ČÁST IV
Konzulární funkce

a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob;

b) napomáhat rozvoji obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím státem a státem přijímajícím, podporovat rozvoj turistiky a jinak přispívat k rozvoji vzájemných přátelských vztahů;

c) konzulární úředník může kromě toho plnit i další oficiální konzulární funkce, pokud to neodporuje zákonům přijímajícího státu;

d) v souvislosti s plněním svých funkcí může se konzulární úředník písemně nebo ústně obracet na příslušné orgány v konzulárním obvodu.

(1) Konzulární úředník má v konzulárním obvodu právo:

a) přijímat veškerá prohlášení ohledně státního občanství, potřebná podle zákonů vysílajícího státu;

b) vést evidenci občanů vysílajícího státu;

c) vydávat, prodlužovat, anulovat pasy, vstupní, výjezdní a průjezdní víza a jiné podobné doklady, jakož i provádět v nich změny;

d) evidovat a být informován o narození nebo úmrtí občanů vysílajícího státu;

e) uzavírat a rozvádět manželství v souladu se zákony vysílajícího státu za podmínky, že obě osoby jsou občany vysílajícího státu;

f) přijímat prohlášení ohledně rodinných vztahů občanů vysílajícího státu v souladu se zákony vysílajícího státu;

g) ověřovat dokumenty.

(2) Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o úkonech v občanskoprávních otázkách provedených a evidovaných na konzulárním úřadu v souladu s bodem d) a f) odstavce 1 tohoto článku, jestliže to vyžadují zákony přijímajícího státu.

(1) Konzulární úředník má právo vykonávat v konzulárním obvodu notářské funkce podle zákonů vysílajícího státu:

a) na žádost osoby jakéhokoliv státního občanství za účelem použití ve vysílajícím státě;

b) na žádost občanů vysílajícího státu za účelem použití mimo území tohoto státu.

(2) Konzulární úředník má právo předkládat dokumenty a ověřovat správnost překladů.

(1) Konzulární úředník má právo přijímat do úschovy pro občany vysílajícího státu dokumenty, peníze, cennosti a jiný jim patřící majetek.

(2) Takové dokumenty, peníze, cennosti a majetek může být vyvezen z přijímajícího státu jen v souladu s jeho zákony.

(1) Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulárního úředníka v době co možno nejkratší o úmrtí občana vysílajícího státu a sdělí mu údaje o dědictví, dědicích, jakož i ohledně existence závěti.

(2) Příslušné orgány vyrozumějí konzulárního úředníka o dědictví na území přijímajícího státu, jestliže je dědicem občan vysílajícího státu.

(1) Konzulární úředník má právo stýkat se a jednat ve svém konzulárním obvodu s kterýmkoliv občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat veškerou pomoc, včetně právní pomoci v případě nutnosti.

(2) Příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí neprodleně příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu o uvěznění nebo jiném zadržení občana vysílajícího státu.

(3) Konzulární úředník má právo bez průtahů vstoupit ve styk s občanem vysílajícího státu, který je ve vazbě nebo jinak zadržen, nebo který odpykává trest odnětí svobody. Práva podle tohoto odstavce se uplatňují v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za podmínek, že zmíněné zákony a předpisy neanulují tato práva.

(1) Konzulární úředník má právo poskytovat veškerou podporu a pomoc lodi vysílajícího státu v přístavech, teritoriálních vodách nebo vnitrozemských vodách přijímajícího státu.

(2) Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi vysílajícího státu, jakmile lodi bude povolen volný styk s pobřežím a kapitán lodi a členové posádky budou moci navázat spojení s konzulárním úředníkem.

(3) Konzulární úředník se může obracet na příslušné orgány přijímajícího státu se žádostí o pomoc ve všech otázkách týkajících se plnění jeho povinností vůči lodím vysílajícího státu, jakož i kapitánu a členům posádky těchto lodí.

a) vyšetřovat všechny události, ke kterým došlo během plavby na lodi vysílajícího státu, vyslýchat kapitána i kteréhokoliv člena posádky lodi vysílajícího státu, kontrolovat lodní doklady, přijímat zprávy ohledně plavby a místa určení lodě, jakož i usnadňovat vstup, výstup a pobyt lodě v přístavu, pokud to neporušuje práva orgánů přijímajícího státu;

b) řešit jakékoliv spory mezi kapitánem a kterýmkoliv členem posádky včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, pokud je to stanoveno zákony vysílajícího státu, neporušuje-li to práva orgánů přijímajícího státu;

c) činit opatření za účelem nemocničního ošetření a návratu do vlasti kapitána nebo kteréhokoliv člena posádky lodě;

d) přijímat, vyhotovovat nebo ověřovat jakékoliv prohlášení nebo jiný dokument podle zákonů vysílajícího státu ve věci lodí.

(1) V případě, že by soudy nebo jiné příslušné orgány přijímajícího státu hodlaly učinit jakákoliv donucovací opatření nebo zahájit jakákoliv úřední vyšetřování na lodi vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí o tom příslušného konzulárního úředníka. Toto oznámení má být učiněno před realizací takových opatření tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen při uskutečňování těchto opatření. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyl přítomen, poskytnou příslušné orgány přijímajícího státu na jeho žádost plnou informaci o tom, co bylo učiněno.

(2) Ustanovení bodu 1 tohoto článku se použijí i v tom případě, jestliže kapitán nebo členové posádky lodě mají být vyslýcháni na břehu orgány místa přístavu.

(3) Ustanovení tohoto článku se nepoužijí při obvyklé celní, pasové nebo zdravotnické kontrole, jakož i při jakýchkoliv opatřeních učiněných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodě.

(1) Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, najede-li na mělčinu nebo bude-li vyvržena na břeh, nebo ztroskotá-li jinak v přijímajícím státě, nebo jestliže jakýkoliv předmět, který je částí nákladu ztroskotané lodi třetího státu a je majetkem občana vysílajícího státu, je nalezen na břehu nebo poblíž břehu přejímajícího státu nebo dopraven do přístavu tohoto státu, oznámí to příslušné orgány přijímajícího státu co nejdříve příslušnému konzulárnímu úředníku. Budou rovněž informovat konzulárního úředníka o opatřeních, která byla již podniknuta pro záchranu lidí, lodí, nákladu a jiného majetku na palubě lodi a předmětů náležejících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se oddělily od lodi.

(2) Konzulární úředník může poskytovat veškerou pomoc takové lodi, jejím cestujícím a členům její posádky. Za tímto účelem může žádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Konzulární úředník může činit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku, jakož i opatření za účelem opravy lodě, nebo může žádat příslušné orgány, aby učinily taková opatření nebo v nich pokračovaly.

(3) Jestliže ztroskotaná loď nebo jakýkoliv předmět patřící k této lodi byl nalezen na břehu nebo poblíž břehu přijímajícího státu nebo byl dovezen do přístavu tohoto státu, a jestliže ani kapitán lodi ani majitel, jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nejsou s to učinit opatření pro zachování takové lodi nebo předmětu nebo nakládání jimi, považuje se konzulární úředník za zplnomocněného učinit jménem majitele lodi taková opatření, jaká by mohl učinit k těmto účelům sám majitel.

(4) Jestliže jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu, je majetkem občana vysílajícího státu a je nalezen na břehu nebo poblíž břehu přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, a ani kapitán lodi, ani majitel předmětu, jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nejsou s to učinit opatření pro zachování takového předmětu nebo nakládání s ním, považuje se konzulární úředník za zplnomocněného činit jménem majitele taková opatření, jaká by mohl učinit k těmto účelům sám majitel.