Dávky důchodového zabezpečení
Starobní důchod
Invalidní (částečný invalidní) důchod
Výše invalidního důchodu členů družstev s vyšší úrovní hospodaření
Dávky rodinných příslušníků družstevníků při pracovním úrazu
Důchody pozůstalých
Jiné důchody a dávky

(1) Na starobní důchod má nárok člen družstva, který byl pracovně činný nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let; členka družstva má nárok na starobní důchod, jestliže byla pracovně činná nejméně 25 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhla věku aspoň

a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí,

b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti,

c) 55 let a vychovala dvě děti,

d) 56 let a vychovala jedno dítě,

e) 57 let a nevychovala žádné dítě.

(2) Při posuzování nároku členky družstva na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů.

(3) Nárok na starobní důchod má též člen (členka) družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let.

(4) Nárok na starobní důchod má též člen družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 15 roků (jde-li o členku družstva, nejméně 10 roků) a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 65 let.

(5) Do dob 20 roků, popřípadě 15 (10) roků pracovní činnosti podle odstavců 3 a 4 se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.

(6) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže člen (členka) družstva nebyl pracovně činný nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.

(1) Základní výměra starobního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítá od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti 1 % průměrné měsíční pracovní odměny, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(3) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60% průměrné měsíční pracovní odměny.

(4) Starobní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který je pracovně činný po vzniku nároku na starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny a při neukončeném roku pracovní činnosti o 1 % průměrné měsíční pracovní odměny za každé tři měsíce pracovní činnosti.

(2) Starobní důchod podle § 44 odst. 1 a 3 činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně
440 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň rok,
480 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň dva roky,
520 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň tři roky.

(3) Starobní důchod podle § 44 odst. 4 činí po zvýšení podle odstavce 1 nejméně
330 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň rok,
360 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň dva roky a
400 Kčs měsíčně, trvala-li další pracovní činnost celkem aspoň tři roky.

(4) Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(5) Starobní důchod se po dobu další pracovní činnosti v družstvu (zaměstnání) neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 96).

(1) Starobní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně; jde-li o starobní důchod se zvýšením za dobu další pracovní činnosti po vzniku nároku na tento důchod, nesmí důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) přesahovat částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3.

(4) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny (odstavec 3).

(5) Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

(1) Základní výměra starobního důchodu členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, činí:

v důchodovém pásmu	při průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny		základní výměra důchodu
	nad Kčs	do Kčs	měsíčně Kčs
I.	-	300	230
II.	300	450	270
III.	450	600	310
IV.	600	750	350
V.	750	900	390
VI.	900	1150	440
VII.	1150	1400	500
VIII.	1400	1650	560
IX.	1650	-	650

(2) Za každý rok pracovní činnosti v družstvu, vykonávané po dosažení věku 18 let, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši, se k základní výměře starobního důchodu přičítá 1 % její výše, ne však celkem více než 20 % základní výměry důchodu. Z náhradních dob se do doby pracovní činnosti přitom započítává jen doba započitatelná podle § 40 odst. 1 písm. c); zvýšení přesahující hranici 20 % základní výměry důchodu náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu za tuto dobu.

(3) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce a úprava podle předchozích odstavců není pro důchodce výhodnější, může být starobní důchod zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(1) Členu družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, se poskytuje i při další činnosti v takovém družstvu starobní důchod určený důchodovým pásmem ve výši stanovené vládou.

(2) Nepožádá-li člen družstva o starobní důchod, ačkoliv splnil podmínky pro nárok na tento důchod, nebo vzdá-li se výplaty přiznaného starobního důchodu, zvyšuje se jeho nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti v družstvu, pokud se započítává pro vznik nároku na důchod a jeho výši, o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny. Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.

(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví družstevníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Družstevníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s družstevními orgány péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 106) si udrželi nebo získali pracovní schopnost a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se družstevníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk družstevníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitací se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží členu družstva, který byl pracovně činný po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 52) a v době trvání sociálního zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku se stal plně (částečně) invalidním.

(2) Invalidní důchod však nenáleží členu družstva, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 53).

