(1) a) Každý stát, který je oprávněn učinit prohlášení, že uplatňuje možnost podle článku II, může místo toho v době ratifikace tohoto aktu nebo přístupu k němu,

(i) je-li státem, na který se vztahuje článek 30 odst. 2 a) učinit prohlášení podle tohoto ustanovení ohledně práva na překlad;

(ii) je-li státem, na který se článek 30 odst. 2 a) nevztahuje, učinit prohlášení podle článku 30 odst. 2 b) věty první, a to i tehdy, není-li státem, který není členem Unie.

b) U státu, který přestal být považován za rozvojovou zemi podle článku I odst. 1, zůstává prohlášení učiněné podle tohoto odstavce v platnosti až do dne, kdy skončí lhůta podle článku I odst. 3.

c) Žádný stát, který učinil prohlášení podle tohoto odstavce, nemůže již dodatečně uplatnit možnost podle článku II, a to ani kdyby uvedené prohlášení vzal zpět.