě dalším vnějším zrcátkem na pravé straně vozidla,

a) jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace nejméně jedním zrcátkem na levé straně vozidla,

c) zemědělské a lesnické traktory, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje nejméně jedním vnějším zrcátkem na levé straně vozidla.

(7) Zpětná zrcátka předepsaná podle odstavce 6 musí splňovat tyto podmínky pro výhled dozadu:

d) vnějším zpětným zrcátkem na pravé straně vozidla musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 750 mm, počínaje ve vzdálenosti 4 m od zrcátka a v šířce nejméně 3,5 m ve vzdálenosti 30 m od zrcátka, a to na pravé straně vozidla;⁷¹),⁷²) je-li přípojné vozidlo širší než tažné,⁷³) musí zpětné zrcátko zajistit zachycení obrazu povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 2 m, počínaje ve vzdálenosti 10 m od zrcátka.

c) vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 2,5 m, počínaje ve vzdálenosti 10 m od zrcátka, měřeno na levé straně vozidla;⁷¹)⁷²)

b) vnitřním zrcátkem musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru, počínaje ve vzdálenosti 60 m od zádi vozidla, a to v horizontálním úhlu alespoň 10° po každé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla.⁷²) Obraz může být částečně zakryt sedícími cestujícími nebo hlavovými opěrkami sedadel;

a) zpětným zrcátkem jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací s otevřenou karosérií musí být zachycen bez podstatného rozměrového zkreslení obraz vozovky ubíhající k obzoru, počínaje ve vzdálenosti 20 m od zrcátka, široký alespoň 4 m,⁷¹) měřeno na levé straně vozidla;

a) být plochá, opticky klidná, nezkreslující a se sníženou odrazivostí,

b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály,

(8) Zpětná zrcátka předepsaná podle odstavce 6 musí

c) mít jednotlivě účinné plochy u
- u osobních automobilů než 50 cm²,
- u ostatních motorových vozidel než 200 cm².
V případech, kdy ploché zrcátko by svou velikostí bylo neúměrné vnitřnímu prostoru vozidla nebo by přesahovalo nadměrně vnější celkový obrys vozidla, a u vozidel, která se vyznačují silnějšími otřesy, může být použito sféricky vypouklých zpětných zrcátek, jejichž poloměr zakřivení však nesmí být menší než 1,2 m. Účinná plocha těchto vypouklých zrcátek nesmí být menší
- ostatních motorových vozidel, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů a pojízdných pracovních strojů nejméně 300 cm².
- osobních automobilů nejméně 100 cm²,
- jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací nejméně 50 cm²,

(9) Zpětné zrcátko zemědělských a lesnických traktorů, samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů předepsané v odstavci 6 písm. c) může být ploché nebo vypouklé; jeho účinná plocha nesmí být menší než 200 cm². Vypouklost zrcátka musí být sférického tvaru o poloměru nejméně 1,2 m a jeho plocha musí být opticky klidná. Barevná reprodukce obrazu tímto zrcátkem zachyceného musí být taková, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály.

(10) Povrch účinné plochy zpětných zrcátek předepsaných v odstavci 6, která budou dodávána po 1. 1. 1973, musí být odolný proti odírání a narušování vlivem čištění plochy zrcátka. Hodnota odrazivosti reflexního povlaku zrcátka nesmí být menší než 25 % u osobních automobilů a 50 % u ostatních motorových vozidel. Jestliže je používáno zrcátko se dvěma funkčními polohami, a to pro den a noc (prismatického typu), nesmí být hodnota odrazivosti při poloze pro noční jízdu menší než 4 %. Tato zrcátka, použitá jako vnitřní, mohou být kombinována s vnějšími zrcátky neprismatického typu.

(11) Montáž zpětného zrcátka předepsaného v odstavci 6 a držáku musí zajistit
- stabilní polohu zrcátka vůči karosérii, tj. zrcátko nesmí být vychýleno samovolně ze své polohy obvyklými otřesy karosérie nebo řidičské budky a nesmí docházet k resonančnímu kmitání odrazové plochy zrcátka,
- nastavení zrcátka naklápěním v horizontálním a vertikálním směru z místa sedícího řidiče, a to i u vnějšího zpětného zrcátka na straně řidiče při zavřených dveřích. V případě, že vnější zrcátko je upevněno mimo dosah sedícího řidiče (např. blatníková zrcátka), musí jeho držák umožňovat takovou aretaci zrcátka v seřízené poloze, která nedovolí nežádoucí změnu této polohy.

(12) Zpětná zrcátka motorových vozidel musí být svým provedením a upevněním řešena tak, aby byla snížena možnost zranění osob při srážce nebo prudkém zabrzdění.

d) okraje skla zrcátka musí být opatřeny rámečkem; žádná část rámečku a u vnějších zrcátek ani žádná jiná část zrcátka nesmí mít výčnělky se zaoblením o poloměru menším než 3,5 mm.

(13) Všechna vnitřní a vnější zrcátka, s výjimkou těch, která jsou umístěna na vozidle výše než 1,9 m, měřeno od spodní hrany zrcátka k vozovce, musí splňovat tyto podmínky:⁷⁴)

c) kompletní zrcátko s pouzdrem a držákem nesmí mít jakékoliv nebezpečné ostré hrany;

b) pouzdro zrcátka musí být dostatečně odolné proti ohnutí, aby se sklo neroztříštilo, ledaže sklo je takové, že při jeho rozbití nevzniknou nebezpečné úlomky (zrcátko lepené k vnitřku pouzdra nebo zrcátko z bezpečnostního skla);

a) jestliže vnější zpětné zrcátko narazí na chodce nebo cyklistu nebo jestliže cestující přijde do styku s vnitřním zrcátkem, musí být zrcátko schopno deformace nebo se jeho držák musí zlomit ve vhodně zvoleném průřezu;

(14) Je-li na vozidle použito více než jedno zpětné zrcátko, musí být všechna rovinná nebo musí mít stejný poloměr zakřivení. Toto ustanovení se netýká vnitřních zrcátek pro kontrolu vnitřního prostoru karosérie a zrcátek uvedených v odstavci 4 písm. a).

(17) Přesahují-li vnější zpětná zrcátka při své provozní poloze největší šířku vozidla, musí být jejich držák sklopný dopředu i dozadu nebo ohebný tak, že ve sklopeném nebo ohnutém stavu nepřesahují největší šířku vozidla. Zpětné zrcátko, jehož spodní okraj není ve větší výšce než 1,9 m, nesmí přesahovat největší šířku zatíženého vozidla o více než 200 mm, s výjimkou ustanovení odstavce 7 písm. d) věty za středníkem.

(18) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí být nejpozději dnem 1. 1. 1974 vybavena alespoň jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla, zajišťujícím výhled dozadu a splňujícím podmínky stanovené v odstavcích 11, 12 a 16; ustanovení odstavců 1 až 10, 13 až 15 a 17 pro tato vozidla neplatí.

(15) Je-li na vozidle použito více zpětných zrcátek, než je předepsáno v odstavci 6, mohou tato doplňková zrcátka mít i menší účinnou plochu, než stanoví odstavce 8 a 9, nemusí být seřiditelná podle odstavce 11 a nemusí mít shodný poloměr zakřivení jako ostatní zrcátka podle odstavce 14.

(16) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle umístěna tak, aby
- co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,
- pohled do vnějších zrcátek se děl buď bočními okny nebo plochou čelního skla očišťovanou stěrači.

(1) Každé motorové vozidlo musí být opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče. Tímto zařízením nemusí být vybavena tříkolová motorová vozidla s koly souměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg, a jednostopá motorová vozidla.

(2) Každé motorové vozidlo o celkové hmotnosti větší než 3,5 t a každé přípojné vozidlo o celkové hmotnosti větší než 750 kg, musí být - s výjimkou pásových vozidel - vybaveno nejméně jedním zakládacím klínem, kterým je lze účinně zajistit proti pohybu. Tyto klíny musí být obsluze lehce přístupné a bezpečně uchopitelné.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Všechna vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 20 km/h musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky, podběhy) a alespoň u kol poslední nápravy i účinnými lapači vody a nečistot, které v dostatečné míře zabrání rozstřiku vody a nečistot dozadu za jedoucím vozidlem.

b) u sklápěčkových vozidel smí být zadní kryt proveden jen na zadní straně kola; kryt však musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko, jako je nejvyšší bod pneumatiky plně zatíženého vozidla a spodní hranou tak nízko, aby byla vždy níže, než je střed kola nezatíženého vozidla;

(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených v odstavci 1 musí překrývat šířku běhounu nezatížené pneumatiky; vnější boční okraje blatníků musí být zaobleny; u předních řízených kol přívěsu může být za tyto kryty považována nástavba (karosérie přívěsu);⁷⁵) u dvou a více náprav, jdoucích bezprostředně za sebou, postačí společný kryt kol. Kryty kol a lapače musí splňovat tyto další podmínky:

c) u nezatížených motocyklů a jejich přípojných vozidel musí být kryty kol provedeny tak, aby přední hrana byla před svislou rovinou procházející středem kola a zadní hrana nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola;

a) u nezatížených automobilů a přívěsů a návěsů musí kryty kol - s výjimkou zadních blatníků sklápěčů - zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana krytu kol byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kol;

d) u nezatížených zemědělských a lesnických traktorů, které jsou určeny i k provozu na pozemních komunikacích, musí kryty kol zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana byla nejvýše jednu čtvrtinu výšky kol nad vodorovnou rovinou procházející středem kol;

e) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby rovina proložená teoretickým bodem styku pneumatiky zatíženého vozidla a spodní hranou lapače svírala s rovinou vozovky úhel nejvýše 15°, u zemědělských a lesnických traktorů nejvýše 25°.

(3) U všech vozidel opatřených pneumatikami — s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací — musí být na všechna kola umožněna montáž protiskluzových sněhových řetězů. Prostor mezi koly a podběhy, karosérií, rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při každém stavu zatížení vozidla byla dostatečná vůle mezi uvedenými pevnými částmi vozidla a koly s protiskluzovým zařízením.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami⁷⁶) — pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak — a jim odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla voleny tak, aby jejich druh, rozměry a huštění, způsob konstrukce a provedení odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti vozidla (tlaku nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti a přitom dosahovaly co největší životnosti a hospodárnosti. Na celém obvodu a v celé šířce běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo zářezy.

(2) Na vozidle — pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak - smí být používáno pouze pneumatik doporučených pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik.⁷⁷) Únosnost pneumatik nesmí být nižší, než je zatížení připadající na kolo (nápravu) vozidla.

(3) Na vozidle smí být současně použito různých druhů pneumatik jen v rozsahu připuštěném výrobcem vozidla. Různých druhů pneumatik se však nesmí použít na téže nápravě, s výjimkou nouzového dojetí.⁷⁸)

(4) Pneumatiky — včetně náhradních — musí být vždy řádně nahuštěny podle návodu výrobce vozidla nebo výrobce pneumatik. U dvojité montáže kol musí být pro huštění vnitřní pneumatiky ventily uspořádány a kola provedena tak, aby tlak vzduchu v pneumatice se dal kdykoli snadno upravovat nebo měřit, a to ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné manipulace.

(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu a bocích trhliny nebo poškození, které obnažují kordovou kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky musí mít po celém obvodu běhounu jasně viditelný vzorek s hloubkou drážek nebo zářezů nejméně 1 mm. Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být pneumatiky opatřeny indikátory, které vizuálně spolehlivě vyznačují přípustnou míru opotřebení vzorku běhounu.

(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených pneumatik ve dvojité montáži nesmí být větší než 2 % vnějšího průměru.

(7) Pláště pneumatik mohou být protektorovány pouze za předpokladu, že to umožňuje jejich konstrukce a že je dostatečně silná vrstva pryže v koruně pneumatiky.

(8) Pláště pneumatik nesmějí být dodatečně nařezávány k vytvoření dostatečně hlubokého vzorku běhounu nebo za účelem zvýšení jejich záběrových vlastností. Výjimečně to mohou provádět pro speciální účely pouze původní výrobci pneumatik.

- brzdění a zrychlování nesmí být prudké,
- vozidlo musí mít na zádi označení, jehož vzor stanoví federální ministerstvo dopravy.
- hroty musí být na všech kolech vozidla,
- hroty smějí být namontovány jen na typy pneumatik určené výrobcem; výrobce určí i způsob montáže a provedení hrotů,
(9) Protiskluzové hroty smějí být používány pouze na vozidlech o celkové hmotnosti menší než 3,5 t v době od 15. listopadu do 31. března, a to za těchto podmínek:
- pneumatiky s hroty smějí být namontovány pouze na vozidla, která jsou opatřena za zadními koly lapači nečistot umístěnými podle § 28 odst. 2 písm. e),
- výška hrotů nad novým běhounem pneumatiky nesmí být větší než 2,5 mm,
- rychlost jízdy na pozemních komunikacích nesmí být větší než 100 km/h,
- jsou-li pneumatiky s hroty po demontáži opět montovány, musí být smysl jejich otáčení při jízdě shodný s původním; proto musí být na těchto pneumatikách vyznačen smysl otáčení kola,

(10) Speciální vozidla, u nichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřekročí 20 km/h, mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi; přitom nejvyšší statické zatížení nesmí překročit 100 kg na 1 cm šířky základní plochy obruče. Jestliže nejvyšší konstrukční rychlost vozidla nepřekročí 8 km/h, smí statické zatížení být až 125 kg.

(11) Plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na skutečné stykové ploše nesmí překročit u pneumatik a u plných pryžových obručí 8 kg na 1 cm².⁷⁹)

(1) Pro odpérování vozidel — s výjimkou silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, jednostopých motorových vozidel s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h a zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h — musí být použito vhodného odpružení, popřípadě doplněného vhodnými tlumiči pérování a eventuálně i stabilizátory. Pérování a jeho tlumení musí být voleno tak, aby vozidlo vykazovalo co nejmenší dynamické síly do vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěno co nejmenší boční vyklánění (kolébání) vozidla.

(2) Konstrukce a stav pružícího ústrojí nesmí být příčinou nízké životnosti karosérie a podvozkových částí vozidla, zvyšování únavy řidiče a cestujících ve vozidle, ani poškozování nákladu vozidla.

(3) Sanitní automobily musí být odpruženy tak, aby vykazovaly co nejnižší dosažitelné zrychlení karosérie ve všech směrech.

