ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVU

(1) Mezinárodní silniční doprava je doprava osob a věcí silničními vozidly, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států.

(2) Ustanovení platná pro vnitrostátní silniční dopravu platí i pro mezinárodní silniční dopravu s odchylkami uvedenými v § 37 až 39, a pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

(1) Organizace československé státní automobilové dopravy mohou provozovat bez povolení mezinárodní silniční dopravu osob a věcí pro cizí i vlastní potřeby.

c) provozovatelé oprávnění k provozování vnitrostátní taxislužby nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby,

a) nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby,

(2) Ostatní českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto rozsahu:

b) ojedinělou nebo příležitostnou nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, občané však jen bez nároku na odměnu,

d) orgány Revolučního odborového hnutí nepravidelnou hromadnou osobní dopravu v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem.

(3) Mezinárodní silniční dopravu, na kterou se nevztahují ustanovení odstavců 1 a 2, mohou českoslovenští provozovatelé silniční dopravy provádět jen na povolení orgánu státní správy.

(1) Zahraniční provozovatel silniční dopravy může uskutečnit dopravu do místa ležícího na území Československé socialistické republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území Československé socialistické republiky, jakož i přes území Československé socialistické republiky (tranzitní doprava) po předchozím povolení orgánu státní správy.

d) pro vjezd a výjezd vozidel, jimiž se neuskutečňuje doprava osob nebo věcí.

(2) Povolení se nevyžaduje

a) pro nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby (individuální doprava),

b) na základě vzájemnosti pro nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, pokud je prováděna oprávněným provozovatelem veřejné dopravy,

c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže jízdě dopravovány tytéž osoby zpět do výchozího státu,

(3) Na zahraniční provozovatele silniční dopravy se nevztahují ustanovení § 5 a 6; zahraniční provozovatelé jsou však povinni poskytnout československým orgánům statistické údaje podle zvláštních předpisů.¹⁵)

(1) Povolení předepsané v § 37 odst. 3 a § 38 odst. 1 uděluje ústřední orgán republiky nebo krajský národní výbor jím pověřený.

(2) Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše jeden rok.

(3) Doklad o povolení k mezinárodní silniční dopravě musí mít osádka vozidla u sebe a na požádání příslušného orgánu státní správy jej předložit.

(4) Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují, zda osádka vozidla zahraničního provozovatele má předepsané povolení k mezinárodní silniční dopravě, a nemá-li osádka toto povolení, nepovolí vjezd vozidla na území Československé socialistické republiky; v odůvodněných případech mohou vydat náhradní povolení. Jde-li o vozidlo československého provozovatele, jsou orgány celní správy na hraničních přechodech oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla má povolení k mezinárodní silniční dopravě, nebo jde-li o dopravu, ke které není předepsáno povolení, nebo je-li povolení starší než 6 měsíců, zda má doklad o technické prohlídce vozidla předepsané prováděcím předpisem; nemá-li osádka vozidla předepsané povolení, popřípadě doklad o technické prohlídce vozidla, může orgán celní správy v odůvodněných případech povolit výjezd vozidla z území Československé socialistické republiky a základní data o vozidle a jeho provozovateli oznámí bez prodlení písemně ústřednímu orgánu republiky.