VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví tento zákon [§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1], musí být označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.

(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky¹) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky²) (dále jen „ústřední orgán republiky“) může v odůvodněných případech na návrh příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel; na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku z označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky nebo Československé socialistické republiky.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než jsou uvedena v odstavci 1.

(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle zvláštních předpisů.³)

(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů⁴) se vykázat záznamem při provozu vozidla.

(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu o provozu vozidla.

(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.

a) na pracoviště a zpět, je-li to nezbytně nutné k plnění hospodářsky důležitých úkolů, nebo

(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších 15 let
přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;

a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých úkolů,

(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:

c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a

b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,

d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle zvláštních předpisů⁵) a od přezkoušení neuplynula doba delší, než stanoví prováděcí předpis.

(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí předpis.

(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen „nebezpečné věci“) je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím předpisem a zvláštními předpisy, ⁶) zejména pro druh a konstrukci vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.

(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věci a v tom rozsahu, v němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další podmínky přepravy.

b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání nebezpečných věcí během přepravy.

(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní správy [§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1], pokud žadatel osvědčí, že

a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,

(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich uživatelů.

(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější podmínky.

(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních potřeb, může okresní národní výbor, a přesahuje-li rozsah těchto potřeb obvod působnosti okresního národního výboru, krajský národní výbor uložit provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby

a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod působnosti okresního, popřípadě krajského národního výboru,

b) omezili provoz svých vozidel.

(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena, pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů⁷) národní výbor, který povinnost uložil.

(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.