(4) Mezní hodnoty pro posouzení vlastností pérování vozidel stanoví federální ministerstvo dopravy.⁸⁰)

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Karosérie vozidel, zejména vozidel, která jsou určena pro hromadnou přepravu osob, a budka řidiče musí být konstruovány tak, aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při čelních a bočních nárazech, tak i při převrácení vozidla. Pevné části vozidla nesmějí překročit obrys ložné míry stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici.⁸¹)

(2) Karosérie vozidel pro přepravu osob a budka řidiče musí být těsněny proti vnikání prachu, vody [jak proudem vody o tlaku nejméně 1,5 bar (kp/cm²), tak i mírným oplachováním při stání vozidla], výfukových plynů a jiných nečistot a jejich spojení s hnacími i hnanými orgány vozidla, popřípadě s podvozkem musí být provedeno tak, aby se do nich přenášel hluk a vibrace od jejich zdrojů v nejmenší míře.

(3) Budka řidiče musí mít vnitřní světlou šířku⁸²) nejméně

jednomístná	750 mm,
dvoumístná	1,25 m,
třímístná a dvoumístná s lůžkem (lůžky)	1,90 m.

(4) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném prudkém zastavení, čelním nebo bočním nárazu nebo nárazu zezadu byla vhodným provedením a vybavením vnitřku omezena na nejmenší možnou míru.⁸³)

- opěradlo a zadní část sedadel.
(5) U osobních automobilů podléhají z hlediska ustanovení odstavce 4 schválení⁸⁴) zejména
- části vnitřku vozidla před řidičem a cestujícími,
- uspořádání a provedení ovládacích ústrojí,
- střecha (i otevírací),

- ve zvláštních schránkách, kde pro jednoho cestujícího v dálkovém nebo luxusním autobusu musí být počítáno se zavazadlovým prostorem tvaru pravoúhlého šestistěnu o objemu nejméně 0,1 m³ a u linkového autobusu nejméně 0,03 m³,
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro autobusy městské hromadné dopravy.
- u linkových autobusů na střešním nosiči nákladů opatřeném na všech stranách bezpečným zábradlím, vysokým nejméně 0,25 m a s bezpečným přístupem ze zádi nebo z pravé strany vozidla; střešní nosič může být i u dálkových autobusů jako doplňkové zařízení, pokud je splněno ustanovení § 12.
(6) Každý autobus a osobní autobusový přívěs musí mít pro plný počet sedících osob zajištěno uložení zavazadel

(7) Každý autobus a osobní autobusový přívěs musí být podle obsaditelnosti opatřen nouzovými východy, a to nejméně:
Východy musí být rozmístěny tak, aby - kromě případných dveří v zádi vozidla - na každém boku vozidla byl v podstatě stejný počet nouzových východů.
- pěti při obsaditelnosti nad 35 osob (mimo řidiče).
- dvěma při obsaditelnosti od 9 do 13 osob (mimo řidiče),
- čtyřmi při obsaditelnosti od 23 do 35 osob (mimo řidiče),
- třemi při obsaditelnosti od 14 do 22 osob (mimo řidiče),
Na pravém boku vozidla může být o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ v zadní stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen zřetelným nápisem „Nouzový východ“, umístěným na dobře viditelném místě uvnitř karosérie; pokud jde o dveřní východ, musí být u něho návod k jeho použití.

c) střešní, tj. průlezy o ploše nejméně 3300 cm² se světlými rozměry nejméně 500x500 mm.

b) dveřní, tj. dveře na levém boku⁸⁵) nebo na zádi se světlou šířkou nejméně 550 mm a výškou 1,2 m;

a) okenní, tj. okna o ploše nejméně 4000 cm² se světlými rozměry nejméně 500 mm (výška) x 700 mm (šířka) a s volným přístupovým prostorem (bez překážek, jako např. opěradla sedadel, přidržovací tyče), jehož obdélníkový průřez musí mít plochu nejméně 2300 cm², výšku 430 mm a šířku 600 mm; přitom obdélníkový průřez může mít zaoblené rohy s poloměrem nejvýše 250 mm;

(8) Nouzové východy (odstavec 7) jsou:

(9) Dveře na pravém boku autobusu a osobního autobusového přívěsu, které slouží k nastupování a vystupování cestujících, jsou považovány za nouzový východ pouze tehdy, jestliže je v případě potřeby možné tyto dveře otevřít ručně, i když se zvýšeným úsilím, ať jsou ovládány jakýmkoliv servomechanismem.

(10) Okenní nouzové východy [odstavec 8 písm. a)] musí být snadno přístupné a přidržovací tyče a jiná podobná vnitřní zařízení nesmějí snižovat jejich světlost nebo bránit přístupu k nim. Okenní nouzové východy musí být snadno otevíratelné z vnitřku a z vnějšku karosérie nebo mohou být pouze z bezpečnostního kaleného skla; v tomto případě musí být v blízkosti nouzového východu uvnitř vozidla snadno přístupné zařízení pro rozbití skla, k tomu účelu určené (kladivo apod.).

(11) Dveřní nouzové východy [odstavec 8 písm. b)] musí být snadno přístupné⁸⁵) a mohou být zamykatelné z vnějšku karosérie, avšak z vnitřku musí být možno je otevírat směrem ven jednoduchým způsobem a bez použití klíče. Dveřní nouzový východ nesmí mít otevírací zařízení z vnějšku výše než 1,8 m nad vozovkou, na níž vozidlo stojí. Dveřní nouzové východy nesmějí být posuvného typu ani nesmějí být ovládány dálkově a musí být konstruovány tak, aby bylo malé nebezpečí zaklínění v případě deformací karosérie.

(12) Střešní nouzové východy [odstavec 8 písm. c)] musí být umístěny nad sedadlem nebo rovnocenným výchozím místem umožňujícím výstup. Východy musí být posuvné nebo vytlačitelné jako celek; nesmějí být opatřeny závěsy.

(13) V autobusech a osobních autobusových přívěsech musí být vnitřní světlá výška prostorů určených pro stání a pro průchod cestujících nejméně 1,9 m, u vozidel s místy pouze k sezení a s motorem umístěným v zádi vozidla nejméně 1,8 m. U autobusů s obsaditelností nejméně 14 osob mimo řidiče musí být prostor pro průchod cestujících široký nejméně 300 mm až do výšky 900 mm.⁸⁶)

a) místo k stání	0,150 m2	u městského provedení autobusu,
	0,200 m2	u linkového provedení autobusu,
b) místo k sezení	0,315 m2	u všech provedení autobusů a osobních autobusových přívěsů.

(14) V autobusech, popřípadě v osobních autobusových přívěsech se stanoví minimální plocha rovné podlahy⁸⁷) na jednu osobu:
Na dobře viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst k sezení a k stání.

(26) Ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být karosérie autobusů konstruovány a provedeny tak, aby deformace vzniklá při zatížení střechy po převrácení vozidla neohrozila cestující.⁹⁰)

(23) Karosérie osobních automobilů musí být schválena⁸⁹) z hlediska vnějších výčnělků. Vnější povrch těchto osobních automobilů nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky nebo výčnělky směřující ven, které svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí by zvětšovaly nebezpečí poranění osob, na které by karosérie narazila nebo které by se po karosérii v případě kolize sunuly. Dále nesmí mít části směřující ven, které by mohly zachytit chodce, cyklistu nebo motocyklistu. Žádný výčnělek vnějšího povrchu nesmí mít poloměr zakřivení menší než 25 mm, s výjimkou zvláště určených částí⁸⁹) a s výjimkou výčnělků tvořených materiálem o tvrdosti nepřevyšující 60 shore A. Zvláštní předpisy⁸⁹) stanoví další požadavky pro okrasné a identifikační předměty připevněné ke karosérii, štítky a obruby světlometů, mřížky pro vstup a výstup vzduchu, vnější části stěračů, nárazníky, kliky a tlačítka dveří a vík, hrdla palivových nádrží, matice kol, náboje kol a jejich okrasné kryty, hrany a záhyby plechů, deflektory vzduchu a deště, opěry pro zvedák.

(22) Jiné vyčnívající části karosérií a nástaveb autobusů, nákladních automobilů, přívěsů, návěsů, pojízdných pracovních strojů a speciálních automobilů, které mohou způsobit zachycení při šikmém nárazu (zadní nárazníky s letmými konci, podpěrná ramena autojeřábů, rozstřikovací a distribuční lišty a trubky u autocisteren, rozstřikovačů živic, sypačů apod.), musí být opatřeny ochrannými lištami nebo podobným zařízením tvořícím dostatečný náběh nebo vedení přibližně rovnoběžné s podélnou osou vozidla. Přitom není rozhodující, zda uvedené části přesahují vnější obrys vozidla.

(28) Ustanovení odstavců 1, 2, 4 až 13, 17 druhé věty, 18 až 21 a 23 až 27 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

- nesmí se používat žádného hořlavého materiálu nebo materiálu, který může nasáknout palivem nebo mazivem (týká se i zvukově izolačního materiálu),
Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a prostorů pro náklad automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.
- musí být učiněna taková opatření, aby se na stěnách nebo v prostoru motoru zabránilo shromažďování oleje, paliva a jiných hořlavých materiálů.⁹²)
(27) Oddělení motorového prostoru nebo prostoru pro jakýkoliv jiný zdroj tepla (např. nezávislé topení, výfukové potrubí) od prostoru pro cestující nebo pro náklad musí být provedeno buď pevnou stěnou, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie, nebo stěnou - víkem, která je s konstrukcí karosérie spolehlivě spojena. Stěny, které oddělují prostor motoru od prostoru pro cestující, musí být provedeny tak, aby splňovaly tyto podmínky:

(25) Řidičské budky nákladních automobilů o celkové hmotnosti nejméně 7 t, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1975, musí být schváleny⁹¹) z hlediska odolnosti proti deformacím vzniklým při převrácení vozidla nebo srážce.

(19) U nákladních sklápěcích automobilů o celkové hmotnosti nejméně 8,5 t, musí být chráněn prostor mezi budkou řidiče a korbou; u vozidel určených pro práci pod bagrem a k nakládání balvanů, kamení apod. musí být budka řidiče chráněna ochranným štítem.

(16) Každý automobil a návěs, určený k přepravě nebo přepravující sloupy nebo tyčový materiál (roury, klády, tyče apod.), musí mít kabinu řidiče chráněnu pevným ochranným štítem proti posunu nákladu podle § 64.

(15) Jsou-li v podlaze nákladních automobilů, silničních tahačů, jejich návěsů a přívěsů otvory pro přístup k obsluze a údržbě podvozkových orgánů, musí být jejich kryty upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoliv nežádoucí zásah zvenčí do vnitřku karosérie.

(17) U jednostopých motorových vozidel musí mít ochranný kryt před řidičem zaoblené hrany a jeho upevňovací zařízení nesmí překážet v řízení vozidla, snižovat výhled ani být příčinou zranění řidiče. Volný prostor mezi ovládacím zařízením vozidel a ochranným krytem, popřípadě jeho součástmi musí být široký nejméně 70 mm.

(18) U nákladních vozidel s valníkovou, skříňovou nebo sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění otvírání a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů, aby jakákoliv ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U sklápěcích karosérií může být otevírání a zavírání zadního čela nebo bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané z místa řidiče; sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému otevírání a odolné proti bočním deformacím, způsobujícím změnu vnějšího obrysu vozidla. Ovládací (svalová) síla při ruční manipulaci jednoho člověka se zadním čelem a s bočnicemi nesmí přesahovat 245 N (25 kp).

Výška ložné plochy karosérie (valníkové, skříňové apod.) nad vozovkou musí být co nejmenší při respektování rozměru pneumatik a velikosti propérování.
(20) Ložné plochy nákladních automobilů s pevnou (nesklápěcí) karosérií musí být konstruovány tak, aby splňovaly požadavky pro ložení normovaných krabic, beden, palet a kontejnerů.

(21) Karosérie automobilů, přívěsů a návěsů, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, musí být upraveny tak, aby dveřní kliky, závěry a závěsy dveří, postranic a čel a očka lanek nebo řemenů pro upevnění plachty na vozidle, pokud jsou níže než 1,9 m nad vozovkou, vyčnívaly nejvýše 40 mm z celkového povrchu karosérie vozidla nebo obrysových linií karosérie vozidla, nebo musí být potaženy, popř. obaleny materiálem pohlcujícím rázovou energii.⁸⁸)

(24) Ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být karosérie osobních automobilů konstruovány a vyráběny tak, aby při čelním, bočním a zadním nárazu byla vzniklá deformační práce pohlcena přední, boční nebo zadní částí vozidla, aniž by došlo k většímu ohrožení osob vlivem deformace střední karosérie a aniž by se přitom otevřely nebo zaklínovaly dveře automobilů, a aby při převrácení automobilu na střechu nedošlo k nepřípustným deformacím nosných střešních sloupků.⁹⁰)

(1) Sedadlo řidiče motorových vozidel musí být upraveno tak, aby řidič při sezení za volantem nebo řídítky, při ovládání vozidla a při pozorování jízdních situací byl fyzicky a psychicky co nejméně unavován.⁹³) To platí obdobně z hlediska cestovní pohody i pro sedadla cestujících.

(2) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku též odpruženo jako jeden celek se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné ve svislé rovině v rozmezí nejméně 80 mm a v podélném směru nejméně 100 mm. U vozidel o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t - s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací - pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla řidiče ve svislém směru a seřiditelnost jeho tuhosti, musí být sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň 150 mm.

(3) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících spolujezdců musí být — s ohledem na nejpříznivější fyziologickou polohu sedící osoby — konstrukčně proveden a ustaven nebo seřiditelný na základní úhel 22° ± 3° od vertikály.⁹⁴) Při nastavení uvedeného základního úhlu sklonu opěradla nesmí být úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95°.⁹⁴) Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability sedění skloněn dozadu pod úhlem nejméně 5° od horizontály.

(4) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro 1 osobu nejméně 400 mm. Tato ustanovení neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů, jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace.

- podélné vodorovné zrychlení 20 g směrem dopředu a směrem dozadu.
- zatížení vodorovnou silou působící v podélném směru nazad, procházející těžištěm celého sedadla a rovnou 20násobku hmotnosti celého sedadla,
- zatížení silou působící na horní příčný člen opěradla sedadla podélným směrem vzad a vyvolávající silový moment o velikosti 530 Nm (53 kpm) k vztažnému bodu sedění neboli H-bodu pro polohu sedění odpovídající úhlu sklonu opěradla směrem dozadu od vertikály, co nejbližšímu hodnotě 25°,
(5) Každé sedadlo osobních automobilů — včetně zařízení pro jeho uchycení k vozidlu - musí být schváleného typu⁹⁵) a musí snést
Po skončení zkoušek není nutné, aby fungovalo zařízení pro seřizování a přesunování sedadel, přesunovací zařízení však musí být možno odblokovat. Tato zkouška se nevztahuje na sklopná sedadla a sedadla s rovinou souměrnosti kolmou k podélné ose vozidla.

