dodatek 2
METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A ÚČINNOSTI CHLADÍCÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ ZKAZITELNÝCH POTRAVIN
Metody zjišťování součinitele „k“
Kontrola izolačních vlastností dopravních a přepravních prostředků v provozu
Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky
Zkušební metody pro určení účinnosti tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků
Chlazené dopravní a přepravní prostředky
Chladící a mrazící dopravní a přepravní prostředky
Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky
Protokol o zkoušce
Kontrola účinnosti tepelných zařízení dopravních a přepravních prostředků v provozu
Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky

a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin

7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek nachází v izotermické komoře.

8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s výkyvem nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře nebyl menší než 20 °C, přičemž střední teplota stěn skříně se musí udržovat na teplotě asi + 20 °C.

9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele „k“) metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 °C ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky, ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C¹) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím množství vzduchu zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 3 °C.

11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větracího zařízení přivádějícího do pohybu vzduch.

13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.

14. Střední vnější teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz bod 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin

16. Níže popsaná metoda se týká výhradně dopravních a přepravních prostředků – cisteren s jednou nebo několika komorami – určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnicí a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělicími přepážkami (příčkami).

17. Kontrola izolačních vlastností se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.

18. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit v mezích + 15 až + 20 °C s výkyvem nejvýše ± 0,5 °C; střední vnitřní teplota cisterny se musí při setrvalém teplotním režimu ustálit v mezích od + 45 do + 50 °C, přičemž střední teplota stěn cisterny musí být v mezích od + 30 do + 35 °C.

19. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 - 2 m/s.

20. Uvnitř cisterny se umísťuje výměník tepla. Má-li cisterna několik oddílů, umístí se výměník tepla v každém z nich. Tyto tepelné výměníky mají elektrické odpory a ventilátor, jehož výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 °C. Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teplota nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 °C, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 21 tohoto dodatku.

21. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:

a) není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech
- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den,
- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny;

b) je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se teplota v těchto místech
- u obou krajních komor alespoň na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky, a
- u každé z ostatních komor alespoň na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého k předchozímu v blízkosti druhé přepážky.
Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být menší než čtyři.

22. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.

23. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 °C.

24. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

25. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz bod 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

c) Ustanovení platná pro všechny typy izotermických dopravních a přepravních prostředků
i) Kontrola součinitele „k“
ii) Přesnost měření součinitele „k“
iii) Protokoly o zkouškách

26. Není-li cílem zkoušek určení součinitele „k“, nýbrž pouze kontrola, není-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodů 7 až 25 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel „k“ odpovídá stanoveným podmínkám.

27. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele „k“ s maximální chybou měření ± 10 %.

28. O každé zkoušce se sepíše protokol, odpovídající zkoušenému dopravnímu nebo přepravnímu prostředku, podle jednoho ze dvou dále uvedených vzorů č. 1 a 2.

A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ
$k=\frac{W}{S.∆\Theta }$
kde W je tepelný příkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu Δ Θ mezi střední vnitřní teplotou Θ_i a střední vnější teplotou Θ_e, jestliže je střední vnější teplota Θ_e stálá.
$S=\sqrt{S_i.S_e}$
Velikost obou povrchů S_i a S_e se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd.
Tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

1. Součinitel „k“. Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel „k“, v některých zemích označovaný jako součinitel „U“), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:

2. Střední povrch skříně (S). Střední povrch skříně je geometrický průměr vnitřního povrchu Si a vnějšího povrchu Se skříně:

3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (Θ_i) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

a) v osmi vnitřních rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (Θ_e), jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

a) na osmi vnějších rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně
$\frac{{\Theta }_e+{\Theta }_i}{2}$

6. Setrvalý teplotní režim. Teplotní režim se považuje za setrvalý, jsou-li splněny tyto podmínky:
- kolísání střední vnější a střední vnitřní teploty nemá větší rozsah než ± 0,5 °C po dobu nejméně 12 hodin;
- rozdíl mezi středním tepelným výkonem naměřeným po dobu nejméně tří hodin před a nejméně tří hodin po skončení zmíněné nejméně dvanáctihodinové zkušební doby nesmí být větší než 3 %.

