(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní státní občané.

(2) K uplatnění svých práv a zájmů mohou státní občané jedné smluvní strany vystupovat před justičními orgány (soudy, prokuratury, státní notářství) i jinými orgány druhé smluvní strany, do jejichž působnosti patří věci, které jsou předmětem této Smlouvy, za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použije obdobně i na právnické osoby.