ČÁST II
VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ

HLAVA 1
VĚCI OSOBNÍHO STAVU
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého vznikla.

(1) Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti provede příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době poslední zprávy o ní.

(2) Příslušné soudy jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, nebo provést důkaz smrti na žádost toho, kdo žije na jejím území na základě právních vztahů, opírajících se o právní předpisy této smluvní strany.

(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použije příslušný soud právního řádu smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(4) Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují přiměřeně i na prohlášení za nezvěstného, jestliže to právní řád dožádané smluvní strany upravuje.

(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště nebo pobyt na jejím území, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, podá o tom zprávu příslušnému soudu druhé smluvní strany. V neodkladných případech může učinit dočasně opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. O těchto opatřeních podá zprávu soudu smluvní strany, jejímž je osoba státním občanem.

(2) Jestliže soud smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, se sám neujme řízení do 3 měsíců nebo se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede soud smluvní strany, na jejímž území má tato osoba bydliště nebo pobyt. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se může v těchto případech vyslovit jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.

HLAVA 2
VĚCI RODINNÉ
Poručenství a opatrovnictví

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která chce uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevylučuje použití právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.

(3) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(1) Osobní a majetkové poměry manželů, kteří jsou státními občany jedné ze smluvních stran a mají bydliště na území druhé smluvní strany, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

(2) Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku budou příslušné soudy obou smluvních stran. Ustanovení článku 34 odstavce 6 této Smlouvy platí obdobně.

(1) Pro rozvod manželství platí zákony smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné a druhý státním občanem druhé smluvní strany, používá soud, u kterého se řízení o rozvod koná, vlastních právních předpisů.

(3) Pro rozvod podle odstavce 1 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu své bydliště na území druhé smluvní strany, má pravomoc i tento soud.

(4) Pro rozvod podle odstavce 2 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště.

(5) Má-li jeden z manželů své bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, je pro rozvod přiznána pravomoc soudům obou smluvních stran.

(6) Je-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže o téže věci probíhat řízení u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož bylo řízení o téže věci zahájeno později, z těchto důvodů řízení zastaví.

(1) Určení, že tu je či není manželství nebo vyslovení neplatnosti manželství pro nedostatek podmínek pro uzavření manželství se řídí právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 32 odstavce 1 této Smlouvy.

(2) Určení, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení formy při uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, kde manželství bylo uzavřeno.

(3) Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 34 této Smlouvy.

(1) Uznání, zjištění a popření otcovství nebo zjištění mateřství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem bylo dítě v době narození. Pro řízení je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije v době zahájení řízení.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství postačí, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se stal projev vůle.

(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Pro řízení je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území žije dítě v době zahájení řízení.

(1) Vyživovací povinnost podle práva rodinného se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je ten, kdo má nárok na výživné.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době zahájení řízení o osvojení.

(2) K osvojení musí být dán souhlas dítěte, jakož i jiných osob a orgánů, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojované dítě.

(3) Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(4) K osvojení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel. V případě odstavce 3 tohoto článku jsou příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(5) Ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku bude obdobně použito i při zrušení osvojení.

(1) Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad státními občany smluvních stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného, orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(2) Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(3) Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.

(4) Povinnost převzetí poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

(5) Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné ze smluvních stran, může být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka i státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území druhé smluvní strany, kde se má poručenství nebo opatrovnictví vykonávat a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.

(1) Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy.

(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit přiměřená prozatímní opatření sám podle svého právního řádu, musí však o tom bez odkladu zpravit orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

(1) Orgány jedné ze smluvních stran, jejímž státním občanem je ten, kdo potřebuje poručenství nebo opatrovnictví, mohou požádat orgány druhé smluvní strany, aby ustanovily poručníka nebo opatrovníka anebo, aby učinily prozatímní opatření, má-li tato osoba bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Dožádané orgány uvědomí dožadující orgány o ustanovení poručníka nebo opatrovníka anebo o učinění prozatímních opatření.

(2) Orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující orgán o tom zpraví.

(3) Orgán, který převzal podle odstavce 1 tohoto článku vedení poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého státu; použije však, pokud jde o způsobilost k právům a k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž státním občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn; může však udělit přivolení uzavření manželství, kterého je třeba podle právního řádu smluvní strany, jejímž je poručenec nebo opatrovanec státním občanem.

HLAVA 3
VĚCI MAJETKOVÉ

(1) Forma právních úkonů se řídí právními předpisy, jež platí pro samotný právní úkon. Stačí však, jsou-li zachovány právní předpisy platné v místě konání úkonu.

(2) Forma právních úkonů, týkajících se nemovitosti, se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

HLAVA 4
VĚCI DĚDICKÉ
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech

(1) Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako vlastní státní občané.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat svým jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

(1) Dědické poměry se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Dědické právo k nemovitostem se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.

