(1) Umělé přerušení těhotenství nelze povolit, brání-li tomu tyto zdravotní důvody (kontraindikace):

a) těhotenství starší než 12 týdnů,

b) současně probíhající akutní nebo chronické onemocnění, které podstatně zvyšuje riziko spojené s přerušením těhotenství,

c) umělé přerušení těhotenství provedené v posledních 12 měsících.

(2) Umělé přerušení těhotenství může být povoleno i při kontraindikacích, jestliže by pokračování těhotenství ohrozilo život ženy.

(3) Ženám, u nichž na základě serologického vyšetření je prokázáno nebo nelze vyloučit, že prodělaly zarděnky v prvních 12 týdnech těhotenství a toto vyšetření nebylo možno provést do konce 12. týdne těhotenství, lze povolit umělé přerušení až do konce 16. týdne těhotenství.

(4) Ženám, které mají nebo vychovávají nejméně 3 děti, je možno povolit umělé přerušení těhotenství, i když jim již bylo v posledních 12 měsících těhotenství uměle přerušeno, jestliže od jeho přerušení uplynulo alespoň 6 měsíců.

(5) Umělé přerušení těhotenství z důvodů genetických je možno povolit, i když těhotenství je starší 12 týdnů nebo i když v posledních 12 měsících bylo uměle přerušeno; nejpozději lze je však povolit do konce 24. týdne těhotenství a výjimečně u prokázaných těžkých nevyléčitelných poruch tělesného nebo duševního vývoje plodu do konce 26. týdne těhotenství.

(6) V případech, kdy k otěhotnění došlo v důsledku selhání intrauterinní antikoncepce nebo kdy těhotenství a porod může vést k podstatnému zhoršení tělesného nebo duševního zdraví ženy nebo k mimořádnému zhoršení sociální situace rodiny, se umělé přerušení těhotenství povolí, i když této ženě již bylo v posledních 12 měsících těhotenství uměle přerušeno.