(6) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel vozidel uvedených v odstavci 5 musí být schváleného typu⁹⁵) a musí být vybavena automaticky blokovaným přídržným zařízením s ovládáním k uvolnění tohoto zařízení, snadno přístupným osobě sedící na sedadle i osobě sedící bezprostředně za tímto sedadlem a konstruovaným tak, aby zamezilo uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 g ve směru podélné osy vozidla. Při zatížení vodorovnou silou, působící ve směru podélné osy vozidla v těžišti opěradla nebo celého sedadla směrem vpřed a rovnou 20násobku celé hmotnosti opěradla, nesmí se zajišťovací zařízení uvolnit nebo selhat.

- vzdálenost mezi H-bodem a stropem, měřená ve svislé podélné rovině souměrnosti sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8° od vertikály směrem dozadu, musí být nejméně 1,0 m u řidičských budek při nejnižší poloze výškově seřiditelného sedadla a současně v krajní zadní poloze určené výrobcem k sedění a nejméně 820 mm u osobních automobilů, s výjimkou jejich sportovních modifikací,
- rukojeť řadící páky převodovky nesmí být svým horním okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch sedadla řidiče zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sedění,
- spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého povrchu sedáku sedadla nejméně 120 mm při všech polohách nastavení sedadla,
- pro odpočinek volné levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze musí být pamatováno s dostatečným prostorem.
- pedály pro provozní brzdění a spojky musí být umístěny tak, aby mezi nimi procházela podélná svislá rovina souměrnosti sedadla a přitom vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných středů od uvedené roviny nepřekročil 320 mm; přitom mezi vnitřní částí karosérie nebo budky řidiče přiléhající ke spojkovému pedálu (např. podběh kola, stěny karosérie nebo budky řidiče apod.) a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto pedálu musí být — v rozsahu alespoň plného zdvihu pedálu a 100 mm nad ním — volný prostor široký nejméně 130 mm; mezi vnitřní částí karosérie nebo budky řidiče přiléhající k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru, převodovky apod.) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového pedálu musí být v rozsahu alespoň plného zdvihu pedálu a 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm; mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálu spojky a brzdy nesmí být vzdálenost menší než 50 mm, pedálu brzdy a akcelerace menší než 60 mm, pedálu spojky a akcelerace menší než 150 mm,
- kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí, závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně 70 mm,
(7) Vzájemný vztah mezi sedadlem, volantem, ovládacím zařízením a vnitřkem budky řidiče nebo karosérie vozidla musí být upraven takto:⁹⁶)
- nášlapná plocha pedálu akcelerace musí být umístěna tak, aby bylo možno sestavit takovou vzájemnou polohu sedadla a pedálu, při níž by svírala stehenní a zádová část figuríny⁹⁸),⁹⁹) úhel v rozmezí uvedeném v odstavci 3, stehenní část s bércem úhel v rozmezí 95°—135° a noha s bércem nejméně 70° (měřeno v klidové poloze pedálu),¹⁰⁰)
- ve výši loktů řidiče⁹⁸)musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sedění,
- kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm, měřeno v rovině věnce volantu,
- střed volantu musí být zhruba ve svislé rovině souměrnosti řidičova sedadla,⁹⁷)
- minimální vzdálenost od věnce volantu musí být u osobních automobilů nejméně 380 mm, u ostatních automobilů nejméně 350 mm,¹⁰¹)

(8) Pevná lůžka v budce řidiče nákladních automobilů a v autobusech nesmí mít menší rozměry než 550x1900 mm, přičemž světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší než 550 mm. Lůžko musí být vybaveno vhodnou ochranou spícího před jeho vypadnutím z lůžka.

(9) Pokud bylo při schválení technické způsobilosti typu jednostopého motorového vozidla dovoleno přepravovat na vozidle spolujezdce, musí být vozidlo vybaveno dalším sedadlem umístěným za sedadlem řidiče; v tom případě po obou stranách vozidla na jeho pevných částech musí být namontovány opěry pro nohy spolujezdce; této podmínce vyhovují i tzv. dvojsedadla. Sedadlo musí být upevněno bezpečně a pevně a musí být odpovídajícím způsobem odpruženo.

(10) Motorová a jejich přípojná vozidla musí mít sedadla, za nimiž se nacházejí další místa k sedění, provedená, zejména v horní části opěradla tak, aby nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících; tato sedadla osobních automobilů podléhají schválení.¹⁰²)

(11) Sedadla řidiče a cestujících mohou být vybavena hlavovými opěrkami, jež mohou být buď pevnou, popřípadě výsuvnou součástí sedadel, nebo jako součást doplňkového vybavení sedadla. Opěrky musí být konstruovány a provedeny tak, aby bylo účinně sníženo nebezpečí poranění hlavy a krčních obratlů při nárazech na vozidlo zezadu; tyto opěrky podléhají schválení.¹⁰³) Přední sedadla osobních automobilů musí být dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, vybavena hlavovými opěrkami, které mohou být buď pevnou nebo výsuvnou součástí opěradla sedadla.

(12) Čalounění a potahové materiály sedadel a jejich opěradel, hlavových opěrek a lůžek musí být prodyšné, hygienicky nezávadné, nesnadno hořlavé a odolávající běžným dezinfekčním prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí kromě toho být provedeny z materiálů, které nesají vodu.

(13) V autobusech s obsaditelností nejméně 14 osob (mimo řidiče) musí být v podélném směru průchozí ulička se světlou šířkou nejméně 300 mm.

(14) Ustanovení odstavců 2 až 13 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.¹⁰⁴)

(1) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být zhotoveny beze spár.

(2) Podlahy karosérií vozidel pro hromadnou přepravu osob musí být potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží proti uklouznutí. Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.

(3) Materiál bočnic, podlahy a podlahové krytiny musí být nesnadno hořlavý (u dřevěných částí chráněn např. ohnivzdorným nebo hořlavost snižujícím nátěrem), krátkodobě vzdorující palivu, oleji a vodě a musí rovněž vzdorovat běžným dezinfekčním prostředkům.

(4) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat a pohyblivé orgány¹⁰⁵) procházející podlahou musí být řádně utěsněny proti vnikání prachu a nečistot; musí být upraveny podle § 31 odst. 15.

(5) Podlahy a bočnice karosérií vozidel i jejich případné krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno čistit a byly, pokud je to technicky možné, bez výčnělků a jiných zborcených ploch a prostorů.

(6) Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií, není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.

(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se za jízdy samovolně neotevřely, ani nemohly být neúmyslně otevřeny. Při uspořádání bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy; výjimky mohou být u

b) zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, u nichž je budka řidiče nebo obsluhy z každé strany nejméně o 200 mm užší, než je největší šířka vlastního vozidla.

a) automobilů a silničních tahačů, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1960,

(2) Zavřené dveře u motorových vozidel nesmějí být při jízdě příčinou zvýšeného hluku; dveře i dveřní závěry musí být provedeny tak, aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.

(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru pro řidiče a cestující a vystupování z něho musí mít zevnitř vozidla ovládané zajištění proti otevření se dvěma jasně rozlišitelnými polohami. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní východy u autobusů a pro dveře, které jsou ovládány dálkově z místa řidiče.

(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít světlou šířku vstupu nejméně 650 mm;¹⁰⁶) toto ustanovení neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.¹⁰⁷) U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy světlou šířku nejméně 250 mm.

c) dveřní západka se nesmí pohnout ze své zcela uzavřené polohy, působí-li na systém dveřní západky (včetně západky a jejího pohyblivého mechanismu) podélné nebo příčné setrvačné zrychlení 30 g.

b) soustava dveřní západky a střelky (popřípadě uzavíracího mechanismu) musí snést
- při zcela uzavřené poloze podélné zatížení 11 110 N (1134 kp) a příčné zatížení 8890 N (907 kp),
- při polouzavřené poloze podélné a příčné zatížení 4440 N (453 kp);

(5) U osobních automobilů musí systémy dveřních závěsů a závěrů u bočních dveří vyhovovat těmto podmínkám:¹⁰⁸)

a) každý systém dveřních závěsů musí podpírat dveře a snést zatížení v podélném směru 11 110 N (1134 kp) a v příčném směru, tj. ve směru kolmo k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, 8890 N (907 kp);

(6) Autobusy s obsaditelností nejméně 14 osob (mimo řidiče) musí mít nejméně dvoje dveře.¹⁰⁹) Všechny dveře musí být zajistitelné zevnitř a nejméně jedny dveře uzamykatelné zvenčí.¹¹⁰) Zámky dveří musí být provedeny tak, aby při odemknutí se dveře zároveň odjistily, pokud byly předtím zevnitř zajištěny.

(7) Dělené dveře u autobusů musí být uspořádány tak, aby při otevření nastupující a vystupující nepřišli do styku s jejich vnější stěnou; pokud jsou přidržovací tyče pro usnadnění vystupování a nastupování upevněny na dveřích, musí být na jejich vnitřní stěně.

(8) Jsou-li dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů dálkově ovládané z místa řidiče, musí zařízení pro dálkové ovládání dveří spolehlivě pracovat i za nepříznivých povětrnostních podmínek i za teplot až —15 °C. V případě potřeby se musí tyto dveře dát otevřít i ručně, pokud nejsou zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je zastavit silou 147 N (15 kp).

(9) Stav otevření či zavření dveří u autobusů s obsaditelností nejméně 14 osob a u osobních autobusových přívěsů musí být řidiči autobusu spolehlivě oznámen zřetelným optickým znamením. Toto ustanovení neplatí pro vozidla, která jsou vybavena zařízením zamezujícím rozjezd vozidla při otevřených dveřích.

(10) Dálkově ovládané dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů musí mít spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby nemohlo dojít ke zranění prstů ruky cestujících při přivření a současně aby byla zaručena potřebná těsnost. Uzavírací zařízení musí pracovat vhodně volenou rychlostí, uzavírací síla nesmí dosáhnout hodnot, jež by mohly vyvolat zranění nedopatřením přivřených osob.

(11) Světlá šířka provozních dveří autobusů musí být nejméně 650 mm. Pokud jsou u těchto vozidel s obsaditelností větší než 22 osob (mimo řidiče) pro současné vystupování i nastupování jen jedny dveře, musí být jejich nejmenší světlá šířka 1,2 m.

(12) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela otevřeném stavu přesahovat obrys vozidla více než o vlastní tloušťku dveří v místě jejich uchycení.

(13) Ustanovení odstavců 2, 4 až 6, 8 a 11 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Do budky řidiče a do karosérie vozidla pro přepravu osob musí být umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup. Nástupní a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce — v případě většího počtu schůdků nejspodnější — nesmí být u nezatíženého vozidla výše než 650 mm nad vozovkou, u vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, výše než 500 mm nad vozovkou. Provedení schůdků musí chránit před sklouznutím nastupujících a vystupujících.¹¹¹)

(2) U nezatížených autobusů pro městskou a linkovou dopravu smí být výška prvního nástupního a výstupního schůdku nejvýše 360 mm nad vozovkou, vzájemná vzdálenost mezi jednotlivými schůdky nejvýše 270 mm, celkový počet schůdků nesmí převyšovat 3; u dálkových luxusních a turistických autobusů smí být výška prvního schůdku nejvýše 400 mm nad vozovkou, vzájemná vzdálenost mezi jednotlivými schůdky nejvýše 300 mm, celkový počet schůdků se neomezuje. Hloubka prvního schůdku musí být nejméně 300 mm, ostatních 280 mm. Cestující nastupující do vozidla musí mít také možnost zbavit se nalepeného bláta a sněhu na botách.

(3) U trolejbusů a ostatních vozidel s elektrickým pohonem musí být nástupní a výstupní schůdky, popřípadě jejich povrch a madla držadel elektricky odizolovány od skříně karosérie.

(4) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování musí být snadno dosažitelná a dobře uchopitelná i z vozovky, snadno čistitelná a s povrchem, který nezpůsobuje znečištění cestujících.

(5) Nákladní automobily, přívěsy a návěsy, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný vstup a výstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru, jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm při pohotovostní hmotnosti vozidla.¹¹¹)

(6) Nákladní automobily se skříňovou karosérií se vstupními dveřmi musí mít u všech dveří pevné nebo snímatelné zařízení pro bezpečný a pohodlný vstup do prostoru karosérie a pro výstup z něho.

(7) Autobusy, pokud jsou vybaveny pro výstup na střechu žebříkem, smějí mít žebřík na pravém boku nebo zádi vozidla; je-li žebřík na boku, musí být odnímací. Přitom musí být dodrženo ustanovení § 13.

(8) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

a) Palivová nádrž musí být naprosto těsná proti dvojnásobnému provoznímu tlaku, avšak nejméně proti přetlaku 0,3 bar (kp/cm²), musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny.

(1) U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí nádrže na paliva splňovat tyto podmínky:

c) Palivové nádrže musí být provedeny tak, aby palivo nevytékalo z nádrže vzniklým přetlakem, šikmou polohou vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo k porušení vlastní nádrže (roztržení).

b) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory, bezpečnostními ventily apod.). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro čištění a nesmí se jimi znečišťovat a znehodnocovat obsah nádrže. Nádrž musí mít v nejnižším místě vypouštěcí zařízení.

e) Palivové nádrže na benzín musí být mimoto na vozidlech - s výjimkou jednostopých vozidel a silničních tahačů s otevřenou budkou řidiče - umístěny tak daleko od předního, zadního a bočního obrysu vozidla, aby při nárazu nedošlo k vznícení vyteklého paliva (jiskrou způsobenou nárazem a trháním deformovaných částí karosérie vozidla, zkratem v elektrické instalaci vozidla apod.).

