(1) Ženatému pracovníku, od něhož lze požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo který se do této obce skutečně denně vrací, poskytne organizace místo odlučného

(2) Součet náhrad podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.

(3) Organizace může s pracovníkem dohodnout, je-li to pro ni hospodárné, že při denním návratu do obce pobytu použije pracovník vlastního osobního vozidla nebo jiného vlastního dopravního prostředku a že mu přitom poskytne náhradu ve výši jízdného, které by mu příslušelo při použití veřejného hromadného dopravního prostředku podle odstavce 1 písm. a).

(4) Náhrady při denním návratu do obce pobytu náležejí jen pracovníku, který by jinak měl nárok na odlučné, kdyby neměl možnost se denně vracet z obce přeložení do obce pobytu, a pouze po dobu, po kterou by mu odlučné bylo poskytováno.

(5) Je-li pracovník, kterému se poskytují náhrady podle předchozích ustanovení, vyslán na pracovní cestu, poskytne mu organizace stravné podle § 7, jestliže je to pro něho výhodnější, a ostatní náhrady náležející při pracovní cestě.

a) náhradu prokázaného jízdného (při jízdě vlakem za druhou vozovou třídu) za cesty z obce pobytu do obce přeložení a zpět,

b) stravné v částce 16 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin; tato doba počíná okamžikem, kdy pracovník musí nejpozději opustit byt, a končí okamžikem, kdy se do bytu může nejdříve vrátit.