§ 1
Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, jakož i práva a povinnosti organizací a občanů a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.
§ 2
(1) Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přemísťování osob (osobní doprava) a věcí (nákladní doprava) silničními vozidly (silničními dopravními prostředky), jakož i přemísťování silničních vozidel samých po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.
(2) Silniční přeprava je vlastní přemístění osob a věcí silničními vozidly po pozemních komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.
(3) Provozovatelem motorového nebo přípojného silničního vozidla je organizace nebo osoba, která je zapsána v technickém průkazu vozidla jako jeho držitel.
(4) Vnitrostátní zasílatelství je obstarávání vnitrostátní dopravy věcí a výkonů spojených s dopravou vlastním jménem a na cizí účet pro československou organizaci nebo občana, anebo pro zahraniční právní subjekt, pokud mají sídlo (trvalý pobyt) na území Československé socialistické republiky.
§ 3
(1) Organizace provozující silniční dopravu nebo vnitrostátní zasílatelství jsou povinny vytvářet takové organizační, provozní a technické podmínky, aby jimi vykonávané činnosti mohly plnit svou funkci při plánovitém, hospodárném a efektivním uspokojování přepravních potřeb národního hospodářství a obyvatelstva, zejména z hlediska bezpečné, plynulé, včasné a kulturní dopravy osob a věcí, v souladu s ochranou životního prostředí, rozvojem životní úrovně a s potřebami obrany a ochrany státu.
(2) Ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou povinny kázní, pozorností a opatrností přiměřenou povaze jejího provozu přispívat k její bezpečnosti, plynulosti a hospodárnosti a zdržet se všeho, co by ji mohlo ohrozit.
§ 4
Orgány státní správy dbají v souladu s potřebami československého národního hospodářství o optimální rozvoj a plánovité, hospodárné a efektivní provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství.
Část I
SILNIČNÍ DOPRAVA
Hlava 1
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 5
Označování silničních vozidel
(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví tento zákon [§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1], musí být označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.
(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky1) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky2) (dále jen „ústřední orgán republiky“) může v odůvodněných případech na návrh příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel; na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku z označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky nebo Československé socialistické republiky.
(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než jsou uvedena v odstavci 1.
§ 6
Záznam o provozu silničního motorového vozidla
(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle zvláštních předpisů.3)
(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů4) se vykázat záznamem při provozu vozidla.
(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu o provozu vozidla.
(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.
§ 7
Bezpečnost a plynulost provozu v místě nakládky a vykládky
Organizace, která má ve správě, vlastnictví nebo užívání místo a zařízení pro nakládku a vykládku, je povinna v tomto místě a zařízení vytvořit podmínky pro bezpečnost a plynulost provozu a hospodárné využívání silničních dopravních prostředků; zejména je povinna udržovat toto místo a zařízení ve stavu, který umožňuje bezpečnou, plynulou a rychlou nakládku a vykládku, zajistit řádné osvětlení, dostatečné zpevnění všech ploch používaných k jízdě vozidel, včetně příjezdných cest, a jejich udržování v bezpečně sjízdném stavu.
§ 8
Doprava osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu
(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších 15 let
přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.
přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.
b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;
a) na pracoviště a zpět, je-li to nezbytně nutné k plnění hospodářsky důležitých úkolů, nebo
(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:
c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a
a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých úkolů,
b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,
d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle zvláštních předpisů5) a od přezkoušení neuplynula doba delší, než stanoví prováděcí předpis.
(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.
(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).
(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí předpis.
§ 9
Doprava nebezpečných věcí
(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen „nebezpečné věci“) je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím předpisem a zvláštními předpisy, 6) zejména pro druh a konstrukci vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.
(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věci a v tom rozsahu, v němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další podmínky přepravy.
(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní správy [§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1], pokud žadatel osvědčí, že
b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání nebezpečných věcí během přepravy.
a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,
§ 10
Doprava živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu
(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich uživatelů.
