(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a vykonávají na svém území rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o náhradě škody a o jiných občanskoprávních nárocích.

(2) Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní strany, příslušným podle právního řádu této smluvní strany k projednávání věcí dědických.

(3) Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též smíry uvedené v odstavci 1 bod a) tohoto článku.