(1) Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy.