SILNIČNÍ DOPRAVA PRO CIZÍ POTŘEBY

Všeobecná ustanovení

Veřejná silniční doprava
Jízdní řády

Neveřejná silniční doprava pro cizí potřeby

(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.

(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí. Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.

(2) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.

(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky; odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.

(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.

e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní podmínky pro tuto přepravu,

d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,

c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla nebo je vyloučit z přepravy,

b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo způsobení poruchy v dopravě peněžitou částku, jejíž výši stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené škody,

a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,

f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.

(2) Přepravní řád podrobněji upraví

(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení částky podle odstavce 2 písm. b).

(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis⁸) mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob výpočtu této náhrady.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.⁹) Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich schválení federální ministerstvo dopravy.

(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.

a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu výboru, a udělil-li povolení k provozování veřejné silniční dopravy krajský národní výbor nebo jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, též krajskému národnímu výboru;

(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen

(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je dále povinen

(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava týká.

(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při výkonu svých úkolů oprávněni

(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.

b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění; k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho omezení je povinen si vyžádat souhlas orgánu státní správy, který udělil povolení k provozování dopravy, a jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, souhlas krajského národního výboru;

c) provozovat dopravu vlastním jménem;

d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;

e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu;

f) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než 1 rok, popř. kratší doba stanovená orgánem státní správy, který provozování silniční dopravy povolil;

g) při provozu vozidel dodržovat bezpečnostní přestávky, doby odpočinku a doby řízení stanovené pro řidiče silničních motorových vozidel zvláštními předpisy.¹)

a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,

b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními řády a toto vybavení udržovat,

c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,

d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna výchozí a konečná zastávka,

e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu provozovat.

a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy,

b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu, popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),

c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.

(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.

a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové a mezinárodní; ústřední orgán republiky rozhodne po projednání s dotčenými krajskými národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky;

b) krajského národního výboru, jde-li o ostatní linky; krajský národní výbor rozhodne po projednání s dotčenými okresními národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí územím dvou nebo více krajů, v dohodě s dotčenými krajskými národními výbory; nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými krajskými národními výbory, rozhodne příslušný ústřední orgán republiky, popřípadě v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky.

(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změny podléhají schválení

(3) Orgán státní správy příslušný ke schválení jízdního řádu může ve veřejném zájmu uložit provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti, jimž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.

(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto linku odpovídající její skutečné délce; krajský národní výbor může na žádost provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.

(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání a vyhlašování jízdních řádů.

(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšími orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky dotčeny.

(2) Podmínky pro provozování taxislužby, pokud jde o vozidla, jichž lze v taxislužbě používat, jejich vybavení a povinnosti provozovatelů stanoví prováděcí předpis.

(1) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová doprava osob a jejich zavazadel silničními vozidly určenými pro nehromadnou osobní dopravu (osobní taxislužba) a doprava věcí silničními vozidly o menší užitečné hmotnosti určenými pro nákladní dopravu (nákladní taxislužba) a při níž se přepravní smlouva uzavírá zpravidla přímo s řidičem vozidla bez předchozí objednávky.

(1) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti, platí ustanovení § 16 odst. 1.

(2) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je prováděna ojediněle, příležitostně nebo krátkodobě, platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).