(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější podmínky.
§ 11
Mimořádné úkoly
(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních potřeb, může okresní národní výbor, a přesahuje-li rozsah těchto potřeb obvod působnosti okresního národního výboru, krajský národní výbor uložit provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby
a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod působnosti okresního, popřípadě krajského národního výboru,
b) omezili provoz svých vozidel.
(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena, pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů7) národní výbor, který povinnost uložil.
(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.
Hlava 2
SILNIČNÍ DOPRAVA PRO CIZÍ POTŘEBY
Oddíl1
Všeobecná ustanovení
§ 12
Vymezení pojmů
(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.
(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí. Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.
§ 13
Přepravní listina
(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky; odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.
(2) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.
§ 14
Přepravní řád
(2) Přepravní řád podrobněji upraví
c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla nebo je vyloučit z přepravy,
f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.
e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní podmínky pro tuto přepravu,
d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,
b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo způsobení poruchy v dopravě peněžitou částku, jejíž výši stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené škody,
a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,
(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.
(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení částky podle odstavce 2 písm. b).
§ 15
Tarify a náhrady
(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis8) mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob výpočtu této náhrady.
(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.9) Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich schválení federální ministerstvo dopravy.
(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.
Oddíl2
Veřejná silniční doprava
Jízdní řády
§ 17
Oprávnění pracovníků provozovatelů veřejné autobusové dopravy
(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při výkonu svých úkolů oprávněni
a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy,
b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu, popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),
c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.
(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.
§ 16
Povinnosti provozovatelů veřejné silniční dopravy
(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je dále povinen
a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,
b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními řády a toto vybavení udržovat,
c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,
d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna výchozí a konečná zastávka,
e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu provozovat.
(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen
d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;
e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu;
f) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než 1 rok, popř. kratší doba stanovená orgánem státní správy, který provozování silniční dopravy povolil;
g) při provozu vozidel dodržovat bezpečnostní přestávky, doby odpočinku a doby řízení stanovené pro řidiče silničních motorových vozidel zvláštními předpisy.1)
b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění; k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho omezení je povinen si vyžádat souhlas orgánu státní správy, který udělil povolení k provozování dopravy, a jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, souhlas krajského národního výboru;
a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu výboru, a udělil-li povolení k provozování veřejné silniční dopravy krajský národní výbor nebo jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, též krajskému národnímu výboru;
c) provozovat dopravu vlastním jménem;
(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava týká.
§ 18
(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.
(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změny podléhají schválení
a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové a mezinárodní; ústřední orgán republiky rozhodne po projednání s dotčenými krajskými národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky;
b) krajského národního výboru, jde-li o ostatní linky; krajský národní výbor rozhodne po projednání s dotčenými okresními národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí územím dvou nebo více krajů, v dohodě s dotčenými krajskými národními výbory; nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými krajskými národními výbory, rozhodne příslušný ústřední orgán republiky, popřípadě v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky.
(3) Orgán státní správy příslušný ke schválení jízdního řádu může ve veřejném zájmu uložit provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti, jimž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.
(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto linku odpovídající její skutečné délce; krajský národní výbor může na žádost provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.
§ 19
(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.
(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání a vyhlašování jízdních řádů.
§ 20
(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšími orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky dotčeny.
(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.
§ 21
V zájmu co nejlepšího zajišťování přepravních potřeb v souladu se společenskými zájmy a s největší možnou úsporou společenské práce je provozovatel veřejné silniční dopravy oprávněn provozovat společně s provozovatelem jiného druhu dopravy sdruženou dopravu podle jednotných přepravních a tarifních podmínek.
Sdružená doprava
Sdružená doprava
§ 22
Taxislužba
(2) Podmínky pro provozování taxislužby, pokud jde o vozidla, jichž lze v taxislužbě používat, jejich vybavení a povinnosti provozovatelů stanoví prováděcí předpis.
