Notářský poplatek z dědictví
(K § 12 až 16 zákona)

(1) Majetkem se pro účely notářských poplatků z dědictví rozumějí věci, pohledávky a jiná práva, získaná děděním nebo jinak nabytá bezúplatně úmrtím občana.

(2) Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, se vybírá poplatek bez zřetele na státní příslušnost nebo bydliště zůstavitele; z nemovitého majetku, který je v cizině, se poplatek nevybírá.

(3) Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z veškerého jeho movitého majetku včetně movitého majetku, který je v cizině. Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, vybírá se poplatek z jeho movitého majetku, pokud je v tuzemsku.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

(1) Základem poplatku je cena dědického podílu každého dědice po srážce dluhů zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, dále přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a ceny jiných povinností uložených v řízení o dědictví, jakož i po srážce dědické dávky, které se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku v cizině, byl-li též předmětem poplatku.

(2) Ustanovení § 2 odst. 2 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.

(1) Poplatník je povinen ohlásit k vyměření poplatku ve lhůtě stanovené zákonem i majetek, který státní notářství v řízení o dědictví neprojednává.

(2) Ohlášení není třeba, jestliže byl ve lhůtě stanovené zákonem sepsán podle notářského řádu protokol o předběžném šetření nebo protokol o projednání dědictví, a obsahuje-li protokol potřebné údaje o majetku zůstavitele.