(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí pro zrušení závěti.

(1) K projednání movitého dědictví je, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku, příslušný orgán smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) K projednání dědictví k nemovitostem je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území leží nemovitost.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí i pro projednání dědických sporů.

(4) Jestliže zůstavitel, který byl státním občanem jedné smluvní strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany, žádat do 6 měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této smluvní strany. Jestliže do 3 měsíců od vyrozumění o takové žádosti žádný z dědiců nevznese námitky, bude žádosti vyhověno.

(5) Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, kde se majetek nachází.

(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření nutná k zajištění dědictví a k jeho správě. Příslušné orgány smluvních stran budou stejně postupovat i v případech, kdy jako dědic přichází v úvahu státní občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví přímo nebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh mohou být provedená opatření odložena, změněna nebo zrušena.

(3) Na návrh orgánu příslušného k projednání dědictví budou opatření provedená podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku změněna nebo zrušena.

(1) Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, příslušný orgán to neprodleně oznámí diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zemřelý, a sdělí vše, co je mu známo o dědicích, o jejich bydlišti, o dědictví, o závěti, jakož i o těch, kteří byli v závěti uvedeni, pokud žijí. Příslušný orgán také sdělí, pokud je mu to známo, že zemřelý zanechal dědictví ve třetím státě.

(2) Ukáže-li se při zahájení dědického řízení na území jedné ze smluvních stran, že dědici nebo ti, kdož byli v závěti uvedeni, jsou státními občany druhé smluvní strany a že tam bydlí, příslušný orgán to po zahájení dědického řízení neprodleně sdělí diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

(1) Jestliže movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví má být po projednání dědictví vydán dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, a jestliže není možno dědictví nebo jeho výtěžek vydat přímo dědici nebo jeho zmocněnci, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.

(2) Dědictví se podle odstavce 1 tohoto článku vydá:

a) jestliže byly zajištěny nebo zaplaceny všechny pohledávky věřitelů, kteří se přihlásili v určité době podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území je dědictví,

b) jestliže byly zaplaceny nebo zajištěny všechny dlužné poplatky a daně,

c) jestliže daly příslušné orgány souhlas k vývozu movitostí a k převodu částek získaných z prodeje.

HLAVA 5
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a vykonávají na svém území rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o náhradě škody a o jiných občanskoprávních nárocích.

(2) Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní strany, příslušným podle právního řádu této smluvní strany k projednávání věcí dědických.

(3) Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též smíry uvedené v odstavci 1 bod a) tohoto článku.

a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno,

b) soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, mohl ve věci rozhodnout podle této Smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,

c) účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, přestože se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně pozván k účasti na řízení podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,

d) o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno.

(1) Návrh na uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být podán přímo u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno nebo u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni; v tomto případě návrh bude postoupen soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným podle ustanovení článku 2 této Smlouvy.

(2) K návrhu je nutno připojit:

a) ověřený opis rozhodnutí spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého,

b) doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, a který se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně předvolán,

c) ověřený překlad návrhu i listin uvedených v bodech a) a b) tohoto odstavce do jazyka dožádané smluvní strany.

(1) Na řízení o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, na výkon rozhodnutí a o právních prostředcích na ochranu proti výkonu bude použito právních předpisů smluvní strany, na jejímž území jsou prováděny tyto výkony. Věcná i místní příslušnost se řídí právními předpisy této smluvní strany.

(2) Soud, který rozhoduje o nařízení výkonu, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanoveních článků 56 a 58 této Smlouvy, a zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, výkon nařídí.

(3) Byl-li na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, výkon odložen, protože bylo zahájeno řízení za účelem zrušení nebo změny rozhodnutí o výkonu, a bylo-li již rozhodnutí o výkonu vydáno, bude odložen výkon rozhodnutí na území smluvní strany, jejíž orgán má rozhodnutí vykonat.

(4) Před vydáním rozhodnutí o uznání a nařízení výkonu může soud, považuje-li to za nutné, předvolat účastníky řízení. Soud si může také vyžádat další informace od soudu, který rozhodnutí vydal.

(1) Při výkonu rozhodnutí bude použito právních předpisů smluvní strany, na jejímž území je rozhodnutí vykonáváno.

(2) Povinný může podat námitky proti výkonu rozhodnutí, je-li to přípustné podle právních předpisů smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.

(1) V řízení o uznání a výkon rozhodnutí o výživném pro nezletilé osoby smluvní strany zajistí, aby řízení bylo provedeno s urychlením tak, aby bylo dosaženo cíle, pro který bylo rozhodnutí vydáno.

(2) Peněžité částky, získané vykonávacím řízením, jakož i částky povinným dobrovolně složené, budou v době co nejkratší převedeny do dispozice smluvní strany, na jejímž území oprávněná osoba žije.