(1) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová doprava osob a jejich zavazadel silničními vozidly určenými pro nehromadnou osobní dopravu (osobní taxislužba) a doprava věcí silničními vozidly o menší užitečné hmotnosti určenými pro nákladní dopravu (nákladní taxislužba) a při níž se přepravní smlouva uzavírá zpravidla přímo s řidičem vozidla bez předchozí objednávky.
Oddíl3
Neveřejná silniční doprava pro cizí potřeby
§ 23
(2) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je prováděna ojediněle, příležitostně nebo krátkodobě, platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).
(1) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti, platí ustanovení § 16 odst. 1.
Hlava 3
SILNIČNÍ DOPRAVA PRO VLASTNÍ POTŘEBY
§ 24
(1) Silniční doprava pro vlastní potřeby organizace je doprava, kterou organizace provádí pro vlastní potřeby a účely, jakož i doprava věcí, které jsou předmětem její vlastní výrobní nebo obchodní činnosti, pokud mezi organizací provádějící dopravu a odběratelem nevznikne právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí.
(2) Socialistické organizace, které provozují silniční dopravu pro vlastní potřeby, jsou povinny uspořádat tuto dopravu tak, aby zabezpečovala včasné a řádné plnění úkolů plánovaných v jejich hospodářské činnosti a aby přitom byly dopravní prostředky plně, účelně a hospodárně využívány.
(3) Silniční doprava pro vlastní potřeby občana je
a to silničním vozidlem, jehož je občan oprávněn použít.
a to silničním vozidlem, jehož je občan oprávněn použít.
b) doprava věcí pro jeho osobní potřeby, jakož i pro osobní potřeby osob uvedených v ustanovení písmena a),
a) vlastní doprava jeho osoby, jeho příbuzných v řadě přímé, jeho sourozenců a manžela, jakož i jiných osob, pokud tyto osoby jsou příslušníky jeho domácnosti,10)
c) doprava věcí pro účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn,
(4) Pro dopravu pro vlastní potřeby provozovanou podle odstavce 3 písm. c) platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) a g).
Hlava 4
OPRÁVNĚNÍ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY
Oddíl1
Oprávnění k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby
§ 25
(1) Provozovat veřejnou silniční dopravu na území celé Československé socialistické republiky jsou oprávněny organizace československé státní automobilové dopravy.
§ 26
(1) Povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby podle § 25 se nevyžaduje, jde-li o:
a) dopravu osob a věcí prováděnou v rámci péče o vlastní pracovníky, členy družstev, kde obsahem členství je též pracovní vztah, včetně jejich dopravy do zaměstnání a dopravy jejich dětí do škol,
g) dopravu pro organizace a zařízení vykonávající údržbu dálnic, silnic a místních komunikací v rámci zimní údržby těchto komunikací.
f) dopravu cestujících, zavazadel a leteckých zásilek z letiště do městského centra nebo místa ubytování a zpět, jakož i náhradní dopravu prováděnou československým leteckým dopravcem,
e) dopravu, kterou si na základě smlouvy o sdružení nebo o družstevní spolupráci navzájem poskytují účastníci této smlouvy,
d) dopravu věcí, které jsou předmětem vlastní výrobní nebo obchodní činnosti pro odběratele,
c) pravidelnou hromadnou dopravu dětí za rekreačními, kulturními nebo tělovýchovnými účely a do školských zařízení,
b) nepravidelnou hromadnou dopravu osob prováděnou společenskou nebo družstevní organizací pro své členy a jejich rodinné příslušníky,
(2) Ústřední orgány republik v dohodě s federálním ministerstvem dopravy stanoví, jaký druh dopravy, v jakém rozsahu a za jakých podmínek mohou provozovat bez povolení jako doplněk svého hlavního předmětu činnosti státní cestovní kanceláře.
