(1) Při posuzování, zda archiválie je kulturní památkou ve smyslu zákona, se přihlíží k obsahové hodnotě archiválie, k její formě, k významu jejího původce, k době a místu vzniku, k významu pro dějiny obecné, národní, popřípadě regionální, k významu pro dějiny vědy, techniky a kultury, k jedinečnosti a původnosti nebo k případné další vlastnosti archiválie, pro kterou má mimořádný význam pro kulturu společnosti (§ 3 odst. 1 zákona).

(2) Za kulturní památky lze uznat jak jednotlivé archiválie, tak i jejich soubory [archivní fondy, archivní sbírky¹)] nebo jejich ucelené části, i když v těchto souborech některé archiválie samy o sobě by nebyly kulturními památkami.