- v motorovém prostoru (nevztahuje se na samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a na pojízdné pracovní stroje).
- v prostoru pro cestující,
- v budce řidiče a obsluhy,
d) Palivová nádrž nesmí být umístěna (s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů)
Oddělení nádrže, včetně přívodního potrubí od těchto prostorů - s výjimkou prostorů pro náklad u nákladních automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží - musí být provedeno pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena. U osobních automobilů nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.
- v prostoru pro náklad, popřípadě pro zavazadla,

f) Palivové nádrže autobusů musí být umístěny pod podlahou ve vzdálenosti nejméně 500 mm od nejbližší hrany dveří a nejméně 1,2 m od přídě vozidla.

g) Plnící otvor palivové nádrže musí být přístupný pouze zvenčí a musí být umístěn na pravé straně vozidla nebo vzadu. Je-li umístěn na boku vozidla, nesmí jeho uzávěr vyčnívat z povrchu karosérie; u autobusů nesmí být v menší vzdálenosti než 500 mm od nejbližší hrany dveří. U jednostopých motorových vozidel a zemědělských a lesnických traktorů může být plnící otvor palivové nádrže i v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Plnící potrubí palivové nádrže — s výjimkou palivových nádrží pro nezávislé topení a nádrží jednostopých motorových vozidel — musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice rychlostí nejméně 100 dm³/min., u osobních automobilů rychlostí nejméně 60 dm³/min.

h) Plnící otvor nádrže musí být přístupně umístěn a dimenzován tak, aby bylo možné ručně plnit nádrž bez obtíží z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí ani při jejím přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo elektrického příslušenství; toto ustanovení neplatí pro jednostopá motorová vozidla a pro zemědělské a lesnické traktory. Plnící a odvětrávací otvory musí být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby výpary se nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (například v zavazadlovém prostoru).

i) Palivová nádrž musí mít takové zařízení s nouzovou zásobou paliva, které umožní ujetí nejméně 30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči uspořádáním přepouštěcích kohoutů nebo optickým zařízením v zorném poli řidiče.

j) Plnící otvor palivové nádrže u automobilů musí být zajištěn proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.

- palivová nádrž naplněná stanoveným objemem a plnící potrubí musí být konstruovány a umístěny tak, aby byly zajištěny proti protržení nebo úplnému odtržení.
(2) U osobních automobilů, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1975, musí být splněny tyto další podmínky:¹¹³)
- plnící potrubí, spojky k palivové nádrži a palivové nádrže plněné nejméně na 90 % objemu nesmí propouštět tekutinu rychlostí větší než 30 g/min. po ukončení nárazu na předepsanou překážku,

(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí být šroubené nebo spájené na tvrdo; přípustné jsou též přesuvné spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.

(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení v jeho obvodu namontovaných odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukovém potrubí a elektrickém zařízení vozidla.

(3) Motorová vozidla, u nichž se doprava paliva děje z nádrže ke karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva, které je snadno přístupné a lehce obsluhovatelné z místa řidiče.

(4) U autobusů nesmí být palivové potrubí v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; pohonná látka nesmí být dopravována vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.

(1) K pohonu vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných podobných systémů se smí používat pouze provozních hmot takových složení, která byla schválena příslušným republikovým orgánem z hlediska přípustných limitů znečišťování ovzduší provozem vozidel.

(2) Počínaje dnem 1. 1. 1973 nesmí obsahovat palivo používané k pohonu vozidel:

a) s benzinovým motorem více než 0,78 g olova na 1 l paliva,

b) s naftovým motorem více než 4 g síry na 1 kg paliva.

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím s účinným tlumičem výfuku sloužícím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale zapojen do výfukového potrubí.

(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy nebo jiných hořlavých částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie připevněno tak, aby tyto byly zvukově i tepelně od výfukového systému izolovány.

(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou brzdou, musí být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti korozi.

(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru nad vozidlo¹¹⁴) nebo dozadu rovnoběžně s podélnou osou vozidla nebo dozadu vlevo pod úhlem až 45° k podélné ose vozidla. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování částí návěsu výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí (vyústění) nesmí přesahovat jinou pevnou část zadního a bočního obrysu vozidla. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí musí být rovnoběžná s vodorovnou rovinou nebo odkloněná od ní tak, aby prodloužená osa potrubí ve vzdálenosti 1,0 m od ústí byla ve výši 200 mm nad rovinou vozovky, na níž nezatížené vozidlo stojí, přičemž rovina procházející středem ústí potrubí může být buď kolmá k ose potrubí nebo kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.

(5) U autobusů určených pro jízdu bez přívěsu pro dopravu osob, u skříňových a cisternových automobilů, u tahačů a sklápěčkových automobilů pro přepravu hořlavých nákladů, pokud je výfukové potrubí vyvedeno svisle vzhůru, musí být jeho vyústění v levé polovině vozidla a nejméně 100 mm nad střechou budky řidiče nebo karosérie.

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

b) u vozidel uvedených do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky smí ¹¹⁵) kouř vykazovat nejvýše 60 % zabarvení filtračního papíru, avšak nejpozději dnem 1. 1. 1973 musí být tato vozidla seřízena tak, aby kouř vykazoval nejvýše 50% zabarvení filtračního papíru.

a) u vozidel uvedených do provozu po dni účinnosti této vyhlášky smí kouř vykazovat nejvýše 40% zabarvení filtračního papíru,¹¹⁵) po uplynutí záruční doby vozidla, popřípadě záruční doby motoru po opravě nejvýše 50% zabarvení filtračního papíru, konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší [odstavec 2 písm. b)],

(1) Vozidla s naftovými motory musí mít spalování při všech režimech jízdy a provozu tak dokonalé, aby kouř motoru na konci výfukového potrubí byl v těchto mezích:

c) vozidla s celkovou hmotností menší než 3,5 t musí splňovat test I (evropský cyklus).¹¹⁷)

(2) Vozidla s benzinovými motory, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, s výjimkou dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností menší než 400 kg nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí menší než 50 km/h, musí být z hlediska emise plynných škodlivin schválena¹¹⁶) a

b) konstrukce a provedení motoru musí být takové, aby bylo zabráněno úniku plynů z klikové skříně do ovzduší,¹¹⁷)

a) při volnoběhu motoru nesmí vylučovat ve zplodinách hoření objemový obsah kysličníku uhelnatého větší než 4,5 %,

(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechny orgány, ve kterých dochází k pohybu částí, sací a výfukové potrubí s tlumičem a výfuková brzda musí být konstruovány tak, aby hluk uvnitř i vně vozidla byl co nejmenší.

(2) Vozidla musí být schválena¹¹⁸) z hlediska hladiny vnějšího hluku. Nejvyšší přípustné meze hladiny vnějšího hluku pro tato vozidla jsou:

d) osobní automobily

84 dB (A)

Uvedené hodnoty jsou platné pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby vozidla) smějí být hodnoty nejvýše o 2 dB (A) vyšší.

a) jízdní kola s pomocným motorkem

- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h	70 dB (A)
- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h	73 dB (A)

ba)	nepřesahujícím 50 cm3
	- s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h	73 dB (A)
	- s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 50 km/h	79 dB (A)
bb)	přesahujícím 50 cm3, avšak nepřesahujícím 125 cm3	82 dB (A)
bc)	přesahujícím 125 cm3, avšak nepřesahujícím 500 cm3	84 dB (A)
bd)	přesahujícím 500 cm3	86 dB (A)

b) jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace s objemem válců motoru

- nepřesahujícím 50 cm3	79 dB(A)
- přesahujícím 50 cm3	85 dB(A)

c) třístopá vozidla s objemem válců motoru

e) ostatní motorová vozidla o celkové hmotnosti

- nepřevyšující 3,5 t		85 dB (A)
- převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 12 t		89 dB (A)
- převyšující 12 t
	- s motorem o výkonu nejvýše 147,1 kW (200 k)	89 dB (A)
	- s motorem o výkonu vyšším než 147,1 kW (200 k)	92 dB (A)

(3) Automobily opatřené karosérií pro obsluhu nebo pro přepravu osob smějí při měření podle příslušné technické normy vykazovat nejvyšší hlasitost vnitřního hluku:¹¹⁹)
Uvedené hodnoty platí pro vozidla nová i po generální opravě. Pro vozidla v provozu (po uplynutí záruční doby) může být hlasitost vnitřního hluku nejvýše o 10 son (OD) vyšší.
- ostatní nákladní automobily 65 son (OD).
- osobní automobily, autobusy, osobní autobusové přívěsy, nákladní automobily pro dálkovou a mezinárodní dopravu 55 son (OD),

(4) Výrobce (dovozce) vozidel musí nejméně jednou ročně provést statistická kontrolní měření hluku nejméně 6 namátkově vybraných vozidel všech hromadně vyráběných (dovážených) typů.

(5) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.

(6) U motorových a jejich přípojných vozidel s kovovou nebo jinou k resonanci náchylnou karosérií musí být její upevnění a uložení řešeno tak, aby během provozu nedocházelo k zvyšování hluku vozidla nad stanovené přípustné hodnoty (tj. nehlučné upevnění a uložení sklápěcích karosérií a skříní, dostatečná tloušťka a tuhost použitých materiálů —- plechů, podpěry a výztuhy apod.).

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Akumulátor musí být na vozidle upevněn a upraven tak, aby z něho elektrolyt nevystřikoval a aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 g všemi směry. Akumulátor musí být umístěn tak, aby byla umožněna jeho snadná přístupnost, montáž a demontáž, a přitom tak, aby nemohlo dojít k neúmyslnému zkratu s vodivými díly vozidla.

(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru nesmí být zásadně vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové nádrže a jejího odvětrávání.

(3) Akumulátor musí při vnější teplotě —15 °C při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených v § 23 odst. 3. Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací a zemědělských a lesnických traktorů.

(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle musí mít takový výkon, aby krylo - i na přípojných vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena - s dostatečnou rezervou spotřebu na všech elektrických spotřebičích, včetně doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Elektrické vedení musí být izolováno a umístěno tak, aby bylo zamezeno poškození kabelů nebo vzniku zkratu. Izolaci jednotlivých kabelů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu uložení. Elektrická instalace musí být provedena podle příslušné technické normy.¹²⁰)

(2) Motorová vozidla, s výjimkou jednostopých, musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu.

(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno sedmipólovým elektrickým vedením se zásuvkou a jí odpovídající vidlicí; u přípojných vozidel za zemědělské a lesnické traktory může být připojení elektrické instalace provedeno pětipólovým elektrickým vedením. Je-li pro spojení použito více sedmipólových zásuvek, musí být žluté barvy; zásuvka a vidlice pro jiné účely musí být červené barvy. Zásuvky a vidlice co do provedení a umístění podléhají schválení.¹²¹)

(4) Nákladní automobily a autobusy musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem nebo nejméně jednou rychloupínací svorkou vodiče na akumulátoru, které umožní jeho odpojení od kostry vozidla bez použití nástrojů.

(5) Ustanovení odstavce 1 třetí věty a odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zařízení — i co do počtu¹²²) — která jsou pro druh vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být schválena.¹²³)

(2) Veškerá vnější světelná zařízení vozidla musí být umístěna tak, aby referenční osy světelných zařízení byly zásadně v rovinách rovnoběžných s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla a rovinou vozovky, pokud není pro určitý druh světla předepsáno jinak.¹²⁴)

(3) Světelná zařízení, s výjimkou světlometu pro hledací světlo, musí být na vozidle umístěna tak, aby se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily.¹²⁵) Poloha světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla.

(4) Vnější světelná zařízení mohou být samostatná, skupinová, sdružená nebo sloučená.

(5) Dvojice všech předepsaných druhů vnějších světelných zařízení musí být na vozidle — pokud není stanoveno jinak — umístěny souměrně k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné parametry a barevné odstíny.

(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti, musí svítit stálým a nepřerušovaným světelným tokem, s výjimkou směrových světel (§ 49).

- zadními ukazateli směru - červenou.
- předními ukazateli směru - bílou,
- brzdovým světlem - oranžovou,
- světlomety - žlutou,
(7) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlem té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných ustanoveních uvedena. Vozidla evidovaná na území cizích států, provozovaná na území ČSSR nejdéle po dobu 6 měsíců, a vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, mohou mít výjimečně barvu světla vyzařovaného

(8) Přepínání tlumených a dálkových světel musí být provedeno tak, aby nemohlo dojít k jejich nechtěnému současnému vypnutí. Dálková světla mohou být zapnuta buď všechna současně nebo ve dvojicích. Po přepnutí z tlumených světel na dálková musí být zapnut aspoň jeden pár dálkových světel; tlumená světla mohou svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na tlumená musí být vypnuta všechna dálková světla.

(9) Zemědělské a lesnické traktory a silniční tahače v případech, kdy vlekou za sebou zemědělské stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní světelnou výstrojí (obrysovými, koncovými, brzdovými a směrovými světly), musí být vybavena přenosnou soupravou světelných zařízení, upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na vlečená vozidla. Připojení této soupravy k traktoru se provede podle § 43 odst. 3 na elektrickou instalaci traktoru při každé přepravě po veřejné pozemní komunikaci. Délka spojovacího kabelu příslušejícího k přenosné soupravě musí být nejméně 10 m.

(10) Geometrickou viditelnost jednotlivých světel určuje technická norma.¹²⁶) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1966.

(1) Každé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 10 km/h musí být vybaveno tlumenými světly bílé barvy, způsobilými v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlovat jízdní dráhu dopředu před vozidlem na vzdálenost nejméně 40 m, přičemž oslnění ostatních účastníků silničního provozu v kterémkoliv směru musí být co nejmenší.

(2) Motorová vozidla s největší šířkou nejméně 1 m musí být vpředu vybavena dvěma světlomety s tlumenými světly umístěnými nejméně 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,2 m¹²⁷) svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Vozidla užší než 1 m smějí být vybavena jedním světlometem s tlumeným světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla ne níže než 500 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Tlumená světla nesmějí být však vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Třístopá motorová vozidla s koly uspořádanými symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, s největší šířkou 1,3 m mohou mít jeden světlomet s tlumeným světlem.

(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km/h — s výjimkou jednostopých motorových vozidel a třístopých motorových vozidel uvedených v odstavci 2, která mohou být vybavena pouze jedním dálkovým světlem — musí být vybavena sudým počtem dálkových světel, tj. nejméně dvěma dálkovými světly, popřípadě další dvojicí nebo dalšími dvojicemi dálkových světel. Přitom svým vnějším okrajem činné svítící plochy nesmějí být blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světla tlumeného. Dálková světla musí být bílé barvy, způsobilá v noci bez atmosférických poruch účinně osvětlit jízdní dráhu dopředu před vozidlem nejméně na vzdálenost 100 m a umístěna na přídi vozidla svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy ne výše než 1,2 m¹²⁷) nad rovinou vozovky. Tato světla mohou být sloučena do jednoho světlometu se světly tlumenými nebo ve skupině s tlumenými a jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být návěštěna modrým kontrolním světlem v zorném poli řidiče; u jednostopých motorových vozidel a u tažných vozidel s otevřenou budkou řidiče postačuje návěštění činnosti dálkového světla polohou přepínače světel.¹²⁸)

b) světlometu svítícího asymetricky¹²⁹) u ostatních motorových vozidel.

(4) Je dovoleno používat jen těchto světlometů s tlumeným světlem:

a) světlometu svítícího symetricky¹²⁹) u vozidel uvedených v odstavci 6,

(5) U jednostopých motorových vozidel a vozidel vícestopých od nich odvozených s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h nesmí mít dálkové světlo¹²⁹) svítivost v ose světlometu menší než 2500 cd a v libovolném směru větší než 75 000 cd. Dálková světla¹²⁹) ostatních motorových vozidel nesmějí mít součet svítivosti v osách všech namontovaných světlometů menší než 10 000 cd a v libovolném směru více než 300 000 cd.

(6) Světlomety s tlumeným světlem mohou být ve vztahu ke karosérii vozidla pohyblivé v závislosti na řízení pouze na jednostopých a od nich odvozených vícestopých motorových vozidlech s jedním rejdovým kolem vpředu. U těchto vozidel se světlomety pohyblivými v závislosti na řízení nesmí být použito světlometů svítících asymetricky.

(7) Motorová vozidla vybavená více než jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla.

(8) Rozsvícení tlumených nebo dálkových světel nesmí být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová a koncová světla vozidla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka se nevztahuje na použití dálkových světel jako světelné houkačky.

(9) Ustanovení odstavců 1 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Každé motorové vozidlo musí být pro dopředné světelné vyznačení svých bočních obrysů vybaveno dvěma obrysovými světly; jestliže šířka vozidla nepřesahuje 800 mm, musí být vybaveno jedním obrysovým světlem v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmí oslňovat. Barva obrysového světla musí být bílá. Obrysová světla nesmějí být vzdálena svým vnějším okrajem činné svítící plochy více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla. Přitom vzdálenost vnitřních okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 600 mm. Obrysové světlo může být sloučeno s kterýmkoli jiným světlem svítícím dopředu, pokud jeho vnější okraj činné svítící plochy není vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; může být skupinové s kterýmkoli světlem dopředu. Obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu obrysu vozidla, ne níže než 400 mm svým nejnižším okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m svým nejvyšším okrajem činné svítící plochy. Současně s obrysovými světly se musí rozsvítit světla koncová.

(2) Přípojná vozidla, jejichž boční obrys je vzdálen více než 400 mm od vnějšího okraje činné svítící plochy obrysového světla tažného vozidla nebo jejichž boční obrys přesahuje o více než 100 mm boční obrys tažného vozidla, anebo jejichž šířka je větší než 1,6 m, musí být rovněž vybavena dvěma obrysovými světly, umístěnými co nejblíže k přednímu obrysu vozidla. Vnější okraj svítící činné plochy obrysového světla nesmí být vzdálen od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 150 mm; výška světel nad vozovkou musí odpovídat ustanovení o výšce obrysových světel tažného vozidla.

(3) U vozidel se šířkou větší než 2,35 m, výškou větší než 2,5 m a délkou u motorových vozidel větší než 8 m a u přípojných vozidel větší než 6 m lze používat světel (bočních a střešních), která musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Boční doplňková světla musí být umístěna v zadní polovině vozidla co nejblíže k jeho bočnímu obrysu a ve výši nad vozovkou v rozsahu 400—1500 mm; střešní doplňková obrysová světla musí být umístěna co nejblíže k přednímu hornímu nebo zadnímu hornímu a co nejblíže k bočnímu obrysu vozidla. Boční a střešní doplňková světla musí svítit současně s předepsanými obrysovými a koncovými světly.

(4) Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny jedním bílým obrysovým světlem, umístěným na vnější straně postranního vozíku vnějším okrajem činné svítící plochy nejvýše 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(5) K světelnému vyznačení bočních obrysů vozidel při stání a parkování může být použito obrysových a koncových světel, která svítí buď všechna, nebo alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky. K témuž účelu může být použito zvláštních parkovacích světel uvedených v odstavci 6 nebo jejich kombinace s obrysovými a koncovými světly.

(6) Osobní automobily bez přívěsu a ostatní motorová vozidla, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m - s výjimkou jednostopých motorových vozidel - mohou mít k světelnému vyznačení bočních obrysů při stání a parkování dvě samostatná parkovací světla, umístěná symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla; jejich výška nad vozovkou musí odpovídat odstavci 1. Tato světla musí být u stojícího vozidla v činnosti buď současně, nebo alespoň jedno na straně přivrácené ke středu vozovky. Jednostopá motorová vozidla mohou mít k světelnému vyznačení při stání jedno samostatné parkovací světlo, které musí být umístěno v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby bylo viditelné zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí svítit dopředu světlem barvy bílé a dozadu světlem barvy červené. Se samostatnými parkovacími světly nemusí svítit žádné jiné osvětlovací zařízení vozidla.

(7) Svítivost obrysových světel, bílých doplňkových světel a bílého parkovacího světla v referenční ose musí být v rozsahu od 4 do 60 cd, svítivost červeného parkovacího světla a červených doplňkových obrysových světel v referenční ose v rozsahu od 2 do 12 cd.¹³⁰)

(8) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí splňovat podmínky odstavců 1, 3 a 4 a dnem 1. 1. 1975 též podmínky odstavce 2; ustanovení odstavců 5 až 7 pro tato vozidla neplatí.

(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou jednostopých bez postranního vozíku - a každé přípojné vozidlo musí být pro světelné vyznačení svých zadních obrysů opatřeno sudým počtem koncových světel. Jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka nepřesahuje 800 mm, musí být opatřena jedním koncovým světlem umístěným v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Barva koncového světla musí být červená. Světla musí být vidět na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch a nesmějí oslňovat. Vnější okraje činných svítících ploch koncových světel musí být umístěny nejvýše 400 mm od rovin vymezujících největší šířku vozidla. Koncová světla musí být umístěna nejméně 400 mm svým dolním okrajem činné svítící plochy a nejvýše 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Postranní vozíky k jednostopým motorovým vozidlům musí být vybaveny koncovým světlem umístěným vnějším okrajem činné svítící plochy nejvýše 150 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla a ne níže než 400 mm spodním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky.

(2) Koncové světlo může být buď samostatné, nebo sdruženo ve svítilně s osvětlením zadní státní poznávací značky, nebo sloučeno s brzdovým světlem a přitom popřípadě sdruženo i s osvětlením zadní státní poznávací značky.

(3) Koncová světla musí svítit současně se světly obrysovými a se světlem pro osvětlení státní poznávací značky.

(4) Svítivost koncového světla v referenční ose musí být v rozsahu od 2 do 12 cd.¹³¹)

(5) Každé motorové a přípojné vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky, pokud je tato pro vozidlo povinná. Toto zařízení musí zajišťovat její čitelnost ze vzdálenosti nejméně 25 m od zadního obrysu vozidla. Barva světla pro osvětlení musí být bílá. Světlo musí na povrch státní poznávací značky dopadat shora nebo ze strany a pod úhlem větším než 8°.

(6) Přední a postranní směrové tabulky na vozidlech pro hromadnou přepravu osob musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl čitelný zepředu nebo ze strany alespoň do vzdálenosti 20 m od vozidla; světlo nesmí oslňovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek, vzniklý jejich osvětlením, musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně 2 nt (cd.m^-2).¹³¹)

(7) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí splňovat podmínky odstavce 3 a dnem 1. 1. 1974 též podmínky odstavce 1; ustanovení odstavců 2 a 4 až 6 pro tato vozidla neplatí.

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 20 km/h musí být opatřeno vzadu nejméně dvěma, vždy však sudým počtem brzdových světel; jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku a přípojná vozidla za ně, jejichž šířka je menší než 800 mm, musí být opatřena jedním brzdovým světlem; postranní vozíky jednostopých motorových vozidel musí být rovněž opatřeny jedním brzdovým světlem. Barva brzdového světla musí být červená. Brzdové světlo musí být umístěno co nejblíže k rovině vymezující vzadu největší délku vozidla, v blízkosti koncového světla, ne dále než 300 mm od něho a ne níže než 400 mm svým spodním okrajem činné svítící plochy a ne výše než 1,5 m horním okrajem činné svítící plochy nad rovinou vozovky. Intenzita brzdového světla musí být znatelně větší než intenzita světla koncového. Brzdová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 300 m.

- při dvou hladinách svítivosti
(2) Svítivost brzdového světla v referenční ose musí být v rozsahu:¹³²)
- v noci od 30 do 80 cd.
- při jedné hladině svítivosti od 40 do 100 cd,
- ve dne od 130 do 520 cd,

a) s použitím ovládacího orgánu provozního brzdění a

b) s použitím ovládacího orgánu nouzového brzdění, pokud tento orgán je oddělen od ovládacího orgánu pro brzdění parkovací.

(3) Brzdové světlo, jak u jednotlivého vozidla, tak i u všech vozidel soupravy se musí, jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, rozsvítit současně

(4) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, musí dnem 1. 1. 1974 splňovat podmínky odstavce 1; ustanovení odstavců 2 a 3 pro tato vozidla neplatí. Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro jednostopá motorová vozidla o objemu válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³.

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí být vybaveno směrovými světly, která musí být umístěna a provedena tak, aby řidiči i ostatní účastníci silničního provozu mohli bezpečně a včas postřehnout zamýšlenou změnu směru jízdy vozidla.

(2) Směrová světla musí být zřetelně viditelná při slunečním svitu dopadajícím na toto světelné zařízení nejméně na vzdálenost 30 m, v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 300 m. Směrová světla musí svítit přerušovaným oranžovým světlem (autožluť). Směrové světlo smí být pouze v samostatné nebo skupinové svítilně.

- nebo podle písmene c);
bb) o délce nejméně 4 m, avšak menší než 6 m
- buď symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu — čelní svítilna kategorie 1 — druhé co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,

- nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla — a co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b;
- buď symetricky po třech na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedno musí být umístěno co nejvíce vpředu — čelní svítilna kategorie 1 — druhé na boku v přední třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla —- boční svítilna kategorie 5¹³³) - a třetí světlo co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b,
c) dvoustopá motorová vozidla o délce nejméně 6 m a tahače přívěsů a návěsů

b) dvoustopá a třístopá motorová vozidla — s výjimkou tahačů přívěsů a návěsů

a) jednostopá motorová vozidla
- buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla - boční svítilny - umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla, pokud je zajištěna viditelnost této svítilny zezadu i z příslušné strany,
- nebo symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla, z nichž jedna dvojice musí být umístěna v prvé třetině délky vozidla - čelně boční svítilna - a druhá musí být co nejvíce vzadu - zadně boční svítilna;

(3) Směrová světla musí mít:

ba) o délce menší než 4 m a šířce menší než 1,6 m
- nebo podle písmen bb) nebo c);
- buď symetricky po jednom na levé i pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla — boční svítilna kategorie 3 — umístěném co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla,

d) dvoustopá přípojná vozidla symetricky po jednom na levé a na pravé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla — co nejvíce vzadu — zadní svítilna kategorie 2a nebo 2b.

Směrová světla nesmějí být nad vozovkou svým horním okrajem činné svítící plochy výše než 1,5 m, svým spodním okrajem činné svítící plochy níže než 400 mm u kategorie 1 a 2 a níže než 500 mm u kategorie 3, 4 a 5.
(4) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže, ne dále než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; vzdálenosti vnitřních bodů činných svítících ploch nesmějí být menší

b) u ostatních vozidel než 600 mm.

- 140 mm při použití zadně-bočních svítilen;
- 240 mm při použití čelně-bočních svítilen,
- 560 mm při použití bočních svítilen,
a) u jednostopých motorových vozidel než

kategorie 1 - od 175 do 700 cd,
kategorie 4 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 0,3 do 200 cd,
kategorie 5 - od 0,3 do 200 cd, - při dvou hladinách svítivosti u svítilen
kategorie 3 - dopředu od 175 do 700 cd, dozadu od 50 do 200 cd,
(5) Svítivost směrových světel v referenční ose musí být v rozsahu:
kategorie 2a - od 50 do 200 cd,
kategorie 2b - ve dne od 175 do 700 cd, v noci od 40 do 120 cd.
- při jedné hladině svítivosti a svítilen

(6) Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 60—120 cyklů za 1 minutu; poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a zhasnout za 1,5 s po vypnutí. Trvání světelného toku musí být mezi 40—80 % doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí).

(7) Jednotlivá směrová světla, popřípadě svítilny nebo jejich díly smějí být nahrazována zásadně jen světly typu stanoveného výrobcem a montována podle návodu, který musí být k náhradním svítilnám přikládán.

(8) Vozidlo může být vybaveno zvláštním zařízením — spínačem — umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel obou stran motorového i přípojného vozidla nezávisle na zapnutí zapalování; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 6 a 9. Výstražná činnost směrových světel musí být návěštěna buď zvláštním kontrolním přerušovaným světlem barvy červené nebo současným svícením obou kontrolních zelených světel, určených jinak k oddělené kontrole činnosti směrových světel levých i pravých.

(9) Směrová světla musí být možno uvést v činnost nezávisle na ostatním vnějším osvětlení vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky nebo akusticky, s výjimkou případů, kdy je zajištěna řidiči viditelnost alespoň jednoho ze směrových světel na každé straně vozidla, a to za podmínky, že činnost jednotlivých směrových světel není řízena oddělenými přerušovači světel a že vozidlo není určeno k tažení přívěsů, které musí být opatřeny směrovými světly. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být jím vyzařované světlo barvy zelené; světlo samotné musí být přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu samočinných směrových světel. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel — s výjimkou svítilen kategorie 5 — musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.).

(10) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, musí dnem 1. 1. 1974 splňovat podmínky odstavců 1, 7 a 8; ustanovení odstavců 2 až 6 a 9 pro tato vozidla neplatí.

(11) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro
- jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm3,
- přípojná vozidla o šířce nejvýše 800 mm, pokud nezabraňují ve viditelnosti směrových světel tažného vozidla,
- dvou- i vícestopá motorová vozidla bez uzavřené karosérie nebo budky řidiče nebo jinak krytého místa řidiče nebo obsluhy, s nejvyšší konstrukční rychlostí do 8 km/h.

