A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ
$k=\frac{W}{S.∆\Theta }$
kde W je tepelný příkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu Δ Θ mezi střední vnitřní teplotou Θ_i a střední vnější teplotou Θ_e, jestliže je střední vnější teplota Θ_e stálá.
$S=\sqrt{S_i.S_e}$
Velikost obou povrchů S_i a S_e se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd.
Tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

1. Součinitel „k“. Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel „k“, v některých zemích označovaný jako součinitel „U“), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:

2. Střední povrch skříně (S). Střední povrch skříně je geometrický průměr vnitřního povrchu Si a vnějšího povrchu Se skříně:

3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (Θ_i) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

a) v osmi vnitřních rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (Θ_e), jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

a) na osmi vnějších rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně
$\frac{{\Theta }_e+{\Theta }_i}{2}$

6. Setrvalý teplotní režim. Teplotní režim se považuje za setrvalý, jsou-li splněny tyto podmínky:
- kolísání střední vnější a střední vnitřní teploty nemá větší rozsah než ± 0,5 °C po dobu nejméně 12 hodin;
- rozdíl mezi středním tepelným výkonem naměřeným po dobu nejméně tří hodin před a nejméně tří hodin po skončení zmíněné nejméně dvanáctihodinové zkušební doby nesmí být větší než 3 %.