(3) Člen družstva je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

a) je neschopen vykonávat jakoukoli soustavnou pracovní činnost nebo výkon takové pracovní činnosti by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, anebo

b) je sice schopen vykonávat soustavnou pracovní činnost, avšak jen zcela nepřiměřenou jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání.

(4) Člen družstva je částečně invalidní, jestliže jeho příjem z pracovní činnosti podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

a) dosavadní nebo jinou stejně kvalifikovanou pracovní činnost jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek nebo

b) jen jinou pracovní činnost méně kvalifikovanou.

(1) Doba pracovní činnosti potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u družstevníků ve věku

do 20 let	méně než rok,
nad 20 let do 22 let	1 rok,
nad 22 let do 24 let	2 roky,
nad 24 let do 26 let	3 roky,
nad 26 let do 28 let	4 roky,
nad 28 let	5 roků.

Doba pracovní činnosti potřebná pro nárok družstevníka ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu pracovní činnosti v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále pracovně činný, považuje se za získanou doba pracovní činnosti potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Bez ohledu na délku doby pracovní činnosti vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod,

a) stane-li se družstevník plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu nebo

b) stane-li se plně (částečně) invalidní vdova, která při vzniku plné (částečné) invalidity již nemá nárok na vdovský důchod, jestliže se stala družstevnicí nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu až do dne, kdy se stala plně (částečně) invalidní; toto ustanovení se však nevztahuje na vdovu, které z důvodu plné invalidity znovu vznikne nárok na vdovský důchod.

(1) Pracovním úrazem je úraz, který člen družstva utrpěl při pracovní činnosti v družstvu nebo v přidružené výrobě*) anebo v přímé souvislosti s takovou pracovní činností. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též člen družstva, který utrpěl úraz

a) cestou do práce a zpět, jestliže cestu podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících s pracovní činností,

b) při práci na záhumenku,

c) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

d) při výkonu veřejné funkce,

e) při některých zvláštních druzích činnosti, které stanoví prováděcí předpisy.

(2) Pracovním úrazům se kladou naroveň nemoci z povolání, jimiž se rozumějí nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu.*)

(1) Základní výměra invalidního důchodu člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí 50 % průměrné měsíční pracovní odměny, jestliže člen družstva byl pracovně činný přede dnem vzniku nároku na důchod nejméně 25 roků nebo jestliže doba jeho pracovní činnosti s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen činí nejméně 25 roků.

(2) Základní výměra invalidního důchodu uvedená v předchozím odstavci náleží členu družstva též, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků, anebo jestliže doba jeho důchodového zabezpečení (pojištění) jako člena družstva nebo jako jednotlivě hospodařícího rolníka s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let činí nejméně 20 roků. Do doby 20 roků se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.

(3) K základní výměře se přičítá 1% průměrné měsíční pracovní odměny od 26. roku pracovní činnosti za každý rok pracovní činnosti a za každý rok přičtené doby, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba pracovní činnosti vykonávané po dosažení věku 18 let.

(4) Invalidní důchod činí ke dni vzniku nároku na tento důchod nejvýše 60 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(5) Invalidní důchod vypočtený podle předchozích odstavců nesmí činit méně, než by činil důchod vypočtený podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Nesplňuje-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření podmínky uvedené v § 54 odst. 1 ani podmínky uvedené v § 54 odst. 2, avšak získal potřebnou dobu pro nárok na invalidní důchod, náleží mu invalidní důchod ve výši 50 % průměrné měsíční pracovní odměny snížený za každý rok chybějící do 25 (§ 54 odst. 1) nebo do 20 (§ 54 odst. 2) roků o 2 % průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Ustanovení § 54 odst. 5 platí obdobně.

(1) Částečný invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí polovinu invalidního důchodu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu (§ 58 odst. 2 a 4).

(2) Ustanovení § 54 odst. 5 platí obdobně.

(1) Invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrné měsíční pracovní odměny vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 54 a 55.

(2) Částečný invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by náležel při pracovním úrazu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu.

(1) Invalidní důchod člena družstva s vyšší úrovní hospodaření spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 1600 Kčs měsíčně.