(1) Každé motorové vozidlo — s výjimkou jednostopých bez postranního vozíku — musí být vybaveno dvěma červenými zadními odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu, umístěnými co nejvíce vzadu ve stejné výši nad vozovkou, nejméně 400 mm a nejvýše 900 mm,¹³⁴) ve výjimečných případech 1,2 m a symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla. Odrazky svými vnějšími okraji činné plochy nesmějí být vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm. Jednostopá motorová vozidla bez postranního vozíku musí být vybavena jednou červenou zadní odrazkou netrojúhelníkového tvaru třídy II nebo I v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a ne níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Odrazky mohou být ve skupině s koncovým, brzdovým nebo směrovým světlem.

a) na přední straně dvěma bílými odrazkami netrojúhelníkového tvaru a stejného typu třídy I, umístěnými co nejníže ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm, ve výjimečných případech ne výše než 1,2 m. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby vnějšími okraji činné plochy nebyly vzdáleny od roviny vymezující největší šířku vozidla více než 400 mm,

b) na zadní straně dvěma červenými odrazkami stejného typu a tvaru rovnostranného trojúhelníku třídy III o délce strany ne méně než 150 mm a ne více než 200 mm. Odrazky musí být upevněny tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla vodorovná. Uvnitř trojúhelníku nesmí být umístěno žádné jiné světelné zařízení. Odrazky musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla tak, aby svými vnějšími body činné plochy nebyly vzdáleny od bočního obrysu vozidla více než 400 mm a aby byly ve stejné výši a co nejníže nad vozovkou, avšak ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm,¹³⁴)

c) přípojná vozidla tažená jednostopými vozidly bez postranního vozíku, užší než 800 mm, smějí být vybavena jednou zadní červenou odrazkou trojúhelníkového tvaru, umístěnou v podélné svislé rovině souměrnosti vozidla co nejníže nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm.

(2) Každé přípojné vozidlo musí být vybaveno

(3) Každé motorové vozidlo, které má celkovou délku větší než 8 m, a každé přípojné vozidlo, které má celkovou délku včetně oje větší než 5 m, musí být opatřeno jednou oranžovou boční odrazkou umístěnou na každé straně vozidla, v prostřední třetině jeho délky (bez oje), ne níže než 400 mm a ne výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Boční odrazka musí být netrojúhelníkového tvaru třídy I.

(4) Odrazky musí být viditelné při osvětlení dálkovými světly v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m a musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou rovinou souměrnosti vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla.

(5) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech¹³⁵) za jízdy volně pohyblivých.

(6) Vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů odrazek nesmí být menší než 600 mm, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. c).

(7) Všechny druhy odrazek musí být schváleného typu.¹³⁶)

(1) Mimo světlomety předepsané v § 45 může být motorové vozidlo vybaveno ještě jedním hledacím světlometem a světlomety zpětnými s bílým světlem, světlomety do mlhy a koncovým mlhovým červeným světlem, pokud vyhovují podmínkám § 44.

Svítivost zpětného světla v referenční ose nesmí být u zpětných světlometů, které budou montovány na vozidlo po dni účinnosti této vyhlášky, menší než 80 cd, ve vodorovné rovině a nad ní nesmí být větší než 300 cd a pod touto rovinou větší než 600 cd. Při použití jednoho zpětného světlometu musí být tento umístěn na levé polovině zádi vozidla s levostranným řízením a na pravé polovině zádi vozidla s pravostranným řízením. Nejvyšší okraj činné svítící plochy zpětného světlometu nesmí být výše než 1,2 m¹³⁸) a nejnižší bod níže než 250 mm nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Ustanovení tohoto odstavce se netýkají bílých světel k osvětlení ložné plochy vozidla, bílých světel na zádi tahačů návěsů určených k osvětlení návěsů při zapojení vozidel do souprav a bílých světel na zádi zemědělských a lesnických traktorů, samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů, určených k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné pozemní komunikace; činnost těchto světel však musí být, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, návěštěna opticky kontrolním nepřerušovaným světlem barvy žluté v zorném poli řidiče.
(2) Motorové i přípojné vozidlo může mít na zádi jeden nebo dva zpětné světlomety, které mohou být v činnosti jen při zařazeném zpětném chodu a zapnutém zapalování. Jsou-li použity dva zpětné světlomety, musí být umístěny symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost.¹³⁷)

(3) Světlomety do mlhy, je-li jimi vozidlo vybaveno, musí mít bílou nebo žlutou barvu světla, musí být umístěny vpředu na motorovém vozidle symetricky k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla, ve stejné výšce a musí mít stejnou svítivost; vozidla musí mít dva světlomety do mlhy, jednostopá motorová vozidla a ostatní vozidla široká nejvýše 1 m mohou mít jeden světlomet do mlhy. Světla do mlhy musí být zapínána samostatným spínačem; současně s nimi musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světel do mlhy musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem barvy zelené nebo oranžové v zorném poli řidiče. Světlomet do mlhy nesmí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy vzdálen více než 400 mm od roviny vymezující největší šířku vozidla; svým horním okrajem nesmí být výše, než je horní bod činné svítící plochy tlumeného světla, a dolním okrajem níže než 250 mm od roviny vozovky v nezatíženém stavu vozidla. Světlomety do mlhy vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být schváleny.¹³⁹)

(4) Světlomet pro hledací světlo smí mít výkon světelného zdroje nejvýše 35 W; nemusí splňovat podmínku § 44 odst. 2. Světlo nesmí být uvedeno v činnost na jedoucím vozidle.

- vertikálně ± 5°,
(5) Motorová a přípojná vozidla smějí být vybavena na zádi mlhovým koncovým červeným světlem, jehož horní bod činné svítící plochy nesmí být výše než 800 mm nad rovinou vozovky v nezatíženém stavu vozidla. U dvou a vícestopých vozidel musí být mlhové koncové světlo umístěno na levé polovině zádi vozidla; vzájemná vzdálenost nejbližších okrajů činné svítící plochy tohoto a levého koncového světla nesmí být menší než 100 mm. Činná svítící plocha tohoto světla smí být nejvýše 120 cm², svítivost světla musí být nejméně 150 cd a nejvýše 300 cd v rozsahu vyzařovacích úhlů
- horizontálně ± 10°.

U jednostopých motorových vozidel a u ostatních motorových vozidel s otevřenou budkou řidiče s dostatečným výhledem dozadu postačí k návěštění činnosti koncového mlhového světla pouze poloha spínače.
(6) Mlhové koncové světlo smí být uvedeno v činnost pouze samostatným spínačem; současně s ním musí svítit obrysová a koncová světla a osvětlení státní poznávací značky. Činnost světla musí být návěštěna kontrolním nepřerušovaným světlem zelené nebo oranžové barvy v zorném poli řidiče.

(1) Zapojení světelného výstražného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutém vnějším osvětlení vozidla zapínalo světla dálková nebo tlumená.

(2) Ovládání světelného výstražného zařízení musí být provedeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací orgán.

b) ozbrojených sborů,

c) zdravotnické a důlní záchranné služby,

a) požární ochrany,

(1) Kromě předepsaného osvětlení musí být vybavena ještě jedním nebo dvěma zvláštními výstražnými světly, která i svou barvou zřetelně upozorňují všechny účastníky silničního provozu na zvláštní charakter těchto vozidel, vozidla

f) pro něž to stanovil orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla.

d) pracovní stroje a speciální automobily, vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze¹⁴⁰) za neuzavřeného silničního provozu,

e) která svými rozměry nebo rozměry svého nákladu přesahují míru stanovenou v § 12, pokud tak stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla, anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání silnice,¹⁴¹)

(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatním vnějším osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče (opticky stálým nepřerušovaným kontrolním světlem žluté barvy).

(3) Světlo výstražných svítilen musí být nepřerušované, svítí-li dopředu, nebo přerušované (majáčky), svítí-li na všechny strany vozidla.

- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. d) až f) oranžovou barvou (autožluť).
- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, a vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. b) a c) modrou barvou,
- vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, červenou nebo modrou barvou,
(4) Zvláštní charakter vozidla a jeho postavení vůči ostatním účastníkům silničního provozu je určen barvou výstražného světla, a to

(5) Efektu přerušovaného světla musí být dosaženo jiným způsobem než přerušovanou činností světelného toku zdroje (vlákna), to znamená, že zdroj světla musí svítit stálou intenzitou a efektu přerušovaného světla se dosahuje např. rotující clonkou.

(6) Výstražné přerušované světlo musí být umístěno na nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné rovině souměrnosti vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny; u pojízdných pracovních strojů musí být výška světelného zdroje nejméně 1,9 m nad vozovkou.

(7) Zvláštní výstražná světla musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

(8) Ve vzdálenosti menší než 750 mm v libovolném směru od světelného zdroje výstražného světla nesmí být na vozidle jiné světelné zdroje, jež by mohly způsobit vzájemnou záměnu nebo mylný výklad zvláštních výstražných světel.

b) musí být svítivost světelného záblesku u modrého světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 4° nejméně 10 cd, u oranžového světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 8° nejméně 30 cd; časová střední hodnota svítivosti světla musí být nejvýše 400 cd;¹⁴²)

(9) U výstražných světel, která budou montována na vozidlo po dni účinnosti této vyhlášky,

c) nesmí být trvání světelného záblesku delší než $\frac{\mathrm{0,6}}{\mathrm{f}}$

a) musí mít přerušování výstražného světla kmitočet (f) 120—300 cyklů za 1 minutu;

(1) Vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí mít vnitřní osvětlení podle ustanovení odstavců 2 až 5.

(2) Budka řidiče motorových vozidel, karosérie osobních automobilů a karosérie autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být uvnitř tak osvětlena, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením u osobních automobilů nejméně 6 lx, u nákladních automobilů a autobusů nejméně 40 lx, měřeno na obvodu věnce volantu. Osvětlení musí mít zvláštní spínač, aby se dalo zapnout i bez vnějšího osvětlení vozidla.

(3) Kontrolní přístroje na přístrojové desce musí být osvětleny při zapnutí vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla, zejména se přístroje nesmějí zrcadlit v čelním skle.

(4) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí být možno je ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla na vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při plně tlumeném osvětlení 5 lx v kterémkoli přímo osvětlovaném místě karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

(5) Skříňová vozidla musí být uvnitř osvětlena svítidly chráněnými proti poškozování a musí mít osvětleny vstupní a výstupní schůdky a jejich nejbližší okolí. Osvětlení musí být možno uvést v činnost samostatným spínačem bez ohledu na činnost jiných světel na vozidle a jen při otevřených dveřích.

(1) Motorová vozidla, s výjimkou pásových vozidel s největší konstrukční rychlostí nepřevyšující 8 km/h, musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu, které musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoli podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo záměně zvukových vlastností. Zařízení musí, je-li uvedeno dočasně v činnost, vydávat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy apod., nejsou přípustná; pro jednostopá vozidla o objemu válců do 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h se povolují výstražné zvonky [§ 76 odst. 2 písm. h)].

(2) Na vozidle smí být namontováno jen zvukové výstražné zařízení schválené pro daný typ vozidla (§ 9); musí vyhovovat při dodržení příslušné technické normy,¹⁴³) při umístění mikrofonu 7 m před vozidlem a ve výši v rozmezí 0,5 až 1 m nad rovinou vozovky a při motoru vozidla v klidu hladinou vydávaného hluku níže uvedeným hodnotám:

	nejméně	nejvýše
- jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm3 bez akumulátoru	76 dB (A)	104 dB (A)
- ostatní jednostopá motorová vozidla a vícestopá motorová vozidla s největší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h	89 dB (A)	104 dB (A)
- ostatní motorová vozidla	93 dB (A)	104 dB (A)

(3) Vozidla záchranné služby a vozidla ozbrojených sborů a požární ochrany, která jsou vybavena zvláštními výstražnými světly, mohou kromě předepsaných zvukových výstražných zařízení mít ještě zvláštní zařízení vydávající typická zvuková znamení, u nichž musí být spodní hranice hladiny zvuku nejméně 105 dB (A).

(4) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Motorová vozidla s řidičskou budkou nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním výkonným, motoricky poháněným stěračem pro čištění vnějšího povrchu čelního skla.

- u elektrických nebo vzduchotlakových stěračů při otáčkách motoru vozidla odpovídajících jízdě rychlostí 30 km/h se zařazeným nejnižším převodovým stupněm a se současně zapojenými tlumenými světly, topením a větráním, a jsou-li samostatné, s odmrazovacím a odmlžovacím zařízením čelního skla,
(2) Motorová vozidla — s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 3 — musí být opatřena schválenými¹⁴⁴) stěrači, u nichž je možné stírání se dvěma nebo více frekvencemi. U nákladních automobilů, silničních tahačů a autobusů, u nichž vzdálenost mezi osou otáčení ramena a nejvzdálenějším koncem stírací lišty přesahuje 600 mm, musí být vyšší frekvence nejméně 45 cyklů za minutu (na vlhkém čelním skle), nižší frekvence nejméně 20 cyklů za minutu a rozdíl mezi oběma frekvencemi nejméně 15 cyklů za minutu. U ostatních motorových vozidel musí být vyšší frekvence nejméně 60 cyklů za minutu (na vlhkém čelním skle), nižší frekvence nejméně 20 cyklů a nejvýše 50 cyklů za minutu; rozdíl mezi oběma frekvencemi musí však být nejméně 15 cyklů za minutu.¹⁴⁵) Požadované činnosti stěračů musí být dosaženo již
- u podtlakových stěračů za běhu motoru, kdy je dosažen nejnižší rovnoměrný chod motoru.

(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h mohou být vybavena samočinnými stěrači s jedinou frekvencí vyšší než 30 cyklů za minutu.

(4) Motorová vozidla, jež mají před řidičem průhledný ochranný čelní kryt takového provedení, které nedovoluje řidiči za deště nebo sněžení bezpečný výhled mimo něj, musí mít buď samočinný stěrač nebo průzorový otvor (štěrbinu apod.).

(5) U automobilů, motocyklů a skútrů musí být stěrač řešen tak, aby se rameno stěrače po vypnutí stěrače z činnosti samočinně vracelo do základní polohy. Rameno stěrače musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění skla. Stěrače musí vykazovat dostatečný čistící účinek na celé stírané ploše při rychlostech do 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla, ale nepřevyšující 130 km/h.

- u osobních automobilů překrývat nejméně 75 % velké a 99 % malé vztažné plochy,¹⁴⁶)
(6) Stíraná plocha, která je částí povrchu čelního skla čištěného činností stěračů a ostřikovačů, musí
- u ostatních motorových vozidel být co největší.

(7) Osobní a nákladní automobily a autobusy musí být ke zlepšení výhledu za chladného a vlhkého počasí vybaveny dostatečně účinným zařízením pro odmrazování při teplotách do —15 °C a pro odmlžování čelního skla;¹⁴⁷) toto ustanovení se vztahuje přiměřeně také na boční a zadní skla.

