PRÁVA A POVINNOSTI ORGÁNŮ, ORGANIZACÍ A ÚČASTNÍKŮ BRANNÉ VÝCHOVY
Společná ustanovení

(1) Orgány a organizace, které plní úkoly v branné výchově, odpovídají za jejich všestranné zabezpečení a za jejich splnění. Dbají, aby branná výchova byla součástí jejich výchovné činnosti. Soustavně pečují o doplňování a přípravu kádrů, podněcují a podporují činnost dobrovolných pracovníků a vytvářejí v rámci platných předpisů podmínky pro zhodnocení a ocenění jejich činnosti. Materiální a finanční prostředky na brannou výchovu zajišťují ve svých plánech a rozpočtech.

(2) Ústřední orgány a organizace, které odpovídají za brannou výchovu, zabezpečují ve své působnosti teoretické zpracování otázek branné výchovy v souladu se státním plánem rozvoje vědy a techniky. Úkolem organizací, které plní úkoly v branné výchově, je praktické využití výzkumu v oblasti branné výchovy.

(1) Národní výbory rozvíjejí masovou politickou práci v branné výchově a k tomu zejména využívají činnost osvětových zařízení.

(2) Při zpracovávání a schvalování projektových úkolů pro bytovou a občanskou výstavbu sídlišť a zařízení přihlížejí národní výbory k potřebám branné výchovy. Investoři bytové a občanské výstavby jsou povinni zabezpečovat tyto potřeby při vypracování projektů a při provádění výstavby.

(3) Národní výbory, ozbrojené síly a další orgány a organizace umožňují využívání svých zařízení pro provádění branné výchovy v přiměřeném rozsahu a zpravidla bezplatně.

(1) Organizace, jejich vedoucí pracovníci, jakož i vedoucí pracovníci organizačních jednotek těchto organizací jsou povinni umožňovat účast svých příslušníků na branné výchově.

(2) Příprava branců, branná příprava vojáků v záloze a příprava občanů k civilní obraně se provádí především v mimopracovní době. Pokud k dosažení stanovených výcvikových cílů je nutno tyto druhy branné výchovy provádět také v pracovní době, je účast na nich překážkou v práci z důvodů obecného zájmu.¹)

(1) Došlo-li u účastníka branné výchovy při plnění úkolů branné výchovy nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem, řídí se náhrada škody tím vzniklé předpisy o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech.²) Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit,

(2) Škoda, kterou způsobil účastník branné výchovy organizaci, provádějící brannou výchovu při plnění úkolů branné výchovy nebo v přímé souvislosti s ním, se posuzuje jako škoda způsobená při plnění pracovních úkolů³) s těmito odchylkami:

(3) Náhrada škody způsobené při plnění úkolů branné výchovy v ostatních případech se řídí obecnými předpisy o náhradě škody.

(4) Vláda Československé socialistické republiky může nařízením upravit podrobnosti.

a) v kterých případech a v jakém rozsahu náleží účastníkům branné výchovy vedle nároků na náhradu škody podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění,

b) v kterých případech a jak se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po účastnících branné výchovy a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na účastníka branné výchovy odkázány výživou,

c) v kterých případech může organizace provádějící brannou výchovu, i když neodpovídá za škodu vzniklou úrazem, následkem něhož účastník branné výchovy zemřel, přiznat pozůstalým po účastníku branné výchovy, popřípadě osobám, které byly na něj odkázány výživou, příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých.

a) účastník branné výchovy neodpovídá za škodu, která vyplývá z rizika plnění úkolů branné výchovy za ztížených podmínek,

b) organizace nebo soud může určit náhradu škody způsobené organizaci účastníkem branné výchovy při jejím provádění i pod její spodní hranici stanovenou pracovněprávními předpisy, jestliže škoda byla způsobena v důsledku namáhavosti nebo obtížnosti výcviku.