IV. Sdružování pozemků a združstevňování ostatních výrobních prostředků

(1) Členové družstva sdruží ke společnému družstevnímu hospodaření veškeré pozemky (včetně lesních pozemků a vodních ploch), které vlastní nebo na kterých hospodaří v době vstupu do družstva, jakož i pozemky, které získají později za trvání členství.

(2) Ke společnému družstevnímu hospodaření se nesdružují

a) pozemky, které jsou již v době vstupu člena do družstva (popřípadě v době, kdy je později získal) v užívání družstva nebo jiné socialistické zemědělské organizace,

b) pozemky, na nichž jsou zřízeny stavby, které mohou být v osobním vlastnictví, nádvoří, jakož i zahrady, které souvisejí s pozemkem, na němž je obytná budova, nebo jsou v zastavěné části obce (intravilánu), jestliže jejich výměra nepřesahuje 0,10 ha. V jednotlivých případech může představenstvo určit, že nepodléhá sdružení i zahrada o výměře přesahující 0,10 ha, jestliže to odůvodňují okolnosti hodné zvláštního zřetele, zejména jestliže by sdružením zbývající části vznikl pozemek zcela nevhodný k družstevnímu hospodaření.

(1) K pozemkům sdruženým ke společnému družstevnímu hospodaření, popřípadě k pozemkům daným za ně do náhradního užívání při provedení hospodářskotechnické úpravy pozemků (dále jen „sdružené pozemky“), náleží družstvu právo družstevního užívání.

(2) Právo družstevního užívání je bezúplatné a časově neomezené; opravňuje družstvo k tomu, aby v souladu s právními předpisy užívalo sdružené pozemky pro plnění všech úkolů, které jsou předmětem jeho činnosti.

(3) Družstvo může zejména

a) provádět na sdružených pozemcích úpravy potřebné k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby,

b) měnit podstatu sdružených pozemků a čerpat z ní,

c) zřizovat na sdružených pozemcích stavby potřebné pro činnost družstva i obytné domy v rámci podnikové bytové výstavby.

(4) Veškeré porosty na sdružených pozemcích jsou ve vlastnictví družstva.

(1) Úspěšný rozvoj družstva, růst jeho výroby a důchodu a tím i životní úrovně jeho členů vytvářejí předpoklady pro racionální hospodaření bez záhumenků.

(2) Družstvo, které hospodaří bez záhumenků, poskytuje svým členům (jejich rodinám) zemědělské výrobky pro potřebu jimi chovaného hospodářského zvířectva, popřípadě pro osobní spotřebu, a to za podmínek stanovených federálním ministerstvem zemědělství a výživy.

(3) Družstvo, které se dosud nerozhodlo hospodařit bez záhumenků, přiděluje záhumenky těm členům, kteří je požadují; záhumenky se přidělují na jednotlivé členy nebo na rodiny členů.

(1) Výměra záhumenku, jehož součástí nesmí být lesní půda, může činit:

a) na jednotlivého člena nejvýše 0,25 ha, v horských nebo podhorských oblastech nejvýše 0,50 ha; žije-li v rodině více členů družstva, může celková výměra záhumenku pro tyto členy činit nejvýše 0,50 ha, v horských nebo podhorských oblastech až 1 ha (z toho orná půda může činit nejvýše 0,50 ha);

b) na rodinu člena nejvýše 0,50 ha, v horských nebo podhorských oblastech až 1 ha (z toho orná půda může činit nejvýše 0,50 ha).

(2) Celková výměra pro pěstování speciálních plodin (zejména chmel, vinná réva, tabák, zelenina, jahody, ovoce, léčivé a kořeninové rostliny, semena všeho druhu a květiny) na záhumenku nesmí v rodině člena družstva přesahovat 0,10 ha.

(3) Do výměry záhumenku se započítává výměra zahrady, která nebyla sdružena; to platí i pro výměru pro pěstování speciálních plodin.

(4) Při určování výměry záhumenku přihlíží družstvo k míře účasti člena družstva (jeho rodiny) na práci v družstvu. Stanovy družstva mohou určit, že se členům družstva, jimž v soustavné práci v družstvu brání zdravotní stav, věk nebo jiný vážný důvod (s výjimkou výkonu veřejné funkce nebo jiné činnosti pro společenskou organizaci anebo výkonu práce ve společném zemědělském podniku), přidělují záhumenky ve výměře nižší než členům družstva trvale pracovně činným, nejméně však ve výměře 0,10 ha.

(5) Záhumenky se nepřidělují, popřípadě mohou být odňaty těm členům družstva, kteří ukončili soustavný výkon práce v družstvu a odstěhovali se z jeho obvodu.

(1) Při vstupu do družstva odevzdá člen do vlastnictví družstva živý a mrtvý inventář (hospodářská zvířata kromě těch zvířat a drobného hospodářského zvířectva, které podle stanov družstva může chovat, hospodářské stroje, vozy a nářadí), hospodářské budovy a jiné stavby hospodářské povahy, osiva, sádě a krmiva, popřípadě řemeslnické potřeby, pokud je družstvo potřebuje.

(2) Družstvo ocení v přítomnosti člena podle platných cenových předpisů výrobní prostředky, které převzalo do vlastnictví (odstavec 1). O provedeném ocenění se sepíše zápis, jehož stejnopis vydá družstvo členovi.

(1) Dvacet procent přejímací ceny živého a mrtvého inventáře, popřípadě řemeslnických potřeb, jakož i přejímací cena hospodářských budov a jiných staveb, osiv, sádí a krmiv, jsou povinným nenávratným vkladem člena do družstva.

(2) Zbývající část přejímací ceny živého a mrtvého inventáře, popřípadě řemeslnických potřeb, proplatí družstvo svému členovi za podmínek a ve lhůtách určených ve stanovách družstva.

(3) Nezaplatilo-li dosud družstvo svým členům, jejichž členství vzniklo před 1. lednem 1976, zbytek přejímací ceny živého a mrtvého inventáře, popřípadě řemeslnických potřeb, určí stanovy družstva podmínky a lhůty, za nichž se tak stane. Lhůty mohou být určeny i rozdílně tak, aby tento zbytek byl zaplacen nejdříve starým členům družstva, především důchodcům.