(1) Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti provede příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době poslední zprávy o ní.

(2) Příslušné soudy jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, nebo provést důkaz smrti na žádost toho, kdo žije na jejím území na základě právních vztahů, opírajících se o právní předpisy této smluvní strany.

(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použije příslušný soud právního řádu smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(4) Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují přiměřeně i na prohlášení za nezvěstného, jestliže to právní řád dožádané smluvní strany upravuje.