§ 27
(1) Provozovatelé oprávnění k provádění silniční dopravy pro cizí potřeby na základě povolení orgánu státní správy jsou povinni mít v každém vozidle, kterým jsou oprávněni dopravu provádět, doklad o uděleném povolení k dopravě a vykázat se jím na vyzvání oprávněným orgánům, jakož i organizacím a osobám, pro něž přepravu provádějí.
(2) Organizace a občané nesmějí k uspokojení své přepravní potřeby použít služeb organizace nebo občana, o nichž je jim známo, že k provedení dopravy nemají předepsané povolení ani k němu nejsou oprávněni podle tohoto zákona nebo předpisů a opatření podle něho vydaných.
Oddíl2
Oprávnění k provozování silniční dopravy pro vlastní potřeby
§ 28
Silniční doprava pro vlastní potřeby se provádí bez povolení, s výjimkou případů
b) u nichž to v zájmu bezpečnosti provozu nebo v jiném naléhavém veřejném zájmu stanoví prováděcí předpis.
Oddíl3
Povolovací řízení
§ 29
(2) Okresní národní výbor může přenést pravomoc k udělování povolení k dopravě více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu (§ 8 odst. 2) na městský národní výbor.
(3) Místně příslušným je národní výbor, v jehož územním obvodu má být silniční doprava provozována; má-li být silniční doprava provozována v územním obvodu dvou nebo více krajských národních výborů, uděluje povolení ve vzájemné dohodě jeden z nich nebo každý příslušný národní výbor pro svůj územní obvod.
(4) Je-li vozidlo, jímž má být provozována doprava, která je předmětem hospodářské činnosti organizace, evidováno v územním obvodu okresního národního výboru mimo územní obvod národního výboru příslušného k udělení povolení, udělí se povolení jen se souhlasem okresního národního výboru, v jehož územním obvodu je vozidlo evidováno.
(5) Vznikne-li pochybnost o tom, zda provedení dopravy podléhá povolovacímu řízení, rozhodne orgán státní správy příslušný udělit povolení k provedení této dopravy.
(1) Povolení k silniční dopravě udělují
a) okresní národní výbor, nemá-li doprava přesahovat obvod jeho působnosti a nejde-li o dopravu nebezpečných věcí (§ 9 odst. 3),
b) krajský národní výbor v ostatních případech.
§ 30
Pokud orgán státní správy nenařídil k projednání žádosti o povolení k silniční dopravě ústní jednání ani nestanovil lhůtu k podání vyjádření, jsou účastníci řízení povinni zaslat své připomínky do 15 dnů ode dne, kdy byli o žádosti orgánem státní správy vyrozuměni.
§ 31
Povolení k provozování silniční dopravy se udělí, jen jestliže
a) žadatel má způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování dopravy;
b) stav pozemních komunikací, na nichž má být provozována pravidelná autobusová doprava, umožňuje z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu její provozování v požadovaném rozsahu.
§ 32
(3) Povolení k nepravidelné hromadné dopravě osob se vztahuje, pokud v něm není stanoveno jinak, jen na dopravu účastníků, pro něž byla objednána.
(2) Povolení k provozování silniční dopravy opravňuje provozovatele jen k provádění dopravy v územním obvodu určeném povolujícím orgánem a přepravních výkonů, které v tomto územním obvodu začínají nebo končí.
(1) Povolení se uděluje pro jeden přepravní výkon nebo pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí u povolení k dopravě osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu nejvýše šest měsíců, u povolení pro dopravu nebezpečných věcí nejvýše jeden rok, v ostatních případech nejvýše deset let. V povolení se stanoví věcný rozsah oprávnění; mohou v něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy, zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na určitá roční období, balení a označení nebezpečných věcí apod.
Oddíl4
Zánik oprávnění
§ 33
(3) Oprávnění k provozování silniční dopravy zaniká
b) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,
a) provedením povoleného počtu přepravních výkonů,
c) zánikem organizace nebo úmrtím občana oprávněných k provozování dopravy,
e) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele dopravy o trvalém zastavení provozu.
