(2) Hraniční zmocněnci prošetřují, projednávají a v rozsahu své působnosti rozhodují zejména v těchto případech:

1. při narušení státních hranic osobami;

2. při jednání nebo události v blízkosti státních hranic, které vedly k usmrcení nebo ublížení na zdraví osob, popřípadě k zničení nebo poškození věcí na státním území druhé smluvní strany;

3. při poškození, zničení nebo neoprávněném přemístění hraničních znaků;

4. při škodách, které vznikly v důsledku porušení pořádku na státních hranicích;

5. při nálezu věcí nebo zvířat, které se ocitly na státním území druhé smluvní strany;

6. při neoprávněné výměně předmětů přes státní hranice;

7. při jiných událostech na státních hranicích, k jejichž řešení není třeba rozhodnutí hlavního hraničního zmocněnce nebo diplomatickou cestou.