Posuzování archiválií jako kulturních památek
Podávání návrhů

(1) Při posuzování, zda archiválie je kulturní památkou ve smyslu zákona, se přihlíží k obsahové hodnotě archiválie, k její formě, k významu jejího původce, k době a místu vzniku, k významu pro dějiny obecné, národní, popřípadě regionální, k významu pro dějiny vědy, techniky a kultury, k jedinečnosti a původnosti nebo k případné další vlastnosti archiválie, pro kterou má mimořádný význam pro kulturu společnosti (§ 3 odst. 1 zákona).

(2) Za kulturní památky lze uznat jak jednotlivé archiválie, tak i jejich soubory [archivní fondy, archivní sbírky¹)] nebo jejich ucelené části, i když v těchto souborech některé archiválie samy o sobě by nebyly kulturními památkami.

(1) Návrhy na uznání archiválií (§ 1 odst. 2) za kulturní památky (dále jen „návrhy“) podávají přímo ministerstvu vnitra České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo vnitra“) archivy, v nichž jsou tyto archiválie uloženy, pokud dále není stanoveno jinak.

(2) Podnikové archivy organizací řízených národními výbory, působícími v hlavním městě Praze, v městech Brně, Ostravě a Plzni, podávají návrhy ministerstvu vnitra prostřednictvím archivů těchto měst. Ostatní podnikové archivy a okresní archivy podávají návrhy ministerstvu vnitra prostřednictvím příslušného státního oblastního archivu, přičemž podnikové archivy organizací, které jsou uvedeny v § 23 odst. 1 zákona a mají sídlo na území hlavního města Prahy, podávají návrhy prostřednictvím státního oblastního archivu v Praze.

(3) Návrhy týkající se archiválií uložených v archivech uvedených v § 25 a 26 zákona podávají příslušné orgány a organizace způsobem dohodnutým s ministerstvem vnitra.

(1) Návrhy týkající se archiválií, které nejsou uloženy v archivech, podávají ministerstvu vnitra státní oblastní archivy a Archiv hlavního města Prahy.

(2) Návrhy týkající se archiválií uložených v organizacích a zařízeních činných v oboru působnosti ministerstva kultury České socialistické republiky²) (dále jen „kulturní a kulturně výchovné organizace a zařízení“) podávají archivy uvedené v odstavci 1 s odborným stanoviskem těchto organizací a zařízení.

(1) Ministerstvo vnitra, popřípadě státní archiv jím pověřený vyžádá si před rozhodnutím o návrzích ve složitějších případech stanovisko vědeckých institucí; pokud jde o archiválie uložené v kulturních a kulturně výchovných organizacích a zařízeních, vyžádá si vždy stanovisko ministerstva kultury České socialistické republiky.

(2) O rozhodnutí, zda archiválie je nebo není kulturní památkou, uvědomí orgán uvedený v předchozím odstavci co nejdříve archiv, v němž je archiválie uložena, dále archiv, jehož prostřednictvím byl návrh podán, a jde-li o archiválii, která není uložena v archivu, toho, kdo je oprávněn s ní nakládat.