(8) Motorová vozidla s řidičskou budkou nebo s uzavřenou karosérií, s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, musí být opatřena výkonným ostřikováním čelního skla do plochy stírané stěrači. Systém ostřikování čelního skla musí být schopen činnosti v celém rozsahu provozních rychlostí vozidla. Tento systém musí být vybaven nádržkou na kapalinu o objemu nejméně 1 dm³, umístěnou ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu při doplňování. Tato podmínka je splněna rovněž v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování výjimatelná. Systém musí být z materiálů, které se nepoškodí ani nepraskají při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80 °C. Ostřikování může být prováděno svalovou silou řidiče nebo motoricky poháněným čerpadlem a musí být spolehlivě činné při teplotách +65 °C až —15 °C s kapalinou, která netuhne při nízkých teplotách. Činnost systému ostřikování se nesmí zhoršit, je-li jako kapaliny použito 50 % metyl- nebo izopropyl-alkoholu.

(9) U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 130 km/h a u dálkových luxusních a turistických autobusů musí být zařízení pro ostřikování s motorickým pohonem; toto zařízení musí být provedeno tak, aby je bylo možno ponechat na žádanou dobu společně se stěrači v činnosti, aniž řidič trvale působí na ovladač. Objem nádržky na kapalinu musí být nejméně 1,4 dm³, u autobusů 2,8 dm³.

(10) Ustanovení odstavců 2 až 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Každé motorové a přípojné vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení‟) vznikající při provozu nepřesáhlo přípustné mezní hodnoty rušení.¹⁴⁸) Vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být z hlediska odrušení schválena.¹⁴⁹)

(2) Výrobce vozidel musí nejméně jednou ročně provést statistické kontrolní měření odrušení nejméně šesti namátkově vybraných vozidel všech hromadně vyráběných typů. U dovážených vozidel musí dovozce předložit jednou ročně osvědčení o shodnosti výroby se schváleným typem z hlediska odrušení.

(3) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou hranici (při výměně originálních dílů, zejména částí vysokonapěťového systému zapalování, regulátorů nabíjení, dynama apod., za díly nepůvodní, dodatečné montáži doplňkových zdrojů elektrické energie apod.).

(1) Průhledné ochranné sklo před řidičem (dále jen „čelní sklo‟), výplně všech ostatních oken (i střešních) a mezistěn, rovné nebo ohýbané, musí být u motorových a jejich přípojných vozidel ze schváleného¹⁵⁰) bezpečnostního skla,¹⁵¹) aby se při rozbití snížilo nebezpečí zranění na nejmenší možnou míru.

(2) Čelní, postranní a zadní skla karosérie automobilů nebo budky řidiče musí být pro výhled dokonale průhledná, s vysokou světelnou propustností a bez optického a barevného zkreslování.¹⁵²) Čelní skla musí být leštěná nebo zpracovaná jinak s rovnocennou kvalitou povrchu a při prasknutí musí zabezpečovat alespoň částečnou viditelnost, aby bylo možno vozidlo bezpečně zastavit.

(3) U autobusů a osobních autobusových přívěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

(4) Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být bezpečnostní čelní skla automobilů vrstvená.

- vnitřních mezistěn a přepážek,
- oken skládacích dveří (např. u autobusů),
(5) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita pro zasklení:
- otevíracích střešních oken,
- ochranných čelních krytů jednostopých vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče.
- oken přípojných vozidel za osobní automobily,

(6) Nekryté hrany zasklení — např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn apod. — musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

(7) Karosérie a budka řidiče motorového vozidla musí mít dvě clony proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem a musí se dát snadno a jednou rukou beze změny polohy trupu nastavovat.¹⁵³) Budka řidiče zemědělských a lesnických traktorů musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

(8) Clona proti slunci nesmí být provedena z lehce vznětlivého materiálu. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být clona proti slunci provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; držák clony proti slunci musí mít — je-li proveden z tuhého materiálu — poloměr zakřivení větší než 3,2 mm u hran, které mohou přijít ve styk s hlavou řidiče nebo spolujezdce.¹⁵⁴)

(9) Ustanovení odstavců 1, 2, 4, 5, 7 a 8 druhé věty neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Motorová vozidla musí být v zorném poli řidiče vybavena počítačem ujeté vzdálenosti nebo motohodin a rychloměrem. Toto ustanovení se nevztahuje na motorová vozidla s plnými obručemi, na vozidla s gumovými pásy, na motorové vozíky pro invalidy, na vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, na vozidla vybavená tachografem, který obsahuje rychloměr, na jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm³ a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h.

(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 40 km/h, které mají celkovou hmotnost větší než 7 t, musí být vybaveny tachografy v zorném poli řidiče. Toto ustanovení se nevztahuje na autobusy používané v městské hromadné dopravě osob.

b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80 : 20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;

(3) Počítače ujeté vzdálenosti, počítače motohodin, rychloměry a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

3hodinový	24 hodin,
6hodinový	48 hodin,
12hodinový	62 hodin,
24hodinový	168 hodin.

e) tachografový hodinový strojek a jeho údaje nesmí vykazovat při jednom natažení strojku odchylky větší než ± 2 minuty za 24 hodin. Doba chodu strojku na jedno natažení musí být nejméně pro záznam

a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu-dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;

c) rychloměry - i v tachografech - musí spolehlivě a zřetelně udávat rychlost vozidla v rozsahu posledních dvou třetin stupnice, avšak při rychlosti nad 50 km/h s odchylkou nejvýše + 8 % od okamžité skutečné rychlosti vozidla; při rychlostech vozidla od 20 km/h do 50 km/h nesmí být údaj rychloměru nižší než rychlost skutečná. Ukazatel rychlosti vozidla smí kmitat v rozsahu posledních dvou třetin stupnice v rozmezí ± 1 % oblouku celé stupnice, v první třetině v rozmezí ± 5 % oblouku;

d) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů;

(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich náhon musí být u nákladních automobilů a autobusů plombován.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(1) Vozidlo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukčním provedením ani svou činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících; systém vytápění musí rozdělovat teplo co nejrovnoměrněji po celém prostoru pro cestující; systém vytápění a větrání — provedený jakýmkoli způsobem — musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.¹⁵⁵)

(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být systém vytápění a větrání snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních¹⁵⁶) z místa řidiče beze změny polohy trupu.¹⁵⁷) Toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. U zvláštních motorových vozidel (část třetí) musí vytápění a větrání odpovídat příslušným technickým normám.¹⁵⁸)

(3) K vytápění vozidel je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí tyto mít stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení¹⁵⁹) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — a k vlastnímu ohřevu vytápěného prostoru nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů nebo návěsů určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být odizolovány.¹⁶⁰)

b) u autobusů městské dopravy musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁶¹) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 14 °C. Na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;

(5) Systém vytápění musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

c) povrchová teplota v bezprostředně přímo přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sedění nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů městské dopravy, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů městské dopravy.

a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů městské dopravy, musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie¹⁶¹) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 18 °C za jízdy. U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 80 km/h musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne menší než 80 km/h a ne větší než 140 km/h;

(6) Systém větrání prostoru karosérie musí být přetlakový a musí zajišťovat:

b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů v prostoru pro cestující při uzavřených oknech a dveřích nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu při stojícím vozidle (vztaženo na objem větraného prostoru) a nejméně 45 m³ vzduchu za 1 hodinu na každou osobu (sedící i stojící) za jízdy vozidla rychlostí, odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla. Přitom část systému větrání musí působit jako odsávací zařízení vstupující v činnost při jízdě vozidla.

a) u osobních automobilů, popřípadě v prostoru budky řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů při zavřených oknech a dveřích nejméně 45 m³ vzduchu na 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla;

(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — vyhovovat těmto požadavkům:
- zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelná pojistka),
- palivo musí být shodné s palivem pro pohon vozidla,
- instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.
- nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru; při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
- ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
- u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
- spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 0,5 bar (kp/cm²) (zkouška na těsnost),

(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

(1) Motorová a skříňová přípojná vozidla musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenčí; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenčí uzamykatelné.

(2) Motorová vozidla musí být při stání (parkování) zajištěna proti neoprávněnému použití dostatečně účinným zajišťovacím zařízením. Uzamčení dveří, vyjmutí klíčku zapalování, odejmutí řadící páky, volantu nebo řídítek se v tomto smyslu nepovažuje za zajištění.

- převodovku,
(3) Motorová vozidla, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 4, musí mít zajišťovací zařízení vytvořené takovou kombinací ústrojí, které zabraňuje spuštění motoru normálním ovládáním a zároveň zařízením působícím na jedno z následujících ústrojí:
- řízení,
- zařízení zabraňující běhu motoru.
- řadící páku nebo ovládání řazení převodu,

- řadící páku nebo ovládání řazení převodů,
(4) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, jednostopá a třístopá motorová vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 1 t musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z následujících ústrojí:
- řízení,
- paprsky nebo ramena kol.
- zařízení zabraňující běhu motoru,
- převodovku,

f) zámky zajišťovacího zařízení mohou být buď na patentní klíče, nebo kombinační; oba systémy musí být řešeny tak, aby počet možných různých kombinací uzamknutí byl nejméně 1000;

(5) Zajišťovací zařízení podle odstavců 3 a 4 musí být schváleno¹⁶²) a musí zejména vyhovovat těmto požadavkům:

k) jestliže uvedení zajišťovacího zařízení v činnost vyžaduje jiné energie než svalové, musí být tato energie použita pouze k ovládání zamykacího a odemykacího systému zařízení; zařízení musí být udržováno v zamčeném nebo odemčeném stavu (poloze) prostředky pouze mechanickými.

j) zajišťovací zařízení působící na řadící páku převodovky musí být schopno zabránit jakémukoliv řazení. U převodovek s ručním ovládáním musí být zajišťovací zařízení uzamykatelné v poloze zpětný chod nebo v poloze neutrál, anebo jen v poloze zpětný chod, u automatických převodovek v poloze P-parkování nebo v poloze N-neutrál, anebo jen v poloze P-parkování;

i) zajišťovací zařízení působící na řízení musí být dostatečně dimenzováno tak, aby odolalo působení statického momentu 196 Nm (20 kpm) v obou směrech otáčení volantem, a to bez poškození řídícího mechanismu, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;

h) musí být takové, aby nemohlo dojít k mimovolnému uvedení zajišťovacího zařízení v činnost, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;

g) zámky kombinační mohou být buď číslicové nebo písmenové, musí však mít vždy nejméně 3 volicí číslicové nebo písmenové polohy;

e) zámky musí být do zajišťovacího zařízení vozidla, s výjimkou vozidel jednostopých a tříkolových, zabudovány pevně;

d) nesmí být k vozidlům, s výjimkou jednostopých a tříkolových, dodáváno jako volné příslušenství, nýbrž musí být na vozidle jako trvalá součást výbavy vozidla; zařízení musí být k orgánům uvedeným v odstavcích 3 a 4 připevněno tak, že v uzamčeném stavu i po odmontování krytů může být demontováno pouze speciálním nářadím; pokud by se zařízení mohlo stát neúčinným uvolněním některých šroubů, musí být tyto šrouby kryty částmi zajišťovacího zařízení při jeho uzamčeném stavu;

c) musí být konstruováno tak, aby nemohlo být nepovolanou osobou jednoduchými prostředky, nepředepsaným klíčem nebo postupem rychle a nenápadně uvedeno mimo činnost (odjištěno), vyřazeno z činnosti nebo zničeno;

b) musí být konstruováno tak, aby bylo nutno pro zajištění a odjištění použít jen jednoho klíče, který se vkládá do jednoho zámku; klíč k zajišťovacímu zařízení nesmí být možno zcela vyjmout, pokud zařízení nevstoupilo v činnost; tato podmínka nemusí být splněna u zámků řízení, jestliže klíč může být vyňat v poloze jiné než uzamykací; v tomto případě však musí být zařízení konstruováno tak, aby nebylo možno dosáhnout této polohy a vyjmout klíč mimovolně;

a) musí být konstruováno tak, že pokud není uvedeno mimo činnost (tj. odjištěno), není možné ani spuštění motoru normálním ovládáním, ani jízda vozidla vlastní silou;

(6) Zajišťovací zařízení může být též vybaveno schválenou¹⁶²) zvukovou nebo optickou výstrahou; výstražné signály musí být krátké a musí samočinně skončit do uplynutí nejvýše 30 s; signály se mohou opakovat jen tehdy, pokud znovu dojde k neoprávněné manipulaci se zajišťovacím zařízením; pro zvukovou výstrahu smí být použito pouze zvukové výstražné zařízení namontované na vozidlo (§ 55); pro optickou výstrahu smí být použito pouze záblesku tlumených světel vozidla.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí jen pro vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974.

- tažných vozidel určených ke spojování s jednonápravovými přívěsy o celkové hmotnosti do 3,5 t.
- vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a), b),
(1) Vozidla, která jsou určena k tažení, musí být vybavena spojovacím zařízením normalizovaných spojovacích a připevňovacích rozměrů. Zařízení musí přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou mechanickou pojistkou. Zařízení musí působit samočinně nebo polosamočinně (druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinná zařízení jsou přípustná pouze u
V každém případě však musí být provedení spojovacího zařízení provozně bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovacím zařízením nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy a přívěsy s nájezdovou brzdou.

a) jednostopých motorových vozidel pro tažení jednokolových přívěsů musí být provedeno křížovým kloubem,

(2) Spojovací zařízení

c) u ostatních vozidel pro tažení přívěsů musí být provedeno systémem válcový čep-oko; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, u speciálních terénních vozidel a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí je přípustný též systém hák-oko, má-li tažný přívěs odpovídající oko oje.

b) osobních a dodávkových automobilů pro tažení jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti do 3,5 t musí být provedeno s koulí ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N (100 kp) ve svislém směru; celý spoj, tj. koule tažného a závěs přípojného vozidla musí být schválen,¹⁶³)

(3) Spojovací zařízení pro tažení přívěsu musí umožnit pohyb jeho oje nejméně

- ve svislé rovině	± 20°,
- ve vodorovné rovině	± 75°,
u zemědělských a lesnických traktorů	± 60°,
- okolo podélné osy závěsného zařízení	± 25°,
u zemědělských a lesnických traktorů	± 20°.

(4) Automobily o celkové hmotnosti větší než 12 t, určené k tažení přívěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t, které jsou určeny pro mezinárodní dopravu, musí být vybaveny schváleným¹⁶⁴) zařízením systému válcový čep—oko o průměru 50 mm není dovoleno u jiných vozidel nově uváděných do provozu. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj. závěs—oj smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.

(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému válcový čep-oko, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií pouze nazad, smí mít osu válcového čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho přídi) nejvýše 300 mm.

Zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny závěsy pro pojistné spojovací zařízení dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.
- ostatní vozidla závěsy pro křížové zavěšení.
- vozidla s kulovým závěsem podle odstavce 2 písm. b) závěsy pro křížové nebo vidlicovité zavěšení podle § 66 odst. 6,
(6) Vozidla — s výjimkou jednostopých — která jsou určena k tažení přívěsů, musí být kromě hlavního spojovacího zařízení vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana, řetězy), a to

(7) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k zvláštním motorovým vozidlům uvedeným v části třetí, musí být upevněno k oji tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena.¹⁶⁴)

(8) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za jednostopá motorová vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy), které musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Přívěsy za zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením podle předcházející věty dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

(9) Dvou- a vícenápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak, aby se nemohla dotknout vozovky, na níž přívěs stojí nebo po níž jede, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem se mohlo dít s nejmenší možnou námahou. Oj těchto přívěsů musí mít pokaždé oko v přibližně stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla, nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.

(10) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg přesahuje 245 N (25 kp), musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou část před nápravou nebo oj vybavenu podpěrným zařízením, které
- umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu samočinně nebo — u závěsů s koulí — s nejmenší námahou zapojeno do spojovacího zařízení tažného vozidla.
- zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu k obsluze vozidla,

(11) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a mezi osou točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části karosérie opsaný z osy točnice.

- ve vodorovné rovině v rozsahu ± 90°, tj. 180° celkově,
(12) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď polosamočinnou nebo samočinnou točnici, odpovídající nejvyššímu povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné vychýlení tahače a návěsu
- v příčné svislé rovině nejvýše ± 3°.
- ve svislé podélné rovině nejméně ± 8°,

(13) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena¹⁶⁴) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.

(15) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému zatížení návěsem.

- části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.
- části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6° je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku s rovinou točnice je 2,09 m,
(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena i co do umístění,¹⁶⁴) které musí splňovat zejména tyto požadavky:
- svou horní plochou musí být výše než 1,25 m ve stavu zatížení návěsem a níže než 1,47 m ve stavu bez zatížení návěsem,

(21) Ustanovení odstavce 1 třetí až páté věty, odstavce 2 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 druhé věty a odstavců 10 až 14 a 16 až 18 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(20) Vozidla — s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) — jež jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít na zadní části karosérie zřetelně a kontrastně vyznačenu nejvyšší přípustnou celkovou hmotnost přípojného vozidla, které je možno bezpečně vléci za všech provozních podmínek. Rozměry tohoto vyznačení stanoví § 80 odst. 3.

(19) Tyče nebo lana k tažení vozidel uvedených v odstavci 18 musí být zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200x200 mm.¹⁶⁶)

(18) Motorová vozidla o pohotovostní hmotnosti větší než 400 kg musí být vpředu konstrukčně upravena a provedena tak, aby je bylo možné - tyčí nebo lanem - táhnout jinými vozidly (vyproštění, odtažení); motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno táhnout tyčí. U pojízdných pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod. lze takové zařízení umístit vzadu.

- spodní části návěsu — tzv. labutí krk — za svislou osou čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.
- i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad myšlenou rovinou točny musí ležet uvnitř válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,
(17) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15 t a se svislým zatížením na spojovací čep nejvýše 20 t musí být schválen i co do umístění,¹⁶⁴) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

(16) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislá zatížení nejvýše 20 t musí být schválen¹⁶⁴) a musí mít průměr činné části 50,8 mm.¹⁶⁵)

(1) Všechny automobily o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí být opatřeny předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci nárazníků.

(2) Nárazníky nesmějí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou zranit chodce; povrch nárazníků, které nejčastěji vstupují ve styk s jiným vozidlem, např. kly, musí být pokryt pryží nebo jiným měkkým materiálem. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla, směrem k jeho podélné ose tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí (zaklesnutí, zachycení) s jiným vozidlem nebo chodcem či cyklistou apod. Tuhé vnější hrany nárazníku nebo klů, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem, musí být zaobleny s poloměrem nejméně 10 mm.

(3) Nárazník v celé šířce rozchodu kol a při zatížení vozidla v mezích povolené užitečné hmotnosti svými horními okraji - nebo je-li opatřen svislými kly, horními okraji klů - musí být výše než 420 mm a dolními okraji nesmí být výše než 590 mm od roviny vozovky. V těchto rozmezích musí být povrch nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou překážkou souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.

(4) Nárazník a jeho držáky včetně upevnění musí být konstruovány tak, aby po stránce pevnosti bez poškození vozidel vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného a s nezařazeným převodovým stupněm na vodorovné rovině.

- nemají plošinu nebo skříň,
- mají plošinu nebo skříň, která v zadní části je širší než 600 mm a je v této části od povrchu vozovky výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm při nezatíženém stavu vozidla.
(5) Automobily o celkové hmotnosti nad 3,5 t a přívěsy a návěsy musí být na zádi opatřeny zařízením proti vklínění malých vozidel podle odstavce 6, jestliže

(6) Zařízení proti vklínění nesmí mít spodní hranu výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm od povrchu vozovky při nezatíženém stavu vozidla. Toto zařízení musí být v celé šíři zadní části vozidla nebo nejvýše o 100 mm užší z každé strany vozidla. Provedení může být průběžné nebo dělené; je-li použito děleného zařízení, nesmí být vzájemná vzdálenost mezi vnitřními obrysovými kraji částí zařízení větší než 600 mm. Zařízení musí být pod vozidlem v úrovni zadního obrysu vozidla, nejvýše však 450 mm od něho směrem pod vozidlo, u sklápěčkových vozidel 600 mm.

(7) Zařízení a jeho upevnění musí být provedeno tak, aby nemělo ostré okraje a aby jeho letmá vodorovná ukončení u bočních obrysů vozidla omezovala na nejmenší míru možnost zachycení osob nebo vozidla a jejich poranění nebo poškození.

(8) Zvláštní zařízení proti vklínění není nutné, jestliže rám vozidla nebo karosérie vozidla ve své zadní části svým provedením vyhovuje podmínkám odstavců 6 a 7.

(9) Ustanovení odstavců 5 až 8 neplatí pro vozidla s právem přednostní jízdy,¹⁶⁷) tahače návěsů, rozpojitelné přívěsy pro přepravu klád a dlouhého dříví a pro stavební a pracovní stroje, jejichž provoz na veřejných pozemních komunikacích je omezen na nejmenší míru.

(10) Nárazníkem a zařízením proti vklínění malých vozidel nemusí být opatřena vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; pokud však takové vozidlo je opatřeno zařízením proti vklínění malých vozidel, musí toto zařízení splňovat podmínky odstavců 6 a 7.

(1) Motorová vozidla a návěsy, určené nebo použité pro přepravu tyčového materiálu, trámů a podobných nákladů, které posunem při náhlém prudkém brzdění mohou ohrozit bezpečnost osob v budce řidiče, musí být konstruovány nebo vybaveny tak, aby splňovaly podmínky stanovené v odstavcích 2 až 7.

(2) Ložná plocha nebo nákladní prostor vozidel¹⁶⁸) musí být vybaveny zařízením k upevnění nákladu, a to v počtu dostatečném pro spolehlivé upevnění nákladu.

(3) Vozidlo musí být opatřeno ochranným štítem (dále jen „štít“) v přední části přepravní plošiny nebo mezi zadní stěnou budky řidiče a touto plošinou, nebo je-li vozidlo bez plošiny, mezi zadní stěnou budky řidiče a nákladem. Štít může být snímatelný.

(4) Štít nesmí mít šířku menší, než je šířka budky, popřípadě kabiny řidiče. Štít musí být vysoký alespoň jako výška nákladu, nejméně však 800 mm nad ložnou plošinou.

(5) Štít se smí upevňovat pouze:

a) bezprostředně na rám nebo jinou nosnou konstrukci vozidla,

b) na přední čelo ložné plošiny,

c) u soupravy tahače s návěsem na přední čelo ložné plošiny návěsu,

d) na kostru budky řidiče spojené přímo s karosérií.

(6) Štít a jeho upevnění včetně upevnění ložné plošiny na rám nebo jinou nosnou konstrukci (v případě upevnění štítu na přední čelo ložné plošiny) musí být takové, aby bez jakéhokoliv poškození odolal rovnoměrně rozloženému tlaku 7850 N (800 kp) z každé započaté tuny dovoleného nákladu vozidla.¹⁶⁹)

(7) Štítem nemusí být vybavena motorová vozidla, jestliže přední čelo jejich karosérie a plošina nebo zadní stěna budky řidiče spojené přímo s karosérií svým provedením a upevněním odpovídají požadavkům odstavců 4 až 6, a motorová vozidla, u kterých náklad jde mimo budku řidiče, jako např. vozidla s bočně neseným nákladem nebo nákladem, umístěným a upevněným pod vlastní budkou řidiče apod.

(1) Osobní automobily uvedené do provozu po 1. 1. 1969 musí být vybaveny na předních místech k sezení bezpečnostními pásy pro dospělé osoby (dále jen „bezpečnostní pásy“) a příslušnými kotevními úchyty v karosérii; bezpečnostními pásy nemusí být vybavena vozidla dosud neevidovaná a jezdící pod prozatímní státní poznávací značkou.

(2) Osobní automobily uvedené do provozu před 1. 1. 1969 musí být vybaveny na předních sedadlech bezpečnostními pásy, jen pokud jsou vybaveny předepsanými kotevními úchyty v karosérii (odstavce 3 až 5).

(3) Bezpečnostní pásy - s výjimkou pásů uvedených v odstavci 4 - musí být s tříbodovým uchycením;¹⁷⁰) federální ministerstvo dopravy může stanovit jiný způsob uchycení.

(4) Bezpečnostní pásy s dvoubodovým uchycením¹⁷⁰) jsou přípustné pro
- zemědělské a lesnické traktory, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje.
- sedadla, která přímo nesousedí se vstupními nebo výstupními dveřmi vozidla,¹⁷¹)
- prostřední sedadla; pro tato sedadla je přípustný jen pás břišní,
- vozidla se sklopnou, shrnovací nebo odnímatelnou střechou,

(5) Kotevní úchyty v karosérii uvedené v odstavcích 1 a 2 musí umožnit upevňování bezpečnostních pásů pevnostními šrouby se závitem 7/16 - 20 UNF 2B.

(6) Bezpečnostní pásy a kotevní úchyty v karosérii musí být schváleny.¹⁷²)

(7) Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být bezpečnostními pásy a příslušnými kotevními úchyty v karosérii vybavena zadní sedadla osobních automobilů, sedadla budek řidičů nákladních automobilů, sedadla řidičů autobusů a sedadla pro cestující v dálkových autobusech. Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být zadní sedadla osobních automobilů a sedadla pro cestující v dálkových autobusech vybavena též bezpečnostními pásy pro děti. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 60 km/h a pro autobusy městské dopravy, které nejsou provozovány mimo obec.

(1) Pro přípojná vozidla (dále jen „přívěsy“) za osobní automobily platí všechna ustanovení,¹⁷³) platná pro ostatní přípojná vozidla, pokud dále není uvedeno jinak.

(2) Celková hmotnost přívěsu nesmí být větší než 80 % pohotovostní hmotnosti tažného vozidla.

(3) Přívěsy nesmějí být používány k přepravě osob.

(4) Výška přívěsu nesmí být větší než 1,7 násobek rozchodu kol.

(5) Pokud příslušný republikový orgán při schvalování technické způsobilosti typu přívěsu nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší rychlost přívěsu vyšší než 80 km/h.

(6) Přívěsy, jejichž celková hmotnost převyšuje 350 kg, musí být rovněž vybaveny pojistným závěsným zařízením, kterým se připojují k tažnému vozidlu křížově nebo vidlicovitě, přičemž vrchol vidlice smí být pouze na tažném vozidle.

(7) Závěsná zařízení přívěsů musí splňovat podmínky § 62.

(1) Jednostopá motorová vozidla musí být opatřena stojánkem nebo jiným zařízením, umožňujícím jejich bezpečné postavení, opustí-li je řidič.

(2) Primární řetěz, a pokud je použit, také sekundární řetěz musí mít bezpečnostní řetězové kryty.

(3) Při použití ochranných krytů (kolen apod.) nesmějí tyto přesahovat největší šířku měřenou přes řídítka vozidla a nesmějí snižovat manévrovací schopnost a ovládání vozidla. Mezi ovládacími orgány vozidla (řazení převodů, spojky, brzdy, akcelerace apod.) a pevnými částmi vozidla (nádrž, převodovka, kryty apod.) musí být ve směru obvyklého přístupu k těmto orgánům a jejich pohybu dostatečně velký, nejméně 70 mm široký volný prostor; u pedálů se tato hodnota posuzuje od středu nášlapných ploch na obě strany.

(4) Je-li jednostopé motorové vozidlo vybaveno dalším sedadlem nebo místem pro spolujezdce, musí být rovněž vybaveno odpovídajícími opěrami pro nohy (§ 32 odst. 9).

(5) Všechny ovládací orgány vozidla, které mohou při dopravní nehodě zvětšit vážnost zranění jak řidiče, tak osob střetnuvších se s vozidlem, musí být zakončeny tak, aby bylo možno do této části vepsat kouli o průměru nejméně 19 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(6) Postranní vozík může být určen pro přepravu jedné dospělé osoby nebo nákladu; musí být schváleného typu a smí být připojen jen k jednostopému motorovému vozidlu, u něhož objem válců motoru je nejméně 170 cm3 a jehož konstrukce toto připojení umožňuje.

(7) Celková hmotnost postranního vozíku nesmí být větší než 60 % celkové hmotnosti jednostopého motorového vozidla.

(8) Rozvor mezi kolem postranního vozíku a předním kolem jednostopého motorového vozidla nesmí být větší než rozvor kol tažného vozidla.

(9) Přívěsný vozík za jednostopé motorové vozidlo je určen pouze pro přepravu nákladů; smí být připojen k jednostopému motorovému vozidlu, jehož konstrukce připojení umožňuje.

(10) Celková hmotnost přívěsného vozíku nesmí být větší než 50 % pohotovostní hmotnosti jednostopého motorového vozidla; přívěsný vozík nemusí být vybaven brzdou.

(11) Vzdálenost nápravy nebo osy kola přívěsného vozíku od osy zadního kola tažného vozidla nesmí být větší, než je rozvor kol tažného vozidla.

(12) Za jednostopé motorové vozidlo s postranním vozíkem lze připojovat ještě přívěsný vozík za podmínky, že objem válců motoru je větší než 450 cm3 a kolo postranního vozíku je jím poháněno.