B. IZOLAČNÍ VLASTNOSTI DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

C. ÚČINNOST TEPELNÉHO ZAŘÍZENÍ DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

29. Pro kontrolu izolačních vlastností každého dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1 k této příloze, mohou příslušné orgány:
- buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 7 až 27 tohoto dodatku,
- nebo jmenovat experty, aby posoudili, zda daný dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v té nebo oné kategorii izotermických dopravních nebo přepravních prostředků. Tito experti musí posoudit následující skutečnosti a své závěry učinit na základě těchto kontrol:
Vizuální kontrolu provede osoba, která vstoupí do dopravního nebo přepravního prostředku umístěného v jasně osvětleném pásmu. Lze použít libovolnou metodu, která poskytne přesnější výsledky.

a) Celková kontrola dopravního nebo přepravního prostředku
Tato kontrola se provede formou prohlídky dopravního nebo přepravního prostředku podle tohoto pořadí umožňujícího zjistit:
a sepsat všechny připomínky týkající se izolačních vlastností dopravního nebo přepravního prostředku. Pro tento účel mohou experti požadovat demontáž jednotlivých dílů z dopravního nebo přepravního prostředku a předložení všech dokladů nezbytných pro jeho kontrolu (schémata, protokoly o zkouškách, popisy, účty atd.).

(i) celkové konstrukční řešení izolujícího pláště;

(ii) způsob provedení izolace;

(iii) druh a stav stěn;

(iv) stav opotřebení izotermické skříně;

(v) tloušťku stěn;

b) Kontrola těsnosti skříně (netýká se cisternových dopravních a přepravních prostředků)

c) Výsledky
i) Lze-li závěry týkající se celkového stavu skříně pokládat za uspokojivé, může dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako izotermický dopravní nebo přepravní prostředek své původní kategorie v dalším období, avšak ne delším tří let. Nejsou-li závěry experta nebo expertů uspokojivé, dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v provozu, ale jedině za podmínky, že úspěšně obstojí při zkouškách ve zkušební stanici podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku; v tomto případě může zůstat v provozu v dalším šestiletém období.
ii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, splňující podmínky bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), je možno kromě kontroly každého dopravního nebo přepravního prostředku provést měření součinitele „k“ nejméně u jednoho procenta těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky této kontroly a měření vyhovující, mohou všechny tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako izotermické dopravní nebo přepravní prostředky své původní kategorie v dalším šestiletém období.

30. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není-li možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic měřit součinitel „k“ dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v bodech 7 až 27 tohoto dodatku, lze provádět ověření, zda nové izotermické dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným touto přílohou, podle ustanovení bodu 29, a kromě toho posoudit izolační vlastnosti z tohoto hlediska.
Izolační materiál hlavních částí dopravního nebo přepravního prostředku (boční stěny, podlaha, střecha, otvory, dveře atd.) musí mít přibližně jednotnou tloušťku, přesahující v metrech číselnou hodnotu, kterou dostaneme dělením součinitele tepelné vodivosti tohoto materiálu ve vlhkém prostředí součinitelem „k“ předepsaným pro tu kategorii, do níž má být daný dopravní nebo přepravní prostředek zařazen.

31. Účinnost tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků se určuje metodami popsanými v bodech 32 až 47 tohoto dodatku.

32. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí do izotermické komory, v níž je třeba udržovat rovnoměrnou a stálou střední teplotu + 30 °C s výkyvem ± 0,5 °C. Vzduch v komoře musí být vlhký, přičemž rosný bod je stanoven na + 25 °C s odchylkou ± 2 °C; vzduch se uvádí do pohybu, jak je popsáno výše v bodě 9 tohoto dodatku.

33. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně skříně tak, jak je uvedeno v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

34. a) Do dopravního nebo přepravního prostředku, s výjimkou dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami a dopravních a přepravních prostředků chlazených zkapalněným plynem, se uloží maximální množství chladicí látky předepsané výrobním podnikem, nebo které tam může být normálně uloženo, je-li střední vnitřní teplota skříně rovna střední vnější teplotě skříně (+30 °C). Dveře, příklopy a ostatní otvory se zakryjí a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Kromě toho se v nových dopravních nebo přepravních prostředcích uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné žádné dodatečné vkládání chladicí látky.
V dalším průběhu zkoušky se uvedené nádrže už nedoplňují.
U nových dopravních a přepravních prostředků se po dosažení teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu.

b) Zkouška dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami musí zahrnovat předběžnou fázi zmrazování eutektického roztoku. Za tím účelem, jakmile střední vnitřní teplota skříně i teplota desek dosáhnou střední vnější teploty (+30 °C), uzavřou se dveře i ostatní otvory a uvede se v činnost zařízení pro vychlazování desek na dobu následujících 18 hodin. Pracuje-li zařízení pro vychlazování desek v automatických cyklech, prodlužuje se celkový zkušební provoz tohoto zařízení na 24 hodin. U nových dopravních a přepravních prostředků se po zastavení vychlazovacího zařízení uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné znovuzmrazení roztoku.

c) U dopravních a přepravních prostředků vybavených systémem chlazení zkapalněným plynem je nutno dodržet tento zkušební postup: jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne hodnoty střední vnější teploty (+30 °C), naplní se nádrže určené pro zkapalněný plyn do úrovně předepsané výrobcem. Potom se dveře, příklopy a ostatní otvory zakryjí jako v podmínkách normálního provozu a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Termostat se seřídí na teplotu, která je nejvýše o 2 °C nižší než mezní teplota stanovená pro danou třídu dopravních nebo přepravních prostředků. Potom se začne s ochlazováním skříně se současným doplňováním spotřebovaného zkapalněného plynu. Tento proces probíhá po dobu, která je rovna kratšímu z těchto dvou časových úseků:
- buď době mezi začátkem ochlazování a okamžikem, kdy bylo poprvé dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků,
- nebo době tří hodin od počátku ochlazování.

35. Střední vnější teplotu, jakož i střední vnitřní teplotu skříně, je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

36. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla dolní meze předepsané pro třídu, do níž má dopravní nebo přepravní prostředek náležet (A = +7 °C; B = –10 °C, C = –20 °C; D = 0 °C), u dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami od okamžiku vypnutí vychlazovacího zařízení. Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže střední vnitřní teplota nepřesáhne v průběhu těchto 12 hodin uvedenou dolní mez.

37. Zkouška se provádí za podmínek uvedených v bodech 32 a 33 tohoto dodatku.

38. Jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne vnější teploty (+ 30 °C), dveře, příklopy a ostatní otvory se uzavřou a chladicí zařízení včetně vnitřní ventilace (pokud je) se uvede v činnost s maximálním výkonem. Kromě toho se u nových dopravních a přepravních prostředků uvede ve skříni v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků.

39. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

40. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla:
- buď spodní meze stanovené pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, jedná-li se o třídy A, B nebo C (A = 0 °C; B = – 10 °C; C = – 20 °C);
- nebo nejméně horní meze stanovené pro danou třídu, jedná-li se o třídy D, E nebo F (D = 0 °C; E = – 10 °C; F = – 20 °C).
Výsledek zkoušky se pokládá za uspokojivý, jestliže je chladicí zařízení schopno udržet předepsané teplotní podmínky po dobu těchto 12 hodin, přičemž se intervaly automatického odtávání chladicího zařízení neberou v úvahu.

41. Jestliže chladicí zařízení s veškerým svým vybavením prošlo samostatnou zkouškou pro určení svého užitečného chladicího výkonu za předepsané teploty a bylo příslušným orgánem shledáno vyhovujícím, může být tento dopravní nebo přepravní prostředek uznáván za chladící a mrazící dopravní nebo přepravní prostředek bez jakékoli zkoušky účinnosti, jestliže chladicí výkon zařízení za setrvalého teplotního režimu je vyšší než tepelné ztráty prostupem stěnami skříně příslušné třídy dopravních a přepravních prostředků znásobené součinitelem 1,75. Tato ustanovení se však nevztahují na dopravní a přepravní prostředky sloužící jako zkušební vzorky podle bodu 2 dodatku 1 k této příloze.

42. Jestliže se chladicí stroj nahradí strojem jiného typu, může příslušný orgán:

a) buď požadovat, aby dopravní nebo přepravní prostředek byl podroben měření a kontrole, předepsaným v bodech 37 až 40;

b) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nového chladicího stroje za teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků je stejný nebo vyšší než užitečný chladicí výkon původního stroje;

c) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nového stroje vyhovuje ustanovením bodu 41.

43. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí v izotermické komoře, ve které se udržuje rovnoměrná a stálá teplota na nejnižší možné úrovni. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu za podmínek stanovených v bodě 9 tohoto dodatku.

44. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí vně i uvnitř skříně v místech určených v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

45. Dveře, příklopy a jiné otvory se uzavřou a vytápěcí zařízení včetně vnitřní ventilace (je-li instalována) se uvede v činnost s maximálním výkonem.

46. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

47. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy rozdíl mezi střední vnitřní teplotou skříně a střední vnější teplotou skříně dosáhl hodnoty odpovídající podmínkám stanoveným pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, přičemž se tato hodnota zvyšuje o 35 % u nových dopravních a přepravních prostředků. Výsledky zkoušky se považují za vyhovující, jestliže je vytápěcí zařízení schopno udržet předepsaný rozdíl teplot po dobu těchto 12 hodin.

48. O každé zkoušce se sepíše protokol, odpovídající zkoušenému dopravnímu nebo přepravnímu prostředku, podle jednoho z dále uvedených vzorů č. 3 až 5.

49. Pro kontrolu účinnosti tepelného zařízení každého chlazeného, chladícího a mrazícího nebo vyhřívacího dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1, mohou příslušné orgány:
- buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 32 až 47 tohoto dodatku;
- nebo jmenovat experty a zplnomocnit je k použití následujících ustanovení.

a) Chlazené dopravní a přepravní prostředky
Ověřuje se, zda je možno vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředku, nejprve vyrovnanou s vnější teplotou, přivést na mezní teplotu předepsanou touto přílohou pro třídu, do níž tento dopravní nebo přepravní prostředek náleží, a udržet ji pod zmíněnou mezní teplotou po dobu t, tak aby
$t⩾\frac{12.∆\Theta }{∆\Theta }$
přičemž ΔΘ představuje rozdíl mezi + 30 °C a zmíněnou mezní teplotou a ΔΘ rozdíl mezi střední vnější teplotou během zkoušky a zmíněnou mezní teplotou, při vnější teplotě nejméně + 15 °C. Jsou-li výsledky vyhovující, může tento dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako chlazený dopravní nebo přepravní prostředek v původně stanovené třídě na delší období nejvýše tří let.

b) Chladící a mrazící dopravní nebo přepravní prostředky
Ověřuje se, zda je možno při vnější teplotě nejméně + 15 °C upravit vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředku takto:
- ve třídách A, B nebo C na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou;
- ve třídách D, E nebo F na mezní teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou.
Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako chladící a mrazící dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

c) Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky
Ověřuje se, zda lze dosáhnout a po dobu nejméně 12 hodin udržet rozdíl mezi vnitřní teplotou dopravního nebo přepravního prostředku a vnější teplotou, předepsaný v této příloze, který určuje třídu, do níž dopravní nebo přepravní prostředek náleží (rozdíl 22 °C pro třídu A a 32 °C pro třídu B). Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu jako vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

d) Společná ustanovení pro chlazené, chladící a mrazící a vyhřívací dopravní a přepravní prostředky
i) Nejsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou chlazené, chladící a mrazící nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě pouze za podmínky, že úspěšně projdou zkouškami ve zkušební stanici podle bodů 32 až 47 této přílohy; v tomto případě mohou zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.
ii) Jedná-li se o chlazené, chladící a mrazící nebo vyhřívací dopravní a přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, odpovídající ustanovením bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), pak kromě kontroly tepelných zařízení provedené za účelem zjištění, zda jejich povšechný stav je uspokojivý, lze provést ve zkušební stanici kontrolu funkční účinnosti chladicích nebo vytápěcích zařízení nejméně u 1% těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle ustanovení bodů 32 až 47 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky těchto kontrol vyhovující, mohou všechny uvedené dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.

50. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není-li možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic stanovit účinnost tepelných zařízení dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v bodech 32 až 47 tohoto dodatku, může být kontrola, zda nové chlazené, chladící a mrazící nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným v této příloze, provedena podle ustanovení bodu 49 tohoto dodatku.