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k silniční dopravě, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může povolení odejmout, jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených provozovatelem dopravy nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel dopravy opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.
Hlava 5
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO MĚSTSKOU HROMADNOU DOPRAVU OSOB PROVOZOVANOU AUTOBUSY
§ 34
(1) Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy (dále jen „městská autobusová doprava“) jsou oprávněny provozovat organizace městské hromadné dopravy v rozsahu stanoveném ve zřizovací listině. Jiné organizace mohou provozovat městskou autobusovou dopravu, jen udělí-li k tomu povolení příslušný městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy, v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, a v rozsahu stanoveném v povolení.
(2) Prodloužení nebo zavedení linek městské autobusové dopravy mimo území města je možné, jen udělí-li k tomu povolení příslušný okresní národní výbor.
§ 35
Orgánem státní správy,
je v městské autobusové dopravě městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy a v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy; jízdní řád linek městské autobusové dopravy procházejících územním obvodem jiného místního (městského) národního výboru schvaluje příslušný národní výbor po projednání s dotčeným národním výborem.
je v městské autobusové dopravě městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy a v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy; jízdní řád linek městské autobusové dopravy procházejících územním obvodem jiného místního (městského) národního výboru schvaluje příslušný národní výbor po projednání s dotčeným národním výborem.
c) který podle § 18 odst. 2 schvaluje jízdní řád pravidelné autobusové dopravy,
b) který podle § 16 odst. 1 písm. b) dává souhlas k zastavení, omezení, rozšíření nebo jiné podstatné změně provozu,
a) jemuž se podle § 16 odst. 1 písm. a) oznamuje zahájení provozu, popřípadě důvody, pro které nebylo možno ke stanovenému dni zahájit provoz buď vůbec, nebo ve stanoveném rozsahu,
d) který podle § 20 stanoví umístění zastávky pravidelné autobusové dopravy na pozemní komunikaci,
Hlava 6
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVU
§ 36
(1) Mezinárodní silniční doprava je doprava osob a věcí silničními vozidly, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států.
(2) Ustanovení platná pro vnitrostátní silniční dopravu platí i pro mezinárodní silniční dopravu s odchylkami uvedenými v § 37 až 39, a pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.
§ 37
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy mohou provozovat bez povolení mezinárodní silniční dopravu osob a věcí pro cizí i vlastní potřeby.
(2) Ostatní českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto rozsahu:
a) nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby,
c) provozovatelé oprávnění k provozování vnitrostátní taxislužby nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby,
b) ojedinělou nebo příležitostnou nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, občané však jen bez nároku na odměnu,
d) orgány Revolučního odborového hnutí nepravidelnou hromadnou osobní dopravu v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem.
(3) Mezinárodní silniční dopravu, na kterou se nevztahují ustanovení odstavců 1 a 2, mohou českoslovenští provozovatelé silniční dopravy provádět jen na povolení orgánu státní správy.
§ 38
(1) Zahraniční provozovatel silniční dopravy může uskutečnit dopravu do místa ležícího na území Československé socialistické republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území Československé socialistické republiky, jakož i přes území Československé socialistické republiky (tranzitní doprava) po předchozím povolení orgánu státní správy.
(2) Povolení se nevyžaduje
d) pro vjezd a výjezd vozidel, jimiž se neuskutečňuje doprava osob nebo věcí.
c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže jízdě dopravovány tytéž osoby zpět do výchozího státu,
a) pro nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby (individuální doprava),
b) na základě vzájemnosti pro nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, pokud je prováděna oprávněným provozovatelem veřejné dopravy,
§ 39
(1) Povolení předepsané v § 37 odst. 3 a § 38 odst. 1 uděluje ústřední orgán republiky nebo krajský národní výbor jím pověřený.
(2) Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše jeden rok.
(3) Doklad o povolení k mezinárodní silniční dopravě musí mít osádka vozidla u sebe a na požádání příslušného orgánu státní správy jej předložit.
