HLAVA 2
VĚCI RODINNÉ
Poručenství a opatrovnictví

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která chce uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevylučuje použití právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.

(3) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(1) Osobní a majetkové poměry manželů, kteří jsou státními občany jedné ze smluvních stran a mají bydliště na území druhé smluvní strany, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

(2) Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku budou příslušné soudy obou smluvních stran. Ustanovení článku 34 odstavce 6 této Smlouvy platí obdobně.

(1) Pro rozvod manželství platí zákony smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné a druhý státním občanem druhé smluvní strany, používá soud, u kterého se řízení o rozvod koná, vlastních právních předpisů.

(3) Pro rozvod podle odstavce 1 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu své bydliště na území druhé smluvní strany, má pravomoc i tento soud.

(4) Pro rozvod podle odstavce 2 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště.

(5) Má-li jeden z manželů své bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, je pro rozvod přiznána pravomoc soudům obou smluvních stran.

(6) Je-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže o téže věci probíhat řízení u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož bylo řízení o téže věci zahájeno později, z těchto důvodů řízení zastaví.

(1) Určení, že tu je či není manželství nebo vyslovení neplatnosti manželství pro nedostatek podmínek pro uzavření manželství se řídí právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 32 odstavce 1 této Smlouvy.

(2) Určení, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení formy při uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, kde manželství bylo uzavřeno.

(3) Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 34 této Smlouvy.

(1) Uznání, zjištění a popření otcovství nebo zjištění mateřství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem bylo dítě v době narození. Pro řízení je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije v době zahájení řízení.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství postačí, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se stal projev vůle.

(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Pro řízení je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území žije dítě v době zahájení řízení.

(1) Vyživovací povinnost podle práva rodinného se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je ten, kdo má nárok na výživné.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době zahájení řízení o osvojení.

(2) K osvojení musí být dán souhlas dítěte, jakož i jiných osob a orgánů, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojované dítě.

(3) Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(4) K osvojení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel. V případě odstavce 3 tohoto článku jsou příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(5) Ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku bude obdobně použito i při zrušení osvojení.

(1) Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad státními občany smluvních stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného, orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(2) Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.

(3) Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.

(4) Povinnost převzetí poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

(5) Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné ze smluvních stran, může být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka i státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území druhé smluvní strany, kde se má poručenství nebo opatrovnictví vykonávat a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.

(1) Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy.

(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit přiměřená prozatímní opatření sám podle svého právního řádu, musí však o tom bez odkladu zpravit orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

(1) Orgány jedné ze smluvních stran, jejímž státním občanem je ten, kdo potřebuje poručenství nebo opatrovnictví, mohou požádat orgány druhé smluvní strany, aby ustanovily poručníka nebo opatrovníka anebo, aby učinily prozatímní opatření, má-li tato osoba bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Dožádané orgány uvědomí dožadující orgány o ustanovení poručníka nebo opatrovníka anebo o učinění prozatímních opatření.

(2) Orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující orgán o tom zpraví.

(3) Orgán, který převzal podle odstavce 1 tohoto článku vedení poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého státu; použije však, pokud jde o způsobilost k právům a k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž státním občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn; může však udělit přivolení uzavření manželství, kterého je třeba podle právního řádu smluvní strany, jejímž je poručenec nebo opatrovanec státním občanem.