(2) Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Invalidní důchod člena družstva staršího 20 let činí však nejvýše 90 % průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3.

(4) Je-li invalidní důchod jediným zrojem příjmu důchodce,
Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

a) může být invalidní důchod zvýšen, pokud pro důchodce není výhodnější ustanovení uvedené pod písm. b), na částku 550 Kčs měsíčně. Má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Invalidní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny (odstavec 3) též členu družstva staršímu 20 let;

b) může být invalidní důchod, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen až do výše 645 Kčs měsíčně, ne však nad 90 % uvedené průměrné měsíční pracovní odměny.

(1) Základní výměra invalidního důchodu člena družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, je stejná jako základní výměra starobního důchodu (§ 48).

(2) Za každý rok pracovní činnosti v družstvu, vykonávané po dosažení věku 18 let, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši, se k základní výměře invalidního důchodu přičítá 1 % její výše, ne však celkem více než 20 % základní výměry důchodu. Z náhradních dob se do doby pracovní činnosti přitom započítává jen doba započitatelná podle § 40 odst. 1 písm. c); zvýšení přesahující hranici 20 % základní výměry důchodu náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu za tuto dobu.

(3) Částečný invalidní důchod činí polovinu invalidního důchodu.

(4) Vznikla-li invalidita (částečná invalidita) pracovním úrazem, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(5) Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce a úprava podle předchozích odstavců není pro důchodce výhodnější, může být invalidní důchod zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ode dne podání žádosti též družstevníku, který se stal plně (částečně) invalidním

a) před započetím pracovní činnosti, jestliže byl pracovně činným po dobu potřebnou pro nárok na důchod; jde-li však o družstevníka mladšího 24 let, činí potřebná doba pracovní činnosti aspoň dva roky;

b) po započetí pracovní činnosti, nebyl pracovně činný po dobu potřebnou pro nárok na důchod před vznikem plné (částečné) invalidity, byl však pracovně činný po potřebnou dobu v posledních 10 letech před podáním žádosti.

(2) Družstevníku, který pro plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohl být pracovně činný vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na důchod a dosáhl věku 25 let, může být přiznán invalidní důchod až do výše 400 Kčs měsíčně.

(3) Za částečně invalidního se považuje též družstevník, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho příjem z pracovní činnosti podstatně nepoklesl; takovému družstevníku může být přiznán částečný invalidní důchod.

(1) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, jehož základní výměra byla určena podle důchodového pásma, plně invalidním v době, kdy byl členem družstva s vyšší úrovní hospodaření, bude mu invalidní důchod vyměřen podle ustanovení platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření, jen byl-li v takovém družstvu po vzniku částečné invalidity pracovně činný (§ 39). Nebyl-li takto pracovně činný, vyměří se mu invalidní důchod podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(2) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, jehož základní výměra byla určena podle důchodového pásma, částečně invalidním (§ 51 odst. 4) v době, kdy byl členem družstva s vyšší úrovní hospodaření, bude mu částečný invalidní důchod vyměřen podle ustanovení platných pro členy družstev s vyšší úrovní hospodaření, jen byl-li v takovém družstvu po vzniku invalidity pracovně činný. Nebyl-li takto pracovně činný, vyměří se mu částečný invalidní důchod podle ustanovení platných pro členy družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Rodinným příslušníkům družstevníka, kteří se stali plně invalidními (částečně invalidními) následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku a nejsou sami družstevníky, může být poskytnut invalidní (částečný invalidní) důchod.

(2) Rodinný příslušník družstevníka je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopen vykonávat jakoukoli soustavnou výdělečnou činnost nebo výkon takové činnosti by vážně zhoršil jeho zdravotní stav. Rodinný příslušník družstevníka je částečně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav došlo k podstatnému poklesu jeho pracovní schopnosti.

(3) Výchovné k invalidnímu (částečnému invalidnímu) důchodu rodinného příslušníka družstevníka ani důchody pozůstalých po rodinných příslušnících družstevníka se neposkytují.