(4) Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují, zda osádka vozidla zahraničního provozovatele má předepsané povolení k mezinárodní silniční dopravě, a nemá-li osádka toto povolení, nepovolí vjezd vozidla na území Československé socialistické republiky; v odůvodněných případech mohou vydat náhradní povolení. Jde-li o vozidlo československého provozovatele, jsou orgány celní správy na hraničních přechodech oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla má povolení k mezinárodní silniční dopravě, nebo jde-li o dopravu, ke které není předepsáno povolení, nebo je-li povolení starší než 6 měsíců, zda má doklad o technické prohlídce vozidla předepsané prováděcím předpisem; nemá-li osádka vozidla předepsané povolení, popřípadě doklad o technické prohlídce vozidla, může orgán celní správy v odůvodněných případech povolit výjezd vozidla z území Československé socialistické republiky a základní data o vozidle a jeho provozovateli oznámí bez prodlení písemně ústřednímu orgánu republiky.
Hlava 7
OPRÁVNĚNÍ ČESKOSLOVENSKÝCH PROVOZOVATELŮ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY V ZAHRANIČÍ A ZAHRANIČNÍCH PROVOZOVATELŮ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY V ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLICE
§ 40
(1) Pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána, smějí pouze na povolení udělené ústředním orgánem republiky provozovat silniční dopravu
a) českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území téhož cizího státu,
b) zahraniční provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území Československé socialistické republiky; přitom jsou povinni dodržovat československé právní předpisy o silniční dopravě.
(2) Povolení se nevyžaduje pro nehromadnou dopravu osob pro vlastní potřeby, a jde-li o ojedinělou nebo příležitostnou dopravu, též pro cizí potřeby.
Část II
VNITROSTÁTNÍ ZASÍLATELSTVÍ
Povinnosti provozovatelů
§ 41
(1) Provozovatelé vnitrostátního zasílatelství jsou povinni uspořádat poskytování zasílatelských služeb tak, aby společensky odůvodněné požadavky osob a organizací na tyto služby byly řádně a plynule uspokojovány.
(2) Provozovatel vnitrostátního zasílatelství je povinen sestavit podrobné podmínky, za kterých bude zasílatelské služby poskytovat (dále jen „zasílatelské podmínky“) a podle těchto podmínek zasílatelskou činnost vykonávat.
(3) Zasílatelské podmínky schvaluje
a) federální ministerstvo dopravy organizacím, které provozují celostátní dráhy, plavebním podnikům řízeným federálním ministerstvem dopravy, československým leteckým dopravcům a organizaci řízené federálním ministerstvem dopravy obstarávající vnitrostátní kontejnerovou dopravu;
b) krajský národní výbor, v jehož územním obvodu má provozovatel své sídlo, organizacím československé státní automobilové dopravy a ostatním provozovatelům vnitrostátního zasílatelství.
(4) Schvalování zasílatelských podmínek se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.
§ 42
Organizace, které provozují vnitrostátní zasílatelství na povolení, jsou povinny
a) oznámit krajskému národnímu výboru zahájení zasílatelské činnosti nebo sdělit důvody, proč nebyla činnost zahájena ke stanovenému dni nebo ve stanoveném rozsahu,
b) vyžádat si k zastavení zasílatelské činnosti (přechodnému nebo trvalému) nebo k jejímu omezení souhlas krajského národního výboru.
§ 43
Oprávnění k provozování vnitrostátního zasílatelství
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy, organizace, které provozují celostátní dráhy, plavební podniky řízené federálním ministerstvem dopravy, českoslovenští letečtí dopravci a organizace řízená federálním ministerstvem dopravy, která obstarává vnitrostátní kontejnerovou dopravu, jsou oprávněni vykonávat vnitrostátní zasílatelství bez povolení; organizace oprávněné k provozování mezinárodního zasílatelství jsou oprávněny provozovat bez povolení vnitrostátní zasílatelství pro zahraniční právní subjekty, a jde-li o obstarání vnitrostátní dopravy, která navazuje na dopravu mezinárodní nebo na kterou navazuje mezinárodní doprava, též pro československé organizace a občany.
