a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin

7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek nachází v izotermické komoře.

8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s výkyvem nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře nebyl menší než 20 °C, přičemž střední teplota stěn skříně se musí udržovat na teplotě asi + 20 °C.

9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele „k“) metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 °C ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky, ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C¹) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím množství vzduchu zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 3 °C.

11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větracího zařízení přivádějícího do pohybu vzduch.

13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.

14. Střední vnější teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz bod 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.