(4) Za rodinné příslušníky se považují osoby uvedené v § 36 za podmínek v něm stanovených.

(1) Invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka činí 230 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 50 Kčs měsíčně.

(2) Částečný invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka činí 138 Kčs měsíčně a může bý zvýšen v případech hodných zřetele o 30 Kčs měsíčně.

(1) Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

a) po družstevníku, který byl pracovně činný po dobu potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod, jestliže neuplynuly od zániku sociálního zabezpečení družstevníka do dne smrti více než dva roky, nebo po družstevníku, který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání);

b) po poživateli důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(2) Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, i když nikdo z rodičů, popřípadě z osob, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou (§ 68 odst. 2), nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

a) je plně invalidní,

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 68),

c) vychovala aspoň tři děti (§ 68),

d) dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti,

e) dosáhla věku 50 let.

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v předchozím odstavci do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(4) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětovném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže jí nenáleží nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

(6) Nárok na vdovský důchod nenáleží, jestliže manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku družstevníka (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky; to však neplatí, narodilo-li se z manželství nebo z předchozího soužití dítě anebo jestliže smrt nastala následkem úrazu.

(7) Žije-li vdova ve společné domácnosti s druhem, výplata vdovského důchodu se zastaví; o zastavení výplaty rozhoduje okresní národní výbor. V případech hodných zřetele, zejména jde-li o starší vdovu, může okresní národní výbor povolit další výplatu vdovského důchodu nebo s přihlédnutím k příjmům vdovy a druha povolit výplatu tohoto důchodu ve snížené výměře. Byla-li výplata vdovského důchodu zastavena nebo vdovský důchod vyplácen ve snížené výměře, výplata důchodu se obnoví v původní výši, jestliže druh zemře nebo dojde ke zrušení soužití a vdovský důchod by náležel, kdyby vdova nežila ve společné domácnosti s druhem.

(8) Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen byla-li v době smrti manžela odkázána na něj výživou.

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu

a) starobního nebo invalidního, na který by měl družstevník (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší;

b) starobního nebo invalidního, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl pracovně činný, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení o nejnižší výměře vdovského důchodu částkou 360 Kčs měsíčně neplatí pro vdovské důchody vdov po členech družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(4) Rozvedené ženě (§ 65 odst. 5) a vdově, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 65 odst. 8), náleží vdovský důchod jen do výše příspěvku na výživu, popřípadě výživného, a nesmí být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

(6) Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4 a § 59 odst. 5). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a hrubého příjmu z výdělečné činnosti přesahuje měsíční částku 1500 Kčs.

(2) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

a) po dobu jednoho roku od smrti manžela,

b) jestliže vdova pečuje aspoň o jedno dítě (§ 44 odst. 2).

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenému) zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel družstevník (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo

b) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat k budoucímu povolání anebo je schopno se k němu připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavnou pracovní činnost (zaměstnání) nebo výkon takové pracovní činnosti (zaměstnání) by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 600 Kčs.

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 600 Kčs měsíčně.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu

a) starobního nebo invalidního, na který by měl zemřelý družstevník nebo pracující důchodce (§ 68 odst. 1 a 2) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší;

b) starobního nebo invalidního, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl pracovně činný, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 200 Kčs měsíčně a nejvýše 450 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však tento důchod jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k invalidnímu důchodu (§ 73 odst. 2).

(1) Manželce člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, který získal dobu pracovní činnosti potřebnou pro nárok na invalidní důchod nebo starobní důchod, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a

a) dosáhla věku 65 let nebo

b) je plně invalidní.

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

(4) Důchod manželky se neposkytuje manželkám členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.

(1) Zvlášť zasloužilým družstevníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury a obrany vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda stanoví podrobnosti.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody podle tohoto zákona nebo jiných předpisů.

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 68) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního.

(2) Výchovné činí měsíčně

	na 1 dítě Kčs	na 2 děti Kčs	na 3 děti Kčs	na 4 děti Kčs
k důchodu invalidnímu	140	330	680	1030
jinému	90	330	680	1030

a zvyšuje se za každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodů léčení, se vyplácí tomuto ústavu.

(7) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.