(2) Jiná socialistická organizace je oprávněna provozovat vnitrostátní zasílatelství, jen obdrží-li k tomu povolení krajského národního výboru, v jehož územním obvodu má své sídlo.
(3) Povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství může být omezeno časově nebo jen na některé druhy zasílatelských výkonů, popřípadě jen na určitý územní obvod.
(4) Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech není k vykonávání zasílatelské činnosti povolení třeba.
§ 44
Zánik oprávnění
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může odejmout povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů učiněných provozovatelem nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.
(3) Oprávnění k provozování vnitrostátního zasílatelství zaniká
a) uplynutím doby, na kterou bylo uděleno,
b) zánikem oprávněné organizace,
d) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele o trvalém zastavení zasílatelské činnosti.
§ 45
Zasílatelský ceník
(1) Sazby za výkony ve vnitrostátním zasílatelství jsou uvedeny v zasílatelském ceníku.
(2) Pro tvorbu a schválení zasílatelského ceníku platí zvláštní předpisy. 16) Schválený zasílatelský ceník vyhlašuje federální ministerstvo dopravy.
Část III
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Státní odborný dozor v silniční dopravě a ve vnitrostátním zasílatelství
Pokuty
§ 46
(1) Státní odborný dozor vykonávají
a) krajské a okresní národní výbory v silniční dopravě, v městské autobusové dopravě též městské národní výbory,
b) krajské a okresní národní výbory ve vnitrostátním zasílatelství provozovaném organizacemi československé státní automobilové dopravy a organizacemi uvedenými v § 43 odst. 2,
c) příslušné orgány státní správy ve vnitrostátním zasílatelství provozovaném ústředně řízenými organizacemi uvedenými v § 43 odst. 1.
(2) Při výkonu státního odborného dozoru příslušné orgány dozírají, zda provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení a opatřeními orgánů státní správy.
§ 47
Vrchní státní odborný dozor vykonávají
b) příslušné ústřední orgány státní správy v případech uvedených v § 46 odst. 1 písm. c).
§ 48
(1) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství jsou povinni umožnit pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru kdykoli nahlédnout do dokladů a evidence týkajících se provozování uvedených činností, stavu vozidel a dopravních zařízení, jakož i přístup do vozidel a provozoven.
(2) Orgán státního odborného dozoru je oprávněn ve složitých případech přibrat znalce, který má pak oprávnění příslušející podle odstavce 1 pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru.
§ 49
(1) Zjistí-li orgán státního odborného dozoru závadu, vyzve provozovatele, popřípadě podle povahy věci přímo pracovníka odpovědného za dodržování stanovených povinností, aby zjednali nápravu; při výkonu dozoru může dávat příkazy a zákazy, jakož i činit vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
(2) Nebude-li zjednána náprava, vydá orgán státního odborného dozoru rozhodnutí, v němž nařídí zjednání nápravy, popřípadě i zastavení nezákonně prováděných činností.
§ 50
Při výkonu státního odborného dozoru se orgány dozoru opírají o zkušenosti a iniciativu pracujících a spolupracují s orgány lidové kontroly a s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.
§ 51
(1) Orgán státního odborného dozoru uloží pokutu až do výše 100 000 Kčs organizaci, která
a) provozuje silniční dopravu, městskou autobusovou dopravu nebo vnitrostátní zasílatelství bez předepsaného povolení,
b) zastaví nebo podstatně omezí provoz veřejné silniční dopravy, městské autobusové dopravy nebo vnitrostátního zasílatelství bez předchozího souhlasu příslušného orgánu státní správy,
c) neprovede přepravní výkon nebo omezení provozu svých vozidel uložené jí příslušným orgánem státní správy ke zdolání mimořádně naléhavé přepravní potřeby,
d) neodstraní závadu zjištěnou při výkonu státního odborného dozoru ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, jímž bylo nařízeno zjednání nápravy.
(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do tří měsíců ode dne, kdy se orgán státního odborného dozoru dověděl o porušení povinností uvedených v odstavci 1, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy k porušení těchto povinností došlo.
(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání, k míře zavinění a k rozsahu způsobené škody.
(4) Pokuta je splatná do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
(5) Uložením pokuty organizací zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace podle předpisů o náhradě škody.
§ 52
Pokutu za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo předpisy podle něho vydanými, které je přestupkem,17) lze uložit až do výše 5000 Kčs.
§ 53
§ 54
Vztah k správnímu řádu
Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
§ 55
Přechodná ustanovení
(1) Povolení k silniční dopravě udělená příslušnými orgány státní správy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti; orgán státní správy oprávněný podle tohoto zákona k udělení příslušného povolení však může povolení změnit, popřípadě odejmout, není-li rozsah vydaného povolení nebo povolený způsob provádění dopravy v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
(2) Organizace městské hromadné dopravy provozující městskou autobusovou dopravu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mimo území příslušného města, ať již v rámci vymezené zájmové oblasti nebo na podkladě povolení, jsou oprávněny ji provozovat ve stejném rozsahu i nadále. V dosavadním územním rozsahu jsou oprávněny provozovat městskou autobusovou dopravu též organizace československé státní automobilové dopravy, které ji provozují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona provozují činnosti, ke kterým podle dosavadních předpisů nepotřebovali povolení, avšak potřebují je podle tohoto zákona, jsou povinni si toto povolení opatřit do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; neučiní-li tak, považují se za neoprávněné provozovatele.
§ 56
Vymezení rozsahu platnosti právní úpravy
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na dopravu
a) prováděnou ozbrojenými silami, ozbrojenými sbory a k plnění úkolů Lidových milicí,
b) prováděnou jednotkami požární ochrany při plnění jejich úkolů,
c) související s plněním úkolů zdravotnické služby zajišťované zdravotnickými zařízeními,
d) speciálními pohřebními vozidly organizací pohřební služby při plnění úkolů této služby,
e) poštovních zásilek, pro něž platí zvláštní předpis;18) vykonává-li však dopravu poštovních zásilek pro poštu sjednaný provozovatel dopravy, vztahují se na něho ustanovení upravující oprávnění k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby.
§ 57
Zmocňovací ustanovení
(1) Federální ministerstvo dopravy vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy k provedení § 5 odst. 3, § 6 odst. 4, § 8 odst. 2 písm. d) a odst. 5, § 9 odst. 3, § 10 odst. 2, § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 a 3, § 19 odst. 2, § 22 odst. 2, § 26 odst. 1 písm. c) a n), § 28 písm. c), § 37 odst. 2 písm. d), § 39 odst. 4, § 43 odst. 4 a obecně závazné právní předpisy, které podrobněji upraví
a) provozování veřejné silniční dopravy a rozsah jejich platnosti pro provozování neveřejné silniční dopravy, popřípadě pro provozování silniční dopravy nemotorovými vozidly,
b) obsah žádosti a obsah rozhodnutí o žádosti o povolení k provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství,
c) provozování mezinárodní silniční dopravy,
d) obsah zasílatelské činnosti,
e) rozsah a výkon státního odborného dozoru v silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.
(2) Bude-li to vyžadovat koordinace a hospodárné využívání dopravy, vydá federální ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy pro zavádění dopravních systémů a k zabraňování nehospodárným jízdám včetně usměrňování využití silniční dopravy z hlediska vzdálenosti.
§ 58
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
4. vyhláška ministerstva dopravy č. 160/1952 Ú. l. (č. 202/1952 Ú. v.), kterou se vydávají podrobnější předpisy o úpravě podnikání v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 155/1955 Ú. l. (Ú. v.), vyhlášky č. 129/1962 Sb. a vyhlášky č. 146/1968 Sb.;
§ 59
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.