(1) Došlo-li u účastníka branné výchovy při plnění úkolů branné výchovy nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem, řídí se náhrada škody tím vzniklé předpisy o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech.²) Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit,

a) v kterých případech a v jakém rozsahu náleží účastníkům branné výchovy vedle nároků na náhradu škody podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění,

b) v kterých případech a jak se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po účastnících branné výchovy a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na účastníka branné výchovy odkázány výživou,

c) v kterých případech může organizace provádějící brannou výchovu, i když neodpovídá za škodu vzniklou úrazem, následkem něhož účastník branné výchovy zemřel, přiznat pozůstalým po účastníku branné výchovy, popřípadě osobám, které byly na něj odkázány výživou, příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých.